Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Crippled Black Phoenix - Ellengæst (2020)  ochutnávka

K této britské kapele seženete pokud jde o žánr velkou hromadu přívlastků, z nichž si vybrat dá docela zabrat. Crippled Black Phoenix mám naposlouchané od desky White Light Generator (2014) a za tu dobu jsem si svůj postoj k této kapele úplně neujasnil. V jejich muzice vedle sebe vždycky stály velmi silné momenty a pak hromada prázdného prostoru, což dohromady vytvářelo docela zmatek. A nová deska není jiná. Lost je hymna, pár věcí se zase vleče. Možná proto album překusuju už od října, kdy vyšlo, a pořád ne a ne do něj zaplout. 

Mr. Bungle - The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo (2020)  ochutnávka

Mr. Bungle pro mě byli výpovědí doby a součástí etapy života, která je už dávno pryč. Rád se vracím především k první desce z roku 1991, tu mám asi ze všech nejraději. Aktuální nahrávka vydaná loni v říjnu je novou deskou tak napůl, prakticky se totiž jedná o znovunahrané demo z roku 1986. Současně jde o “nový” materiál po více jak dvaceti letech od předchozího alba California (1999). Dojmy? Nijaké. Album mi při poslechu vždycky proteče mezi prsty a nezachytí se skoro nic. Kde je chyba? Nevím. Nemám ambice se v tom pitvat ani soudit rozhodnutí vydat staré demo jako klasickou řadovku. 

Atlases - Woe Portrait (2020)  ochutnávka

Finská metalová moderna Atlases šlape na pedály a po debutní desce Haar (2019) navazuje nit velmi brzo druhou deskou, tentokrát vydanou už na Lifeforce Records. Pro neznalé bych kapelu přiblížil jako takový průsečík KoRn a Cult of Luna, jakkoliv bizarně to na první dojem může vypadat. Ostatně těch vlivů se dá najít víc a přiznávám, že míra (ne)originality může být při prvním seznamováním s kapelou limitující. Na druhou stranu od zmíněného debutu slyším velký kus práce a celkem zodpovědně dokážu novou desku doporučit k poslechu. 

Red Moon Architect - Emptiness Weighs the Most (2020)  ochutnávka

Další finská kapela, která si s jasnou identitou nedělá vrásky, ale o to jasněji dokáže identifikovat posluchač, odkud vanou větry. My Dying Bride, Swallow The Sun, Draconian a všechny možné kombinace doom metalu s nádechem gotiky a kapel kombinujících mužský a ženský vokál ve známém kontrastu. V případě RMA mám trochu problém přijmout fakt, že něco takového může vyjít v roce 2020, ale evidentně se stále najdou kapely a fanoušci, kterým podobná produkce vyhovuje. Proč ne. 

Tři sestry - Na Kovárně, to je nářez… (1990)  ochutnávka

Návrat do doby, kdy svoboda dýchala ze všech pórů společnosti, a svým způsobem terapie na to, co lze sledovat kolem sebe dnes. 

// Garmfrost: Jé, tuhle desku mám fakt rád. Alkáče taky. Měl bych si dát opáčko. 

// Victimer

The Cure live (2019)  ochutnávka

Tady nejde o žádnou oficiální nahrávku, ale o nepřetržité přehrávání různých live záznamů The Cure trvající přesně od Vánoc. Asi je v tom směs chuti po legendě a radost, že je pořád herně ve výborné kondici, a potom stesku po živé hudbě, který si takto vynahrazuji aspoň díváním na televizi. Pravidelně dle nálady střídám koncerty z Helsinek a Roskilde festivalu, užívám si tu pohodově zamračenou atmosféru, neustále poskakujícího Gallupa a dobře naloženého Roberta Smithe, který ač podivín si pobyt mezi lidmi náležitě užívá. Teď nám to chybí všem. K The Cure asi tolik, že o nové album ani moc nestojím, vystačím si s těmi staršími a když jsou skladby z nich tak dobře odehrané jako na koncertech v roce 2019, jsem vyloženě šťastný.

Gravesend - Methods Of Human Disposal (2021)  ochutnávka

Gravesend je moderní prasopal ze stáje 20 Buck Spin. Kombinace grindu, deathu a blacku, podpořená pár efekty a správně volenou hudební deviací. Krátká, intenzivní deska, která to v sobě má. Kope, huhlá, vzteká se a někdy se u toho stíhá i hrubozrnně povalovat v pomalejších riffech. Tyhle věci já rád. Sotva půlhodina bordelu, který je dobře zahraný a ošetřený a přitom se nechává vyválet ve výkalech. Kapela z New Yorku poukazuje na odvrácenou tvář velkoměsta, na špínu v ulicích, na bezďáky, bordel, fet a život, který se nemazlí. 

Steven Wilson - The Future Bites (2021)  ochutnávka

Tak jsem se konečně dostal k futuristickému Wilsonovi. Pocity pozitivní, byť si nemyslím, že jde zrovna o zlatý hřeb jeho diskografie. Spíš je to krok ven, mezi lidi. The Future Bites je taková Wilsonova Music for the Masses. Pro mě je to deska, kterou si prostě rád pustím, aniž bych ji příliš řešil. Wilson hraje pop, no a co? I na něj má buňky a docela mu to jde, má k němu osobitý přístup. Ty elektroničtější věci jsou občas blízko Puscifer, ale ti pak zůstali věrni hrátkám s minimalismem, to se Wilsona netýká. The Future Bites prostě neuráží. Úplně si představuju, jak si ji budu pouštět v létě na zahradě, žena mi přinese kafe, dáme si k němu něco sladkého a budeme v klidu poslouchat.

Fuoco Fatuo - Obsidian Katabasis (2021)  ochutnávka

Funeral doom flákám jak můžu. A když už se něčeho chytnu, poměrně snadno odcházím, protože mě to zkrátka nebaví. Protipólem k mému poněkud odevzdanému postoji budiž italská formace Fuoco Fatuo. Od prvního poslechu je v Obsidian Katabasis něco nadpřirozeného, takto nezní osm kapel z deseti, ale jedna jediná. Zhoubnost a trouchnivějící aura riffů vytažených z hlubin Země, mocné probuzení čehosi nemocného a přitom velkého, až kolosálního… a taky na smrt unaveného. Před rokem jsem měl podobné pocity z debutu Atramentus, ale někam mi pak stekly za okraj a už jsem je neuměl najít. Fuoco Fatuo zatím působí jako větší trvalka a pokud to půjde, budu se jim věnovat s co možná největším zaujetím, protože takto chorý doom má určitě smysl podporovat. Když zkáza, tak kompletně surová a monstrózní.

Vladimír Pavelka - Spomienky (2021)  ochutnávka

Vlad Infernal, nebo-li zásadní člověk spojený se zdejší blackmetalovou scénou (Cult Of Fire, Černý Kov a další…) vydal své Spomienky na dětství. Na Slovensko a na okamžiky, které když si člověk po čase vyloví v paměti, zalije ho příjemný pocit. Fragmenty, místa, zvuky, různé momenty, co si člověk nese v sobě. Spomienky jsou jedna velká nostalgie a hudebně jde o atmosféricky rock-metalovou instrumentální desku. Občas mi vadí bicí v rámci jakési zvukové necitlivosti a možná ještě pár dalších věcí, ale jinak oceňuji odhodlání podobně osobní věc zkomponovat. Minimálně ta nostalgie tam funguje, taky si rád zavzpomínám.

// Garmfrost

Moonspell - Hermitage (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Na Moonspell obdivuji hlavně fakt, že se na žádné desce neopakují. Některé nahrávky mi moc nesedí, jiné víc a pak jsou takové, které miluji. Nevím, jestli k nim bude patřit Hermitage, ale baví mě hodně.

Cannibal Corpse - Violence Unimagined (2021)  ochutnávka

Poctivá řezničina od parádní kultovky. Nezklame, potěší, nepřekvapí a pobaví… Cannibal Corpse forever!

Taje skal - Taje skal (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Skvělý výlet nejen do přírody, k podstatě člověka i ke kořenům černého stylu Taje skal od známé dvojice muzikantů.

// Sarapis: Je to světový. Svar je borec, podobně jako Skagul táhne black “tuzemák” mezi špičku celkově a svět o tom ví.

Blind Guardian - Tales from the Twilight World (1990)  ochutnávka

Mohl bych zde zmínit takřka celou diskografii těchto sympatických Němců. Blind Guardian se na své třetí řadovce rozmáchli. Stali se nejpozději tady velkou kapelou s patentem na geniální skladby s nesmrtelnými melodiemi.

Cambion - Conflagrate the Celestial Refugium (2021)  ochutnávka

Poctivá řezba Cambion přichází s debutem, za který by se nemusel stydět i mnohem známější interpret. Album Conflagrate the Celestial Refugium je plné silných riffů, neurvalé energie a v neposlední řadě parádních muzikantských výkonů. Tomu se říká start na scénu, panečku!

Moral Collapse - Moral Collapse (2021)  ochutnávka

Nedalo mi to, a rozhodl se výtečnému debutu Moral Collapse věnovat i v recenzi. Moral Collapse nabízí výživnou porci technického, ale také notně atmosférického či dokonce tajemného soundu.

Po pěti letech se vrací s novou řadovkou Gojira. Fortitude mě zřejmě bude bavit mnohem víc než předchozí Magma. Zatím se jen prokousávám, zkoumám a mlsám. To samé platí pro novou porci emočního avšak stále načernalého projektu Old Forest Mournfall. Líbí se mi LV-426 od Hideous Divinity. Začal jsem poslouchat nové Altarage Succumb - bude to dobrý! Rovněž mě chytla novinka Paysage d'Hiver Geister - tohle bude na dýl, ale skvělá práce! Do pracek se mi dostal hodně zajímavý splitko SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn, na kterém spolupracovali Amestigon, Thy Darkened Shade, Shaarimoth nebo Inconcessus Lux Lucis. Mám za sebou dva poslechy (album trvá hodinu a půl). Výjimečné dílo!

// Ruadek

Dreadzone - Dread Times (2017)  ochutnávka

Zatím poslední řadovka kultovní britské elektronické party, kterou netřeba příznivcům dubu a reggae netřeba představovat. Tuhle desku považuji za lehčí návrat ke klasikám z devadesátek, které nadále považuji za to nejlepší, co tahle parta vydala. 

London Grammar - Californian Soil (2021)  ochutnávka

Třetí řadovka, téma feminismu a slávy. A opět jinak, ačkoli nijak zásadně. Ale líbí, poslech od poslechu je to lepší. Každopádně nedělám unáhlené závěry, uvidíme. 

Nanga Parbat - Downfall and Tormen (2021)  ochutnávka

Řecká mlátička spojující staré Cynic a melodické odnože metalu co se týká silných refrénů a občasně větších aranží. Hodně progresivní deska, nadále prozkoumávám. 

// Garmfrost: Taky mlsám. Zatím nemám názor, ale baví mě to.

While She Sleeps - Sleeps Society (2021)  ochutnávka

Mí oblíbenci, bez debat. Další deska, další nával pozitivní a příjemně agresivní energie. 

Mare Cognitum - Solar Paroxysm (2021)  ochutnávka

Rozhodně black metalová deska, o které jsem rád, že jsem se dozvěděl. Výborná kytarová práce, která to povyšuje o pár levelů výše. 

// Sarapis

Cambion - Conflagrate the Celestial Refugium (2021)  ochutnávka

Našlapaný death, který mě chytl za gule a zatřepal. Samozřejmě kladivář Chason Westmoreland popohání album kupředu jako hyperaktivní bača své stádo oveček. Hned jsem si vzpomněl, jak hezky nabouchal Infernus od Hate Eternal. Debut Cambion lehce zavání blackovým pižmem, takže působí i démonicky a ruku v ruce s náklepem nejvyššího kalibru hraje velkou hru, která jistě nadchne hodně šílenců z obou žánrových táborů.

Saxon - Inspirations (2021)  ochutnávka

Mno, věřím, že si veteráni heavy metalu udělali tímhle albem coverů radost, ale nahrávka nemá valný potenciál generovat nadšení posluchače. Některé předělávky jsou slušné, to ano, ale jiné obyčejné a příliš věrné a všechno to kazí přeřvaný zvuk, v němž se všechno bortí jako špatně postavené lešení kolem historické stavby. Dojem je klasický - zase si radši poslechnu originál. Aspoň že ten obal je fajn.

Thy Catafalque - Zápor (EP) (2020)  ochutnávka

Zápor není nový materiál Thy Catafalque v pravém slova smyslu. Na ten si ještě počkáme zhruba do konce června, kdy vychází album Vadak. Ale ani přehrané a zvukově zrestaurované starší skladby (původně součást velkého kompletu vydaných alb) nejsou vůbec k zahození. Zvlášť když měl mistr TK o svém stylu jasno dávno předtím než se jeho projekt Thy Catafalque proslavil. Pro koho je Tűnő idő tárlat (2004) stále obestřeno mlhou neznáma, může mu Zápor posloužit jako lákadlo a vstupenka do světa před Róka hasa rádió, kdy bylo vše temnější a surovější.

// Sorgh

Dying Fetus - Destroy The Opposition (2000)  ochutnávka

Immolation - Here In After (1996)  ochutnávka

Tortharry - Follow (2013)  ochutnávka

Cannibal Corpse - Violence Unimagined (2021)  ochutnávka

Ansur - Warring Factions (2008)  naše recenze vč. ochutnávky

// Lomikar

Bathory - Blood on Ice (1996)  ochutnávka

Sic jsem se tento měsíc spíše snažil dohánět rest v podobě alba Hammerheart, největší zářez v receptorech mi provedl návrat právě k Blood on Ice. Jako starý zastydlý fantazák jsem se trochu styděl vrátit k desce, kterou jsem neslyšel asi deset let, ale přesto znám zpaměti každý slovo a song Man of Iron jsem tehdy uměl zahrát na španělku, na kterou jsem jinak nedokázal ani Vyhnání z ráje. Samozřejmě to ihned zajelo do kolejí, album mi tenhle měsíc doma rotovalo jak křeček v kolečku a já zjistil, že se zastydlým fantazáctvím je to jak s tim bejt komouš - není žádný ‘byl’. 

Do Shaska! - Androgyne Haarem (2002)  ochutnávka

Takový veletrh elektronického ambientu, ve kterém se potkávají východní přístupy s tím nejtemnějším industrialem a kouzelnou českou stopou (“Dobré ráno!” Dobré ráno.”). Úvodní song Schwarzwaldklinik je každopádně neuvěřitelná tma, ze který vstávaj vlasy na zátylku.

Svältvinter - Hädangången (2020)  ochutnávka

Recenze bude, jen se musím promlátit tou hodinovou stopáží, což u takhle zdivočelého alba je docela překvapivá skutečnost. Svältvinter si dělají naprosto co chtějí, punková skákačka sem, blacková sypanice sem, klavírek a střední tempo tady a do toho řve jeden z nejnechutnějších, tedy nejlepších vokálů, co jsem si v poslední době dal. Je to vlastně dost radost, akorát v některých kramflecích je kapela prostě geniální a mě prostě mrzí, že taková není po celou dobu a pořád odbočuje od svýho potenciálu být ďábelsky potracenym chlejvem pro primitivy, jak to mám rád.

Bölzer - Hero (2016)   ochutnávka

Obvykle nejsem z kombinací blacku a deathu tolik na větvi, jako je poslední dobu každej, ale Bölzer mi docela sedí. Je to asi takovou podivnou něhou ve vokálu a taky netypicky důkladnou tyranií hlubších strun kytary, které zřejmě nahrazují tu chybějící basu. Skladatelsky dost zajímavé album se svébytnou atmosférou.

// Sarapis: Už jsem slyšel názor, že Bölzer na Hero nepřevedli svou sílu z předchozích epek, ale já si to nemyslím. Hero je super, štípe od začátku do konce.

Mare - Ebony Tower (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

Onoho roku si pamatuju, že jsem zvažoval tuhle desku snad i zařadit do roční topky, teď mě ale po třech letech tak nějak už nechytlo. Je to příjemný přehledný black metal většinou středního tempa a já si myslím, že v tom to narazilo, protože ve srovnání třeba s výše zmíněnými bandami, je to taková dost vanilková zmrzlina. Není špatná, ale asi mi krev proudila tenhle měsíc jinou rychlostí.

// Symptom

Kauan - Ice Fleet (2021)  ochutnávka

Hledání nových obzorů progresivního doom/rock/folku.

Moloken - Unveilance Of Dark Matter (2020)  ochutnávka

Nová nálož švédského post-metalu.

Ulsect - Ulsect (2017)  naše recenze vč. ochutnávky

Vynikající extrémní metal s příchutí disharmonie.

Měsíční šachta (2019, Martin Lavay)  ochutnávka

Podivný příběh nejzáhadnější slovenské jeskyně.