Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Victimer

Darkthrone - Eternal Hails…… (2021)  ochutnávka

zdroj: flac

Prostě Darkthrone a nikdy jinak. Novinku si snažím ve všech směrech jízdy, pouštím ji vlastně pořád a prakticky všude. Každá deska Darkthrone má své kouzlo, některá mi sedne hned, jiná zase vůbec a tu pak odložím. Ale pořád jsou tu takové, ke kterým se člověk se zárukou vrací - v mém případě třeba Hate Them, The Cult Is Alive nebo The Underground Resistance. Kam si časem zařadím Eternal Hails…, to ještě netuším, ale vypadá to nadějně. Něco na tom prachbídném heavy/doom/black bigbítu je a když se spustí ta epicky ztrouchnivělá doomy mezihra ve Wake Of The Awakened, jsem zcela nahlodán. A vtažen do děje jinak zřejmě docela obyčejné, ale s upřímnou láskou ke starobylému projevu nabouchané desce. Nejvíc doomové Darkthrone desce! 

Thy Catafalque - Vadak (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Očekávaná novinka napříč žánry cestujícího workoholika Tamáse Kátaie rezonuje mým přehrávačem a sám sobě jsem si slíbil, že se Vadak pověnuji s větší intenzitou než tomu bylo u Naiv. Ta mi zkrátka příliš nesedla. Dalo by se říct, že jsem se trochu seknul u alb Geometria a Meta, na které nedám dopustit. Vadak při prvních seancích zabírá mnoho místa, od folklorem ovoněných témat, přes world music až k metalu, ale ono to u Thy Catafalque není nic zvláštního. Vše bude záviset na jediném - jak si Vadak dokážu sám zpracovat, protože jinak se o svojském projevu autora nemá ani cenu bavit. Jen mám trošku strach, aby mi kapela spolu s předchozí deskou svou přílišnou hravostí a rozkročeností nespadla do míst, kde mi její kouzlo mizí na úkor “obsáhnu vše, dívejte se”. Snad tomu tak nebude.

Esoctrilihum - Dy'th Requiem for the Serpent Telepath (2021)  ochutnávka

zdroj: flac

Tento one man projekt sleduji pro jeho specifický projev, který sice dává vzpomenout na pár bližních kolem, ale jinak z něj mám pocit, že si to týpek opravdu užívá dělat po svém. Navíc je to velký aktivista, dát tři desky během jednoho roku, to jen tak někdo neumí… Novinka je epická, symfonická temnota, která svým způsobem vrací člověka do půlky devadesátek a nechá ho, ať si to všechno v klidu přebere. Jsou tady místa, která krásně lepí, jednoduchá a funkční, ale taky je toho materiálu příliš, takže dochází i na taková, která jsou dost opruz. A tak tuhle záležitost také beru. Vracím se k ní, ale někdy už je toho moc…

// Lomikar: Mě to teda vrací hlavně někam na Ukrajinu, kde se s těma klávesama pracuje stejně bezelstně a přehnaně. Asthâghul by měl před vydáním dalšího alba alespoň příště napočítat v duchu do pěti. 

Nadja - Luminous Rot (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Nadja svou novou deskou pěkně definuje hluk pod povrchem, který pohlcuje tma i ztracená romantika, samota a zmar. Rozpolcení, roztřesená existence a její zánik. Ukázková dekonstrukce skladeb v pravém slova smyslu. Podzemním soukolím zde probleskuje něco snad i krásného, ale pod tlakem okolností a rozkladu (hudebního i pocitového) se z toho stává slizká hmota, tvar, který jen tak někdo nepřekousne.

Ghastly - Mercurial Passages (2021)  ochutnávka

zdroj: flac

Ghastly jsou kapela z Finska mající na kontě své třetí album a hrající podivný hybrid death metalu, kterému se snažím přijít na chuť. Což se daří tak napůl. Na jednu stranu oldschoolový a primitivní rachot je narušován vlivy odjinud, psychedelickým kořením a atmo vsuvkami. Rozevlátějším pojetím celkově poměrně skromných skladeb. Soukromě si tomu budu říkat progresivní starobinec. Nebo nanohystavění zetlelého žánru, střední škola záhrobní tématiky zakončená maturitní zkouškou. No, je to všelijaké… Už obal mi moc nešmakuje, ale řekl jsem si, že do té desky vlezu a pochytám co jen půjde. Odpuzuje i přitahuje zároveň. 

Fear Factory - Aggression Continuum (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Tak, jak mne minulá fošna Genexus bavila svou nekomplikovaností a notně vyvětranou industrializací, tak se novinka Aggression Continuum vrací k většímu sevření a urputnosti. Ty stále častější náznaky symfo prvků mi už taky lezou krkem, stejně jako neurčité sdělení alba ve smyslu “tohle všechno jsme už hráli, tak si dáme další kolo”. Fear Factory nahráli agresivní desku, možná abychom nenabyli dojmu, že ta minulá měla mít pokračování v ještě křehčím pojetí. OK, beru. Taky ale platí, že já mám raději víc free FF přístup. I když se velmi rád i na novince ocitnu ve fázi “tohle šlape, tohle má koule”, tak ve finále nevím, jestli poslouchám Archetype II nebo Demanufacture IV, což je vážně ubíjející. Ta až nemravná sterilita mi řídí smysly až moc. Pustím si to nejspíš ještě hodněkrát, ale moc nevěřím, že se někam pohnu. A prý už spolu ti dva hlavní drzouni zase nejsou, to je mi ale ošklivé manželství… :)

Fractal - Human Error (2021)  ochutnávka

zdroj: flac

Tomasz Lukowicz je producent z Polska, který si libuje ve zhmotnění temných atmo vizí skrze elektronickou hudbu. Momentálně se zabydlel u Aliens production, kam svým vnímáním hudby skvěle zapadne. Human Error funguje na bázi poslechů pro vydechnutí po těžkém dni, ale aby zas to vydechnutí nebylo úplně relaxační. Je třeba se míti na pozoru, Fractal je možná něco jako světélkující můra v rohu místnosti, ale i ona zbloudila a její volnost je jen zdánlivá.

// Garmfrost

Helloween - Helloween (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Asi ani nebudu hodnotit, jak moc se ne/povedla eponymní deska Helloween. Deska je podle mého názoru pěkná a poslouchatelná, nicméně nepřekvapivě se nevyrovná ani jedné z řadovek této německé ikonické legendy. Ano, v sestavě Helloween je opět Kiske a v malé míře i Hansen. Oba svého času byli mými hrdiny a představovali prototypy metalového zpěvu. S Andi Derisem tvoří často velice zajímavé duety. V místech, kdy nebojují o prostor, je souznění jejich hlasů moc pěkné. Vadí mi neskrývané vykrádání sebe sama. Jak z Keeperů tak částečně z Master of the Rings. Progresivní vývoj, který Helloween dostal vlastně na scestí, vzal za své. Je mi jasné, že milovníci starých časů budou při desce plesat. I já ji točím pořád dokola. Nicméně chápu, že se jedná o pouhou úlitbu ortodoxním fans. Být Derisem, který kapelu držel nad vodou tak dlouho, kopnu Weikatha do ...

Fear Factory - Aggression Continuum (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

S novou fošnou Fear Factory Aggression Continuum má v podstatě stejný problém jako z Helloween. Baví mě, poslouchám ji pořád, ale okaté vykrádání starých dobrých časů mi zejména u tak kdysi moderní a stylotvorné smečky fakt vadí. Rovněž si uvědomuju, že třicet let existence není prča a co pořád vymýšlet. Když si připočtu tahanice a urážky mezi Bellem a Cazaresem, je mi mdlo. Staří páprdové by se na muzicírování měli vykašlat a těžit ze slavné minulosti. Jinak deska samotná je dobrá. Je agresivní i melodická, Bell ve studiu zpívá jako bůh, Cazares struny seče jako kombajn obilí, bicí rytmicky tlučou jedna báseň… Jednotlivé nápady nejsou vůbec špatné, byť se době a deskám, které citují, v žádném případě nevyrovnají.

Code - Flyblown Prince (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Když jsem uslyšel první tóny titulní skladby z nového EP Code Flyblown Prince, myslel jsem si, že jsem omylem klikl na něco jiného. Black metalová špína mě opravdu zarazila. Takto snad Code nehráli ani na začátku kariéry. Avantgardní black jim jde líp než to, co předváděli na posledních nahrávkách. Je mi jasné, že tak činí z naprosté bezradnosti, kam se vrtnout, co dělat. Takže avantgarda a progres Code dřív tolik blízký je ten tam. Regrese v případě relativně mladé kapely je ovšem trapas. Ať už se Flyblown Prince poslouchá dobře, jak chce...

Dornenreich - Du wilde Liebe sei (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Novou desku rakouských Dornenreich Du wilde Liebe sei jsem umístil na úplný závěr. Ne z důvodu, že by se mi líbila nejmíň z výše umístěných. Naopak, tato jediná je podle mého hodná progresivních vizionářů a těžko zařaditelných poetiků, jakými bezesporu Dornenreich byli a jsou. Kapela se naoko vrací k folku a minimu elektrických nástrojů, což nejkrásněji vystihuje Hexenwind. Du wilde Liebe sei je až na zmíněný detail naprosto odlišná od všeho, co Eviga se svými přáteli kdy vytvořil. Byť rukopis zůstává zachován, melancholická nálada vs energická atmosféra sahající až k frenetickému nadšení činí z nové desky Dornenreich hotový zázrak. Krásná práce!

// Ruadek

Nine Inch Nails - Woodstock 1994 (2021)  ochutnávka

Legendární koncert legendární kapely. Ve stejným roce, v jakým vydal reznor Spirálu. Tohle byla agonie, v jakém se kapela nacházela ve svých nejlepších letech. Záznam tomu odpovídá, fanouškovský sen.

Kraftwerk - Tour de France Soundtracks (2003)  ochutnávka

Legenda číslo dvě. A k tomu legendární cyklistický závod, který zrovna probíhá. Trocha připomenutí elektronických legend Kraftwerk a zároveň jízdy po galuskách. 

Silver Talon - Decadence and Decay (2021)  ochutnávka

Možná to je onen epic power metal, možná hevík, možná všechno dokupy. Ale šlape to parádně, tohle je k létu potřeba.  

// Sarapis

Thy Catafalque - Vadak (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, youtube

V očekávání nového alba Thy Catafalque jsem částečně zahořel nedočkavostí, abych zároveň v jiných partiích chladil svou netrpělivost mokrým froté ručníkem. Vysoký standard se v rychlém tempu zvedá čím dál obtížněji a Thy Catafalque jsou zrovna v trháku, takže na slabší chvilku už mají jaksi nárok. Ta mohla přijít s loňským Záporem, ale nepřišla. Že by Vadak? První poslechy zanechávají dojem, že lpět na hodinových+ stopážích je riskantní přežitek, ale postupně přibývá míst, na která se těším a pro která mám silné smyslné pochopení. Album se zdá stylově rozmanité podobně jako Naiv, uvidíme jestli se ten vzorkovník udrží pohromadě a odolá kritickým konfrontacím (už i s digibookem v ruce).

Pharaoh - The Powers That Be (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, youtube

Taky novinku Pharaoh jsem vyhlížel s natěšením a když je teď konečně venku, vezu se na vlně US power metalu a sčítám klady i zápory. Pharaoh se drží svého kopyta, nejdou do rizika, jejich taktika je daná a patřičně úderná. Dominují melodie, true riffy, členitá a razantní rytmika a ikonický vokál Tima Aymara. Takže dominuje všechno, haha! Pokud zazní nějaké klopýtnutí podpatku o dlažbu, je to jen epizodní problém - např. přiožralé sbory ve We Will Rise -, takže je těžké ostrakizovat celý song. Ostatně tahle úlitba múzám se s Pharaoh táhne už od začátků, na každé desce mají nějakou drobnost. Jinak je to opět diktát za jedna.

Opeth - My Arms, Your Hearse (1998) ochutnávka

zdroj: CD (reedice Candlelight 2016)

Krásná práce tehdy ještě nadějného švédského tělesa (pak se naděje změnila v jistotu). My Arms, Your Hearse je sice "jen" starší brácha slavnějšího Still Life, ale těch nápadů měli Opeth i zde plnou truhlici, z níž nabírali po hrstech a rozhazovali kolem sebe jako mladí nerozvážní romantici. Kouzlo alba spočívá i v syrovosti a bezprostřednosti, s níž je materiál poskládán. Jen ten zvuk je občas nějakej divnej - ledaže by Martin Lopez nahrával s prasklými činely.

// Lomikar

Rob Dougan - Furious Angels (2002)  ochutnávka

zdroj: mp3

Eklektického skladatele Roba Dougana zná asi každý skrze remixovanou verzi jeho tracku Clubbed to Death, který proslavil první díl Matrixu. Koneckonců Furious Angels je jediné album, které mu kdy vyšlo a to je navíc ještě kompilací nahraných písní mezi lety ‘94-’02. Také díky tomu je to taková všehochuť nálad a postupů aplikovaných na povětšinou trip hopové rytmy. Přes tuto rozkolísanost je však deska po většinu času naprosto suverénním přehledem devadesátkových hudebních témat a nálad. 

Laibach - Also Sprach Zarathustra (2017)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3

Svatokrádežně přiznávám, že mi tohle čistě avantgradní pojetí Laibach, které se pojmu ‘hudba’ sotva dotýká, sedí více než všeobecně uznávané devadesátkové rytmické období. Ono to bude možná tím, že se jedná o soundtrack k divadelní hře, kterou jsem neviděl a tak si do poslechu vkládám vlastní vizuální konotace a dělám si ho tak vlastně lepší než ve skutečnosti je. 

Neptunian Maximalism - Solar Drone Ceremony (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Společně s novou deskou Inferna a Furie se tohle sápe na můj piedestal alba roku, což dost možná znamená, že mi už jebe. Hodinový jednolitý záznam živého vystoupení devítičlenného orchestru, kde nezvládám obdivovat jak trpělivě a soustředěně se celá ta struktura buduje, jakkoli se snaží budit dojem jakéhosi ušlechtilého chaosu. A přebal, který je totálně popiči, by se dal přeložit do varovné věty “This is the world how feminists wants it!”

// Sarapis: Obal samozřejmě nebude chybět na titulce...

She Wants Revenge - This Is Forever (2007)  ochutnávka

zdroj: mp3

Ukázková ‘rapist music’. Vždyť se jenom podívejte na toho úchyla, co tam zpívá. Ale ve skutečnosti jsou to docela dobrý post-gotický kytary pro časy kdy je vám hodně ouvej (jste muž) a chcete trochu nasát toho spiritu starých velkoměstských hotelů. Ale předchozí deska je bezvýhradně lepší. 

Blood Red Shoes - In Time to Voices (2012)  ochutnávka

zdroj: mp3

Příjemná vzpomínka na indie rock jednoho období. Obsahuje příchuť tvůrčí svobody a spoustu nálad. Je to rozkolísané, ale v té rozkolísanosti upřímné. 

// Symptom

Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go (2019)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Moderní populární hudba, co dává smysl.

Blondie - Parallel Lines (1978)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Třetí studiové album americké pop-rockové skupiny obsahující hit Heart Of Glass.

Afsky - Ofte Jeg Drømmer Mig Død (2020)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Black metalová chumelenice z Dánska.

Naglfar - Cerecloth (2020)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Sedmá deska plná black metalu severského střihu.

Faidra - Six Voices Inside (2020)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320kbps)

Melodický black metal čerpající z klasiky žánru.