Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Naqoyqatsi - Original Motion Picture Soundtrack by Philip Glass (2002)  ochutnávka

zdroj: 2LP (reedice 2020)

Film z roku 2002 režiséra Godfrey Reggia (ZDE) jsem neviděl, ale prý je to síla a dost smutný obrázek dnešní civilizace a toho, kam to všechno směřuje. Naqoyqatsi je současně závěr celé filmové trilogie, k níž muziku dělal Philip Glass a právě přes něj vede moje cesta. Tenhle soundtrack vyšel svého času na CD a díky aktivitám Music On Vinyl je od loňska k mání i na krásně zpracovaném a fantasticky znějícím 2LP (ZDE). Nechci nikomu dělat reklamu, ale nějak takhle si to představuju. 

// Lomikar: Ha, z Naquoyquatsi jsem kdysi vlastnoručne sestříhal videoklip k písni Challenger, Part 2 od We Lost the Sea. Natolik mi ten film přišel zásadní. Akorát YT mi to nepustí dál kvůli právům na obrazový materiál, šmejdi. Doporučuji i filmovému laikovi, protože výborně funguje i jako pouhý vizuální doprovod ke Glassově hudbě. 

Cave In - Final Transmission (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: LP

Jeden z mých restů z roku 2019. Ne snad že bych neměl naposloucháno, ale dlouho jsem se dokopával objednat někde zpoza hranic desku, až jsem na ni narazil v jednom našem českém krámku, dost možná poslední kousek u nás. Je můj. Hudebně je to moc fajn, ostatně kolega Victimer o tom psal, tak si to přečtěte. Zvukově to žádný zázrak není, ale po pravdě jsem od dua Andrew Schneider (mix, jinak hraje v zajímavé kapel Pigs - ZDE) a James Plotkin (mastering) žádnou hitparádu nečekal. Trochu zamrzí vyšší hladina šumu v pravém kanálu, ale to už se v tom vrtám asi moc. Final Transmission i přes technické mouchy vřele doporučuju.

Shellac - Terraform (1998)  ochutnávka

zdroj: LP 

Kdyby Cave In zněli takhle, bylo by to na šampus. Shellac mám rád, mám rád Albiniho a spol a mám rád, že jejich desky zní tak výborně, přirozeně. Asi bych musel hodně dlouho přemýšlet, jestli Terraform je to nej, co udělali a asi bych se z toho vykroutil tak, že na každé desce je nějaká naprostá pecka, v tomhle případě úvodní skladba. Snaha o zničení posluchače totální jednoduchostí. Máte to v ukázce, tak zkuste. 

Year Of No Light - Consolamentum (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3  

Tahle francouzská post-metalová instrumentálka držela hodně dlouho ústa a od roku 2013 a alba Tocsin je tohle konečně nová deska. Asi si dovedete představit, co všechno se za ty roky odehrálo, jak se vyvinul žánr post-metal a navíc instrumentální (rozuměj totálně se vyčerpal), takže jejich pozice je v tomhle ohledu docela na pováženou. Novinku Consolamentum nám poslali z Pelagic Records, kde na začátku prázdnin album vyšlo, a tak naposlouchávám a snažím se u toho moc nesoustředit na obal, který mi přijde divnej. Zatím všechno probíhá více méně střízlivě, v klidu, což vlastně nevím, jestli je dobře. 

Jethro Tull - A (1980)  ochutnávka

zdroj: LP (reedice 2021)

Další z desek, která prošla ušima Stevena Wilsona, u níž tenhle idol mladých dívek a starých fanoušků starých kapel provedl remix s citem, který si zaslouží maximální respekt a uznání (ZDE). Album A je asi jediné “osmdesátkové” od Jethro Tull, které znám a když si odmyslím obal, který je naprosto šílený a vtipný současně (zadní strana ještě o moc víc než ta přední), tak ji mám docela rád. Původně měla vyjít jako sólovka Iana Andersona, ale nakonec se do těch bílých kombinéz navlíkla celá kapela a album vyšlo jako další řadovka, byť s novou mladou krví v sestavě. Jinak jde o výborně zpracované vydání, což pokud už máte nějaké starší kousky, tak vás to nijak nepřekvapí. A pokud ne, tak doporučuju sehnat.

// Victimer

Killing Joke - Night Time (1985)  ochutnávka

Největší oldies party mého červencového výběru. Diskografie Killing Joke skýtá samé zajímavé nahrávky a já si našel poměrně hodně času na poslouchání alba Night Time. Musím přiznat, že jsem tuhle kapelu (respektive její historické hodnoty) vždy trochu zanedbával, takže tohle je jedna z příležitostí, jak to aspoň trochu napravit. Jinak řečeno, vnímal jsem až pozdější desky a ty z let osmdesátých prozatím ignoroval. Už jsem se ale rozkoukal a Night Time je výborná věc. Dobová ukázka, jak to tenkrát s Killing Joke bylo. A bylo dobře.

// Bhut: Love Like Blood a Eighties jsou nesmrtelné songy, ale pořád k tomuto období přistupuji poněkud rezervovaně. Musí na to být nálada a pokud možno v dohledu ani živáčka, který by snad koutkem ucha zavadil o to, co že se mi to line z repráků za jemné synťáky. 

Ministry - Filth Pig (1996)  ochutnávka

Deska, který přišla po Psalm 69 a měla to těžké. Bojoval jsem s ní, bez ustání protáčel a zvykal si, že Ministry nezní jako nejtvrdší a nejrychlejší kapela světa, jak byla v oné době občas prezentována. Zvykal jsem si, že Filth Pig je pomalý kus flákoty, surový válec. Význam intenzity se prostě změnil. Najednou nebyl o rychlosti, ale o hustotě a masivnosti. I strýček Al a Paul Barker po vydání alba říkali, že to přesně tak chtěli - nahrát kus pomalé ohavnosti. Nakonec je pro mne Filth Pig v rámci diskografie Ministry hned za fenoménem Psalm 69. Nesmrtelná titulní skladba, vyšroubované riffy v Dead Guy, stereotypní chod těžké hmoty Lava, rozvrstvená prostorovost The Fall… Geniální věc.

// Jirka D.: Je to tak, její pozice byla těžká a stravitelnost taky. Ale časem svoje kvality prokázala, výborná věc.
// Bhut: Protože jsem diskografii ministerstva pročechrával bez ladu a skladu, neměl jsem problém přijmout tohle dílo vlastně ihned. A přesně jak říkáš titulní song je mrda do xichtu, která člověka prostě nakopne k tomu, aby zamračil držku, zatnul pěst a ...zbytek ve večerních zprávách na TV Nova. 

// Garmfrost: Já tehdy Ministry strašně žral a toto mi rovněž sedlo. Lava! Ale taky nádherná překopávka Lay Lady Lay! Měl bych si dát opáčko. Dlouho jsem to neslyšel.

Enigma - MCMXC A.D. (1990)  ochutnávka

Enigmu mám rád. Od nepaměti. Nemám sice ten přehled za hrob oddaného fanouška, nikdy jsem nesbíral jednotlivá alba atd... Vždycky stačilo málo. Slyšet Enigmu z rádia nebo TV, kde byla v letech své největší slávy prakticky pořád, takže to zas tak málo není. Někomu to přijde sladké a otravné, mě ale ta atmosféra oslovuje. Můžeme se bavit, že to má i svoje mouchy, např. některé vokály fakt nemusím, ale to hlavní je charisma. A to je velké. Ve své době byla Enigma zjevením. Temný pop pro všechny generace. Taneční, chilloutový, mystický, erotický... Což jsou pro mě ideální termíny vedoucí z masově vnímané hudby, abych ji mohl masově vnímat i já. A je v tom kus nostalgie, samozřejmě.

Orphanage - diskografie (1995-2004)  ochutnávka

Orphanage byli jedineční. Ta jejich fúze energie a chrámovosti je dodnes strašně nakažlivá. A chytlavá! Z dnešního pohledu to byl vlastně takový djent/gothic/doom s různými druhy vokálů. Každý si mohl najít to svoje a přitom to žrát i jako celek. Já to žral hodně. Všechna alba mají co říct a vracet se k nim je svátek. Pokud bych uvažoval o článku v rámci retro recenze, mám do toho jít? Které album bych si měl vybrat? Co na to Jan Tleskač? Co na to Garmfrost a Jirka? Co ostatní?

// Jirka D.: Jsem pro. Tahle kapela mě svého času bavila hodně.

// Garmfrost: Já bezvýhradně miloval a obdivoval By time alone, ale i Oblivion má svá kouzla :)

// Bhut: Jednoznačně Driven!

// Sarapis: Jo, Jan Tleskač říká Driven.

Iceburn - Asclepius (2021)  ochutnávka

Pro mě osobně objev. Iceburn jsem doposud nezachytil a s aktuálním albem Asclepius je to premiéra. Iceburn za sebou mají nějakou minulost, ale tu teď nechme historikům. Dnes je jejich hudba doomová vazba dvou výpravných kompozic, ve kterých je čas na další vlivy a procesy. Kapela staví na starém stoner feelingu, který pohání instrumentální jistota, schopnost improvizace a technika hry na vysoké úrovni. To vše v poctivém balení zkušených rockerů. 

Mayhem - Atavistic Black Disorder / Kommando EP (2021)  ochutnávka

Odřezky z poslední desky Daemon a pár punkových starých fláků, to je ve zkratce nové EP Mayhem. Že jim divoký, zaflusaný oldschool bigbít jde k pleti, to je bez debat. Ty skladby, co se nevešly na řadovku, taky nezní úplně blbě, takže si poslech tohoto EP umím užít. Je to takový bonus, beru to v klidu. Kalkulovat nad tím, jak moc kalkulovala kapela mě nebaví. Koule to má, účel splněn. 

Decoherence - System I (2021)  ochutnávka

Neprodyšná tma Decoherence mě u minulé desky Unitarity docela chytla. Všechny ty ze šera trčící kusy pletiva, ubíjející mechanický rytmus a rachot strojovny kombinovaný s blackmetalovým rojem včel. Trvalo to, ale nakonec se mi podařilo do toho vyřazeného areálu vstoupit a dnes se na chlup stejná situace opakuje. System I zatím koušu těžko, ale tuším, že otvory v plotě zase budou a ještě pár poslechů a budu se znovu toulat prázdnou fabrikou. Zkoušet spustit staré dopravníky, slyšet jejich lomoz. Je to surové a ubíjející, nic pro citlivé povahy. Decoherence žijí temnotou a black metalem studeným jako psí čumák.

// Bhut

Godflesh - Hymns (2001)  ochutnávka

zdroj: mp3

Propadl jsem kouzlu a mám dojem, že není cesty zpět. Ano, objevil jsem nový světadíl a jmenovat lze přímo Ameriku, ale co už… Tohle je fakt pecka, kterou si užívám opakovaně. 

// Victimer: Prvotřídní ocelová zábava, Hymns jsem už pár měsíců neslyšel, dám si opakování.

// Sarapis: Kdysi jsem to zkoušel, myslím na základě jednoho songu z jakési kompilačky, ale nějak mě ta délka desky tenkrát uspala. Zkusím reparát.

Kreator - Renewal (1992)  ochutnávka

zdroj: CD #NOISECD047

Thrash metal a industriální dusot továrenských bucharů. Hodně hutná deska, kterou oprašuji po dosti letech a znovu si vzpomínám na mé někdejší úžasy, které plynuly z prvních kontaktů. Vzrušující poslech i dnes. 

Ugly Kid Joe - America’s Least Wanted (1992)  ochutnávka

zdroj: CD #314512571-2

Asi budete znát ty dvě nesmrtelné hitovky, ale nutné přiznat, že i zbylý obsah desky je výživný a plný energie. Devadesátky každým coulem a tenhle poslech vyvolává jen a jen nostalgii na bezstarostné dospívání. Kde jsou ty meduzy, esa, sosky a velké noční hudby, kde se tyhle klipy protáčely?

Inferno - Paradeigma (Phosphenes Of Aphotic Eternity) (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD / LP #DMP0202

Konečně mi domů dorazilo CD a LP (fialově žíhané) a já si tak celou tu masáž užívám znovu a znovu a ještě u toho žmoulám booklety a plně se nořím do artworků, aby mě po chvíli za rukáv zatahala dcera, jejíž výraz mě jasně volá zpátky na zem. Úder hračkou do kolene je dokonalý návrat do reality. 

// Sorgh: taky frčím LP, tradičně černy. Není to špatné, ale na předchozí Kardias to nemá.

Judas Priest - Jugulator (1997)  ochutnávka

zdroj: CD #SPV085-18782 

Ne, že bych si zrovna vzpomněl (jak se teď tak nějak nosí), že jsem také vyrůstal na heavy metalu. Já se mu nikdy nebránil a už vůbec ne poslechu starších desek, které se mi svého času citelně zavrtaly pod kůži. Jogurtator je jedna z nich. Není to typická deska Judas Priest, ale její kouzlo je neuvěřitelné a masivní. 

Pivní okénko: U všech ďasů bude, jen si ještě počkejte na srpnové ozvěnce. Perioda se vrací stejně jako ministři zdravotnictví. 

// Garmfrost

Clan of Xymox - Limbo (2021)  ochutnávka

Clan of Xymox jsou zpět. Už dávno se nesnaží překvapovat, ale s novinkovou řadovkou Limbo mají schopnost potěšit mou teplem a bouřkama unavenou mysl. Chvilku jsem nepomýšlel na pivo...

Sonsombre - Revival (2021)  ochutnávka

Sisters of Mercy revival… Ne ne, tito Amíci samozřejmě nejsou původní ani trochu, ale jejich desky mě baví. Do svého gotického guláše míchají notoricky známé ingredience se sympatickým charismatem. Poslech jejich desek je proto skvělou zábavou. Čert v tomhle případě vem originalitu. 

Sentenced - Down (1996)  ochutnávka

Dostal jsem chuť na Sentenced a to z období Laihialovo působení. Down byla dobrá volba. Deska protkaná Vorphovým vrčením a Birgitiným éterickým prozpěvováním krásně plyne i energicky zasekává spolu s parádní kytarovou dvojicí Lopakka - Tenkula. Miluju tuto krásu i po neskutečných pětadvaceti letech.

Paradise Lost - At the Mill live (2021)  ochutnávka

Njn, já a vynechat něco od Paradise Lost. Výběr skladeb i provedení jsou dobré. I Nickovy vokály musím v podstatě pochválit. Vadí mi pižmo pandemických opatření, oficiální vydání streamovaného koncertu bez obecenstva… V podstatě nazvat tohle album živák, je oxymóron.

Hail Spirit Noir - Mannequins (2021)  ochutnávka

Nechci a nebudu spoilovat, nicméně naznačovat snad můžu… Řečtí, kdysi prog/black/metaloví vizionáři na Mannequins, která vyjde v září, objevují absolutně odlišná hudební a vůbec umělecká zákoutí. Ostatně z klipu by aktuální směřování Hail Spirit Noir mohlo být jasné...

// Sarapis

Shores of Null  - Beyond the Shores (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3

Nenápadný talošský klenot dolehl i na mě. Zpátečka až k brajdovským houslím, gothic doom s výraznými melodiemi a nemálo pasáží, z kterých rostou chlupy i na chlupech. Od prvního oťukávání jsem se proposlouchal k lehké závislosti na tomto songu. Až začne padat listí a podlehne prvnímu tlení, to bude teprve síla.

Metal Church - XI (2016)  ochutnávka

zdroj: CD

Příšerná novina o Mikeu Howeovi mě přišpendlila k té části diskografie Metal Church, jíž dominuje hlas právě tohoto sympaťáka. Že je to moje nejoblíbenější éra kapely, v tom mám jasno už dávno. I když původní zpěvák David Wayne taky zemřel předčasně a první dvě alba, která nazpíval jsou kultovní, největší prda je pro mě bezpochyby Blessing in Disguise (1989). S potěšením mě došlo, že Howeovo comebackové album XI mě vlastně taky baví jako sviňa. Víc než když v roce 2016 vyšlo. Skladby v čele s No Tomorrow nebo Signal Path prostě dozrály. Naopak poslední zásek Damned If You Do (2018) mám pořád ve stínu všeho, co pod Metal Church s Howem vyšlo. Škoda, že už v této sestavě nic dalšího nepřidají.

Grand Magus - Iron Will (2008)  ochutnávka

zdroj: mp3, youtube
Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší mše velkého mága, který zde poutavě kombinuje hitovost s epikou a klasickým hard rockovým šmrncem. Od první pecky Like the Oar Strikes the Water po poslední hymnu I Am the North není prostor pro pochyby. Pauza před hidden trackem na konci je sice zbytečná, ale na druhou stranu i to ticho nahráli docela dobře, haha.

Psychotic Waltz - Bleeding (1996)  ochutnávka

zdroj: mp3, bandcamp

Donedávna ještě v pozici úplně posledního studiového alba představovalo Bleeding krásné zakončení pozoruhodné diskografie progresivních podivínů Psychotic Waltz. Teď už sice víme, že po Bleeding přišel loni studiový comeback, ale krásu ani přitažlivost to původní labutí písni nijak neubralo. Skvělé skladby, tísnivá atmosféra a Devon Graves ve výborné formě. Vše na místě a připraveno krvácet.

// Sorgh

David Gilmour - Rattle That Lock (2015)  naše recenze vč. ochutnávky

V touze po něčem krásném a uklidňujícím jsem sáhl po téhle výborné desce, která je erupcí toho nejlepšího muzikantství. Ve spojení s novými reprobednami naprosto odzbrojující.

Thy Catafalque - Vadak (2021)  ochutnávka

Tohle je dlouhá práce, ale rýsuje se mi to tak, že Vadak patří k vrcholům tvorby Thy Catafalque. Těší mě neutuchající tvrdost, kterou folkařina nedokázala upozadit. Vadak je živá voda na můj skomírající mlýn.

// Sarapis: Tadyhle Váďu už jsem přijal do rodiny, pěkně se poslouchá to jeho dobrodružné vyprávění. Stylový mišmaš, ale konzistentní a místy i uhrančivý. Další skvělé album Thy Catafalque. Taky ještě doporučuju rozhovor na Marastu.

Dordeduh - Har (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Čím dál lepší a lepší, Har se mi rozbaluje jako čokoláda z celofánu. Tohle a předchozí katafalci patří k letošním favoritům. Obal mě dlouho odrazoval a teď si říkám jak povrchní jedinec je tenhle Sorgh, tff...

Mayhem - Atavistic Black Disorder/Kommando (2021)  ochutnávka

Zajímavy je, že řadovka Daemon mě nechala v klidu, ale zbytky tvorby vsazené na tohle EP se mi líbí. Nic světoborného, prostě dobří Mayhem. No a punkovy předělávky jsou probuzený živel a jednoduše baví. 

// Lomikar

Lurker of Chalice - Lurker of Chalice (2005)  ochutnávka

Už jen díky vědomí tragédie spojené s tímto hudebním tělem působí tma téhle desky jaksi neprostupněji. A asi by ten pocit budila i bez znalosti onoho pozadí. Koneckonců se zde bavíme o něčem, co se celou dobu nabízí jako black metal, ale téměř nikdy se to k němu vlastně nedostane. Jakoby někdo odendal ty písně a zanechal jen ty plochy a nepříjemné pocity. Úvodní skladba Piercing Where They Might se s vámi párat nebude. 

Amanda Palmer - Who Killed Amanda Palmer? (2008)  ochutnávka

Poslední album neurotické sprosťandy, známé původně z projektu Dresden Dolls, než mi začala lézt na nervy. Who Killed nabízí asi nejlepší prolnutí tehdy doznívajícího kabaretního étosu Amandy (jejíž hlas často zní, jak když si ožralá štamgastka sedne ke klavíru) s uměleckým eklektismem Grand Theft Orchestra, se kterým hrála od té doby a který jí zbavil trochu toho obrazu pološílené holky ve prospěch obecně uznávané umělkyně. Takže nuda. 

Altar of Perversion - Intra Naos (2018)  ochutnávka

Etalon blackmetalové nadutosti. Ne snad, že by samotná hudba byla nějak vyloženě špatná, ale na tom albu se přísahám nestane nic, čím by si obhájilo ty neuvěřitelné dvě hodiny. Jsem ochoten to přijmout, kdyby se naháněl čas na ambientních plochách, prosím, ale tohle jsou jenom normální blackmetalový písničky. který akorát trvají v průměru dvacet minut. Pak se stačí jen podívat k ‘lyrical themes’ na metal-archives a je vám jasno: Pan-European satanism, Transcendence, O9A, Numinous way, Metaphysics blá blá blá blá blá. Áj prefér Kabát.

Boy - We Were Here (2015)  ochutnávka

Docela mě občas mrzí, že poté, co jsem znechuceně vyhodil jednoho dne rádio z vokna, protože zkrátka nejsem schopnej vydržet ty neskutečný karfy, co z něj lezou, jsem zároveň ztratil kanál, skrze který bych mohl sem tam objevovat podobné projekty. Boy se na krátkou dobu vynořily před šesti lety, daly si malé evropské turné a zmizely zase pod hladinu se skromností sobě vlastní. Přitom pokud má současný folk splňovat minimálně to pravidlo, že si ty písničky zpíváte v hlavě celé dny, tak to tyhle dvě klisny dělají perfektně.

// Sarapis: Chlapi, neházejte ty rádia z oken, podívejte se jak vypadám...

Il Buono, Il Brutto e il Cattivo (Hodný, zlý a ošklivý) - scéna s hledáním hrobu

V červenci jsem si sjel kompletní filmografii Sergia Leoneho, abych si ujasnil, co je vlastně ten jeho režijní etalon a zjistil jsem, že to překvapivě není (samozřejmě jinak perfektní) Tenkrát na Západě, nýbrž jeho předchůdce Hodný, zlý a ošklivý. Zejména jedna z posledních scén, pátrání po hrobě v němž má být schován poklad po kterém všichni prahnou, mě posadila natolik, že si jí nyní pouštím obden. Leone již začátkem 60. let pracoval s hudbou tak, že si ji nechal od Morriconeho složit před zahájením natáčení a poté vytvářel ony scény právě do jejího rytmu. Sám tím vysvětloval, proč některé sekvence v jeho filmech jsou údajně zbytečně dlouhé. Nechtěl totiž krátit onu hudební stopu. Když vezmeme v potaz ještě navíc tehdejší Morriconeho hudební pionýrství, kde pracoval u filmové hudby netypicky zejména se zvuky, které rytmizoval a prokládal dosud nesouvisejícími melodiemi, vznikají v těch filmech samostatné hudební sekvence, které fungují perfektně samy o sobě, ale když je ještě vidíte s celým tím filmem, nestačíte žasnout po celé tři hodiny.

// Sarapis: Tento film je krásnou ukázkou toho, jak je filmová hudba důležitá. Stejně jako je nemálo nových filmů/seriálů ukázkou toho, jak to doprdele nemá vypadat. No, pouštím se na tenký led, nic jsem neřekl..

// Symptom 

Kings Of Convenience - Peace Or Love (2021)  ochutnávka

zdroj:  mp3 (320 kbps)

Staří dobří Kings Of Convenience po letech zpět na scéně.

Buddy Holly - Greatest Hits (1996)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Rock'n'roll!

Deathspell Omega - Paracletus (2010)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Hudba z Pekla.

// Bhut: Nevýslovně silná energie, kterou jsem shodou náhod (nebo vinou vesmírné vibrace) rovněž protočil.

// Sorgh: Shoda, taky je teď protáčím.

Amenra - De Doorn (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Čerstvá novinka z dílny Belgických post-hc inovátorů.

Paul McCartney - Chaos And Creation In The Backyard (2005)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Třináctá sólovka slavného "brouka" z Anglie.