Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěny roku 2000

Ozvěny roku 2000

Sarapis31.12.2019
Poslední den v roce bývá většinou ten nejbláznivější. Zatímco před týdnem průměrná domácnost lovila kůstky v ústech a dárky v obýváku, dnes hraje prim šáňo z letáku a pyro z Číny. Telekomunikační sítě jiskří pod náporem falešných přání a ještě pokřivenějších předsevzetí, které vezmou za své pár minut po půlnoci s první zakázanou redkou. Rok co rok, pořád ta stejná písnička. Rozhodli jsme se využít tento blázinec a zhodnotit rok nikoli právě končící, ale takřka dvě dekády starý. Servírujeme těžké retro, které nás přimělo zavzpomínat na dobu, kdy vlas byl delší, hlas vyšší a pivní mozol jen vzdálenou starostí otců. A Ozvěny 2019? Již brzy...

// Bhut


Top alba

1. XIII. století - Metropolis // ochutnávka

Ještě jsem ani neoslavil jedenácté narozeniny, když strejda přinesl kazetu té nejtemnější a nejstrašidelnější nahrávky, kterou jsem do té doby slyšel. Album Metropolis nadobro změnilo mé vnímání nejen hudby, ale i pohledu na svět jako takový. Začal jsem se více zajímat o okultismus, upíry a další záhady, což bylo tehdy fascinující. Vlastně ten zájem trvá dodnes a proto má u mě XIII. století výsostné postavení.

2. Marilyn Manson - Holy Wood  // ochutnávka

Už ani nevím, jakou cestou se ke mě tahle muzika dostala (nejspíš přes taťku spolužáka a kolegy z kroužku leteckého modelářství), ale vím, že Holy Wood jsem z dosavadní Mansonovi diskografie točil nejvíc. Dokonce mne obliba téhle kapely přitáhla k jedné dívce, kterou jsem vážně miloval (ale to se dělo až někdy kolem 2005-2007). Neměl bych to asi z objektivního pohledu říkat, ale pro mě byl Mansonův vrchol právě tady.

3. Linkin Park - Hybrid Theory / Limp Bizkit - Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water / Amen - We Have Come For Your Parents  // ochutnávka 1 & 2 & 3

 

Nu-metal mi tehdy zkřížil cestu a když jsem dlouho do noci sledoval Velkou noční hudbu na ČT2, kterou moderoval Pavel Anděl - hltal jsem každý kytarový videoklip. Když to pak kdosi dokázal přinést na kazetě - bylo vyhráno. Uvedenou trojici alb, však nedokážu třídit na stupínky níže, nebo výše. Tak jsem je alespoň zapsal v pořadí, ve kterém se mi dostala do uší. 

4. Cypress Hill - Skull & Bones / Eminem - The Marshall Mathers LP  // ochutnávka 1 & 2

Musím to přiznat, hip-hop i rap mi nebyl cizí. Vedle tuzemského Chaozzu tu byli hlavně tyhle dva velikáni, jejichž uvedená alba mám rád stále a docela dost. Vzpomínky vyvolávají mé někdejší atletické schopnosti, kdy jsem se učil breakdance a podobný vylomeniny. Dneska by mi asi z těch kejklí praskl ve švu. 

5. Apocalyptica - Cult  // ochutnávka

Na tuhle kapelu mě přivedl náš tehdejší třídní učitel. Nejdřív mi představil debut, kde čelisti coverovali Metallicu, jenže pak přišel Cult. Neskutečně tajuplné album, jehož klipy létaly televizí, ať už jste čučeli na Eso (na Nově), Medúzu (na ČT), S.O.S. (na Premiéře) a dalších kanálech. Pak se nějak vyloupla zpívaná verze úvodní skladby The Path se Sandrou Nasic za mikrofonem. Jsem z toho paf i teď.

6. Disturbed - The Sickness / Mudvayne - L.D.50 / Guano Apes - Don’t Give Me Names / The Offspring - Conspiracy Of One  // ochutnávka 1 & 2 & 3 & 4

Opět nedokážu členit na horší/lepší. Disturbed měli osobitej zpěv, Mudvayne byli neskutečně agresivní a Guano Apes… to snad nepotřebuje komentáře. Tenkrát jsem nevěřil, že je ta kapela z Německa, až jsem si to přečetl v nějaké jazykové lekci, které tehdy vycházely v drobných časopisech, co se cvakaly do šanonu. Jmenovalo se to tuším Easy Deutsch. The Offspring s kultovní lebkou na obale taky považuji za pecku, která dobře stíhala předešlou Americanu. Jej to byly časy...

7. Interitus - Deborah  // ochutnávka

Bláhově jsem se kdysi pokoušel prorazit se svým dětským growlem v pěvecké soutěži Solasido se skladbou Deborah z tohoto debutu. Chtěli jsme tehdy s kámošema učinit i live záznam z kina, kde nominovaní předváděli svou šou. Já měl v plánu si počmárat xicht a chrčet tam jak o život. Takový ďábelský rituál, spíš pro pobavení, než kvůli nějaké stupidní výhře. Nicméně z hudebního hlediska považuji toto album za klenot tuzemské scény. Fakt!

8. Children Of Bodom - Follow The Reaper  // ochutnávka

A je to tu. Můj první kontakt s opravdu tvrdým metalem, kdy jsem si naplno uvědomil, že tohle je cesta, kterou chci ve své hudební cestě jít. Může za to píseň Everytime I Die a ať už si o ChOBod myslím (myslíte) v současnosti cokoliv - první čtyři desky se jim jako povedené odparát nedají. Tuhle mám však nejraději už kvůli výše uvedenému zásadnímu důvodu.

9. Iron Maiden - Brave New World  // ochutnávka

Na post zpěváka se vrátil božský Bruce, aby ukázal, že jeho persona ještě neřekla své poslední slovo. Pro kapelu to znamenalo druhý dech a tahle skvělá deska je mojí třetí nejoblíbenější od nich. Uchvátil mě kdysi už samotný obal a o dva roky později i výtečný živák Rock In Rio, který si tu a tam taťka pouští k potěše i dnes. ...Bez téhle kapely by to snad ani nešlo.

10. Stíny Plamenů - Pokles do temnot kanalizačních hlubin (demo)  // ochutnávka

No a zbývá než uvést toho, který mi poprvé otevřel bránu do říše black metalu. Sice jsem tento termín znal už díky Venom, ale teprve Stíny Plamenů mi ukázaly, jak to má vlastně znít a vypadat. To máte tak, že toho času byl internet jen ve škole (až na výjimky) a já se ve volných minutách věnoval vyhledávání na Seznamu klíčových slůvek “black metal”, kde mi to plivalo samé odkazy na cz kapely, které na svých webech měly i ukázky a právě na tomhle demu jsem pak frčel po každé, kdy to bylo jenom možné.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Pokud bych měl pokračovat v osobní rovině a výčtu toho, co mě zasáhlo ještě v době své aktuálnosti - pak musím zmínit Arakain a živák Gambrinus live!, což bylo nějaké turné, kdy panáčci stáli i na prknech ve Vimperku, kde jsem je tehdy v doprovodu taťky uzřel taky live. AC/DC vydali po delší době silnou desku Stiff Upper Lip, kamarád (věrný to muzikální kšeftař) mi představil Midian od Cradle Of Filth, již zmíněné internetové poslechy mi na foru Absolute Metal Maniacs ukázaly Dirae s Pattern Of Behavior. Všichni jsme šíleli s Divokým Billem na Propustce do pekel, Helloween ukázali svou tajemnou tvář na The Dark Ride, Immortal kleli na Damned In Black, Hypocrisy jsem objevil skrze kompilaci Nuclear Blast Festivals 2000 a tehdy měli novinku Into The Abyss. Kabát se zaslíbil komerčnímu střihu tvorby a album Go Satane Go, bylo především reakcí na tehdejší všudypřítomnou reklamu Go Ježíšku Go. Kataklysm zaklínali s The Prophecy a nechtělo se věřit, že bubeník je člověk. Nightwish se rozjařili na Wishmaster, Raise Hell ukázali majstrštyk Not Dead Yet, Shaark zářili na každé kompilaci, neboť měli venku Suicidal Society. Ska-P bavili na Planeta Eskoria, Soulfly uvedli svou druhou desku prošpikovanou skvělými hosty, ano - Primitive, Theatre Of Tragedy přetočili kormidlo a představili perfektní Musique, Törr zešíleli a natočili Tanec svatýho Víta, který mám pořád moc rád. Tři sestry oslavili 15 let existence knihou a kompilací 15 let jsem Na Kovárně na plech a skončilo jejich nejlepší období. Osobně ještě toleruji dalších pět let, ale pak už to jde zcela mimo mě. Ale zpět - U2 zachvátili svět megahitem Elevation z jinak dost uplakaného, přesto náležitě oblíbeného alba All That You Can’t Leave Behind. No a Within Temptation mi ukázali, že patetický gothic metal neumí jen Nightwish, jelikož představili skvělou Mother Earth. Až zpětně jsem docenil alba, která v roce 2000 vyšla. Dodnes je ctím jako důležité položky, které by neměly unikat nikomu, kdo se neštítí vícera žánrů: A Perfect Circle - Mer De Noms, Anaal Nathrakh - Total Fucking Necro, Atrox - Contentum, Cemetary 1213 - The Beast Divine, Contrastic - Contrastic, Dark Gamballe - Robotory, Die Apokalyptischen Reiter - All You Need Is Love, Entombed - Uprising, Ephel Duath - Phormula, Forgotten Silence - KaBaAch, Gardenian - Sindustries, Genitorturers - Machine Love, Gorgoroth - Incipit Satan, The Hives - Veni Vidi Vicious, Impaled Northern Moonforest - Burn In Hell, Isacaarum - Curbed, Kittie - Spit, The Kovenant - Nexus Polaris, Love History - Anasazi, Lykathea Aflame - Elvenefris, Mayhem - Grand Declaration Of War, Nasum - Human 2.0, Peccatum - Amor Fati, Sad Harmony - Elektrula, SSOGE - Themes, Umbrtka - Zašpinit slunce //počátek kultu!, Undying - The Whispered Lies Of Angels, Vampiria - Among Mortals, Venom - Resurrection.

 


 

// David

 

Top alba

Pearl Jam – Binaural  // ochutnávka

Mé osobní číslo jedna nultého roku… i když cesta k Binaural vedla mnohými úskalími, každý poslech je pro mě vždy zážitkem. Jeden z vrcholů tvorby Pearl Jam.

Radiohead – Kid A  // ochutnávka

Masivní invaze chladné elektroniky do zvuku Radiohead, která paradoxně snad ještě více posílila všudypřítomnou emotivnost a naléhavost.

Queens of the Stone Age – Rated R  // ochutnávka

Druhá deska stále ještě velmi uvolněných, bezstarostných a invenčních Queens. Otvírák Feel Good Hit of the Summer vám vypálí díru do hlavy, kterou už nezalepí ani včelka Mája.

Amen – We've Come for your Parents  // ochutnávka

Tahle záležitost mě v době svého vzniku naprosto smetla… Casey Chaos zní, jako byste zavřeli Iggyho Popa někdy kolem roku 1972 na samotku, cpali ho speedem, cizrnou a pouštěli mu záznam nedělní mše pořád dokola… a pak poslali Marilyna Mansona model 1999, aby ho po roce strádání vypustil na svobodu...uff.

PJ Harvey – Stories from the City, Stories from the Sea  // ochutnávka

Poslední deska PJ Harvey, které snese ta nejpřísnější měřítka. Dospělejší, ale stále nespoutaná, přidrzlá, vyzývavá.

A Perfect Circle – Mer de Noms  // ochutnávka

Album, které mi zkřížilo cestu až po mnoha letech od jeho vydání, nicméně jeho dopad pociťuji stále, neustále a velmi rád. Skvělé nápady, melodie - tady sedlo naprosto vše.

Marilyn Manson – Holy Wood (In the Shadow of the Valley of Death)  // ochutnávka

Velké divadlo pro kluky a holky, kterému je ale tak snadné podlehnout. Ať už se vám to líbí nebo ne… Holy Wood je nesmazatelnou a velmi podstatnou součástí historie popkultury celého lidstva...

Guano Apes – Don't Give me a Names  // ochutnávka

Když jsem tehdy poprvé slyšel zařvat Sandru Nasic, doslova mi spadla brada. Škoda, že současní Guano Apes jsou již pouhým stínem své původní velikosti.

Pantera – Reinventing The Steel  // ochutnávka

I po těch letech pořád kouše, kope, mlátí kolem sebe. Poslední regulérní deska jedné z největších metalových kapel všech dob.

Deftones – White Pony  // ochutnávka

Mé první seznámení s Deftones. Má v sobě zvláštní kouzlo, které u předchůdců i následovníků postrádám.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Iron Maiden – Brave New World  // ochutnávka

Tehdy trochu zklamání, ale v porovnání se současným směřováním železné panny se jedná o naprostou parádu.

PUSA – Freaked Out and Small  // ochutnávka

Poněkud vážnější prezidenti (ale jen malinko), nicméně pořád free a zábavní na entou.

Electric Wizard – Dopethrone  // ochutnávka

...aneb destrukce ušních bubínků za hodinu a čtvrt. I díky vražednému masteru, přesto stojí za tu bolest.

Linkin Park – Hybrid Theory  // ochutnávka

Tyhle šmouly jsem nikdy moc nemusel:-) Jejich prvotina ale psala dějiny.

Morphine – The Night  // ochutnávka

Rozloučení úžasné kapely vydané až po smrti basáka a zpěváka Marka Sandmana.

Rage Against The Machine – Renegades  // ochutnávka

Předělávky. Jenže jaké… RATM se toho nebáli a svůj originální otisk zanechali napříč hudebním spektrem bez rozdílu s naprostou samozřejmostí a hlavou hrdě vztyčenou.

Porcupine Tree - Lightbulb Sun  // ochutnávka

Kluk s žárovkou skrývá jednu perlu vedle druhé. Jednoduše Porcupine Tree ve své standardní, nedostižné formě.


Zklamání a negativa roku

Definitivní rozpad Screaming Trees, kteří se zřejmě už nikdy nesejdou… prý se přestali mít rádi. Jinak si nic dalšího nevybavuji:-)

 


 

// Garmfrost

 

Top alba

Enslaved - Mardraum: Beyond the Within  // ochutnávka

 

Ulver - Perdition City  // ochutnávka

 

Borknagar - Quintessence  // ochutnávka

 

Vintersorg - Cosmic Genesis  // ochutnávka

Mayhem - Grand Declaration of War  // ochutnávka

Morbid Angel - Gateways to Annihilation  // ochutnávka

Gorgoroth - Incipit Satan  // ochutnávka

Rotting Christ - Khronos  // ochutnávka

Dark Tranquillity - Haven  // ochutnávka

In Flames - Clayman  // ochutnávka

 

Z kraje jsem si říkal, že se na přelomu tisíciletí nic moc nestalo, ale po hlubším zapátrání v paměti a Bhutových připomínkách se mi to začalo rýsovat. Jedna pecka za druhou. A to jsem jich hromadu vynechal (kdo by ten seznam taky čet, že). Za všechny můžu jmenovat např. Hypocrisy, které jsem tenkrát hodně poslouchal. Byť Into the Abyss není tím nejlepším, co vydali, pořád to byla super deska. Mnohé z výše jmenovaných nahrávek byly tehdy přelomové, ale časem zestárly, ale některé zůstaly výtečnými doteď. I pro mě coby posluchače. Něco holt psalo dějiny, jiné se vezlo. Každopádně všech deset zmíněných poslouchám pořád a nedám na ně dopustit.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Myrkskog - Deathmachine  // ochutnávka

Pain of Salvation - The Perfect Element, pt. 1  // ochutnávka

Cradle of Filth - Midian  // ochutnávka

Soilwork - The Chainheart Machine  // ochutnávka

Helloween - The Dark Ride  // ochutnávka

Forgotten Silence - KaBaAch  // ochutnávka

XIII. století - Metropolis // ochutnávka

Chaostar - Chaostar  // ochutnávka

Sad Harmony - Elektrula  // ochutnávka

 

Pro tyhle desky platí skoro to stejné, co pro první desítku. Jen se mi dnes líbí o fous míň. Tenkrát to ovšem bylo trochu jinak a třeba Midian jsem naprosto zbožňoval. Nebo Deathmachine mnou lomcovalo jako zimnice...

 

Zklamání a negativa roku

Zklamáním pro mě asi je hlavně to, že to tak uteklo. Stalo se toho tehdy docela dost. I špatného. Z dnešního pohledu ovšem nic moc závažného. Jsem stále tu a hudbu miluju možná ještě víc než tehdy, kdy se vše tvářilo nesmírně důležitě a jednoznačně. Rád bych se své vzpomínání zakončil konstatováním, že jsem se poučil ze svých chyb a že taková muzika se už nerodí… Ale za prvé jsem se nepoučil a dobré muziky je pořád dost na to, aby mě bavila pořád stejně mocně.

 


 

// Ruadek

 

Top alba

A Perfect Circle – Mer de Noms  // ochutnávka

 

Deftones – White Pony  // ochutnávka

 

Pain of Salvation - The Perfect Element, pt. 1  // ochutnávka

 

Porcupine Tree - Lightbulb Sun  // ochutnávka

The Young Gods - Second Nature  // ochutnávka

Goldfrapp - Felt Mountain  // ochutnávka

Amon Tobin - Supermodified  // ochutnávka

 

Když vidím ta alba před sebou a že část jich mám v originále, říkám si, že tohle byl silný rok. Vyšla první deska APC a posadilo mě to na zadek. U té desky se dá říct, že jsem do té doby nikdy nic takového neslyšel. Deftones prakticky totéž, má první srážka s kapelou a rovnou s tím nejlepším, co dle mého za svou kariéru vydali. Perfektní Element je dodnes takovou progresivní modlou, vypiplanou až tomu hlava nevěří. Porcupine Tree v tom roce vydali jednu z nejlepších desek, kdy 2 skladby z ní považuji za jedny z nejlepších, jaké kdy složili (Hatesong s kurevskou basovou linkou a Russia On Ice). No a pak moje trojice nemetalových děl, kdy TYG zaznamenali velký návrat na scénu s úplně novou formou industriálu, jaký tu nikdy nebyl (soundtrack k halucinogením stavům?), Goldfrapp vypráskali celou nu-jazzovou scénu s debutem, o kterém se mluvilo ještě 10 let od vydání a Tobin s jeho nejsilnější deskou, na které konečně naplno rozvinul svůj talent míchat jazzové desky, industriál a divoké elektro. Asi bych to ohlédnutí nazval stejně, jako byl nazván jeden kultovní díl seriálu Červený Trpaslík: “Díky za tu vzpomínku”. :-)

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Charon - Tearstained  // ochutnávka

Linkin Park – Hybrid Theory  // ochutnávka

Waltari & Angelit - Channel Nordica (colaboration)  // ochutnávka

The Gathering - Superheat  // ochutnávka

The Gathering - If Then Else  // ochutnávka

Underworld - Everything Everything (live album)  // ochutnávka

In Flames - Clayman  // ochutnávka

Crematory - Believe  // ochutnávka

Thomas Newman - American Beauty (soundtrack)  // ochutnávka

St. Germain - Tourist  // ochutnávka

Placebo - Black Market Music  // ochutnávka

Haggard - Awaking The Centuries  // ochutnávka

Jori Hulkkonen - When No One is Watching We Are Invisi  // ochutnávka

Ulver - Perdition City  // ochutnávka

Dark Tranquillity - Haven  // ochutnávka

Värttinä - Ilmatar  // ochutnávka

Kronos Quartet - Requiem For A Dream (soundtrack)  // ochutnávka

 

Možná že trochu nesportovně se mnoho z geniálních věcí ocitá v druhém seznamu, tohle je ale velmi úzká hranice. Ty desky všechny vážně stojí za poslech. Vyšlo mnoho výborných věcí jak na poli elektroniky (konečně velký živák Underworld), tak na poli nu-jazzu (St. Germain), Thomas Newman udělal muziku k Americké Kráse. Bylo by vedle tohoto seznamu dobré uvést i to, že Madonna sáhla po francouzském producentovi a vydala totální hukot s názvem Music (sólovka tohoto producenta Mr. Oiza mimochodem také stojí za poslech), Radiohead vydali Kid A, At the Drive-In to do nás nahustili s Relationship of Command, Fatboy Slim vydal desku Halfway Between the Gutter and the Stars, kdy poprvé použil nelámené beaty. Byl to všehovšudy plodný rok.

 


 

// Sarapis

 

Top alba

Pain of Salvation - The Perfect Element, pt. 1  // ochutnávka

Dnes už klasická prog metalová šleha. Asi moje číslo 1 roku 2000.

Porcupine Tree - Lightbulb Sun  // ochutnávka

Uhlazenější a přístupnější poloha Wilsonovy grupy, u mě pravidelně přehrávaná po mnoho let.

Fates Warning - Disconnected  // ochutnávka

 

Studený prog té nejvyšší kvality. Melodika á la Parallels v nedohlednu, zato chladu až až. Polovina redakce má toto album slušně naposlouchané, ale to by bylo na delší vyprávění.

Dio - Magica  // ochutnávka

Výpravné, přesto skromné album. Žádný zbytečný patos, hlavně upřímný hard rock mnohdy ohlodaný na kost, občas lehce pozlacený smyčcovými aranžemi.

The Gathering - If_then_else  // ochutnávka

V rámci diskografie kapely nenápadná položka, ale síla některých skladeb je nezměřitelná podobně jako planeta, kterou The Gathering s metrem v ruce obcházeli o dva roky předtím.

King Diamond - House of God  // ochutnávka

Nenápadné album, ale opět originální námět a neméně strhující zpracování.

Ram-Zet - Pure Therapy  // ochutnávka

Kytary jako struhadlo, rytmika samý trhanec a marmeládový hlásek s přiškrceným growlem, to je recept, který mi na Pure Therapy lahodí. Od kapely uctívám první dvě desky, tohle je debut. Mám ho rád od ram po zet.

Geddy Lee - My Favourite Headache  // ochutnávka

Sólovka frontmana Rush docela zapadá do rozpoložení kapely na přelomu tisíciletí. Materiál oslavující tradiční písňovou formu má grungeový nádech a zjevnou stopu domovských návyků.

Cradle of Filth - Midian  // ochutnávka

Patřím mezi epizodní krejdlaře. Beru zhruba pětiletku na přelomu tisíciletí, v jejímž středu je právě toto album. Chytlavé, sevřené a s hutným zvukem.

Hypocrisy - Into the Abyss  // ochutnávka

Into the Abyss na poslední chvíli proklouzlo mezi mých deset nej. Má šťávu a postrádá slabá místa.


Další zajímavá alba a pozitiva roku

Napalm Death - Enemy of the Music Business  // ochutnávka

Od Napalmů jediná deska, kterou mám zažranou pod kůží. Provětrat starou pásku se čas od času neostýchám ani po letech. Pořád jede, pořád baví.

Forefather - The Fighting Man  // ochutnávka

Anglosaští bratři v triku doposud nezklamali. Jednoduchosti jejich hudby a programovaným bicím navzdory. The Fighting Man patří z té blackovější éry kapely už ke klasice.

Impaled Nazarene - Nihil  // ochutnávka

Úderná a melodická vichřice z Finska. Agresivní štěkot Luttinena a vymazlená hra mladého Alexe Laiho. Návykové rouhání.

Sad Harmony - Elektrula  // ochutnávka

Pro mě česká jednička onoho roku. Společně s následujícím albem Tête-à-Tête si Sad Harmony sáhli na svůj vrchol. Kdepak je jim konec...

Nevermore - Dead Heart in a Dead World  // ochutnávka

I když jsem postupně přišel víc na chuť těm tvrdším a méně uhlazeným polohám Nevermore (Dreaming, Enemies, Politics...), návraty k hitovkám na tomto albu jsou příjemné a zábavné.

Old Man's Child - Revelation 666: The Curse of Damnation  // ochutnávka

Galderova hračka je taková sázka na jistotu. Je milé, že přese všechny styčné body a klasické atributy zní každé album trochu jinak, progres musí být.

Rhapsody - Dawn of Victory //  ochutnávka

Jistě není náhoda, že toto byla první nahrávka od Rhapsody, kterou jsem protáčel v kazeťáku a dodnes je od nich moje nejoblíbenější. Trochu jiný Holywood než od Mansona.

 


 

// Sorgh

 

Top alba

Mayhem - Grand Declaration of War  // ochutnávka

Oproti předchůdcům mnohem pochopitelnější album, ve kterém jsou jasně patrné moderní trendy a efekty.

Immortal - Damned In Black   // ochutnávka

Pokračování v odklonu od sveřepých metelic. Silně melodická, ale hlavně mě dostala masivním zvukem.

Borknagar - Quintessence  // ochutnávka

Jedno z nejkouzelnějších alb té doby. Kdo by řekl, že se podaří dorovnat a možná předehnat Archaic Course? V těch melodiích se dá doslova utopit.

Ulver - Perdition City  // ochutnávka

Trvalo pár let, než jsem k tomuhle albu dospěl, ale teď na něj nedám dopustit. Je to soundtrack k myšlenkám, ke chvílím rozjímání.

Porcupine Tree - Lightbulb Sun  // ochutnávka

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Gehenna - Murder  // ochutnávka

Vader - Litany  // ochutnávka

Myrkskog - Deathmachine  // ochutnávka

 

Z českých luhů a hájů mě sejmuli SSOGE se Themes, pro mě nejlepší nahrávka od nich. V těsném závěsu jdou Sad Harmony s Elektrulou. Lykathea Aflame zabodovala u nás neslýchanou technikou na Elvenefris. A co si budeme povídat, ještě pořád frčel Kabát a aktuální Go Satane Go


Zklamání a negativa roku

Pro mě obecně skvělé období. Jestli mě něco tížilo, tak maximálně jak přežít noční šichty, jinak pohoda jazz.

 


 

// Bodin

 

Top alba

Macabre - Dahmer  // ochutnávka

 

Enslaved - Mardraum: Beyond the Within  // ochutnávka

 

Devin Townsend - Physicist  // ochutnávka

 

Green Carnation - Journey to the End of the Night  // ochutnávka

Ulver - Perdition City  // ochutnávka

Electric Wizard - Dopethrone  // ochutnávka

Isis - Celestial  // ochutnávka

Nasum - Human 2.0  // ochutnávka


Další zajímavá alba a pozitiva roku

Vznik Swallow the Sun a Mastodon

 


 

// Lomikar

 

Top alba

Mindless Self Indulgence - Frankenstein Girls Seem Strangely Sexy  // ochutnávka

 

V dobách, kdy tradiční punkové kapely působily tak nějak vyřízeně a dospěle, vřískala takhle hypervulgární elektropunková čtveřice “I hate Jimmy Page, kick that faggot off the stage!” do propocených klubů po celých Státech a radikálně dávala najevo jak opovrhuje jakýmikoli tradicemi i konvencemi. Po tom, co jim roztrhal smlouvu na album Roadrunner, protože odmítli vypustit z nahrávky oslavnou píseň na holčičí rozkrok Panty Shots a frontman Jimmy Urine v rozhovoru na otázku jestli není rasista, když jako bílej používá slovo “nigga”, odpověděl, že rasista je, protože zkurveně nenávidí bělochy, pochopil jsem, že tady se skrývá ten pravej punkovej fakoff, který jsem tehdy marně hledal všude možně. Doteď je tohle album instantní dávka opravdu neslušné energie, během jejíhož poslechu se ten prostředník prostě ohnout nedá. 

Anorexia Nervosa - Drudenhaus  // ochutnávka

 

Anorexie pro mě byla asi nejzásadnější kapelou puberty, kterou jsem bral jako takový svůj odklon od mainstreamovějších metalových časů k pořádnému extrému, na který jsem byl u sebe pyšný. Obzvláště album Drudenhaus je i díky naprosto nelítostnému zvuku materiál k urvání hlavy. Svým tematickým záběrem k dekadenci, nihilismu a nevázaným sexuálním orgiím (inu, Francie) pak samozřejmě naprosto oslovovala mojí hormonálně rozostřenou mysl. 

Cradle of Filth - Midian  // ochutnávka

 

Doteď si vzpomínám, jak mi to spolužák, jako hudebnímu panicovi, nacpal v originálce a já doma po vložení do přehrávače jsem se úplně bál, co se začne dít. Klávesy, rychlý kytary, ženské zpěvy, vysoké kvičení, enormně komplikované texty - to všechno ve mé mladosti ihned aktivovalo pocit, že teď poslouchám velké umění, kterému ti ostatní malověrní nerozumí. Následovalo asi sedmileté období, kdy jsem byl vyhlášenej ‘kredlák’. Měl jsem piercingy jako Dani Filth, pod lavicí jsem překládal texty písní a když nebylo na nějakej jejich merch, tak jsem si ho prostě vyrobil. Midian bylo moje první seznámení s kapelou a při vzpomínkách, co všechno spustilo, tak vždycky když slyším onu úvodní instrumentálku, potutelně se chechtám. 

Theatre of Tragedy - Musique  // ochutnávka

Ve stejném období jako svoje první Cradle jsem obdržel i kazetu Musique od pro mě naprosto neznámých Theatre of Tragedy. O této kapele jsem neměl žádné dosavadní ponětí a netrpěl jsem tedy zatížením na jejich starší (“pravou”) tvorbu. Zpětným pohledem jsem přesvědčený, že tato deska stojí za tím, že jsem byl vždy tolerantnější ke kombinaci metalu s elektronikou, narozdíl od mého pravověrnějšího okolí.

Linkin Park - Hybrid Theory  // ochutnávka

Přelom tisíciletí bylo období, kdy tvrdla i mainstreamová muzika a toho byli nejvýraznějším dokladem právě Linkin Park. Record scratching s tvrdýma kytarama, jemný ublížený vokál střídající se a intenzivním řevem, texty o ztrátě a vykořenění, toť vše labutí písně pro odvrženou mysl strádajícího dospívajícího. Za prvníma dvěma deskama jsem si stál vždycky, ačkoli to všechno bylo sloka-refrén-sloka-refrén-bridge-refrén. Jsem vlastně na sebe tak trochu pyšný, že se mi to pořád líbí.

Dandy Warhols - Thirteen Tales From Urban Bohemia  // ochutnávka

Mně je vždycky líto kapel, které vydají deset desek a naživo se pak od nich stejně očekává, že zahrajou hlavně celou desku třetí. Nicméně nedá se svítit, TTFUB dokázala tehdy tak úžasně zachytit atmosféru amerického subkulturního undergroundu se všemi těmi vytahanými sockami na skejtech z otlučených baráků, za kterými se skrývají jejich letargičtí rodiče. Můžou si za to zkrátka sami. Deska vzniknuvší z dojmů o lidech a malých klubech, kde kapela hrávala na svých skromných turné s dodávkou, je v něčem strašně zhuleně autentická. Však třeba vtipný text k písni Nietzsche je opsán z dámských záchodů jedné detroitské střední školy. 

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Vampiria - Among Mortals  // ochutnávka

Nebýt Bhutovy připomínky, úplně bych vypustil z paměti. Začátek songu Satan’s Legion Comes z hlavy nevystrkám doteď, ááá.

The Offspring - Conspiracy of One  // ochutnávka

Po Americaně už poměrně zavrhované album, které ale hnízdilo v mém walkmanu každou cestu do školy. Pamatuji si hlavně to úmorný přetáčení zdánlivě nekonečnýho songu Denial, Revisited, který byl prostě hrozný. 

Haggard - Awaking the Centuries  // ochutnávka

Haggard zde rapidně popustili otěže doom-deathu z jejich debutu a ponořili se nejhlouběji do klasických nástrojů v jejich kariéře. K hrůze zvukařů po klubech celého světa.


osobní stydnosti

Divokej Bill - Propustka do pekel  // ochutnávka

Byl jsem mladej a potřeboval jsem peníze. V patnácti moje nejoblíbenější česká kapela, u jejichž písniček jsem plakal, což ostatně dělám dnes taky.

Children of Bodom - Follow the Reaper  // ochutnávka

Kytarové šmidly midly pinďoury Alexi Laiha se usilovně rvou s klávesovým eskamotérem Janne Warmanem a jak jsem z toho přívalu melodií byl tehdy u vytržení, tak jsem z toho teď unavenej. Ve své době jsme to ale žrali všichni. Leckdo pak poodstoupil po tom, co naživo zjistil, jakej je Laiho arogantní blb.

Kabát - Go Satane go  // ochutnávka

Má duše je kramářská, můj zrak kalný a v mé ruce pivo. Apriori proti starším Kabátům nic nemám, protože si myslím, že i zábavovky o chlastu, ženskejch a průserech mají na světě své místo. Problém je pro mě, když taková zábavovka prodá 100k lístků a zpívá o tom, že kdoví jestli jsou na měsíci nějaký stopy. Ale to je asi na jinou diskuzi.

Within Temptation - Mother Earth  // ochutnávka

Romantická epika, kterou mám spojenou s nějakou holkou, což by asi ani jinak nemělo být. Jinak je to slušně přestřelená bejkárna, která neví kdy přestat. Ve svý přetáhlosti považovaný za umění mi to nějak připomíná současný Nokturnal Mortum.

Apocalyptica - Cult  // ochutnávka

“Děláme metal, ale jinak” byla vždycky mantra, která na určitou dobu měla zaručený úspěch, ať už oni umělci hráli jenom na papuli, violoncella, brnkali si na pinďoury či za sebe nechali zpívat nějakou krákoravou mrchu výsledek je vždycky takový, že to byl ve výsledku akorát gimmick, kterej přijde tak rychle, jak odejde. Apocalyptica dle mě táhne tenhle gimmick až na dřeň už plethoru let.

 

Hudebně se v tomto období děly tři důležité zlomy:

1. Ztvrdnul mainstream. Vytažením kapel jako Rammstein, Linkin Park, Slipknot apod. do velkých hudebních kanálů kulminovaly snahy mainstreamu oslovovat nasranou mládež hlukem a agresí. Vrcholem toho asi byl podpis smlouvy Cradle of Filth s Warnerama, který dopadl vynikajícím albem Damnation and a Day, které ale komerčně zařvalo. Následně se z tohoto období rozvinula éra komerčního gothic metalu, post punku a ema.

2. Black metal demonstroval svojí třetí vlnu, mnohými tolik nenáviděnou. Ta k té hudbě přivedla největší množství nových a mladých posluchačů (třeba mě), nicméně zarytí metalisté byli pochopitelně přesvědčeni, že taková otevřenost žánru nepřísluší. Pamatujeme se Emperor, Cradle, Dimmu Borgir, ale je pravda, že zapomínáme na mnoho strašných tendenčních šitů, které již zakryly dějiny.

3. Metal hodně zkovověl. Mnoho hudebníků si začalo hrát s elektronikou a industrialem. Kapely které to dělaly již dříve, se najednou ocitly v popředí zájmu. Tato éra taky nakonec po několika letech uvadla, ale nechala za sebou perfektní kusy.

 


 

Roční bilance na Echoes

 

Ozvěny roku 2022 (komplet)

 

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

 

Ozvěny roku 2020 (komplet)

 

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2014 (komplet)

 

Ozvěny roku 2013 (komplet)

 

Ozvěny roku 2012 (komplet)

 

Ozvěny roku 2001 (komplet)

 

Ozvěny roku 2000 (komplet)

 

Ozvěny roku 1993 (komplet)

 

Ozvěny roku 1987 (komplet)

 

Ozvěny roku 1986 (komplet)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky