Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Začít pátrat po nějaké muzice od Pitchshifter znamená pro neznalého věci najít dvě zcela odlišné kapely, které v součtu vydaly šest dlouhohrajících desek, mezi nimiž vede čára přesně uprostřed. Na názorově poněkud zkostnatělé metalové encyklopedii tuhle schizofrenii názorně ilustruje procentuální hodnocení jednotlivých nahrávek, z nichž první tři si drží solidních víc jak 80 % a druhá trojice balancuje kolem procent padesáti či níže. Vysvětlení tohoto strmého propadu lze vystopovat v letopočtech vydání a v tom, že mezi albem Infotainment? (1996) a www.pitchshifter.com (1998) se vzedmula vlna tzv. nu-metalových kapel, k nimž podle některých Pitchshifter udělali obrat čelem vpřed a tím se zaprodali té ošklivé, fuj komerční scéně.

Pravda ovšem je, že Pitchshifter nikdy nu-metal, tak jak je všeobecně chápán, nehráli a v jejich případě spíš šlo jen o to, že se svezli na módní vlně popularity ve společnosti ostatních. Čistě ze studijních důvodů doporučuju minimálně zmíněnou desku www.pitchshifter.com a následnou Deviant (2000, naše recenze ZDE) poslechnout a udělat si vlastní názor.

Dnes se ale vrátíme na úplný počátek, konkrétně do roku 1991, kdy tehdy čtveřice Pitchshifter vydala svou první long-play desku Industrial. Vrátíme se k ní proto, protože se k ní aktuálně vrátili na Peaceville Records a k jejímu třicetiletému výročí vydali její remasterovanou reedici. Tolik pocty si nejspíš zasloužila především z toho důvodu, že právě v ní mnozí vidí prapočátky industrial metalu tak, jak jej začali dělat třeba Godflesh, Ministry, prehistoričtí Fear Factory nebo Nine Inch Nails. Abychom si udělali představu, jak to tenkrát bylo, uvedeme tolik, že Godflesh v roce 1991 měli na kontě pouze debut Streetcleaner (1989) a teprve před vydáním alba Pure (1992), zatímco Ministry už plnili police hudebních krámů čtyřmi řadovkami včetně výborných desek Twitch (1986) a The Land of Rape And Honey (1988). Fear Facotory teprve ladili formu na Soul of a New Machine (1992) a Nine Inch Nails vysoce tolerantní metalová encyklopedie nezná. Pro žánrově otevřené hlavy uvedeme, že ti v roce 1989 debutovali famózní deskou Pretty Hate Machine.

Dá se tedy s trochou nadsázky přiznat, že Pitchshifter tehdy minimálně drželi palec na tepu doby, byť nebyli první a nebyli ani druzí. Trochu srandovně v tomto kontextu může působit tvrzení vydavatele, že do rukou dostáváte „Newly remastered 30th anniversary edition of the genre-defining debut from the revered UK Legends.“, ale taková už prohlášení vydavatelů bývají. Realita spíš odpovídá tomu, že Pitchshifter se vzhlédli především ve zvuku Godflesh a pokud byste tuto desku neznali, troufám si tvrdit, že právě ke Godlesh byste ji přiřadili. Zvukově, použitým bicím automatem, atmosférou, studeným, metalově nelidským pocitem. Čímž netvrdím, že by Industrial byla špatná deska, nebo že byste ji měli obcházet obloukem. Jde čistě o její zasazení do rámce doby, který může a nemusí vycházet úplně příznivě. Každopádně ale jde o desku, kterou stojí zato si poslechnout, čímž si dovolím dnešní proud řeči přetrhnout a zbytek nechat na vás.

Kapela: Pitchshifter

Album: Industrial

Styl: industrial metal

Vydáno: 1991 / remaster reedice 2021

Země: UK

Vydavatel: Deaf Records / Peaceville Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Mark D. Clayden - zpěv, baskytara

Johnny Carter - kytara, programming

Stuart Toolin - kytara

J.S. Clayden - zpěv