Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 123

Nedělní poslech 123

Victimer23.2.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Gévaudan a její debutové album Iter.

Vrozenou slabost k doom metalovému stylu si hýčkám po mnoho let a tento stav je neměnný. Nepravidelně se k němu vracím, nepřeháním to, nehltám každou slzu ukáplou ze smyčců bolesti, ani si nechodím rozsvítit do sklepa, kdykoliv venku prší a kdy to svádí k trucování o samotě. Za patřičně teatrálního verbálního projevu. Je ale pravda, že jakákoliv dobrá doomová nahrávka mě pořád zalévá jedinečným pocitem něčeho velmi blízkého. Emoce jsou rázem na jedné lodi, to souznění pořád funguje. Najednou se zase rád brodím napadaným listím riffů a v táhlých poryvech epického smutnění. Není žádným tajemstvím, že poslední dny preferuji náklonnost k britským kazatelům Gévaudan, jenž na konci loňského roku představili své debutové album Iter.


Kapela funguje sedmým rokem, na kontě do této doby měla jen krátké nahrávky na bázi EP a singlu, takže první velké album bylo vyústěním dané situace. A byl to dobře promyšlený krok. Gévaudan dospěli do bodu protřelé, kompaktní a hrdé kapely hrající klasický doom metal první jakosti. Klasickým rozumějme dřevní výpravnost bez doprovodných prvků typu kláves a jiných zvukových efektů. Jede se pěkně postaru - kytara, basa, bicí a vokál. Stylově se Gévaudan opírají o staré základy Black Sabbath a nesou je výš po směru mraků, někam do míst, kde se mísí představy a reálná anabáze smutku. Otisk tradice i vlastního smyslu pro výpravnost.


Odkaz Black Sabbath se kapely drží asi nejpevněji, ale vedle něj jsou to také velcí Candlemass, o trochu menší krajané Solstice, vlivy psychedelie sedmdesátek a kapka stoneru, co pohání soukolí Gévaudan a dme jejich zmar epickou pýchou. Jak je nastavena hudba, snaží se býti i vokál. Až na drobné výjimky žádný growling a murmur, ostřejší hlas zazní jen v rámci gradace dané skladby. Jinak zde ve vší hrdosti i se vším bolem na duši vládne čistý naléhavý hlas. Adam je skvělý frontman, přesvědčivý a se srozumitelným sdělením. Nesvíjí se bolestí, nevzteká se a neplive krev. On opravdu zpívá a umí to náležitě prožít.


Album Iter je pravý doom metal. Bez bratříčkování a přebíhání k jiným stylům. Zařazena je dvojka, vyloženě se nešouráme, ale do překotných otáček se během pěti skladeb nedostaneme. Tohle není deska o rychlosti, ale o prožitku a Gévaudan je vážně nejlépe tam, kde se cítí být doma. A jejich domovem je starý poctivý doomový domek s upravenou zahradou a na první pohled starostlivým majitelem. Iter je deska, která nabízí krásný a silný příběh plný činů, nikoliv planých nadějí. Musím ji doporučit bez mrknutí oka, protože tohle je skutečně povedený materiál, ke kterému je čest se vracet. Nejen v neděli.

 

 



Kapela: Gévaudan
Album: Iter
Styl: doom metal
Vydáno: 10/2019
Země: Spojené království
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Adam Pirmohamed - zpěv
Bruce Hamilton - kytara
Andy Salt - baskytara
David Himbury - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky