Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

 // Jirka D.

Visací zámek - Anarchie a totál chaos (2020)  ochutnávka

Jak jsem se dostal k téhle desce a vůbec k této kapele, na to marně hledám racionální odpověď. Asi karanténní situace a z ní plynoucí větší porce času pro hledání nových impulzů. Každopádně si tuhle desku docela užívám, především teda textově, byť absolutně nedokážu srovnávat s historií nebo se standardy žánru obecně - já nikdy moc nepunk. Ale tohle album mi zachutnalo, proč bych si to nepřiznal.

Oranssi Pazuzu - Mestarin Kynsi (2020)  ochutnávka

Kapelu sleduju už dlouho a mám ji rád. Dokonce si myslím, že pořád zajímavě roste a novinka mi zatím přijde skvělá. Naprosto skvělá a naprosto výborné psycho. Především klávesy a ostatní klapkové nástroje berou dech a z mého pohledu zatím představují vrchol toho, co si Oranssi Pazuzu dovolili a kam až zašli. Je to dost zajímavé srovnání, kde na jedné straně stojí dřevácká kapela z roku 2014 (koncert z klubu K4), a aktuální vyladěná formace s nápady, za které by se nemusela stydět nejedna avantgardní nebo progová kapela. 

// Victimer: Oranssi Pazuzu špatné desky neumí a ta letošní bude znovu hodně, hodně vysoko. Neskutečně energická věc z blackmetalové polepšovny. Pořád ryzí androš, ale zároveň kupředu jdoucí masa psychedelie. Vždy zase jiná a vylepšená. A ano, ty klapky jsou tentokrát exkluzivní.

Katatonia - City Burials (2020)  ochutnávka

Nad Katatonií jsem už dávno zlomil hůl a vlastně ani nevím, jestli jsem z posledních tak dvou nebo tří desek slyšel všechno. A pokud ano, stejně jsem to zapomněl. S novou deskou se to má tak, že zpočátku (= první skladba)  mi přišla nadějná a pak už zase ne. A pak jsem tak nějak odevzdaně poslouchal, chvilku to bylo dobrý a pak jsem zase začal prohlížet statistiku Covidu devatenáct. Zatím to úplně nevzdávám, ale že by mě tahle kapela naplňovala tak jak před dvaceti lety, to teda ani ne.

// Victimer: Katatonia pro mě umřela. The Fall Of Hearts byla deska, kde jsem si uměl najít pár slušných míst, čemuž dneska moc nerozumím.  Asi jsem spíš třídil to málo na málo a skutečné nic. Ten rozdíl oproti slastné minulosti je prostě propastný. Zajímavé kolik kroků je tahle na kost vychrtlá a unavená kapela ještě schopná ujít. Novinka City Burials je po jednom poslechu dána k ledu. Díky za Discouraged Ones, Viva Emptiness a Tonight's Decision, tady to byl fakt progres, jak ven z metalové urputnosti. Teď to zní jak melancholické želé na zákusku z nádražky.

Pearl Jam - Gigaton (2020)  ochutnávka

Pearl Jam jsou srdcovka z mládí a na rozdíl od Katatonie celkem přežili všechny moje změny nálad a oblíbených žánrů, byť si stejně myslím, že hrají pořád plus mínus to samé a skutečně invenční desku už nevydali hodně dlouho (no vlastně dvacet let). Gigaton má kromě fakt skromného názvu i docela slušnou stopáž a řekl bych, že přesně tam bych zasáhl, aby to byla fakt výborná (i když pořád neinvenční) deska. Sem tam něco proškrtnout, vyhodit, zahustit. Skladby jako takové mi přijdou dobré, na veterány Pearl Jam až návykově energické a nebezpečně poslouchatelné. Je to fajn deska, navíc krásně zpracované vydání, takže jo, budeme se mít rádi.

Igorrr - Spirituality And Distortion (2020)  ochutnávka

Posun z minulého měsíce pod čarou, kdy jsme s novinkou od Igorrra začínali, do regulérního pořadí a pozice jednoho z nejhranějších alb uplynulého měsíce. Líbí se mi. Občas v něm zaslechnu něco z Roba Zombieho, občas něco z industrial metalu a vlastně mi to přijde dobré. Takový temnější a metalověji hutnější Igorrr. 

// Victimer

Plaid - Polymer (2019)  ochutnávka

Elektronika v podání dua Plaid mi dlouhá léta unikala, což hodlám napravit alespoň zpětně s poslechy loňského alba Polymer. To zní odpočinkově, tanečně i mechanicky a jeho nekomplikovaná poloha se mi náramně hodí jako pozadí celé té aprílově pandemické situace. Polymer jsem poctivě prokládal zvukový teror alb, na které se chystám v rámci recenzí a protože to v drtivé většině nejsou nahrávky na jeden poslech, uklidňoval jsem se ve společnosti Plaid a taky třeba Boards Of Canada, jejichž diskografii zmiňuji na konci svého dubnového výčtu. Bylo to ku prospěchu věci.

Pearl Jam - Gigaton (2020)  ochutnávka

Nejdříve bych rád nastínil svůj vztah k Pearl Jam. Není nijak vřelý. Poslechy Ten a Vs. jsem svého času rozmnožil jen o pár asi z No Code (ani nevím) a pak občas někde viděl nějaký klip, díky němuž jsem se do studie celé desky nikdy nehnal. Pokud by byl kvíz o Pearl Jam, musím volat přítele na telefonu. Davida, Jirku nebo Sorgha? S Gigaton se ale situace mění. Pustil jsem si ji čistě ze zvědavosti a už jsme spolu zůstali. Škoda jen, že se mi od songu Seven O´Clock trochu rozmělní a v samém závěru už jenom doklouzává. Ale jinak skladby jako Superblood Wolfmoon, post punkově sterilní Dance of the Clairvoyants nebo masitější Quick Escape hltám prakticky den co den a zatím to nevypadá, že by se to mělo měnit. Do velkých závěrů se ale pouštět nebudu, to mi nepřísluší. 

Hexvessel - Kindred (2020)  ochutnávka

Netrvalo dlouho a les Hexvessel se znovu otevřel. První tři desky jsem si užil, protože právě na nich kompozice kapely kulminovaly. Následující All Tree jsem už nerozchodil, byla pro mě zklamáním, snad návratem kamsi k původnímu duchu kapely, možná jen snahou znít méně rockově, než na When We Are Death... Novinka Kindred se jeví jako takový kompromis. Pár věcí vypadá velmi nadějně, respektive živěji než na albu minulém, ale pak se deska ocitá v poněkud neatraktivní poloze, odkud se mi ještě nevymotala. Zatím si myslím, že tento návrat ke Svart Records u mě moc bodů neposbírá, ale třeba se mýlím. Jsem ve fázi poznávání. 

// Jirka D.: Vůbec jsem nezachytil, že se tahle deska objevila. Jsem zvědav, i když jak píšeš, předchozí All Tree mě nezaujala tolik jako starší desky. 

Ulcerate - Stare Into Death And Be Still (2020)  ochutnávka

Ulcerate na novince prokoukli. Znějí víc atmo a vzdušněji, ale pořád se drží svého technicky disonantního řemesla, které jim jde nejlépe. Tohle album vypadá, že bude jakýmsi odrazem do možných nových sfér, k průzkumu míst, kam se kapela dosud zdráhala vejít. Třeba. Každopádně Stare Into Death And Be Still hezky zahlazuje hrany a s inteligencí sobě vlastní bouří pod povrchem, neboť nad ním se pařáty zubaté natahují po zlovolné chuti universa. Budeme se mít rádi, to vím jistě. Pokroková smrt je velmi milý koníček.

Lesa Listvy - Unheard Of (2020)  ochutnávka

Lesa Listvy je čtyřhlavá ambientní kapela a tak trochu se vymyká všem těm one man projektům už jenom tím, že i jako regulérní kapela zní. Jejich tvorba není jen o dlouhém rozvíjení jednoho konkrétního motivu, ale jdou na svůj minimalismus víc zeširoka. Unheard Of je druhým albem vyrobeným pro oddělení výzkumu Cryo Chamber a třetí v diskografii souboru celkově. Nad hlavami nám pluje obrovská loď, je monstrózní a jde z ní strach, její přítomnost je nečekaná a hlavně nepochopitelná. Co se to děje, co je tohle za projektil a co s námi zamýšlí? Už se o nás ví, že jsme příliš křehcí a naše existence je jen střípkem v celém kosmickém plurálu.

Towards Darkness - Tetrad (2020)  ochutnávka

Towards Darkness z Kanady se pohybují někde na hraně funerální a sludge polohy doom metalu. Sympatie si u mne získali s albem Barren (2012), které jsem v době vydání pitval ještě pro Mortem zine. Mám pocit, že to měli za 8,5/10, ha. Všiml jsem si, že se poslední měsíce něco děje, aktivita nabývá na objemu a kapela vždy poodhalí kousek z připravované desky. A ta je dnes mezi námi. Tetrad je znovu kvalitní doom pro zatracené a stylu odevzdané duše. Nemám nejmenší pochybnosti, že to bude jedna z událostí (nejen) doom metalové sezóny. Pokud neznáte, jméno Towards Darkness si zakroužkujte a dejte si k němu vykřičník.

// Sarapis: Kroužkuju, řetízkuju.

Boards Of Canada - celá diskografie (1995-2013)  ochutnávka  naše recenze

Stejně jako v případě Plaid jsem tišil rány bouřlivých poslechů hřejivým balzámem značky Boards Of Canada. Tady je to sázka na jistotu, i když mám raději starší alba a třeba k poslednímu Tomorrow's Harvest se tolik nevracím. Boards Of Canada je pro mě kapela s natolik specifickým soundem, že ji mám zařazenou v kategorii nedotknutelné. Propojení hudby a vizualizace zde funguje naprosto ukázkově. Nostalgie, ideálně servírovaný dech kultury amerického venkova (ten žeru i s navijákem), průlety kosmoprostorem i podivné objekty jej studující. Jeden jsem našel i nedaleko svého bydliště. Musím tam pořád jezdit, plánovat zde trasy výletů a drze očumovat dění za plotem (je to nějaký vojenský radar nebo co, haha). To podivínství je u Boards Of Canada stejně přitažlivé jako ta vizualizace. A tak mě napadá, že mě k této kapele vlastně (možná nevědomky) nasměroval Tom Necrocock. Samí divní lidé… :)

// Garmfrost

Ulcerate - Stare Into Death And Be Still (2020)  ochutnávka

Pro Ulcerate mám slabost a jsem jim schopnej odpustit ledasco. Tentokrát není co odpouštět. Naopak, lidštější tvář novince krásně prospívá. Není vůbec nutný se prokousávat nelidským zlem a hledat neslyšené. Neznamená to ale, že by novinka byla kdovíjak jednoduchá nebo primitivní. Pořád je to pastva pro uši a radost. Více v recenzi...

Oranssi Pazuzu - Mestarin kynsi (2020)  ochutnávka

S mým přístupem k Oranssi Pazuzu se to má tak, že prvním albem jsem byl očarován a dalšími pak míň. Novou desku jsem si pustil čistě ze zvědavosti, nicméně myslím, že jsem ji slyšel víckrát než zbytek jejich diskografie dohromady. Absolutní pecka! Rafinované nápady jsou kořeněné chytlavým zlem a připadne mi, že i ten hlas je jaksi jedovatější, než-li dřív. Dokonalý majstrštyk...

// Jirka D.: Je to skvělá deska!

Múspellzheimr - Múspellzheimr (2020)  ochutnávka

Dánští démoni Múspellzheimr se vrací opět s další parádní nahrávkou. Eponymní novinka je opět až po okraj naplněna nezkrotnou atmosférou, zlem a nářezem. Zcela přirozeně se zde blackový styl přelévá do ambientu a zpátky. Všechno, jen ne pohoda… Hehe

Abysmal Dawn - Phylogenesis (2020)  ochutnávka

Novinka amerických Abysmal Dawn mi připadne poslouchatelnější, než předchozí fošny. Možná je to tou izolací a hladem po zážitcích, ale v případě Phylogenesis jsem nadmíru spokojenej. Technický death může být jednoduše poslouchatelný a nemusí být plný zlomhmatníkových či utrhčinelových eskapád.

Nyrst - Orsök (2020)  ochutnávka

Nové jméno na islandském nebi Nyrst debutují jak už je v této zemi zvykem výtečným debutem. Orsök představuje kapelu, která holduje atmosférickému blacku s příměsí špinavého deathu. Ten je použit jen na ozdobu a pro zhmotnění nádherně black metalového díla. Že by nová hvězda? Nebo další z řady tamních smeček, které natočí jedno dvě alba a konec?

Do žebříčku se mi nevlezla Katatonia se svojí novinkou City Burials. Ještě jsem ji neslyšel tolikrát, abych vynášel soudy, nicméně mě tak strašně nudí, že možná ani na hlubší názor nikdy nedojde. Pár zajímavých míst a hotovo.

// Ruadek

Waltari - Global Rock (2020)  ochutnávka

Rozhodně teda jo !!! Kluci to dokázali a po mnoha ne-zrovna-extra nadějných albech z posledních let přišli s tím, co umí nejlépe. Zopakovat koncept starých desek, tedy chemická formule typu kočkopes - co skladba, to jiný styl. A poslouchá se to svinsky dobře, to jsou ti Waltari, ze kterých jsem byl odvařenej po mnoho divokých a bezstarostných let. Čekejte recenzi...

// Jirka D.: Ano - staří Waltari, a ne - moc chaos, místy jak skandování na fotbalovém zápase. Zatím si z toho dokážu přebrat tak třetinu, když dobře tak polovinu. Zbytek je pro mě za hranou dobrého vkusu. 

// Victimer: Waltari mají zvláštní dar udělat vlezlý, ale totálně našlapaný hit. I tady je. Celá deska mě ale nepřesvědčila.

Nightwish - Human. :||: Nature (2020)  ochutnávka

Tady bych mohl mluvit o naprostém opaku a to jsem tím, kdo za nimi díky minulé desce nezabouchl dveře. Čekal jsem na to, že v čele s novým hlasem dovedou překvapit, vyšroubují svůj potencilál nahoru jako v časech nejsilnějších (no jasný, to byly časy pro každého jiné). Nová deska má sice nějaký odkaz, ale ne zrovna hudební, protože tam je to naprosté opakování všeho, co kdy kapela předvedla. Upadající kredit jde do kytek ještě víc, ačkoli se to bude prodávat stále dobře. Tuomas svůj metalový koncept neposunuje už vůbec nikam, přináší zoufale stejné postupy a napravuje to až v čistě nemetalové dohře desky, která už je podstatně zajímavější (ačkoli míra sebe-opakování je stále velká). Kapela působí unaveně s celým tím svým giga-cirkusem, který už nedokáží nakopnout tam, co kdysi. Počítám, že tato deska si ale recenzi stejně zaslouží, takže až naberu sílu, potkáme se u ní...

Myrkur - Folkesange (2020)  ochutnávka

Myrkur konečně natočila čistě folklórní desku, což je krok, po kterém jsem velmi toužil a jsem rád, že jí došlo jakou hudbu má dělat. Jí jde totiž nejlépe folklórní muzika, kterou dokonale umí a kterou dokáže podat přirozeně, jako zde. Deska bez příkras, bez řevu a bez kytar, čistě o hlasu a jeho komunikaci s dobovou instrumentací. 

Igorrr - Spirituality And Distortion (2020)  ochutnávka

Kontastem proti Myrkur je cvok, co to dělá naopak přesně opačně. Ale shodneme se, i tenhle moc dobře ví, co dělá a dochází mu to. Tohle monstrum si nespletete. Novinka mi přijde v něčem klasická, v něčem divočejší a v jiném možná více při zemi, než díla minulá. Stále je to ale inspirativní poslech, ten potenciál je tu stále cítit na sto honů.

BraAgas - O ptacich a rybach (2018)  ochutnávka

Co se stane, když label osloví kapelu, co hraje určitý styl folklóru, aby nahrála něco zdejšího co jinak nehrají? Stane se to, co se stalo na desce O Ptácích a rybách. Tohle je takový malý zázrak, který tu v roce 2018 vyšel a ví o něm jen lidé, co se o tuto muziku zajímají, což je velká škoda. O této desce u nás ještě budu psát...

// Sarapis

Glaciation - Ultime Éclat (2020)  ochutnávka

Mám neodbytné tušení, že posledně bylo o fous lépe. Na Ultime Éclat se trochu hádám se zvukem, nahrávka je hodně hlasitá, takže ovládání hlasitosti spíš točím doleva (ale uvidím co vinyl). Taky registruji pár předvídatelných konců a chybí mi ladná razance mistra Winterhaltera. Na druhé straně stojí řada parádních válů a podprahová chuť se pořád vracet. A to není samo sebou. 

Ulcerate - Stare Into Death And Be Still (2020)  ochutnávka

Obdivuji tu opodstatněnou sebedůvěru pojmenovat album takhle, protože je jasné, jak se bude název v recenzích parafrázovat. Poslouchám, zírám a nemám slov. Technický death, který naběhne do žil tak lehce jako kontrastní látka na nepříjemném vyšetření, není běžně ke slyšení. Album, které by možná mohlo skolit i hypnožábu. Ale to si řekneme na konci roku.

Helheim - Yersinia Pestis (2003)  ochutnávka

Soustavnější domácí pobyt mě nasměroval i k sektoru přehlížených a zanedbaných nosičů ještě z dob, kdy jsem byl rád za jakýkoli výpalek. Helheim uznávám a beru jako legendu, ale z vlastního svědomí nedostanu nic víc než jen tohle album. Po letech mi ukázalo svoje kouzlo a měl bych se mrknout po originálu (no, i když ten obal...hmm). Helheim se zde nebojí do svého viking metalu dostat moderní elementy, ale přitom zachovávají temný závěs středověku na místě, daleko od diskoték a lesku limuzín. Alespoň co morové album napovídá.

// Lomikar

Danny Brown  - Atrocity Exhibiton (2016)  ochutnávka

Duben jsem se drobet věnoval mluvenému slovu a doháněl základní resty na poli nadávajících černochů. Danny Brown jako jedna z nejzářivějších a přitom nejosobitějších hvězd tohoto žánru v tom nesměl chybět. Je fakt, že moje teorie, kdy album běží na metodě, ve které každý song na albu zastupuje jednu drogu, znamená, že se občas celý ten večírek uzavře do zhulenecké těžkosti a únavy, ale každému jeho. Protože naopak když pak zas Danny nastartuje tu svojí drzou držku, lítaj z ní v neuvěřitelný rychlosti obraty typu "I'll by on the chemicals, she'll be on my testicles."  a to je zase párty, jak to mám já rád.

Magnesium - Ve verzi dva nula (2017)  ochutnávka

Díky alternativnímu pracovnímu režimu, který mě zužuje tento rok, jsem výraznou část dne nucen strávit v prostorách, kde nelze naladit nic jiného než Radiožurnál a řeknu vám, že být dvě hodiny vystaven zvukům českého mainstreamu stačí na to, abyste získali pocit, že na světě zemřelo všechno dobro. Bylo třeba tedy zanořit se do hlubin a natahat si do uší něco aktuálního z českýma textama, během čeho se vám nechce chcípnout z obratů typu "Po schodách jdeme nahoru a po neschodách dolu." Magnesium (dříve Introspekce) patří do stejného batohu jako třeba projekty typu Post-hudba, Mutanti hledaj východisko, Kopec šišek a podobné, které si nejvíce užijete, když je vám kolem osmnácti a nosíte na rameni místo tašky plátněný chlebník. A já se od tý doby mentálně moc neposunul. Navíc Magnesium přichází místy naprosto bez ironie s velmi silnými post-rockovými momenty.

Wu-Tang Clan - Enter the Wu-Tang (36 Chambers) (1993)  ochutnávka

Pravděpodobně jsem si to pustil nějak chronologicky špatně s jinýma rappovýma projektama 90. let a už mě to jen hrozně otravovalo. Pro mě se jedná o archeologicky cenný kousek, o kterém je dobré vědět, protože je něčeho součástí, ale ke klínovýmu písmu se po odchodu z muzea taky nikdo nevrací.

Dark Buddha Rising - Abyssolute Transfinite (2011)  ochutnávka

Z lakonicky pojmenovaného EP II jsem byl předminulý rok úplně uhranutej, takže když jsem sebou seknul před jejich koncertem v Underdogs', poslal jsem tam alespoň holku. Ta se pak vrátila a koutkama na ramenou, na jakouže bejkárnu jsem jí to vykop, že to byla nuda k zbláznění. Odpustil jsem ji s tím, že byla patrně v deliriu než jsem si nyní po letech střihl Abyssolute Transfinite a naprosto pochopil, o čem mluvila. Bohužel se zde nejsem schopný překlopit z pocitu nesnesitelný sebedůležitosti tohohle alba, kde se nic, ale opravdu nic zajímavého neděje ve čtyřech písních s časovým rozmezím 15 - 21 minut. Musel jsem se znovu ujistit skrze to poslední EP, jestli neni chyba ve mně a není. To je pořád skvělý.

Neřvi mi do ucha - Druhé album (2020)  ochutnávka

Serou mě názvy jejich songů, sere mě ten název alba, šíleně mě sere název týhle kapely, ale z hlediska mé výpravy za resuscitací česky zpívajících hudebních projektů splnil tento určité naděje. Není to úplně pro mě, ale v určitých momentech tomu nedokážu upřít skladatelskou schopnost, popovou kvalitu a určitou něhu.

// Symptom

The Spectacle - I, Fail (2005)  ochutnávka

Hravý skandinávský post-hardcore zahraný na tři kytary.

Shannon Wright - Providence (2019)  ochutnávka

Extatický hudební zážitek plný syrového klavíru a zpěvu.

Porcupine Tree - Fear Of A Blank Planet (2007)  ochutnávka

Stále aktuální progresivní rock pro nové tisíciletí.

// Jirka D.: Přesně, výborné album. 

Les Discrets - Septembre Et Ses Dernières Pensées (2010)  ochutnávka

Mistrovský kousek z francouzské shoegaze/post-rock scény.

Hidden Orchestra - Night Walks (2010)  ochutnávka

Velké dílo elektronického jazzu.

// Sarapis: Jo, tak tohle je trefa do černého. Takové noční toulání si nechám líbit.