Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

 

Nejdřív jsem chtěl začít v tom duchu, že tenhle rok byl na silné desky dost slabý a že dám stěží dohromady 5 fakt TOP věcí, než mi došlo, že slabý nebyl rok, ale že zádrhel je na mé straně. Blázinec doma i v práci znamenal mnohem méně času na muziku, respektive mnohem méně času na novou muziku, protože když už mi nějaký čas vyšel, v hlavě bylo total vymeteno a v takové chvíli jsem vždycky sáhl po nějaké prověřené jistotě z historie. Dát dohromady nějaké TOP je proto problém, ale nikoliv problém hudební scény, která toho určitě nabídla hodně. Berte proto následující přehled jen jako takové plácnutí do vody, zoufalý výkřik bez znalostí širšího kontextu. 

 

Cult of Luna - A Dawn to Fear //  naše recenze vč. ochutnávky

 

Asi jediná výjimka z úvodního textu. Po novince Cult of Luna jsem šel naprosto cíleně a album vyhlížel netrpělivě už nějakou dobu před vydáním. Psal jsem v recenzi, že tato kapela patří k lídrům soudobého a v tom pravém slova smyslu moderního metalu, a nejen že z toho nijak neslevím, ale jejich nová deska to naprosto potvrzuje. Moje číslo jedna za uplynulý rok.

 

Další fajn desky abecedně

Alcest - Spiritual Instinct  //  naše recenze vč. ochutnávky 

Po období několika nahrávek, které jsem zachytil, poslouchal, ale s nimiž jsem dlouhodobě nevydržel, vydali Alcest desku, se kterou to vypadá na delší líbánky. Možná je to dáno jenom tím, že nic moc dalšího jsem nezachytil a možná by se v jiných letech do ročního zúčtování nedostala, ale tentokrát prostě měla štěstí. Na druhou stranu si pořád myslím, že je to jedno z nejlepších alba, co Alcest nahráli.

Cave In - Final Transmission // naše recenze vč. ukázky

Návrat Cave In ve velkém stylu a s výborným albem, jehož místo v ročním zúčtování je naprosto jisté.

Cloudkicker - Unending // naše recenze vč. ukázky

Cloudkickera jsem dlouho nesledoval a o to větší radost mi novinka udělala. Nepřinesla nic nového, ale sedla výborně. 

Misery Index - Rituals Of Power // naše recenze vč. ukázky

Klasika žánru, klasika kapely, přesto jistota, která mě baví. Vdechnout trochu vzduchu do hodně nepříjemného zvuku, bylo by to album s velkým A.

Nick Cave And The Bad Seeds - Ghosteen // naše recenze vč. ukázky

Nick Cave vydal desku, která se nesvlékne sama od sebe a je třeba hodně chtít, aby se jí člověk dostal na tělo. A to je myslím moc dobře. 

Swans - Leaving Meaning //

Swans se už skoro stali minulostí, ale nakonec to Gira obnovil a jede dál. Leaving Meaning je přístupná a na poměry Swans vyklidněná deska, která nepostrádá jasný rukopis autora, i když tentokrát v odlehčené formě. 

 

Pokud v přehledu hledáte domácí album, hledáte marně. Bez ohledu na to ale uvádím níže pár českých desek, které mě zaujaly (opět abecedně, bez pořadí), byť by se při srovnání se zahraničním do výběru nedostaly. 

 

Gaia Mesiah - Excellent Mistake // naše recenze vč. ukázky

Návrat kapely z mládí, který dopadl překvapivě dobře. Byť chápu, že proti Gaia Mesiah by šlo najít deset argumentů, proč je hodit do koše.

Illegal Illusion - Dried Blood Syndrome // naše recenze vč. ukázky

Pro tuhle kapelu mám slabost a pořád tak nějak nechápu, proč nás takových není víc. Dried Blood Syndrome je dobrá deska a je to jedna z nejlepších, co domácí kytarové podzemí v roce 2019 vyvrhlo. 

Tosiro - Postila // naše recenze vč. ukázky

A moje podobné sympatie má i novinka od jihočeských Tosiro, která neboří žádné hranice, ale i tak hraje velmi slušně. 

 

Pokud jde o zklamání, nejsou a nejsou proto, že pokud mě něco nebaví, neřeším to a jdu dál. Níže napíšu pár jmen, jejichž desky by asi dopadly o několik koňských délek lépe, než desky jmen, která vůbec neuvádím. Jde o kontext, jde o očekávání, která se pak poměřují s tím, jak to nakonec dopadlo. 

 

Na prvním místě v tomto poměřování bude určitě novinka od Opeth, s níž si pořád nějak nerozumíme, i když je na ní mnoho míst, kde je všechno naprosto v pořádku. S Tool se to má tak, že mi nejdřív moc nechutnala, pak jsem si ji pouštěl několikrát do týdne a úplně jsme se milovali, a teď ji nemůžu ani slyšet. Je přesná, je technicky dokonalá a možná v tom je ten problém. Každopádně spolu jedeme dál a určitě se neopouštíme. Což naopak platí o třetím albu A Pale Horse Named Death, které se dost nepovedlo, a čtvrtém albu Soen, kteří se posouvají k větší a větší nudě a tam s nimi jít nepotřebuju. Rozporuplní jsou pro mě i Leprous, kteří mi mnohem víc seděli v hutnější podobě starších alb. 

 

Dvě desky celkem bez emocí a soudů, jestli ano či ne, jsou pro mě novinky Earth a Esoteric. Obě si jedou svůj kapelní standard a u obou jsem asi čekal něco víc. Nebo jinak, nevím.

Pokud jsem něco neslyšel, a mám takový dojem, že by se tady mohlo objevit, pak jsou to nové desky The Claypool Lennon Delirium a Triumph, Genus. Obojí zatím čeká ve frontě, takže zatím bez hodnocení.

 

---

 

// Victimer

 

Top alba

Nick Cave and the Bad Seeds - Ghosteen //

Umělecká skromnost a pokora v (ne)přímém přenosu. Mé album roku za rok 2019. Začátky byly zdlouhavé a plné odmítání, což se vzhledem k nastavené atmosféře dalo čekat. Je to hodně prosněné album postavené na klávesách. Bez pohybu, ambientní, složité na vstřebání. Pak se ale něco zlomilo a z odmítání byla závislost. Podmanivé, s naprostým citem zkomponované album z jiného světa. Mrazivé a s husinou, takových se za rok moc nesejde… 

 

Idle Hands - Mana //  naše recenze vč. ochutnávky

Neskutečně chytlavá záležitost bez vedlejších účinků. Funguje na první dobrou a jen tak nekončí. Přímočarý, hitový materiál na pomezí gotiky a heavíku, který si chtě nechtě pískáte do zblbnutí. Pro mě nováček a překvapení roku!

 

Funereal Presence - Achatius //  naše recenze vč. ochutnávky

Velká síla tradice + schopnost ji nechat ojedinělým způsobem vynést z jámy pekel. Achatius od Funereal Presence je pro mě nejlepší blackmetalovou nahrávkou za rok 2019. Zní archaicky, ale není taková, je jinde. A proto ji mám tolik rád.

 

Waste Of Space Orchestra - Syntheosis //  naše recenze vč. ochutnávky

Kolaborace, která studuje účinky úbytku psychických sil metalových válečníků a které jsem zpočátku tolik nevěřil. Ale podlehl jsem, vtáhlo mě to. Kde jsou Oranssi Pazuzu, tam je se mnou ámen. Psychedelie roku!

 

Cave In - Final Transmission //

Drsná hodnota štěrku i snaha od všeho se oprostit a nad vše se povznést. Rocková deska roku, prakticky ji nejde ohrát a pořád se vrací. Za každého počasí, za všech nálad.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Vanessa - Ghost Army // ochutnávka

Nebezpečně vyklíčené zlo a nej deska od nás, ze špíny Evropy. (Recenze v lednu)

Voyager - Colours In The Sun //  ochutnávka

Moderní prog metal, elektronika, djent, cokoli … v ideálním balení. (Recenze v lednu)

Mord’A’Stigmata - Dreams Of Quiet Places //  naše recenze vč. ochutnávky

Neustále mne něco drtí, vábí, vtahuje... šije se mnou. Trvanlivě.

Cult Of Luna - A Dawn to Fear //

Cult Of Luna znovu ve výsostné pozici, na velitelském můstku nad první brázdou.

Deathspell Omega - The Furnaces Of Palingenesia //  naše recenze vč. ochutnávky

Letité přehlížení pozastaveno, jsem pro každou špatnost.

The Devil & The Universe - Endgame 69 //  naše recenze vč. ochutnávky

Kozlí dovádění se satirou, psychedelií a peklem. Elektronika roku no. 2!

Flowers For Bodysnatchers - Alive With Scars //  naše recenze vč. ochutnávky

A elektronika roku no. 3 v závěsu. Minimalismus s přesahy.

Mistralth - But A Walking Shadow //  naše recenze vč. ochutnávky

Nečekaná nominace na doom metalové album roku. Vítězem jsou Mistralth.

Alcest - Spiritual Instinct //

Po letech zase Alcest, jak je mám nejradši.

Biosphere - The Senja Recordings //  naše recenze vč. ochutnávky

Oříšek na závěr, jen pro vyvolené. Terénní nahrávky a ambient ze severu.

 

Koncert Laibach v Brně (23. února, Fléda)  report

 

Zklamání a negativa roku

Chelsea Wolfe - Birth Of Violence //  naše recenze vč. ochutnávky

Phlebotomized - Deformation Of Humanity //  naše recenze vč. ochutnávky

Borknagar - True North //  naše recenze vč. ochutnávky

 

Zde jako vždy. Je to o přístupu, ale taky o názoru. Chelsea Wolfe jsem zachytil v poloze, která mi není vůbec jasná, Phlebotomized nahráli tak specifická alba, že se raději neměli vracet a Borknagar představili sever z cukrové vaty, který hezky voní, ale hůř chutná.

 

---

 

// Bhut

 

Ještě než jsem začal dělat výpisky, co zajímavého by zasloužilo připomínku, myslel jsem si, že budu hotov celkem rychle, neboť jsem si naivně myslel, že nic extra zas tak nevyšlo. Jenže pak se seznam nahrávek rozrostl na tři A4 stránky čtverečkovaného papíru (a každý řádek byl obsazen jednou položkou). Nejtěžší bylo určit pořadí prvních skutečně top desek. To byla vážně fuška a furt mám nutkání ledacos přesouvat a měnit, ale to bych jej nedal dohromady asi nikdy. Takže dost bylo keců, tady je moje porce muziky:

 

Top alba

Mord’A’Stigmata - Dreams Of Quiet Places //

Tady mám jasno už hodně dlouho, neskutečně barevná jízda, která si mě získala.

 

Mayhem - Daemon //  naše recenze vč. ochutnávky

Je to asi trapný, ale mě to fakt chytlo. Třeba to vyšumí, ale bylo by mi líto, kdybych sem De Mysteriis Dom Daemonas nedal.

Inter Arma - Sulphur English //  naše recenze vč. ochutnávky

Tahle deska mi dala zabrat a neustále lákala k novým poslechům, abych zjistil, že je to pecka.

(DOLCH) - Feuer //  ochutnávka

 

Zádumčivě uhrančivé dílo, které postrádá slabého momentu.

Yerušelem - The Sublime //  naše recenze vč. ochutnávky

 

Tohle je ambient, co mám fakt rád.

Blut Aus Nord - Hallucinogen // naše recenze vč. ochutnávky

Vzhledem k předchozí pozici - logický nástupce.

 

Rammstein - Rammstein //  naše recenze vč. ochutnávky

Neznám moc podobných věcí, takže jim přikládám originální vyznění, které se zkrátka cení. Žádný terno, ale chytlavost skladby Deutschland je perfektní. Takže tleskám.

Pensées Nocturnes - Grand Guignol Orchestra //  ochutnávka

 

Taky zde kvintuji originální xicht a především dokonale vykreslenou avantgardní šílenost.

 

Mgła - Age Of Excuse //  naše recenze vč. ochutnávky

Prostě umí a tohle album jede od začátku do konce bez přešlapů.

 

Aoratos - Gods Without Name // naše recenze vč. ochutnávky

Zlo v hudbě je sice fráze trochu tupá, ale někde zcela trefná.

Cult Of Luna - A Dawn To Fear, Gnaw Their Tongues - Kapmeswonden En Haatliederen, Teitanblood - The Baneful Choir, Abyssal - A Beacon In The Husk, Year Of The Goat - Novis Orbis Terrarum Ordinis (skvělý a chytlavý hard’n’heavy kousek), Waste Of Space Orchestra - Syntheosis, Rotting Christ - The Heretics, Devil Master - Satan Spits On Children Of Light, Černý kov - Společenství, Alcest - Spiritual Instinct, White Ward - Love Exchange Failure, The Great Old Ones - Cosmicism, Kringa - Feast Upon The Gleam, Shrine Of Insanabilis - Vast Vortex Litanies, Nekrasov - Lust Of Consciousness, Esoctrilihum - The Telluric Ashes Of The Ö Vrth Immemorial Gods, Misthyrming - Algleymi, Suspiral - Chasm, Plague Pit - Topheth Ablaze, Drastus - La Croix De Sang

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Dále už jen abecedně:

Abigail Williams - Walk Beyond The Dark, Akasha - Canticles Of The Sepulchral Deity, Akrotheism - The Law Of Seven Deaths, Andavald - Undir Skyggdarhaldi, Anticosm - The Call Of The Void, Antropomorphia - Merciless Savagery, Árstídir Lífsins - Saga Á Treim Tungum I Vápn Ok Vidr, Asagraum - Dawn Of Infinite Fire, Aseethe - Throes, Benighted In Sodom - Do Not Go Gently Into That Good Night, Bergraven - Det Framlidna Minnet, Bethlehem - Lebe Dich Leer, Black Cilice - Transfixion Of Spirits, Blue Hummingbird On The Left - Atl Tlachinolli, Botanist - Ecosystem, Cenotafio - Larrae Tedeum Terates, Chernaa - Empyrean Fire, Concatenatus - Unfathomable Depths, The Cranberries - In The End, Cthonica - Typhomanteia - Sacred Triarchy Of Spiritual Putrefaction, Darkened Nocturn Slaughtercult - Mardom, Darkthrone - Old Star, Deadspace - The Grand Disillusionment, Deathspell Omega - The Furnaces Of Palingenesia, Decayed - The Oath Of Heathen Blood, Deiphago - I, The Devil, Diabolic Rites - Litanies Of The Lecherous, Dim Aura - The Triumphant Age Of Death, Diocletian - Amongst The Flames Of A Burning God, Dodsfall - Doden Skall Ikke Vente, Eclipser - Pathos, Enthroned - Cold Black Suns, Ferriterium - Le Dernier Livre, Full Of Hell - Weeping Choir, Funereal Presence - Achatius, Gaahls Wyrd - GastiR - Ghosts Invited, Goat Throne - Blood For The Blood Goat, Grafvitnir - Venenum Scorpionis, Graves - Liturgia Da Blasfémia, Hate - Auric Gates Of Veles, Haunter - Sacramental Death Qualia, Havohej - Table Of Uncreation, Hecate Enthroned - Embrace Of The Godless Aeon, Helheim - Rignir, Hell’s Coronation - Ritual Chalice Of Hateful Blood, Hornwood Fell - Damno Lumina Nocte, Horrocious - Depleted Light And The Death Of Uniqueness, Ibex Angel Order - I.O. Creator / I.O. Destroyer, Impiety - Versus All Gods, Iskhathron - Visione, Kaleikr - Heart Of Lead, Kalmen - Funeral Seas, Karmanjaka - Seven Names For The Witchqueen, Katechon - Sanger Fra Auschwitz, Kill - Devil Mass, Kostnatění - Hrůza vítězí, Krater - Venenare, Krypts - Cadaver Circulation, Letheria - Death - Principle, Majak - The Herald, Malhkebre - Satanic Resistance, Misanthropic Rage - Towards The Greyscale Aphorysm, Mizmor - Cairn, Mono - Nowhere Now Here, Mork - Det Svartre Jur, Nebrus - Dark Forces Reign, Negator - Vnitas Pvritas Existentia, Nibiru - Salbrox, Nihilisticon - Behind A Mask A Metaphor Is Written, Noctambulist - Atmospheres Of Desolation, Non Opus Dei - Glód, Obscuring Veil - Fleshvoid To Naught, Oculum Dei - Dreams Of Desire And Torment, Opeth - In Cauda Venenum, Oro - Djupetts Kall, Ossuaire - Derniers Chant, Our Survival Depends On Us - Melting The Ice In The Hearts Of Men, Possessed - Revelations Of Oblivion, Profanatica - Rotting Incarnation Of God, Purbawara - Aphorism, Quercus - Verferum, Ragnarok - Non Debellicata, Ruho - The Devout Thrum, Sabbath Assembly - A Letter Of Red, Sarastus - Enter The Necropolis, Schammasch - Hearts Of No Light, Sinmara - Hvísl Stjarnanna, Skáphe/Wormlust - Kosmískur Hryllingur, Strigoi - Abandon All Faith, Sun Worship - Emanations Of Desolation, Sunn O))) - Life Metal, Thronum Vrondor - Ichor (The Rebellion), Tool - Fear Inoculum, Triste Terre - Grand Oeuvre, Triumph Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek, Ulver - Drone Activity, Vaabnet - Det Hellige Mod, Vargsheim - Söhne Der Sonne, Verwoed - De Val, Vircolac - Masque, Voriento - Chaosstar, Vukari - Aevum, Whiskey Ritual - Black Metal Ultras, Witchface - Fryktelig For Alltid, XIII. Století - Frankenstein. ...uff...

 

Dále jen stručně něco málo o tom, co zde tradičně udávám:

 

Koncerty: letos jsem z toho klubového dění citelně vypadl a ani nevíte jak moc mě tahle absence mrzí. Tolik zajímavých akcí a tak málo mé účasti… Nicméně zásah se podařil v následujících koncertech:

Easoforian Adversary European Tour (Acherontas, Inferno, ...) 27. 3. // report
Imperial Triumphant, Mord ‘A’ Stigmata 25. 4. // report

Eternal Noise Misery  (Undergang, Repuked, ...) 27. 4. // report

Ritual Ascension 20. 7. (Impetuous Ritual, Ascended Dead, Sněť) // report

 

Uvádím zde i svůj roční nárůst originálních nosičů, který letos reflektuje číslo 192, což znamená průměrně 16 položek do seznamu měsíčně. Trochu jsem polevil, ale pořád jsem s výsledkem spokojený. Podařilo se mi zkompletovat sbírku všech řadových alb Slayer, Cradle Of Filth nebo Opeth (na CD) a také sbírku řadových desek Inferno na CD i LP viz foto.

 

Další položka, o které rád píšu, jsou cestovatelské počiny. Na sklonku roku jsem se o této zálibě bavil se dvěma lidmi, kteří mi sdělili svůj osobitý pohled na cestování jako takové. Zatímco jeden názor zněl, že nemá smysl cestovat do té doby, než bezpečně člověk pozná alespoň okruh 50 km od svého bydliště, tak druhý byl, že nemá smysl jezdit někam na pár dní, ale pokud někde nejste minimálně měsíc a půl, tak nemůžete nasát atmosféru daného místa správným způsobem. No nejsem sice asiat, co cestuje doma zpětně pomocí fotoalba, ale ani nejsem cestovatel, který se uvedenými způsoby řídí. Já ty názoru chápu a rozumím jim, ale u prvního mi přijde škoda nevyužít současných možností a nechytat zajímavé příležitosti a u druhého názoru jsem obětí současného zaměstnání a jazyková bariéra je stále dost vysoká. No nic, takže letos prim hrálo Slovinsko a pak Šumava, České Švýcarsko a další drobné výlety, z nichž jeden z nejhezčích byl ten zcela samotářský. 

---

 

// David

 

Top alba

1. Tool – Fear Inoculum //  ochutnávka  naše recenze

Extrémně propracované, chirurgicky přesné, přesto zábavné, chvílemi příjemně dech tající a husí kůži nahánějící. Poprvé od Lateralus.

 

2. Mark Lanegan Band – Somebody´s Knocking //  ochutnávka

Předchozí dlouhohrající Markův počin na mě chvílemi působil tak trochu zašedle uspávajícím dojmem bez výraznějších momentů. Novinka je na tom přesně naopak. Mark se baví a nekouká nalevo napravo. Lahůdka.

 

3. Nick Cave – Ghosteen //

Chce to čas a specifické rozpoložení. Pár poslechů nic, ale Ghosteen postupně rozkvétá, odhaluje své nitro a nabízí krásnou cestu, která je oním cílem.

 

4. Opeth – In Cauda Venenum //  naše recenze vč. ochutnávky

První měsíc s novými Opeth ve mně probouzel vzpomínky na rajskou omáčku ve školní jídelně. Jeden nevěděl, jestli ona výsledná chuť je sladká, slaná, nakyslá, trpká… nebo prostě jen hnusná. Do poslechu In Cauda Venenum jsem se nutil stejně jako do konzumace výše uvedeného paskvilu. Malá přestávka a především zaměření se na švédskou verzi, která mi díky faktu, že nerozumím prakticky ničemu, pomohla více se ponořit do instrumentální stránky alba a nakonec můj původní nelichotivý náhled přehodnotit. Takže rajská? Ano, ale od babičky. Nasládlá se špetkou pepře.

 

5. Swans – Leaving Meaning //

Nakonec je dobře, že to Gira celé nepoložil. Ještě o kapku přístupnější, než Glowing Man, ale přesto stále kvalitka. Ostatně jako vždy.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Vypsaná Fixa - Kvalita //  ochutnávka

Pro někoho možná trochu infantilní, a minimálně v případě pilotního songu Krabička nelze, než souhlasit, pro mě ale i neskutečně zábavná, hravá, zvukovým pojetím, stejně tak vizuálním konceptem odvážná, originální nahrávka… oujé říkala mi moje babíí.

Alcest – Spiritual Instinct //

Moc hezká deska, skoro jsem zapomněl, proč mi Alcest kdysi připadali tak výjimeční, osobití, uhrančiví. Kodama byla fajn, Spiritual Instinct snese ještě přísnější měřítka.

Raconteurs – Help Us Stranger //  ochutnávka

Jo, stýská se mi po White Stripes. Sólovky Jacka Whitea jsou o velkém umění, které zas tak úžasné není. Nové album Raconteurs zábleskem geniality neoslní, nicméně nemusí pršet, jen když kape…

Claypool Lennon Delirium – South Of Reality //  ochutnávka

Hmm, tady je svět ještě v pořádku. Tihle dva se hledali… jen dál a houšť.

Agnostic Front – Get Loud! //  ochutnávka

Po nemastné neslané American Dream Died servírují hoši záležitost hodnou jména Agnostic Front. Nic víc, nic míň. Kdo chce zázraky, musí ke dvanácti měsíčkům.

 

---

 

// Garmfrost

 

Top alba

Deathspell Omega - The Furnaces of Palingenesia //

The Furnaces of Palingenesia se mi líbí stále jako v době, kdy vyšla. Kupodivu stále objevuju drobnosti, které mi unikly nebo lépe řečeno, deska se přede mnou otevírá pokaždé trochu jinak. V podstatě nemine den, kdy si ji pustím a užívám si tento skvost plný vzrušující techniky a pekelné atmosféry.

 

Teitanblood - The Baneful Choir //  naše recenze vč. ochutnávky

Teitanblood jsou ďábelští raraši, kterým není nic svaté. The Baneful Choir není sice taková raubírna jako Death (což stále opakuju), ale pořád se jedná o jeden z největších extrémů na scéně. Tentokrát tedy i dost ovoněný starým thrashem. Z neúprosného tlaku mi jde hlava kolem, ale vnímám parádní muzikanství, kterým španělští hoši oplývají a cit pro kompoziční napětí. The Baneful Choir se mě chytlo a zřejmě jen tak nepustí...

 

Esoteric - A Pyrrhic Existence //  naše recenze vč. ochutnávky

Asi se shodneme, že povídat o hudební náplni Esoteric moc nejde. Jejich hudba dávno přestala být pouhou hudbou. Jsou to rituály, esoterické cesty do nitra uměleckých citů. Už dávno také přestala být jejich vize zaškatulkování možná. Základy jsou ponořené hluboko ve funeral doomu, ale přesáhly dávno všechny zažité styly a hranice. A já se rád toulám tam, kam se už davu moc nechce. 

 

Opeth - In Cauda Venenum //

Opeth se příjemně usadili ve stylu poslední dekády, jde jim to od ruky, rozvíjí jej a nezapomínají přitom na chytlavost jednotlivých nápadů. Předností Opeth je napsat dobrou písničku, kterou si můžete v klidu zazpívat a přitom můžete zapomenout na náročnost kompozic, u kterých by se vám mohla zatočit hlava.

 

Sinmara - Hvísl stjarnanna //  naše recenze vč. ochutnávky

Sinmara je ve své temnotě jemná. Je atmosféricky příjemná, v naléhavosti uvolněná. Bohatství Hvísl stjarnanna vnímám v její uzavřenosti. Vše je potřeba spíše vycítit než dostat otevřeně na talíři.

 

Mgła - Age of Excuse //

Mgła mám moc rád. Sice hrají v podstatě pořád to samé, ale u nich mi to vlastně nevadí. Pořád jejich muziku vnímám jako skvost. Radostí pokaždé přivírám oči a nechávám se unést jejich harmoniemi daleko a ještě dál.

 

Misþyrming - Algleymi //  naše recenze vč. ochutnávky

Misþyrming to fans obskurního debutu vlastně natřeli. Namlsáni zlem dostali porci jemné melodiky, rockových postupů a to celé nasypané pěkně zostra. Ani po půl roce jsem nepřestal řvát nadšením. S deskou Algleymi mi islandští bubáci Misþyrming udělali velikou radost.

 

Shrine of Insanabilis - Vast Vortex Litanies //  naše recenze vč. ochutnávky

Ani nevím jak a kdy přesně, ale stal jsem na diktátu Vast Vortex Litanies dokonale závislým. Netuším nyní, jestli mi to vydrží i pro příští roky, ale poslední měsíce jsem nové Shrine of Insanabilis nevyhodil z přehrávače. Uf!

 

Blut Aus Nord - Hallucinogen //

BAN v té nejmelodičtější a nejobyčejnější podobě. Ty tam jsou disharmonická zla, teatrálnost, experimenty nebo i ultrapřímočaré nářezy. Hallucinogen mělo být novou cestou, což se bezesporu neděje. Jisté je, že se jedná o velice chytlavou nahrávku, která mi z mysli nechce vytratit. Stále mi rezonují tklivé melodie, rituální vokály a psychedelická obálka. Kriticky si zdůvodňuju, že je novinka BAN v podstatě průšvihem, avšak coby dávný fanda jim vše zatím žeru i s navijákem.

 

Další zajímavá alba a pozitiva roku

Černý kov - Společenství //  naše recenze vč. ochutnávky

Kaviar Kavalier - Hotel Inkontinental //  naše recenze vč. ochutnávky

Triumph, Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek //  naše recenze vč. ochutnávky

Nile - Vile Nilotic Rites //  naše recenze vč. ochutnávky

Rotting Christ - The Heretics //  naše recenze vč. ochutnávky

Insomnium - Heart Like a Grave //  ochutnávka

 

Tento výběr je velice úzký. Bylo toho mnohem víc, co mi udělalo v roce 2019 radost. Za všechny a všechno můžu zmínit výborné koncerty na Melodce, poslední alba Hideos Divinity, Vitriol a čerte div se, In Flames. Ano - I, the Mask není klenotem. Vlastně ani výbornou deskou. Ale po všech těch marných nahrávkách se dá poslouchat a má opět ostřejší hrany. Špatně se nevedlo třeba i In Mourning, Latanu, Kringa, Old Forest a v neposlední řadě Árstíðir Lífsins. Mohl bych pokračovat dál a dál, protože uplynulý rok na extrémní scéně nebyl vůbec marný. 

 

Zklamání a negativa roku

Phlebotomized - Deformation Of Humanity //

Mayhem - Daemon //

Borknagar - True North //

Jako tradičně zakončím svoji bilanci zklamáním a konstatováním, že špatných desek se rodí neustále mnoho a nestojí za pranýřování. Pro mě zklamáním jsou poslední nahrávky oblíbených kapel, které moje očekávání nenaplnily. Nejsou vyloženě blbé, ale jednoduše mě nebaví. A to je pro mě v případě Mayhem a Borknagar zklamáním velikým. Návratová deska Phlebotomized raději ani neměla vzniknout. Nedůstojné retro hoblovačky v podání kapely v minulosti stylotvorné vskutku deformují dávný obraz do tragikomické omalovánky.

 

---

 

 

Článek "Ozvěny roku - Top 10" najdete zde.

Druhý díl podrobné bilance zde.