Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

V 80. letech se na poli hudební kultury odehrála celá řada zločinů proti lidskosti a můj vztah k nim docela dobře vyjádřil Frank Zappa, kterého si dovolím citovat: Většina těch hvězdiček dnes žije v módních salonech a do studia zajdou cestou ke kadeřníkovi. To jsou osmdesátá léta. Kdo v naší redakci navíc vybral rok 1986, to fakt nevím. The Clash to zabalili rok předtím a Death teprve něco šmudlili ve zkušebně a skutečně debutovali až rok na to. Stejně tak se přes tenhle rok rozkročila jedna z nejzásadnějších kapel především následující dekády, tehdy ještě s Chuckem Mosleym za mikrofonem. V roce 1985 debutující deskou We Care a Lot, v roce 1987 pokračující výbornou Introduce Yourself. Nějací Faith No More. 

Pokud bych to měl vzít podle desek, co mám doma, byl pro mě tenhle rok ve znamení thrash metalu, protože nejvíc nejradši mám tu hardcore punkem načichlou Reign In Blood od Slayer (tedy s jednou výjimkou, ale tu najdete až skoro na konci). Následuje Metallica se svou Master of Puppets, což je kapela, kterou jsem dlouho ignoroval čistě z principu, ale uznávám, že v tomhle období byla dobrá. Pro žánr zásadní desky vydali i Kreator (Pleasure to Kill) a Megadeth (Peace Sells... But Who's Buying?), ale ani jednu u mě nenajdete. A nenajdete u mě ani prazáklady doom metalu v podobě alb Epicus Doomicus Metallicus od Candlemass a Born Too Late od Saint Vitus, byť svou sílu mají. A podobně je na tom i Sepultura, jejíž tehdejší debut Morbid Visions je pro mě čistě studijní relikvie - tahle kapela pro mě začala fungovat až později.  

Do roku 1986 se taky netrefili moji oblíbení veteráni ze sedmdesátek, jmenovitě Yes, Pink Floyd včetně sólovek Rogera Waterse a Davida Gilmoura a King Crimson. Genesis se sice trefili (deska Invisible Touch), ale tehdy už byli naprosto jinde než za éry Petera Gabriela, a ZZ Top se naštěstí netrefili, protože ti přesně zapadají do citátu Franka Zappy. Svou desku vydal i Chick Corea se svým Elektric Bandem, ale zrovna tuhle od něj nemám. Killing Joke se nacházeli v období, které mě moc neoslovuje (deska Brighter Than a Thousand Suns) a Ministry si doopravdy začínám užívat až od další desky (v roce 1986 to byla Twitch). Čistý industrial toho roku mi taky zatím uniká, takže někde v pořadníku jsou jak Throbbing Gristle (CD1), tak Skinny Puppy (Mind: The Perpetual Intercourse). Ten rok je prostě hroznej, nefunguje nic.

Tedy skoro nic, protože proti té navoněné MTV hrůze se kromě thrash metalu vyhraňuje i hardcore punková scéna (mnohdy to táhnou společně) a ta docela žije. Svou druhou a výbornou desku Cause for Alarm vydali Agnostic Front a u ní je dobré se občas zastavit. Svou poslední desku pojmenovanou Bedtime for Democracy zase vydali kumpáni kolem politického rebela Jello Biafry, tedy Dead Kennedys. Suicidal Tendencies jsou s albem Join the Army o rok mimo, punkoví melodici Bad Religion s albem Suffer o dva. Jo a někde v Kalifornii se v roce 1986 jistá kapela Manic Subsidal přejmenovává na The Offspring.

No a teď ta slíbená výjimka, která z Reign in Blood dělá pro rok 1986 desku číslo dvě. 15. listopadu tři naprostí parchanti vydali naprosto geniální desku Licensed to Ill. Beastie Boys. Slayer snad může těšit to, že Kerry King si na ní vystřihl parádní kytarové sólo (ochutnávka). No a podobně výbornou desku vydali žánroví kolegové Run-DMC, album Raising Hell s fantastickým singlem It’s Tricky (ochutnávka). Rok 1986 prostě patřil nejen thrash metalu, ale hlavně hip-hopu (v němž docela paradoxně uslyšíte víc živých nástrojů než v leckterém dnešním rocku). Zajímavé na tom může být, že tyhle dvě scény hodně spolupracovaly a jak Licensed to Ill, tak Reign in Blood produkoval stejný člověk - Rick Rubin. Pokud snad čekáte něco od Cypress Hill, tak vězte, že ti byli ještě pět let na houbách.

Úplný závěr? V roce 1986 vydali dvě desky - Greed a Holy Money - nějací Swans, ale zrovna tyhle dvě mi nic moc neříkají. Možná škoda. Frank Zappa vydal desky tři a dobrou nahrávku Your Funeral... My Trial nachystal i Nick Cave a jeho Bad Seeds. A pokud bych měl upřímně přiznat, co mám ještě nějakým omylem doma v polici, tak je to jistá kapela Žentour a její album 001. Zpěvák Janek Ledecký, bicí David Koller. Po jídle raději neposlouchat. 

Moje svatá pětice roku 1986:

1. Beastie Boys - Licensed to Ill

2. Slayer - Reign to Blood

3. - 4. Agnostic Front - Cause For Alarm / Metallica - Master of Puppets

5. Run-DMC - Raising Hell

// Bhut

Top alba

Metallica - Master Of Puppets  //  ochutnávka

Z celého seznamu, co jsem tu dal dohromady můžu s klidným svědomím říct, že tuhle položku mám suverénně nejraději. Jednak ji znám asi nejdéle z nich a jednak ji znám vážně každou vteřinou. Battery byla dlouhou dobu moje nejvíc oblíbená skladba od téhle kapely vůbec. Vlastně jde o mou nejoblíbenější desku týhle kapely. I ten obal je prostě třída.

Slayer - Reign In Blood  //  ochutnávka

Vždycky, když někde uslyším drobné zaklepání ťuk ťuk ťuk, ihned mi vyjede do hlavy melodie skladby Raining Blood. Kult jak prase. 

Judas Priest - Turbo  //  ochutnávka

Zvuk desky je jiný, takový elektrizující. Hlavně teda kytar. Jako klučina jsem furt ujížděl na první položce Turbo Lover a hned po ní svižné nakládačce Locked In. Jasně, že to není vrcholná deska, ale furt hodně dobrá. 

Iron Maiden - Somewhere In Time  //  ochutnávka

Zlatý věk pro kapelu byla právě léta osmdesátá, kdy vycházela jedna deska lepší než druhá. A právě někde v čase je jedna z těch top mezi top, nebe počká. 

Kreator - Pleasure To Kill  //  ochutnávka

Jedna z nejzásadnějších thrash metalových položek. To si fakt myslím.

Mayhem - Pure Fucking Armageddon (demo)  //  ochutnávka

První oficiální demo veliké kapely, které už tehdy bylo plné dodnes uctívaných skladeb jako je třeba titulní kousek nebo Carnage. Nelze opomenout prvopočátek mého nejoblíbenějšího žánru. 

AC/DC - Who Made Who  //  ochutnávka

Ride On je pro mě tou nejlepší skladbou, kterou kdy AC/DC napsali. Sice je to blues a ne rozvernej rockec, ale o to větší sílu má. Vzpomínám, jak ji kdysi coveroval ansámbl kolem Pavlíčka v úžasném pořadu Na Kloboučku. Jedno z nejsilnějších alb kapely z Austrálie, ačkoliv je to spíš taková kompilace starších věcí.

Ministry - Twitch  //  ochutnávka

Kdo má rád Ministry se vším, co k nim patří, musí ocenit i tuhle ryze industriální desku. Je divná, to připouštím, ale je stokrát lepší než debutová With Sympathy aka Work For Love. Twitch má sice zvuk totálně gumovej, ale ty kovový údery jsou vážně skvělý. 

Siouxsie & The Banshees - Tinderbox  //  ochutnávka

Gothic rock potažmo post-punk mě baví jen od pár kapel a tahle anglická banda jej uměla vždycky dobře naservírovat. 

Pro desáté místo se nějak nemohu rozhodnout, takže dále již jen abecedně…

Accept - Russian Roulette  //  ochutnávka

Poslední deska s Udem, který to tady ještě stačil rozmetat skrze TV War. 

Black Sabbath featuring Tony Iommi - Seventh Star  //  ochutnávka

Takovéto obecně méně známé a lákavé období, kdy kapela hledala (mimo jiné) i hlas. Zde se jím na moment stal Glenn Hughes. Je to vlastně Iommiho sólovka (proto ten podtitul názvu kapely, kvůli smlouvě). 

Europe - The Final Countdown  //  ochutnávka

Kdo by ten titulní šlágr neznal. Přiznávám, že svého času jsem to měl rád, dnes tuhle píseň a díky tomu i celou kapelu absolutně nesnáším. Ovšem historickou infikaci upřít nelze a v tuzemském prostředí se toho chytlo Turbo, které o rok později vydalo desku Hráč, kde je titulní píseň velmi ale opravdu velmi inspirována právě Europe. Dnes nevyhledávám ani jednu ze zmíněných kapel, brr. 

King Diamond - Fatal Portrait  //  ochutnávka

Uhrančivé oči sfingy na obalu desky jasně ovládají už nejednu duši po celou řadu let. Třeba to není nejlepší Kingovo sólovka, ale je první a je velká a povedená.

Megadeth - Peace Sells… But Who’s Buying?  //  ochutnávka

Vzteklý a drzý Dave vydal svou druhou desku, která byla samozřejmě skvělá, ale Metallica v té době vydala Master Of Puppets, což mír na prodej zadupalo do země a souboj Megadeth vs Metallica jel naplno. 

Mentors - Up The Dose  //  ochutnávka

Tohle jsem docenil vlastně relativně nedávno. Skvělá jízda s opravdu obskurním, přesto stylovým obalem. Americká špína a agrese někdejšího metalu. 

Ozzy Osbourne - The Ultimate Sin  //  ochutnávka

Svýho času jsem si myslel, že je tohle Ozzyho nejslabší období (jenže to přišlo až po roce 2000) takže jsem měl dlouho problém uznat jisté kvality. Jo, Shot In The Dark nebo titulní věc jsou ale pořád dobře obnovitelné melodie v pozadí paměti. 

Saint Vitus - Born Too Late  //  ochutnávka

Sabbaťácké žezlo dřevního doomu tehdy patřilo jednoznačně svatému Vítovi. Třetí deska, která příznačně hrála dominantu.

Sepultura - Morbid Visions  //  ochutnávka

Brazílie odkryla karty a dala světu najevo, že i v téhle exotice umí vyrobit slušnou rotyku. Morbidní vize se ukázaly dodnes platné. Motiv Troops Of Doom by měl znát povinně každý, kdo kdy našil nášivku na džísku a myslel to s thrashem vážně.

Sodom - Obsessed by Cruelty  //  ochutnávka

Další počátek velké kapely, který znamenal hodně. Sodom sice sázeli na rychlost a obskurnost, ale ta je dodnes funkční, tak co. 

// Garmfrost

Top alba

Citron - Plni energie  //  ochutnávka

Citron a Titanic byli prostě moje první opravdové heavy metalové srdcovky! Tyto pecky spolu s Kern, posléze Helloween odstartovali moji vášeň pro elektrickou kytaru a hlasitou produkci. Citron na Plni energie rovněž poprvé rozjeli ostřejší styl. Předchozí desky byly v naprosto jiném žánrovém rozpětí. Standa Hranický zde zazpíval své nejlepší party a všeobecně se zde stavěl pomník českému metalu.

Possessed - Beyond the Gates  //  ochutnávka

Beyond the Gates byl jeden z prvních pokusů o death metal! Samozřejmě hozený v hodně thrashovém podání. Possessed a jejich první dvě desky patří doposud mezi nejkultovnější extrémní nahrávky. Tehdy mi nic moc neřekly, ale o pár let už ano. A nejvíce jsem je docenil až před pár lety. 

Slayer - Reign in Blood  //  ochutnávka

Á Slayer! Úvodní výkřik v Angel of Death tehdy rozdováděl moje dětské srdéčko a já chtěl krev! Víc krve! A dělat bordel! Anarchie a zlo!!! Prostě králové extrému par excellence.

Tublatanka - Skúsime to cez vesmír  //  ochutnávka

Tublatanka tehdy představovala doslova zjevení na československé scéně. Poslouchal je každý, kdo přičuchl k elektrické kytaře a hard rocku. Chytlavé rockové party doprovázel silně zpěvný projev Maťa Ďurindy i chlapský hlas druhého z frontmamů, Pavola Horvátha. Právě jeho zpívané části jsem vyhledával. Titulní skladbu poslouchám pořád a podle mě patří mezi to nejlepší, co Tublatanka složila.

Metallica - Master of Puppets  //  ochutnávka

Vzpomínat na rok 1986 a nejmenovat Metallicu v podstatě není možné. To, že o pár let později jejich velikost skončila, neznamená, že první alba stále nejsou pro metalový vývoj stěžejními a že jsou pořád krásně poslouchatelná. Masters OF Puppets je skvostem od začátku do konce. Každý riff, každá vyhrávka či sólo znám nazpaměť a představují pro mě vrchol melodičtější větve thrash metalu. ...and Justice for All miluju o poznání víc, ale uznávám, že dějiny se psaly už právě na Masters of Puppets.

Kreator - Pleasure to Kill  //  ochutnávka

Kreator ve mě vyprovokoval vášeň pro blackovější tvář thrashe. Mile a jeho parta ve svých počátcích hráli pěkně divoce. Hlavně na krutém debutu Endless Pain. Pleasure to Kill znamenal menší ústup z ohavných pozic směrem k větší dynamice, rytmu, skladatelské rafinovanosti a postupně i melodií. V porovnání s následujícími klenoty bylo samozřejmě Pleasure to Kill prototypem masakru a divoké zloby.

King Diamond - Fatal Portrait  //  ochutnávka

Když jsem v jakémsi časopisu viděl zmalovanou tvář Kinga Diamonda a pak viděl kdesi jakýsi klip (ta paměť!), věděl jsem, že tohle se mi bude líbit. Fatal Portrait se mi pozdávalo tehdy asi hlavně kvůli image. Přece jen to bylo málo tvrdé. Ale obdivoval jsem Kingův rozsah a dusnou, všepohlcující atmosféru. Abigail mělo teprve přijít...

Sodom - Obsessed by Cruelty  //  ochutnávka

Obsessed by Cruelty je black/speed/thrashový monolit a přes to nejede vlak! Tenkrát jsem na tento styl hodně slyšel a mlátil hlavou do rytmu. Energie z desky doslova cáká a přesto, že uteklo tolik roků, neztratila nic ze svého půvabu. Sodom v nejlepší formě!

Stormwitch - Stronger than Heaven  //  ochutnávka

Stormwitch mi tenkrát pustil kamarád s tím, že lepší heavy metal neslyšel. Ty bych chtěl teda slyšet… Nevím, jestli nejlepší, ale Stronger than Heaven je kult jak noha! Čarodějnický heavy (na odnože typu power metal se ještě nehrálo) s podmanivým vokálem Andyho Aldriana a vskutku geniálními kytarami pánů Merchant a Tarot (R.I.P.) fungoval na výbornou. Skladby jako Jonathan's Diary, titulka nebo krásná instrumentálka Dorian Gray, která desku uzavírá, představují vzorec německého heavy metalu a celá deska důstojného nástupce prvních nahrávek kapely. Na rozdíl od mnoha starých kultů se Stronger than Heaven dá poslouchat i dnes.

Europe - The Final Countdown  //  ochutnávka

Jasný, Europe natočili zajímavější desky, než notoricky profláklou The Final Countdown a hlavně lepší skladby, než titulní megahit. Jenže tenkrát před ním nešlo uniknout. Hráli ho všude a všichni ho milovali. Ženský pro ksicht Joey Tempesta a ostatní pro chytlavé synťáky a rock pro masy. 

Netvrdím, že jsem všechny zmíněné klenoty slyšel už v roce 1986. Přece jen mi bylo devět a starší kamarádi do mě začali hustit heavy metal až o rok dva později. Přímo v onom roce jsem mlátil hlavou na Europe, jejichž hity hráli opravdu všude. I na hodech na kolotočích. První spouštěč opravdového zájmu bylo nesmrtelné dílo Plni energie, od nichž byl jen krůček k Tublatance, Titanicu nebo Arakainu o pár měsíců později a pak teprve přišla Metallica a Slayer atd. Změnil se mi život, vůbec nevím, zda jsem tehdy tušil, jaké skvosty vlastně poslouchám. Byl to randál a ječení a rodiče se sousedy to strašně rozčilovalo. Na vychutnání hudebních laskominek, detailů či harmonií jsem si musel ještě nějaký ten pátek počkat. Už tenkrát jsem ale věděl, že chci být zpěvákem nebo kytaristou a být slavnou hvězdou. K tomu se pak váže zklamání a negativa roku. O tom ale níže...

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Depeche Mode - Black Celebration  //  ochutnávka

Tímto albem Depeche Mode odstartovali éru temných alb plných nádherných písniček. Na Black Celebration není hluchého místa a v podstatě pro mě znamená esenci toho, co DM dělá DM. Krásná práce!

The Cure - Standing on a Beach/ Staring at the Sea  //  ochutnávka

Hlavně kvůli úžasné In Between Days tuhle skvělou kompilaci mám rád a pořád se k ní vracím. The Cure kompilace a speciální výběry vždy uměli dělat tak, aby se jim žádný fanouš nevyhnul, respektive je vyhledával. The Cure forever!

Christian Death - Atrocities  //  ochutnávka

Původní frontman Rozz Williams byl už z Christian Death pryč a Atrocties bylo v pořadí druhé řadové album s Valorem Kandem za mikrofonem. Stará gotika, nebo lépe death rock v jejich podání a speciálně na této desce byl a pořád je prostě grandiózní. Když mám chuť na Christian Death, pustím si buď Atrocities nebo Sex and Drugs and Jesus Christ.

The Mission - God's Own Medicine  //  ochutnávka

V 86 roku debutovala také nová kapela bývalého člena neskutečných Sisters of Mercy, Wayne Husseyho The Mission. Nechci tvrdit, že God's Own Medicine bylo nejlepší album The Mission, ale když jsem ho slyšel poprvé,  byl jsem doslova očarován. 

Tento výběr jsem v době vydání samozřejmě neposlouchal. Nenáviděl jsem tyto kapely a jim podobné jako správný metalista zcela upřímně a ze všech sil ještě spoustu dalších let. Vtipné pak je zejména to, že narozdíl od horního výčtu je tento neustále aktuální. Tyto kapely a jejich desky nevýslovně uctívám a jejich poslech si pokaždé krásně užiju.

Zklamání a negativa roku

Abych navázal na své povídání, zklamání a negativa roku nastala ihned po té, co mi bylo rezolutně zakázáno mlátit do židlí a pokliček, řezat do španělky a řvát cosi o ďáblech. Hudební kariéra musela zatím počkat, což jsem nesl velmi nelibě. 

// Ruadek

Top alba

Metallica - Master of Puppets  //  ochutnávka

Peter Gabriel - So  //  ochutnávka

King Diamond - Fatal Portrait  //  ochutnávka

V roce 1986 mi bylo nějakých 8 let, takže nelze čekat než pár desek z let pozdějších, které mně formovaly. Ale když si přečtete tyhle 3 desky, prostě si řeknete, že tohle byla síla. Metallica vydala svůj opus magnum, Peter desku, ke které se dodnes vrací (byl jsem ostatně na koncertě oslavy výročí této desky) a King Diamond prakticky zahájil svou sólovou kariéru a už tak silně. Tohle mi k tomuto roku bohatě stačí, co se týká toho nejlepšího.

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Roxette - Pearls of Passion  //  ochutnávka

Dagmar Andrtová-Vonková - Dagmar Andrtová-Vonková

Kraftwerk - Electric Cafe  //  ochutnávka

Stand By Me - Various art (soundtrack)  //  ochutnávka

Hele můžete se mi smát, každý máme nějaký úlet či snad úskok z let úplně adolescentních, co nám zůstaly dodnes a asi bychom je hned nevytáhli na prvním rande s metalovou redakcí. Můj úlet jsou mimo pár dalších (které nehodlám propagovat) Roxette ovšem jen s touto první deskou, která je prostě bombová. Perfektně složený, zahraný a nazpívaný pop-rock té doby se vší parádou a bez vaty, kterou tam od té doby měli poměrně dost často. Dáša jako další věc, kdo ji zná, ví svý. Kraftwerk a jeden z nejlepších soundtracků a s ním jeden z nejlepších filmů co se týká adaptace knihy Stephena Kinga. Nezbývá než si ještě připomenout, že v tomto roce vyšla Madonně 3. deska True Blue, Slayer vydali Reign in Blood, Depeche Mode jejich Black Celebration, Queen s A Kind of Magic a Europe totálně prorazili s deskou The Final Countdown. No co chtít víc? :-)

// Sarapis

Můj výběr je značně nevyrovnaný, z objektivního hlediska v něm určitě něco chybí a taky leccos přebývá. Vím to a je mi to fuck. Bylo fajn si ten dávnověk srovnat v hlavě. Pořadí je jaksi intuitivně sestupné, ale nepodstatné.

Top alba

King Diamond - Fatal Portrait  //  ochutnávka

King poprvé sólově a hned šupa. Popravdě jsem se k albu dopracoval až jako k jednomu z posledních, ale vím, že song The Portrait strašil můj dětský sluch jako nepatřičná dohrávka na jedné z kazet, které jsem kdysi doma podroboval průzkumu. Album nemá chybu, jistota mrazení.

Ozzy Osbourne - The Ultimate Sin  //  ochutnávka

Údajně slabá deska Ozzyho, ale já ji řadím vysoko. Pořád to jsou časy, kdy každé album Ozzyho mělo trochu jiný vibe. The Ultimate Sin zní temně a démonicky, což mi lahodí. Jake E. Lee svou roli opět zvládl skvěle, neprávem přehlížený kytarista Ozzyho sólové kariéry to je.

Queensrÿche - Rage for Order  //  ochutnávka  naše recenze

Album Rage for Order bývá mnohdy vnímáno jako nadechnutí a příprava před operací, která měla teprve přijít, ale pro mě je to především barvitá deska, kde se Queensrÿche nebáli ničeho a už vůbec ne přerušeného přívodu inspirace z maidenovské placenty. Z dnešního pohledu dosáhli vrcholu opravdu až o pár let později, ale jejich invence z roku 1986 měla též neskutečnou sílu.

Saxon - Rock the Nations  //  ochutnávka

Zatímco kovové srdce fanouška pravého heavy metalu krvácelo čím dál víc (puknutí mělo brzy následovat), mně se Rock the Nations líbí. Mašina Saxon se rozjela úplně jiným směrem, než bylo na nálepku NWOBHM zdrávo. Ta odpadla, ale dobré songy zůstaly.

Accept - Russian Roulette  //  ochutnávka

Poslední album klasického období kapely, pak už přišlo Udovo Animal House a proklínaný acceptovský experiment Eat the Heat. Ruskou ruletu mám v srdci dlouhá léta a ještě se mi nestalo, že by z bubínku vyšlehl problém. Prostě vyrovnaná heavy práce s energickými riffy, štěkajícím Udem (nikoli údem) a v kontextu dění v kapele se zajímavým obalem.

Stormwitch - Stronger than Heaven  //  ochutnávka

Tihle Němci jsou českým pamětníkům tvrdého režimu nadmíru známí, i proto jsem měl možnost jako prcek sjíždět kazety s jejich čarodějnictvím a nechat si je přirůst k srdci. Stronger than Heaven je dnes už stejně dobrá klasika jako ostatní alba Stormwitch před rokem 1990 a tak to prostě je.

Judas Priest - Turbo  //  ochutnávka

Ještě před dvěma lety to byli ochránci víry, ale na Turbo zařadili úplně jiný (teplotní) stupeň a už se to začalo mydlit. Za mě je Turbo taková vlajková loď mainstreamového heavy metalu poloviny dekády, zvuk a charakter nahrávky úplně vyvolává asociace na tu dobu, jaká byla (a mohla být, kdybych si koupil vstupenku o kousek dřív).

Iron Maiden - Somewhere In Time  //  ochutnávka

Eddieho služebníky si poslechnu čas od času a když už k tomu dojde, je to buď něco novějšího (např. Dance of Death), něco sólového (Balls to Picasso) anebo jedno z dvojice alb Powerslave a Somewhere in Time. Úplně ty nejznámější kolovrátky typu Fear of the Dark nebo Run to the Hills mi nahání kopřivku, na Somewhere in Time jsou ale spíš méně nápadné věci (no dobře, třeba Wasted Years je taky dost slavná) a to mi vyhovuje. Líbí se mi dobová živelná produkce, decentní využití kláves a energie nahrávky. Kam se hrabou moderní naleštěné produkty.

Possessed - Beyond the Gates  //  ochutnávka

Z extrémních luhů onoho roku mě oslovují především Possessed. V nevrlosti Beccerova vokálu je jakási přitažlivost a živelná řezničina pod ním to jenom umocňuje. Výběrový archiv, při němž mnoho dnešních následníků bledne.

Metal Church - The Dark  //  ochutnávka

Po parádní debutové jízdě se Metal Church museli hodně ohánět, aby na ni úspěšně navázali druhým albem. The Dark má podobný náboj, drtivou sílu (Ton of Bricks, Start the Fire) i ukázkovou gradaci (Watch the Chidren Pray), přesto v dlouhodobém horizontu malinko preferuji z těchto dvou spíš prvotinu.

Roční bilance na Echoes

Ozvěny roku 2022 (komplet)

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

Ozvěny roku 2020 (komplet)

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2014 (komplet)

Ozvěny roku 2013 (komplet)

Ozvěny roku 2012 (komplet)

Ozvěny roku 2001 (komplet)

Ozvěny roku 2000 (komplet)

Ozvěny roku 1993 (komplet)

Ozvěny roku 1987 (komplet)

Ozvěny roku 1986 (komplet)