Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 122

Nedělní poslech 122

Jirka D.16.2.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme Raphaela Weinroth-Brownea a jeho album Worlds Within.

Jméno Raphael Weinroth-Browne vám možná nic neříká, ale předpokládám, že kapela Leprous už ano. Je to možná trochu laciný přístup, začít představovat tohoto šikovného violoncellistu přes kapelu, v níž hostoval na posledních dvou deskách (Malina a Pitfalls), ale z mého pohledu mi to přišlo jako logická cesta, protože s ohledem na můj hudební záběr vedla nějak tak i ta moje. Slušelo by se k tomu ještě dodat, že stejnou cestu si můžete projít od Woods of Ypres, protože i na jejich deskách (minimálně na řadovkách Woods 4: The Green Album a Wood 5: Grey Skies & Electric Light) můžete jeho violoncello najít taky. Pevně doufám, že jako pozvánka k jeho první sólové desce tohle musí bohatě stačit.

 

Raphael Weinroth-BrowneNarozdíl od zmíněných kapel a nahrávek se v případě Worlds Within nebudeme primárně bavit o rocku ani metalu, ale o hudbě směřující ke klasice (v moderním podání), k ambientu, k hudbě filmově rozmáchlé a navzdory jednomu jedinému nástroji překvapivě plné a mnohovrstevnaté. A ač to někdy nevypadá, na této nahrávce all sounds produced using an acoustic cello, amplifiers, and effects pedals, a nebýt toho, že jsem si tuhle poznámku přečetl na bandcampu, místy bych nevěřil. Deska v tomto ohledu nese jasný otisk studiového projektu, kdy stop a jednotlivých nástrojových a zvukových linek běží vždy několik současně, přes sebe a kdy finální zvuk a celkový dojem z něj je nadřazen jednoduché aritmetice. Není to problém. Pokud k desce takto přistoupíte a budete z ní slyšet osobní zpověď jednoho talentovaného skladatele a muzikanta, bude se vám líbit.

 

Pro fanoušky rockových žánrů bude album sympatické svou energií, dynamickým projevem a čímsi jako horkou krví, kdy z něho je všude cítit rukopis umělce, který u hudby nerad usíná. Je to docela zvláštní schizofrenie, protože bych desce bez obav přiřkl charakter meditační a snové muziky (která na mě místy působ podobně jako projev Estase Tonneho), ale současně je v ní cítit velké pnutí a vnitřní neklid, který jakoukoliv meditaci odsouvá bokem. A možná právě i to mají s kytaristou Tonnem společné - jakkoliv jde o hudbu jednoho nástroje tvořenou tak, aby zklidňovala, zároveň vzbuzuje dost silné emoce, jejichž rozpětí je velké a přechody mezi nimi dynamické. I z toho důvodu není složité desce podlehnout, zaposlouchat se a chvilku pobýt ve světě beze slov. Potřebujeme to občas všichni.

 

 


 

Interpret: Raphael Weinroth-Browne

Album: Worlds Within

Styl: classical / cinematic / ambient

Vydáno: 01/2020

Země: Kanada

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Raphael Weinroth-Browne  - violoncello



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky