Článek: Nedělní poslech 119

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 119

Sorgh19.1.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme finské Abbhorrence a jejch poslední počin s příšerným názvem. Megalohydrothalassophobic.

Není úplně běžné, aby kapela uspokojovala své mrzké tužby vydáváním pouze krátkometrážních nahrávek, ale Finům Abhorrence to zatím evidentně stačí. V jejich novodobé historii, která se píše od roku 2012 (předtím měli dlouhou přestávku, která dělí novodobou etapu života kapely od první, krátké fáze v letech 1989 - 1990) spáchali jen kompilaci, živák a jedno EP, o kterém se teď budeme bavit. Co se týče produktivity je to tedy docela slabota a je to škoda, protože mě jejich hudba baví. Možná je skládání příliš vyčerpává nebo dávají přednost koncertování, ale to je nakonec buřt.

Poslední chuťovka z roku 2018 s předlouhým názvem Megalohydrothalassophobic ukazuje výborný death metal, ve kterém nejde přeslechnout skandinávskou, konkrétně finskou stopu melancholie. Přiměřené množství melancholického lkaní rozpuštěné v pomalém a těžkém soundu vyvolává dojmy a pocity, za kterými se na sever jezdí a odkud se hudba čile vyváží. Chyba by byla považovat Abbhorrence za sice tvrdé, ale zpomalené pomatence motající se v bahně vlastní nemohoucnosti. Kapela dokáže sešlápnout pedál k podlaze a hezky provětrat duchny (Anthem For The Anthropocene).

Ruku v ruce s nasazením jde i přiměřený stupeň techniky, která sice neoplývá kdovíjakou exhibiční formou, ale dává základy nadčasovému dílu, které vyznává konzervativní hodnoty.

Kapela: Abhorrence
Album: Megalohydrothalassophobic
Styl: death metal
Vydáno: 2018
Země: Finsko
Vydavatel: Svart Records
Odkazy: Bandcamp / Facebook

Sestava:
Jussi "Juice" Ahlroth - basa
Kalle Mattsson - kytara
Tomi Koivusaari - kytara
Jukka Kolehmainen - zpěv
Waltteri Väyrynen - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lulok / 20.2.18 16:04

Autor ma pravdu, jedna skatulka je nesmysl, clanek je toho sam dukazem. Zatimco autor je ocividne biasovan jednim 'alternativnim' smerem, ja naopak dlouho nevydrzel poslouchat kanalovy zvuk (rozumej reverbu az do pekla) Inferna (asi atmosfera) a po poslechnuti si par songu mixu Kabatu vs. Elektrick Mann vs. Rammstein jsem si malem naplakal do klavesnice, co ze to vubec vzniklo za pocin, kdy nekdo spatne zkopiroval link nominovanych kapel. Samotna kategorie ma timpadem pro hudebne narocnejsiho divaka nulovou hodnotu, protoze do salatu hazi jak zeleninu, tak zelezne piliny i se zbytky upilovaneho prstu. Alternativni hudba je nesmirne obsirny vesmir sam pro sebe a podle me spise ta kategorie vznikla za ucelem toho, aby to snaze pochopil i prosty volic Zemana a neocekavalo se od nej, aby mrskal zpameti skatulkama ikdyby ho probudili o pulnoci s revem ,,uprchlik ti krade praci a nechce pracovat.'' Na jednu stranu je sice fajn, ze se nekdo snazi vsimat si i hudby mimo neumirajicich stars ze Slagr TV, na druhou stranu o to spousta 'alternativnich' kapel ani nestoji (ikdyz hadam ze nektere se muzou tetelit blahem, ze to dotahli az semka a ted uz se konecne bude ten cash sypat jak z neziskovek). Kazdopadne dle meho skromneho nazoru tato cena nema zadnou vypovidajici hodnotu a ani mit nemuze, tudiz pro mne je to pouze dalsi 'zabavny porad' na urovni Slavika (no mozna Andelu preci jen timhle krivdim, Slavik reflektuje nevkus a bahno dnesni doby a ovci masy, zatimco Andel je preci jen vic posh). Aliexpress... eh... teda hasta la vista.