Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

 

Empyrium - Über den Sternen (2021)  ochutnávka

Nová deska Empyrium mě dokázala vrátil o spoustu let zpátky, do doby, kdy jsem hltal všechno co vylezlo z Prophecy Productions a co se v maximální míře zhmotnilo na 2CD kompilaci s názvem Whom The Moon A Nightsong Sings. Nemám k tomu asi žádné racionální vysvětlení, ale poslouchat něco takového teď, na začátku roku 2021, mi přijde velmi osvěžující a příjemné. Über den Sternen je sice svým způsobem vykopávka, ale sedla mi skvěle. Včetně krásného obalu hádejte od koho.

 

Anneke van Giersbergen - The Darkest Skies Are The Brightest (2021)  ochutnávka

Jarní deska. Plná elánu, pohody, velkých zkušeností a skvělé Anneke. Zatím marně vyhlížím pošťáka, ale snad brzo dojede, protože tohle chci mít doma. Připadám si jak znova zamilovanej.

 

Nick Cave & Warren Ellis - Carnage (2021)  ochutnávka

Známá dvojice, netradiční hudba, možná recitace s hudebním podkresem a taky zajímavá deska. Lhal bych, kdyby tvrdil, že jsem tomu přišel na kloub, zatím je to spíš o lehkém tápání, možná nepochopení a klouzání po povrchu. Jestli se z toho něco vyvine, nevím, dávám tomu čas.

 

Moonspell - Hermitage (2021)  ochutnávka

Moonspell jsou mi už nějaký čas vzdálení a novou desku jsem zkusil částečně ze zvědavosti, částečně mě přitáhl docela zajímavý obal. O to hůř dopadl obsah a jen se mi při poslechu potvrdilo to, co platilo už před ním - v nějakém bodě jsem asi já (nebo kapela) odbočil na jinou stranu. Nepotkáváme se. Je v tom možná nepochopení na mé straně, možná snaha kapely vykřesat nějakou jiskru života ve fázi, kdy ty staré jiskry už dohořely. Nechci soudit, každopádně tuhle desku s klidným svědomím opouštím. 

 

Rob Zombie - The Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy (2021)  ochutnávka

Je to stále ten starý hnusák Rob Zombie a byť mám při poslechu pocit, jak kdybych se proti své vůli vrátil o víc jak dvacet let zpátky (samozřejmě deska Hellbilly Deluxe z roku 1998), nevadí mi to. Je to taková docela hezká vzpomínka, navíc ta deska skutečně výborně šlape (zkuste ukázku). Asi si opět nezapamatuju název desky (nevím, kam na ty nápady chodí), ale jinak moc fajn. 

 

---

 

// Victimer

 

Necrocock - Bipolární noci (2021)  ochutnávka

Bipolárního Necrococka rozebereme společně s Garmem co nevidět a následovat bude i rozhovor. Každé další album mistra atmosfér u nás má své místo a nic na tom měnit nehodláme. Abych nastínil aspoň trošku, nové album je volnější, než zprvu napovídá vypuštěná klipovka Za starou saunou. Tentokrát to není o konceptu, ale o širším záběru podivného Necrosvěta bez striktních pravidel. Lidovka pro děti? To taky není problém.

 

Nick Cave & Warren Ellis - Carnage (2021)  ochutnávka

 

Carnage je další album, ke kterému musím přistoupit s maximálním soustředěním a nachystat si patřičnou chvilku pro sebe. Moc dobře vím, jak se mi tento přístup v případě desek Nicka Cavea vyplácí. Dnes bez kapely a pouze ve dvou, ale to přece taky není žádná novinka. Vím, že v Carnage vězí mnohé, ale zatím k tomu správnému nastavení došlo pouze jednou. Další poslechy byly z hlediska příjmu krokem vedle. Musím si seřídit smysly.

 

Krallice - Demonic Wealth (2021)  ochutnávka

Nové album potížistů Krallice je jiné. Zní to jako by synteticky operovaní Kayo Dot byli najednou blízkými příbuznými a ne jen další avantgardní družinou se štítkem na palci u nohy. Demonic Wealth je hodně atmo a na klávesách postavené album, hodně divné (samozřejmě) a jako by naznačovalo, že je na čase být podivný a protivný z trochu jiného úhlu. Mimoděložní metal, uhelný new wave s podzemním vyšinutím.

// Bhut: Já s touhle kapelou mám takové zvláštní dilema. Vždycky jsem z poslechu zklamanej a stejně si vždycky novou desku ohlídám. Tentokrát mě nová kraslice (když jsou ty Velikonoce) opět nedostala tam, kam asi míří. Takže to zkusím zase příště...

 

Vatican Shadow - SR-71 Blackbird Survivors (2021)  ochutnávka

Teprve nedávno jsem o Vatican Shadow psal zde a už je tu další album. Mám ho a slyším změny v soundu. Ne stylové, ale celkově se mi novinka zdá tvárnější a ne tolik stereotypní, živější. Do recenze asi nepůjdu, ale doporučím všem, kteří rádi elektroniku, od techna až po industriální kusy rzi za nehty z Blízkého východu.

 

Hiemis - La Chose (2021)  ochutnávka

Nové album Hiemis mi přistálo v mailu a ideálně supluje němého společníka na večery o samotě. Variabilní ambient, jednou pochodující, pak atmosférický a otevřený, aby na čas spadl na obřadní stůl obětování a pak se zase vznesl. Na jinak hodně uzavřený žánr se toho neděje zrovna málo. Tady bych do recenze jít měl, láká mě to.

 

Taje Skal - Taje Skal (2021)  ochutnávka

U Taje skal si pomlaskávám a vzpomínám na rané časy prvních čundrů, kdy byl člověk omámen silou lesů a přitom měl nasbíráno několik blackmetalových alb, se kterými se ztotožňoval. Taje skal tuhle náladu opět probouzí. Hned bych si vyjel do Žďárských vrchů, kraje protkaného skalními výběžky a chrápal venku za večerního cvrkání a průpovídek stejně stiženého pana Sorgha. Ale málo Blatný, musíme si holt počkat. 

// Bhut: Na topole podle skal, zelený mužík zatleskal...

 

Emptiness - Vide (2021)  ochutnávka

Aby bylo všem hudebním podivnostem za měsíc březen učiněno zadost, musím v jeho závěru zmínit poslechy alba Vide od Emptiness. Ti se již na předchozím albu Not For Music stočili do vyloženě svérázné roviny post (blackových) hrátek na vykolejení a na novince to jde úplně nadoraz. Vide je klaustrofobický post punk, rozechvělý experiment vlastní izolace, ve které není kus čerstvého vzduchu ani uvažování. Jako by byl člověk uvězněn v truhle, měl v ní dvě díry na oči a sledoval skrz špinavé sklo pandemií zpomalený pohyb venku. Je to šichta...

 

---

 

// Bhut

 

Aborym - Hostile (2021)  ochutnávka

Kdyby mi někdo řekl, že je to další deska Nine Inch Nails, asi bych mu to věřil víc, než fakt, že jde o nové Aborym. Chvílemi jsou tam staří Ministry, pak zas Manson ve spolupráci právě s Reznorem a třeba v songu Lava Bed Sahara slyším Alice In Chains. V žádné vteřině mě nenapadne něco jako Gorgonea Prima… Bude to možná kacířství, ale mě se ta deska po čase začala docela zamlouvat a některé chvíle jsou vážně fajn.

 

Alice Cooper - Detroit Stories (2021)  ochutnávka

 

Ještě než začnete protáčet oči v sloup, tak je dobré si říct, že pan Cooper je výjimečný fachman, ke kterému se upírá zrak nejednoho velikána. A dále mi ukažte muzikanta ročníku ‘48, který stále tvoří celkem slušnou muziku. Tohle album totiž není škvár ani nějaká snaha o další šokování. Je to plynulý rock, který by osoby, mající za sebou podobnou kariéru, mohli brát za svůj. Nic nejde na sílu, jen si to tak přirozeně pluje, má to prvky jak někdy v období sedmdesátých let jeho tvorby a prostě ta heavy metalová šťáva, která přišla někdy s devadesátkami je už pryč. Důstojná deska, byť postrádá výraznou písničku a nějaký učiněný hit. Ale cítím to tak, že o to tady nešlo. Prostě Alice Cooper je starý pán a úměrně svému věku předkládá muziku, za kterou se nemusí stydět. Učte se, reverende Mansone. 

 

DSKNT - Vacuum γ-Noise Transition (2021)  ochutnávka

 

Trocha vědy, trocha vesmíru, matematiky a dalších příměsí vhozena do černého black metalového kotle, ze kterého nevybublá nic jiného, než přívětivý bordel. A to je přece skvělé, no ne?! 

 

The White Stripes - Elephant (2003)  ochutnávka

 

Tohle jsem měl připravené na Davidovu návštěvu, že si to poslechneme až kamarád přijede na kus řeči, urazíme pár piv… ale… Takže jsem si poslech užíval alespoň v rodinném kruhu. 

 

Ozzy Osbourne - No Rest For The Wicked (1988)  ochutnávka

 

Po delší době jsem se vrátil do několika namátkových exkurzí do diskografie tohoto pána, včetně prokladů v Sabbathech. A zasekl jsem se na téhle desce, která mi strašně moc připomněla období mých základoškolských let, kdy jsem takovou muziku žral po kilech. Hned mám v paměti ta letní údobí, natáčení daného na kazety, otravování pana třídního, aby mi ve sborovně kopíroval obaly, skotačení a vůbec… Skoro by se chtělo říct - to byl svět ještě v pořádku (on teda asi nebyl, ale já to tak vnímal a nic mi nedocházelo a nescházelo). 

// Sarapis: Taky mám rád tohle album. První deska se Zakkem, přitvrzení, pecky Miracle Man, Fire in the Sky a další. 

 

Dále jsem zkoušel nové Moonspell (Hermitage) a nějak jsem se nechytal a ani nepochopil jakým směrem chce vlastně kapela kráčet. Má to být ten temný dark metal jako na prvních deskách? Má to být jakýsi nadhledový rock s řadou kudrlin? Nějak se v tom ztrácím… V dalším pořadí hráli Sigur Rós, o kterých vím, že deska Kveikur je geniální mistrovské dílo. Fakt si to myslím. Ale ta nová věc Odin’s Raven Magic mě teda totálně ubíjí. Tohle nedávám. Jediné, co mě fakt nadchlo a co mi přijde úžasné je samotný závěr desky. Skutečně jen těch několik posledních minut, kdy se vše pozvedne (jak hladinou hlasitosti, tak instrumentálně) a naprosto bombasticky zakončí. Ten závěr je skvělý, to je bez debat. Ale ta tortura před tím… to nejde… Respektive chápu, že autoři v tom mají nějaký záměr, cíl, smysl. O tom ta kapela prostě je, ale já se tentokrát nechytám.

Taky jsem vyloženě oprášil album Meteora od Linkin Park, ke kterému mám takový svůj divný přístup. Víte, kdysi jsem s pár kamarády objevil tuhle kapelu na debutu Hybrid Theory. Jenže pak najednou se zvedla vlna nákazy, co vlna - tsunami úspěchu a tuhle kapelu najednou poslouchal každej a tak jsem tehdy z principu sobě vlastnímu kapelu odsoudil ze zaprodanosti a řkouc, že se mi to už nelíbí, jal se hledat další méně známé spolky. Teprve dnes, po hodně letech vkládám Meteoru opět do přehrávače a zjišťuji, jak ty návykový kousky jsou pořád infekční. Užívám si to, jako by byl zase rok 2003. Musím zmínit i desku landawarijaR od Helheim, protože její poslech mě vždycky dostane. Fakt ta muzika odnáší daleko. Neskutečná pohoda.

 

Jakmile to bylo v mých silách možné - objednal jsem si Bipolární noci. Asi netřeba uvádět, kterýže čerchmant je jejich autorem. První poslech mě ale trochu rozhodil. Nějak jsem to nedal a nevím, zda jde o takové zbytkové nápady a tudíž druhořadé úseky, nebo zda musím ještě nějaký čas bádat v hlubinách abych plně pronikl. Já jsem byl vždy velkým ctitelem a obdivovatelem Necrocockovy hudby a ačkoliv pořád jako geniální vidím Lesní hudbu, pak Konvalium, pak Praktiky, pak Pavilóny, pak Houby, pak Křivoklát, a pak dlouho nic, tak Bipolární noci jsou zatím fakt na chvostu. Uvidíme, co přinese čas a větší očmuchávání, zatím přednáším jen první dojmy… 

// Ruadek: Bhute, jen dodám, že Odin’s Raven Magic není nová deska od Sigur Rós, ale zhudebněná báseň z Islandu. Na tomto díle se Sigur Rós pouze podíleli a není to klasická nahrávka. :-)
// Bhut: No vidíš, za to můžou ty internety, ze kterých jsem to vytáhnul jako novou položku v diskografii Sigur Rós. Nicméně názor na nahrávku trvá :D

// Lomikar: U Meteory jsem smířený se svojí neschopností jakkoli objektivně ji zhodnotit. První vteřiny každýho ze songů a zase cejtim ty středoškolský učebny, první cigára, špatně namalovaný spolužačky i rozmotávání sluchátek od discmanu. A doma zpívání From the Inside do mikrofonu z televizního ovladače. “Osmnáct nám bylo pánové?” “Jó.” “Jo.” “Jo, jasně.”

 

---

 

// Garmfrost

 

Empyrium - Über den Sternen (2021)  ochutnávka

Sice pořád čekám na dodání CD, ale nedalo mi to, abych si desku nenaposlouchal alespoň v mp3 formátu. Prostě nádhera! Nevím, jak to kluci dělají, že má každá jejich nahrávka odlišnou tvář. Připadne mi, že čím jsou déle na scéně, jsou jejich desky odlišnější. Empyrium poznám na sto honů, ale pokaždé mě překvapí. Jsem moc rád, že se na novince stejně jako předchozí nádheře The Turn of the Tides opět objevují elektrické kytary a tu a tam i havraní vokály. Bez nich bych se v případě Empyrium obešel, protože pěvecky jsou na tom víc než dobře. Miluju atmosféru Über den Sternen. Líbí se mi její zvuk, parádně nasypané songy… Těším se na hlubší ponor, až mi se to CD dostane do rukou.

// Jirka D.: Souhlas, je to výborná deska a poslech je zážitek. 

 

Pungent Stench - Been Caught Buttering (1991)  ochutnávka

V březnu mě nostalgická nálada lapla opět s velkou silou. Nejčastější starou nahrávkou, která mi dělala společnost byla divočárna Been Caught Buttering od nezmarů Pungent Stench. Debut jsem žral i s navijákem a následující období ve stylu Club Mondo Bizarre jsem tehdy dost uctíval. Ovšem nic se nevyrovnalo skvělé dvojce, která spojuje raw počátky s groove houpanicemi, deathovou modernitou, riffy a hitovými nápady podanými se zvráceným humorem. Been Caught Buttering jsem neslyšel leta páně, což beru jako velkou chybu, kterou nyní napravuju ve velkém. Pungent Stench!

 

Mare Cognitum - Solar Paroxysm (2021)  ochutnávka

Jacob a jeho Mare Cognitum svému řemeslu rozumí. Stejně jako v minulosti i na novice Solar Paroxysm nás zve na vesmírný trip plný nádherných melodií. Ani tentokrát nechybí pořádná blacková jízda, ale tempo nahrávky není pouze našvihané a nepřístupné. Je zde hodně heavy vyhrávek a drásavých okamžiků. Ambient ze scény nezmizel, ale není tolik dominantní, jak jsme tomu byli zvyklí.

 

Forhist - Forhist (2021)  ochutnávka

Vindsval si odskočil nahrát další bočák. Forhist se sice od jeho domovských BAN zase tolik neliší, připomíná zejména cestu Memorie, ale svým naturelem a nespoutaností tuto cestu hravě překonává. Co tedy debut Forhist nabízí? Ultra rychlé tempo, post/blackové trylkování a zastřený scream. Vše je podané přívětivě, melancholicky, zároveň krutopřísně a já... jsem závislý...

 

Alice Cooper - Detroit Stories (2021)  ochutnávka

Když jsem byl kluk, byl Alice Cooper veterán v plné síle. Nyní po více než třiceti letech je Alice Cooper stále v též síle. Ano, jeho nahrávky dávno postrádají onu pompu a hardrockový drive. Mají ale šťávec, tah na branku a nádherný přesah a pohodu. V některých skladbách se vlníme v rytmu rock and rollu, jindy paříme na pořádný nářez, a občas nostalgicky zavzpomínáme na dávné lásky a divoké večírky. Alice Cooper nestárne, respektive zestárl ale s grácií. Detroit Stories má moje srdce.

 

Necrocock - Bipolární noci (2021)  ochutnávka

Tady bude muset stačit pouze konstatování, že si mě Tom Necrocock opět získal. Bipolární noci jsou plné hitů, krásných melodií, ale také vtipu a šarmu. 

 

Nakousl jsem Hermitage od Moonspell, ale čekám na CD. Rochním se v marastu Tajů skal. Podlehl jsem DSKNT a jejich novince Vacuum γ-Noise Transition. Nejvíc času věnuju Paradeigma od Inferna, ale o svých pocitech se více rozepisuju v recenzi. Březen rovněž patřil řeckým Zaratus a jejich debutu In the Days of Whore nebo novince At Night We Prey od Nightfall. Rovněž mě přesvědčili Mork, že black umí sakra dobře. Katedralen je album jako víno.

 

---

 

// Ruadek

 

Empyrium - Über den Sternen (2021)  ochutnávka

Koukám, že snad dobrá polovina z nás si tuhle partičku tento měsíc užívala. Takže asi není co dodat. Já se vykecám v recenzi dost a dost. Je to jako to nejlepší z produkce Prophecy Productions ještě z dob, kdy co deska, to skvost. 

 

---

 

// Sarapis

 

Suffering Hour - The Cyclic Reckoning (2021)  ochutnávka

 

Američané Suffering Hour mě svým druhým albem moc hezky vzali po hlavě. V konečném důsledku nejsou úplně zlí a zvrácení - občas si pomůžou i s hezkou melodií -, ale ten šílený zvuk kytar a všechny ty disharmonie ukazují ještě pokřivenější obraz reality, než je ona sama. Album vyvolává úzkost a strach, ale jsem čím dál hladovější. Když v Transcending Antecedent Visions zaskřípou kytary, lekám se vlastního stínu, ale slitám a chci nášup. Navíc Suffering Hour poctivě nosí roušky a to se počítá!

 

Herzel - Le Dernier Rempart (2021)  ochutnávka

Herzel jsou zástupci NWOTHM a jsou z Francie. Vidím to úplně jasně. Udatný rytíř Godefroy z Návštěvníků prokopl zeď, ale místo šunky na deštníku griluje heavy metal, který prokládá nástroji z rodného středověku a obzvláště si dá záležet na epice. Skladby někdy propadají přehnané líbivosti, což umocňuje libozvučná francouzština, ale sebevědomý servis kvalitního materiálu zachraňuje situaci. Le Dernier Rempart je příjemné zpestření.

Emperor - Anthems to the Welkin at Dusk (1997)  ochutnávka

V minulých týdnech jsem větral císařovy duchny a užil si spoustu zábavy na té nejvyšší úrovni. Do jeho peřiňáku se dá hrábnout naslepo s jistotou, že vytáhnete prvotřídní zboží, které nikdy neztratí na hodnotě. Ale to vy víte už dávno. Za všechny vybírám Anthems to the Welkin at Dusk, naslepo, s jistotou.

 

---

 

// Lomikar

 

Depeche Mode - Playing the Angel (2005)  ochutnávka

 

Pokud celé album nebylo mojí nejposlouchanější deskou měsíce, první dva tracky, A Pain That I'm Used To a John the Revelator, jednoznačně ano. Nepočítaje do toho mnohé chvíle, kdy jsem mi samovolně bez vyžádání hrály v hlavě. Tyhle dvě písně představují depešáky v nezvykle tvrdé, analogovější formě, která jim neobyčejně sedí. Na Playing the Angel je lehce upozaděný Gahanův vokál oproti zbytku, což alespoň dává vyniknout dosažené skladatelské suverenitě kapely. Deska se pak sice v dalším průběhu vypopí celkem do bezpečí, ale sílu toho začátku jí to už nevezme. 

// Garmfrost: Ty jo, minulý týden jsme Playing the Angel poslouchal k natírání. Parádní deska a John the Revelator skvělá hitovka.

// Victimer: Spolu s Ultra nejlepší post-Wilder deska. Suffer Well.

 

Teahouse Radio - Her Quiet Garden (2018)  ochutnávka  naše recenze

Deska, která sesadila z mého ambientního trůnu dosavadního krále, Black Corner Den od Last Cities Broadcast. Vzhledem k tématu (každodenní dobrodružství kočky na jedné zahradě) překvapivě temná, znepokojivá a vtahující nahrávka. Píseň The Everwhere Sleep je naprostý masterclass žánru, ze kterého vyplouvám až dlouhé minuty po dohrání. Nelegálním nočním procházkám po prázdných ulicích dodalo tohle album nepřenositelný kontext. 

// Victimer: Oceňuji tohle propadnutí albu, které mám taky velmi rád. 

 

Black Tusk - T.C.B.T. (2018)  ochutnávka  naše recenze

Našlapaná mydlírna činelů nezastavující na červené ani na závorách. Ono k tomu není moc co dalšího psát. Snad jen, že při každém poslechu ve mě fakt nehezky píchne v důsledku deficitu živých koncertů. Jo a ačkoli se sami s tou muzikou kdovíjak neserou, tak s tim přebalem alba se srát alespoň trochu mohli. 

 

Hyrgal - Fin de règne (2020)  ochutnávka  naše recenze

 

Slepé rameno francouzské vlny black metalu, které krom hutného zvuku nemá po kapsách kdovíco dalšího. Doba bandcampová svědčí tomuhle přívalu redudandních spolků, na čemž není nic špatného, nicméně by mě zajímalo, zdali si toho jsou vědomi i jejich protagonisté, kteří si prostě chtějí vyzkoušet něco pro sebe nového nebo v tom fakt slyší něco pro mě ukrytého. Jo a pokud jsem se o tom zmiňoval v recenzi málo, tak těch 18 eur za digitální kopii pořád bolí. Můžu vám ukázat na plyšákovi, kde všude mi to ublížilo. 

 

KEN Mode - Success (2015)  ochutnávka

Naštvané, nesmířené, bolavé, nepofoukané. Takové je zatím předposlední album noise sludgerů KEN Mode a takové ho mám taky rád. Mimochodem ono KEN v názvu neodkazuje na archetypálního štramáka od Bárbíny, nábrž zkratku pro Kill Everyone Now. Což k oné hudbě (a mé většinové náladě) dost sedí. Teď si vlastně uvědomuji, že po tom depešovém je tohle druhý mód v mém měsíčním shrnutí. Sledujete jak to zvládám přepínat? 

 

---

 

// Symptom

 

Cities Last Broadcast - The Cancelled Earth (2016)  ochutnávka

Ambientní temnota jak nahoře, tak i dole, zkrátka všude.

 

Darkher - Realms (2016)  ochutnávka

Vynikající materiál pro příznivce Chelsea Wolfe.

 

Empyrium - Über den Sternen (2021)  ochutnávka

Neofolkaři s citem pro metal po letech opět na scéně.

 

Kauan - Sorni Nai (2015)  ochutnávka  naše recenze

Hudební zpracování tragédie Djatlovovy expedice.

 

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? (2017, Martin Lavay)  ochutnávka

Literární zpracování tragédie Djatlovovy expedice.