Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Top alba

Primus - Pork Soda  //  ochutnávka

V hudbě mám rád specifický humor a nadhled, historicky třeba v podání Franka Zappy. Primus splňují oba předpoklady s přehledem a jejich třetí deska Pork Soda patří nejen k vrcholům jejich tvorby, ale i k mým nejoblíbenějším deskám napříč sbírkou. Pro mě naprostá srdcovka (... a všimněte si, že v redakci už nikoho dalšího haha).

Pearl Jam - Vs.   //  ochutnávka

Rané devadesátky bylo období grunge a druhá deska Pearl Jam patří nejen do zlatého fondu tohoto žánru, ale i k mým nejoblíbenějším deskám tohoto roku.

Type O Negative - Bloody Kisses  //  ochutnávka

Moje cesta k Type O Negative nebyla jednoduchá, ale časem uzrála s jednoznačným vítězstvím desky Bloody Kisses v rámci jejich diskografie (a že je konkurence dost silná). Místo v ročníkovém TOP naprosto zaslouženě.

Sepultura - Chaos A.D.  //  ochutnávka

Pro mě kultovní deska s ještě kultovnějším klipem ke skladbě Refuse/Resist. Tohle jsem svého času strašně žral…

Monster Magnet - Superjudge   //  ochutnávka

Reprezentant vyhuleného období Monster Magnet, které má sice vítěze v následujícím albu Dopes to Infinity, ale i tenhle trip stojí zato si prožít. 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Za uvedenou pěticí je hromada další skvělé muziky, kterou by byl hřích nezmínit. Z rockového spektra moji oblíbení The Cranberries se svým fantastickým debutem Everybody Else Is Doing It, So Why Can’t Whe? a Radiohead s dlouhohrajícím debutem Pablo Honey, který ještě neznamenal vůbec nic, ale proč si ho neposlechnout? Naopak ze scény se slušnou deskou In Utero v produkci Stevea Albiniho odklidila Nirvana. Svou druhou desku stále ještě pod silným vlivem Pink Floyd vydávají Porcupine Tree a svou třetí desku In on the Kill Taker kultovní Fugazi. Nesmíme zapomenout ani na fantastickou desku Rid of Me od PJ Harvey.

Podivnosti všeho druhu? Určitě je potřeba zmínit Earth a jejich debut Earth 2: Special Low Frequency Version, mou hodně oblíbenou první věc od Björk nazvanou prostě Debut a krátkou desku Fear Is the Mindkiller od Fear Factory (tu jsem svého času přijímal pozvolna, ale dorostla). No a samozřejmě Cypress Hill a jejich druhou věc (po fantastickém debutu!) Black Sunday. 

A metal? Mám rád Serenades od Anathema, byť velké věci byly teprve před námi. To stejné platí o Turn Loose the Swans od My Dying Bride. Mám rád Icon od Paradise Lost, byť závislostí bych to nenazval. Mám rád Undertow od Tool, ale ještě raději mám Tool na dalších deskách. Deska Individual Thought Patterns od Death je výborná, ale znalec nejsem. Album Enemy of the Sun od Neurosis mělo po revolučním Souls at Zero strašně těžkou pozici a jeho stín nepřekročilo (jde to vůbec?). Pořád je to ale skvělá věc. Heartwork je jediná nahrávka od Carcass, co mám ve sbírce. Takže asi tak. 

// Victimer

Top alba

Type O Negative - Bloody Kisses  //  ochutnávka

Paradise Lost - Icon  //  ochutnávka

Depeche Mode - Songs Of Faith And Devotion  //  ochutnávka

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Disembowelment - Transcendence into the Peripheral  //  ochutnávka

David Bowie - Black Tie White Noise  //  ochutnávka

Dead Can Dance - Into the Labyrinth  //  ochutnávka

Immortal - Pure Holocaust  //  ochutnávka

Pan.Thy.Monium - Khaooohs  //  ochutnávka

Sepultura - Chaos A.D.  //  ochutnávka

Voivod - The Outer Limits  //  ochutnávka

Tool - Undertow  //  ochutnávka

Nirvana - In Utero  //  ochutnávka

U2 - Zooropa  //  ochutnávka

Porcupine Tree - Up the Downstair  //  ochutnávka

Kurtizány z 25. Avenue - Ubiquity  //  ochutnávka

V roce 1993 lze najít spoustu zajímavých a podnětných desek, ale zařekl jsem se, že tady nebudu vypisovat jejich dlouhý seznam. Že si poctivě vyberu. 3 alba jako opravdový top a nahrávky, ke kterým mám speciální vztah, a dalších 12 kousků, které jsou skvělé, ale jejich místo je pod čarou. Určitě mi něco uniklo, ale to v tuto chvíli není důležité. To hlavní tady mám.

// Bhut

Top alba

Darkthrone - Under A Funeral Moon  //  ochutnávka

Burzum - Det Som Engang Var  //  ochutnávka


Carcass - Heartwork  //  ochutnávka

 

Krabathor - Cool Mortification  //  ochutnávka
 

Morbid Angel - Covenant  //  ochutnávka
 

Paradise Lost - Icon  //  ochutnávka

Nirvana - In Utero  //  ochutnávka

Midnight Oil - Earth And Sun And Moon  //  ochutnávka
 

The Cranberries - Everybody Else Is Doing It, So Why Can’t We?  //  ochutnávka
 

Sepultura - Chaos A.D.  //  ochutnávka

Tool - Undertow  //  ochutnávka
 

Cypress Hill - Black Sunday  //  ochutnávka
 

Clawfinger - Deaf Dumb Blind  //  ochutnávka
 

Prvních třináct položek dávám čistě dle osobních preferencí a jednoznačné ukázky toho, kterak byl rok ‘93 rozmanitý, barevný a stylotvorný. V mém žebříčku je hned několik zcela zásadních alb, která podle mého mají hodnotu rovných 100 %. Je to třeba hned Burzum, což je dle mého nejpříkladnější nahrávka syrového black metalu. Tomu hned sekunduje Darkthrone s naprosto zásadní peckou. Death metal nezaostával a jsem přesvědčen o tom, že Krabathor to světu fakt natřeli, proto je stavím na roveň hned vedle úžasných prací Carcass i Morbid Angel. Pak je tu ten stylotvorný rozstřel, kde pro své žánry naprosto zásadní alba vydali Paradise Lost, Nirvana (to je snad bez debat, přestože Nevermind je asi nejznámější kus, tak “v úterý” je dle mého neméně skvostný dílek), The Cranberries (úžasně upřímná a uvolněná deska, kterou mám od nich suverénně nejraději), Tool, Clawfinger, Cypress Hill (ano, i tenhle hip-hopový kousek pro mě svého času znamenal hodně a dodnes tuhle bandu stavím na první příčku toho žánru, ačkoliv je pravdou, že hluboko do studnice rapu jsem moc nezasáhl). Sepultura s hitovou deskou udělala nehoráznou parádu a zavdala nový směr něčemu jako ethno metalu. No a Midnight Oil zní tak výtečně, že je nemohu nejmenovat.

V těsném, ale fakt těsném závěsu stojí celá řada dalších neméně skvělých alb (včetně debutů, čili startů do té doby začínajících jmen), které se mnohdy lesknou i v mé polici. Naprosto perfektní díla dále jsou: Accept - Objection Overruled, Anathema - Serenades, Beherit - Drawing Down The Moon, Brujeria - Matando Güero, Cemetary - Godless Beauty, Death - Individual Thought Patterns, Disembowelment - Transendence Into The Peripheral, Dissection - The Somberlain, Entombed - Wolverine Blues, Fight - War Of Words, Guns N’ Roses - The Spaghetti Incident?, Helloween - Chameleon, Immortal - Pure Holocaust, Impaled Nazarene - Ugra-Karma, Marduk - Those Of The Unlight, Motörhead - Bastards, My Dying Bride - Turn Loose The Swans, Neurosis - Enemy Of The Sun, Pestilence - Spheres, Rotting Christ - Thy Mighty Contract, Therion - Symphony Masses: Ho Drakon Ho Megas, Type O Negative - Bloody Kisses, U2 - Zooropa, Unholy - From The Shadows. 

Zcela samostatně a ojediněle stavím nahrávku Live In Leipzig od Mayhem. Neřadím ji mezi ostatní, protože jde o živák a ten tak nějak neřadím mezi hlavní desky kohokoliv. Ovšem existují výjimky, které ukazují, že i live nahrávka může urvat prdel. To je právě případ tohoto záznamu.

Beze zmínky by neměla zůstat ani tuzemská scéna, která přinesla mnoho zajímavých položek. Pravda je, že v porovnání s výše uvedeným nejde o takové mordy, ale i tak lze vyhledat trvalky, které mnohé ucho potěší. Možná nostalgie, možná blbost, ale prostě cítím potřebu je tu taky uvést: Arakain - Salto Mortale, České Srdce - Srdce z Avalonu, Daniel Landa - Valčík, Ferat - Rainhold, Hudba Praha - Maelström, Kabát - Děvky ty to znaj, Krucipüsk - Ratata, Mňága a Žďorp - Radost až na kost, Sax - Moravské nářez, Sifon - Soudnej den, Support Lesbiens - So, What?, Törr - Kladivo na čarodějnice, Tři Sestry - Švédská trojka, Visací Zámek - Traktor, Zemětřesení - Zemětřesení, Zvlášňý škola - Na české záchytce.

// Garmfrost

Top alba

Paradise Lost - Icon  //  ochutnávka

Když nad tím tak přemýšlím, tak nejen, že je pro mě Icon symbolem třiadevadesátýho roku, ale jedna z mých úplně nejoblíbenějších nahrávek vůbec. Každou vteřinu miluju, vím, co bude příští okamžik následovat a vůbec se mi nikdy neoposlouchala. Jedu ji furt :) A to jsem ji tenkrát nemohl přijít na jméno. Postupně se mi vtírala do mysli, až je z toho láska na celý život.

Type O Negative - Bloody Kisses  //  ochutnávka

Vlastně bych zde mohl pouze zkopírovat text pod Iconem. Bloody Kisses je nádherná, všepohlcující nádhera. Narozdíl od Iconu mi perla Bloody Kisses imponovala od prvního seznámení. Zkoušel jsem mručet s Peterem a užíval si neskutečné klávesy Joshe Silvera… Uf! I při psaní těchto slov mi naskakuje husí kůže… Type o Negative navždy!

Edge of Sanity - The Spectral Sorrows  //  ochutnávka

Pamatuju si, jak mi spadla brada, co se z Edge of Sanity stalo. Kam se oproti nádherně surovému debutu dostali. Zvukově se sice více přiklonili ke švédskému chrastění, ale naprosto se otevřeli všemožným vlivům. Najednou se to, co předchozí Unorthodox naznačoval, stalo skutečností. Nechci tvrdit, že mi The Spectral Sorrows změnilo náhled na extrémní metal, ale bylo jednoznačným tahounem mého hudebního vývoje. Death, gotika, prog… Všechno tam bylo a je pořád. Album je pořád krásně živelné a čerstvé.

Chtěl jsem původně vyjmenovat všechno možné, protože rok 1993 byl mimořádný ročník a urodilo se na všech frontách mnoho legendárních a kultovních trháků. Ale vzal jsem si příklad z Victimera a zkusil vybrat pouze tři největší srdcovky. Výběr tří byl jasný. Horší byl zbytek, protože toho bylo fakt moc. Většinu z tehdejších nahrávek poslouchám doposud. Ať už vyjmenuju Serenades od Anathemy, Turn Loose The Swans od My Dying Bride nebo Heartwork neskutečných Carcass. Z blacku jsem tehdy nic moc neposlouchal, měl jsem rád řeckou odnož černého stylu v čele s debuty Rotting Christ a Varathron a stále očarován Rituálem, Twillight of the Gods, nebo Hell Symphony těžko hledal lepší. Raději jsem se kochal deathem a doomem a uctíval v tomhle roce např. Covenant čím dál lepších Morbid Angel, nebo zíral v úžasu, co se s deathem děje na debutu Dark Tranquillity Skydancer. Z klasického blacku byla pro mě jasná volba Pure Holocaust studených Immortal. Až později jsem ocenil Under a Funeral Moon nezmarů Darkthrone nebo Det Som Engang Var zlého Varga a jeho Burzum. Výjimečnou desku vydala Sepultura, jejichž Chaos A.D. mělo sílu oslovit i fans zcela odlišné muziky. Pro mě už ovšem nebyla tolik zásadní jako předchozí perly v čele s Beneath the Remains, myslím, že je dobré vzpomenout i těžko zařaditelnou bublaninu Khaooohs od Pan.Thy.Monium. Vlastně i ty Kabáty a jejich Děvky ty to znaj jsem tenkrát dost žral. Byl jsem pobouřen Divnoalbem od Wanastowek, kteří chtěli zkusit muziku jinak a nevyšlo jim to. Ostatně nebyli tehdy jediní, že. Takto bych mohl psát tak dlouho, až by to nikoho nebavilo číst. Všichni přece víme, že devadesátky byly nádherné a bohaté.

Další zajímavá alba a pozitiva roku

The Gathering - Almost and Dance  //  ochutnávka

Pozapomenuté a vynechávané druhé album budoucího female bandu The Gathering Almost and Dance jsem v roce jeho vydání přivítal s otevřenou náručí. Bylo přesně to, co jsem chtěl - změnu. Ze syrového death/doomu nezbylo vůbec nic. Deska mi asi nejvíce připomínala finské Waltari. Nádherné space melodie s umečeným zpěvákem mají sílu nahnat mi slzy do očí i dnes.

Cemetary - Godless Beauty  //  ochutnávka

Jak já jsem tehdy Cemetary uctíval. Debut An Evil Shade of Grey byl vynikající, ale Godless Beauty mě svojí neohrabanou krásou připravilo na Black Vanity, které jsem pak z přehrávačů nevydělal několik let. Godless Beauty bylo rovnoměrně rozkročené mezi švédským deathem a gotickým metalem, kterému se posléze Lodmalm věnoval ještě pár let, než zmizel v propadlišti dějin. Více než smrtící atmosféru vystřídaly melodie mnohdy inspirované Paradise Lost. Což mi rozhodně nevadilo. Vše bylo v pořádku.

Krabathor - Cool Mortification  //  ochutnávka

Jednoznačná topovka od Krabathor. Aby nebyla mejlka, miloval jsem už jejich dema a uhrančivý debut. Ale Cool Mortification je prostě nejnamakanější a nejtechničtější nahrávkou, kterou Christopher a Bruno spolu nahráli. Už jsem ji dlouho neposlouchal, časem jsem na ni pozapomněl, ale pamatuju si dobře své zdivočelé emoce, které ve mě špičková technika, nádherné sólové vyhrávky a bravurní growl vyvolávaly. Nádhera! Hned si jdu Cool Mortification pustit.

Depeche Mode - Songs of Faith and Devotion  //  ochutnávka

V roce devadesát tři jsem rozhodně Depešáky neposlouchal a když, neprozradil bych ani prd. To až o dva tři roky později. Na tomhle skvostu si DM vyzkoušeli, jak by zněli, hnáni rockovou dravostí, do níž umně vetkali své charakteristické vlnění a industriálně elektronické charisma. Vlastně by tohle album mělo být v první kategorii spolu s Paradise Lost a Type o Negative. Stejná láska!

U2 - Zooropa   //  ochutnávka

To U2 mi Zooropou tehdy moc radosti neudělali. Měl jsem raději jejich starší styl, který jsem uctíval i v době mého metalového hledání. Na Zooropa se pokračovalo ve stylové moderně předchozí Achtung Baby. Obě desky patří bezesporu mezi to nejlepší, co U2 nahráli a dost možná i v rámci rocku a popu jako takového. Zejména Zooropu jsem plně vychutnal až v posledních letech. Oproštěn od předsudků jsem vlastně až zíral, jak výborná a pestrá je.

Helloween - Chameleon  //  ochutnávka

Zatímco drtivá většina fans speedového období Helloween Chameleona odsoudili, já nadšeně mlsal žánrovou otevřenost, s jakou kapela přistoupila ke své parádní muzice. Kiske dodal zcela odlišné nahrávce známý hlas, ale i on měl už dost neustálého vyžadování pokračování Klíčů a tak krátce po vydání přišlo to, co se dalo čekat. Návrat ke kořenům a vyhazov Kiskeho z kapely. Já zrádcovsky zůstal věrný Helloweenům, ale Chameleon má v mém srdci významné postavení stejně jako o pár let mladší The Dark Ride. Ale to je úplně jiný příběh...

// Sarapis

Top alba

Death - Individual Thought Patterns  //  ochutnávka

Jako holobrádek jsem tu lahodu tolik nepobíral, ale jak šel čas, podlehl jsem naplno. Je zajímavé, jak výrazně se hudba Death změnila během pár let, přitom to šlo tak samovolně. Úžasné album, poplatné tehdejšímu svěžímu období v metalu.

Type O Negative - Bloody Kisses  //  ochutnávka

October Rust mám citově o kousek výš, Bloody Kisses mu ale spolehlivě kryje záda. Je to parádní gólmanská dvojice. Když na to přijde, pochytají všechny chmury.

Rush - Counterparts  //  ochutnávka

Kanadští Rush se vyprdli na pompu z osmdesátých let a pod vlivem grunge točili spíše zemitější alba. A zase jim to šlo skvěle, včetně výborné desky Counterparts, která měla jak spoustu melodických skladeb, tak i dost neotesaných riffovaček.

Carcass - Heartwork  //  ochutnávka

Heartwork je klasika, která ukázala cestu spoustě kapel. Nemá slabiny, o čemž se už ani nemusím přesvědčovat, jenom poslouchám.

Metal Church - Hanging in the Balance  //  ochutnávka

Naopak Hanging in the Balance nějaká slabší místa objektivně asi má, jenže jako celek ji vždycky spokojeně poslechnu od A do Z a nemám námitek. Mike Howe zde exceluje, jen škoda, že znechucen hudebním byznysem zmizel po desce na dlouhá léta ze scény.

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Sepultura - Chaos A.D.  //  ochutnávka

Chaos A.D. už neposlouchám tolik jako kdysi, vracím se jen občas při nostalgické náladě nebo když je k pivku záhodno něco živějšího a ověřeného stovkami poslechů.

Cynic - Focus  //  ochutnávka

Půlka sestavy Death z alba Human (Masvidal - Reinert) vykopla nahuštěný míč progresivního metalu moc hezkou falší a byl z toho gól. Album je elektrizující i dnes, jen bídný rok 2020 zařídil, že půlka sestavy Cynic už nežije (Reinert - Malone). 

Helloween - Chameleon  //  ochutnávka

Podobně jako chameleon háže různými barvami, tak i moje dojmy z alba jsou proměnlivé. Převažuje nadšení z muzikantství a nápaditosti materiálu, některé fáze alba mi ale nejdou přes pysky a občas je to dokonce kýč jak bič (především cajdák Windmill). V takových momentech zatínám pěstičky a čekám, až to přejde. A pak je zase dobře.

Suffocation - Breeding the Spawn  //  ochutnávka

Nářez, kterému se dnes asi říká slam metal. Pro mě to je ukázka hutného death metalu, plného brutality, techniky a zhouby. Společně s následujícím Pierced form Within srdcovka z dílny Suffocation.

Savatage - Edge of Thorns  //  ochutnávka

Proměnlivé album, které umí být v jednu chvíli něžné, aby pak v dalším okamžiku ukázalo svou říznou a drsnou tvář. Tak by to ve vodách US power metalu mělo být. V případě Savatage ještě s kapkou progresu a všudypřítomným nepopsatelným dusnem, kdy furt něco visí ve vzduchu.

Aerosmith - Get a Grip  //  ochutnávka

Hard rock, kterému nechybí drajv, temperament a slušná hitovost. Bezmála půlka desky rotuje po desetiletí po všech rádiových čertech. No a samozřejmě obal, ten trkne.

// Sorgh

Top alba: 

Paradise Lost - Icon  //  ochutnávka

Brutální, návykový doom, kde jen marně hledám slzy. Jde o tvrdší odnož zkázy, prostě paradajsové v rozpuku, stále ovlivněni deathmetalem.

Edge of Sanity - The Spectral Sorrows  //  ochutnávka

Pozdě, ale s o to větší chutí žeru tuhle nahrávku. A vlastně i tu následující. Tenhle typ pomalého, předpotopního deathu má správně apokalyptickou náladu. 

Immortal - Pure Holocaust  //  ochutnávka

Kurva, to je zima. I když mi název desky moc nevoní, tak hudebně je to plejáda rampouchů. Kdo má rád zimu a jednoduchý black ať láduje. Atmosféra hradí případné ztráty jako třeba basu, která není.

Sepultura - Chaos A.D.  //  ochutnávka

Z téhle desky jsem byl hodně v prdeli. Léto, brigáda v sodovkárně, totální industriál a do toho ze sluchátek Chaos, Propaganda atd. No byl jsem z toho špatnej.

Burzum - Det Som Engang Var  //  ochutnávka

Je nutné něco doplňovat? Všechno by to byly jen zbytečné plky

U2 - Zooropa   //  ochutnávka

Perfektní album, ale cesta k němu byla trošku delší než třeba k The Joshua Tree. Experimenty započaté na Achtung Baby pokračují a slaví úspěch. 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

V té době u mě samozřejmě valil český pivní rock. Takže Kabáti se skvělýma “děvkama” (Děvky ty to znaj), Alkehol a S úsměvem se pije líp no a hity ze Švédské trojky od Tří Sester. U toho se pilo pivo nemalé kvality, nemalého množství, vedly se silácké řeči a zvracelo z balkónu. Krásná doba.

Roční bilance na Echoes

Ozvěny roku 2022 (komplet)

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

Ozvěny roku 2020 (komplet)

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2014 (komplet)

Ozvěny roku 2013 (komplet)

Ozvěny roku 2012 (komplet)

Ozvěny roku 2001 (komplet)

Ozvěny roku 2000 (komplet)

Ozvěny roku 1993 (komplet)

Ozvěny roku 1987 (komplet)

Ozvěny roku 1986 (komplet)