Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Wire - Pink Flag (1977)  ochutnávka

Návrat hluboko do historie a debutní album londýnských Wire v plné parádě. Na té desce je výborné úplně všechno, především jak otevřeně se kapela postavila k pojmům punk a post-punk a jak to celé předělala podle sebe. Vřele doporučuju.

Dordeduh - Har (2021)  ochutnávka

Kolegové níže toho píšou dost, takže za mě jen souhlas, že tohle je hodně osvěžující metalová deska, se kterou stojí zato trávit čas. Zatím se sice neumím vnitřně porovnat s titulní grafikou a představa mít ji doma ve 12-palcovém vydání mě upřímně děsí, ale to už je asi jen detail. 

Monster Magnet - A Better Dystopia (2021)  ochutnávka

S novou deskou Monster Magnet jsem na začátku (řekněme čtyři pět poslechů) a zatím je to velmi opatrný příběh vzájemného očuchávání bez jasného závěru. Něco dobrý, něco ne. Historie jako pilíř stability stojí dál, novinka nic neboří a spíš je to deska do počtu a informace v tom smyslu, že kapela ještě žije. 

GY!BE - G_d’s Pee At State’s End! (1977)  ochutnávka

Od nějakého času mě nová tvorba GY!BE nějak míjí, řekl bych asi od desky Asunder, Sweet… (2015), a novinka na tom nic nemění. Padá z toho na mě zahleděnost do sebe sama, recyklace a hromada nudy. Možná jsem jen nenašel to správné rozpoložení, při kterém si novou desku pustit (ona to je docela specifická záležitost...) a v nějakém spěchu to na posluchače samozřejmě nedopadne tak silně, jak by mělo. Zatím mi není souzeno. 

Taje skal - Taje Skal (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Ne, nebude ze mě fanoušek black metalu, ale to mi nebrání si sem tam něco poslechnout a užít. Třeba jako nový projekt Taje skal známé dvojice Svar & Jaroslav, který mě svou dřevní atmosférou chytl docela hodně. Dva tři poslechy a nadšeně odcházíte sázet smrky kolem domu. 

// Victimer

Dordeduh - Har (2021)  ochutnávka

Dýchat horský karpatský vzduch mě bavilo už za časů Negură Bunget, nejvíce pak u dnes už kultovního alba Om (2006). Tam, kde Negură Bunget pomalu ztrácela svůj ojedinělý rukopis, se vznesl nad zem projekt Dordeduh a debutovým albem Dar De Duh (recenze zde) znovu zažehl ten věčný plamen spojení spirituality, folklóru a dřevnosti v jeden vzácný celek. Považoval jsem jej za návaznost, ale nic zaručeného. O to více jsem překvapen novým albem Har, které na tuhle návaznost připíná další korálek. Novinka je atmosférické, moderní, přitom stále mystikou protnuté album, v němž koluje i zkušenost z učinkování v Sunset in the 12th House. Éterická a epická záležitost, která mi nejen při pohledu na obal přináší víc otevřenosti a světla, než magií nasáklé hluboké hvozdy a jejich zjizvené výpovědi.

// Sarapis: Slyšel jsem to u Jirky v autě a zaujalo mě to, ale čas na takovou nálož muziky si musím teprve najít.

Peter Bjärgö - The Translucency of Mind's Decay (2021)  ochutnávka

Peterovy desky jsem už na Echoes recenzoval dvě - a v prvním i druhém případě mě zalil pocit uspokojení a někdy dokonce až údiv nad tím, kolik pocitovosti a smyslu pro atmosférickou muziku v sobě někdo může mít. Jeho rukopis je originálem a kam až dokáže během minimalismem poháněného procesu poslat své neoklasické choutky a promíchat je s ambientem, snovou náladou a špetkou folklóru, je pokaždé zážitkem. Takovéto představení ovšem novinka nepotřebuje. Ta bude, stejně alba před ní, o důkladném průzkumu, kam nás každý tón a linka může zavést. To je u Peterovy tvorby podstatné, ten transport na jiná (známá i skrytá) místa. Komu však vadí jistá košatost a monotónnost jeho stylu komponování, asi nebude políben ani nyní.

Panopticon - ...And Again Into The Light (2021)  ochutnávka

Austin Lunn, přírodou obdařený metalový poutník nahrál jako Panopticon již své desáté dlouhohrající album. To je znovu o propojení folklórních nuancí zabalených do těžké metalové mlhy. Na novince si nejčastěji všímám zvukové hloubky a hoblujícího spodku, který skrz všechnu tu květenu a stromy posílá do probuzené jarní atmosféry ty své prapůvodní vzkazy. Celkovou náladu desky vidím jako bližší death/doomovým kapelám, což samozřejmě dokrmuje společnost dokořán otevřeného amerického venkova, odkud lze opět nabírat plnými hrstmi. Abych ale došel k verdiktu, za kterým si budu pevně stát, na to je ještě brzy. Na začátku bylo pár překážek, ale zdá se, že jsou překonány a ...And Again Into The Light už hraje i pro mě. Navíc tyhle přírodně znějící spolky, pokud vyloženě jen nedřepí u ohně, ale umí se i projít, mi vždycky byly blízké.

Acausal Intrusion - Nulitas (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Na Acausal Intrusion došlo už i formou recenze, nešlo jinak. Debutující double komando stojí na deathmetalových základech, které dimenzuje zdatným technickým učením i avantgardním povlakem, kdy si ve dveřích podávají ruku primitivnost s dramaticky blábolícím ústrojím obřadnějšího charakteru. Tento debut mi zkrátka sedl, už při prvním poslechu jsem měl pocit, že si budeme nablízku a že se budu snažit co nejdetailněji nastudovat, o čem ti dva skalní junáci preludují.

Leaether Strip - Back To Industry (2021)  ochutnávka

Claus Larsen, asi vůbec nejznámější dánský elektro maniak, jeho nové album a spousta (rozuměj cca 80 minut) tvrdé a poctivé, podprahové i studené mašiny produkující strojírenské disko hrubého zrna. V měsíci květnu jeden z mála tanečníků na mém elektro parketu. Back to Industry, bejbé.

Subterranean Masquerade - Mountain Fever (2021)  ochutnávka

Jedno z alb orientem provoněných prog rockerů Subterranean Masquerade už zde pěkně rozebral ex-kolega Miroslav. Dobře si pamatuji, jak jsem se zájmem četl a pak poslouchal. Jakožto kdysi velký uctívač Orphaned Land jsem snad ani neměl jinou možnost. Jen si trochu zoufám, že album přikrylo množství dalších a nakonec mi trochu zapadlo. Mountain Fever je nová deska a jde z ní opět kombinace rockového nadhledu, i toho metalového a chvilky pro východní kulturu jsou opravdovými chvilkami, ne zdrojem výrazu kapely. Komponování s citem je pro Subterranean Masquerade posláním, zároveň je zde ale ke slyšení mnoho vlivů odjinud a samotný projev kapely nakonec tolik originality nepobral. Ale to mi zas tak nevadí, pokud se z alba vyloupne něco opravdu silného. Zatím je to aspoň nadějné...

VOLA - Witness (2021)  ochutnávka

Taková, už v komentu na poslední album Voyager (zde), zmiňovaná varianta, jak být Voyager nablízku a vyloženě na nich netrvat. VOLA mi přijdou chudší (bavíme se o posledním albu Voyager) v obsáhlosti, významu i možném dopadu celé desky, ale špatně se to neposlouchá. Nad čímž právě přemýšlím, jestli mi bude stačit ke štěstí a zda se raději nevrátím tam, kde je mi nejlépe. U VOLA mám přece jen někdy pocit, že už to mírně tahá kočku za ocas, anebo zaměstnává poněkud jiné publikum (viz Leprous), než je mi po chuti. Budu to ale zkoušet dál a uvidíme, co z toho ještě vypadne.

// Garmfrost

Fyrnask - VII: Kenoma (2021)  ochutnávka

Objev Fyrnask pro mě znamenal doslova zázrak. Očekávání po předchozím mega díle Fórn byla nemalá, a proto jsem VII: Kenoma vyhlížel s nemalou nervozitou. Novinka velikost předchůdce sice nepřekonala, ale v ničem za ním nemešká. Líbí se mi a nepustí mě dál, abych se mohl v klidu věnovat něčemu jinému. Fyrnask!

// Victimer: Počítám, že Fyrnask mě budou bavit. Vnitřně cítím, že na to jak jsou zatím zakuklení, se může dostavit nevšední zážitek. Doufám v něj.

Dordeduh - Har (2021)  ochutnávka

A mě se nechce zbytečně prndat! Dordeduh si dali sakra na čas a bylo otázkou, zda dokážou po tolika letech přijít s něčím podobně zajímavým, jako byl svého času debut Dar De Duh. A ono jo, je to velký, je to podnětný, je to silný a moc pěkně se to poslouchá. Har je velké dílo velké kapely. 

Lisa Gerrard & Jules Maxwell - Burn (2021)  ochutnávka

Lízinka se na svém novém sólovém díle Burn opět předvedla v příjemném světle. Album má všechny předpoklady své posluchače zaujmout, v malém možná i překvapit. Nese se v tanečně filmovém oparu i náznaky gotiky či world music. Jak jinak, že.

Djevel - Tanker som rir natten (2021)  ochutnávka

Norší raraši Djevel se na Tanker som rir natten nesou melodickými vlnami mnohem silnějšího kalibru, než jsme z tohoto proměnlivého ansámblu zvyklí. Jsou však stále svým způsobem stále ďábelští, syroví a ve své podstatě nočně temní.

// Victimer: Jsem překvapen, jak přijatelně a přátelsky mi tahle deska zlých hochů zatím vyznívá. Vadí, nevadí…?

Grave Miasma - Abyss of Wrathful Deities (2021)  ochutnávka

Grave Miasma se od astrálních počátků překulili do totálně old schoolového deathu sice už před časem, ale na novince Abyss of… svojí starověrnou pozici potvrdili. Z kraje jsem byl výsledkem jejich snažení nadšený, ale toto postupně chládlo do potupného vystřízlivění. Není to ono.

Altarage - Succumb (2021)  ochutnávka

Altarage nejsou na Succumb jiní než na předchozích nahrávkách a vlastně nepřináší ani za mák překvápka. Altarage opět baví svojí animální zuřivostí a zabublanou nepřívětivostí. Je to hnus, jako když šlápnete bosou nohou do hovna. Z tohoto bordelu se ale vyklube něco jiného, něco poživatelného, co vám přinese i krapet jisté radosti bez zápachu a bude to na dýl… Pak už nebudete naštvaní, že jste špinaví a smrdíte. Zahalte se do kápí a zařvěte spolu s kapelou:

flesh rain and a growing cascade

of a rumor

through a thick veil of

deceiving fog

// Sarapis

Moonspell - Hermitage (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Nová deska Moonspell mi přijde hodně dobrá. Bez ohledu na to, že mi zoufale chybí kontext předchozí tvorby, neboť jsem v podstatě začal i skončil s debutem Wolfheart (1995). Moonspell je legenda, kterou běžně zdravím jen z dálky, ale tentokrát se naše kroky střetly a je to skvělé setkání. Už jenom ten zvuk! Album se dá v klidu zesílit a tím povyroste jeho zprvu nenápadné vyznění. Hudebně, aranžérsky i produkčně působí Hermitage dospěle, ne však profesorsky. Tohle mě jen tak nepustí.

Isengard - Vårjevndøgn (2020)  ochutnávka

Brousil jsem si zuby na tuto retro kompilačku, ale nakonec z ní nejsem tak paf, jak jsem si to předem maloval. Doklad doby - ano, aura undergroundu - ano, pár dobrých songů - ano...Ale taky občas neohrabaná nuda a plevelné riffy. Čili z archivu zase zpátky do archivu a jednou za rok přičichnout, jestli dozrálo o fous víc. 

Forefather - Curse of the Cwelled (2015)  ochutnávka

Častější žhavení EPka Tales from a Cloud-Born Land (2017) mě přivedlo k myšlence prosvištět si i pár dlouhohrajících alb Forefather. Měl jsem v úmyslu připomenout si ponejprv prachem zapadlé vzpomínky na poslední desku Curse of the Cwelled a pak pokračovat dál a hloubš, rutina, klasika, pohoda. Jenže hned zkraje rána mezi oči - co to hraje? Vždyť to já vůbec neznám! Ale myslel jsem že jo. Trapas, ale taky hezký dárek. Můžu zkoumat, hledat, zvykat si. A taky že to dělám.

// Sorgh

Revocation - The Outer Ones (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

Bloodbath - Nightmares Made Flesh (2004)  ochutnávka

Altarage - Succumb (2021)  ochutnávka

An Autumn For Crippled Children - As The Morning Dawns We Close Our Eyes (2021)  ochutnávka

// Victimer: Tihle krypl týpci to mastí furt dokola desku od desky, ale vždycky si na ně najdu trochu času. Někdy to prostě umí prodat.

Ancient Wisdom - In Celebration In Honor Of Death (2021)  ochutnávka

// Victimer: Zaregistroval jsem. Tento projekt byl sice vždy trochu mimo můj hlavní záběr a víc než co jiného mě fascinoval zimní cover první desky, ale novinku vnímám.

// Bodin

Nasum - Blasting Shit to Bits - The Final Show (DVD, 2020)  ochutnávka

Záznam posledního koncertu z rozlučkového turné švédských grinderů Nasum, které proběhlo v roce 2012 a mělo i svou zastávku v ostravském klubu Barrák a já byl u toho. DVD obsahuje krom Stockholmského koncertu i rozhovory se členy kapely, kteří vzpomínali na své začátky a frontmana Mieszka Talarczyka, který tragicky zahynul v Thajsku, kde ho smetlo tsunami.

Dordeduh - Har (2021)  ochutnávka

Zatím se opatrně seznamuji...

Kauan - Ice Fleet (2021)  ochutnávka

Pro Kauan mám velkou slabost. Ice Fleet je nabité krásnou atmosférou, více introvertní, ale dokáže místy i rozpálit.

// Jirka D.: Poslouchám zatím minimálně s tím závěrem, že předchozí album mě bavilo víc. Co bude dál, se uvidí. 

// Victimer: Mě sere zvuk, těžko ho koušu, tlačí. A u takto orientovaných kapel pro mě nastává problém...

Inferno - Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) (2021)  ochutnávka

Inferno se ještě více vzdalují z black metalových vod. Neskutečně dobrá nahrávka, kde mi vadí jen kratší stopáž.

Cannibal Corpse - Violence Unimagined (2021)  ochutnávka

Veteráni Cannibal Corpse se s tím na stará kolena vůbec nepářou a naservírovali agresivní a technicky dokonalé album, které obohatil už jako řadový člen Eric Rutan. Baví mě to fest...

// Victimer: Pro mě je nová deska Cannibalů parádní. Klasika, ale vůbec ne blbá, ba naopak. Za mě je to kompozičně hodně na výši, šlape to, kroutí smysly… a obal (ta správná verze) opět výborný :)

// Lomikar

A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See (2015)  naše recenze vč. ochutnávky

Jedna z těch úžasně překombinovaných nahrávek, kde každý poslech je víceméně výpravou (dále třeba Manes či Unexpect). Je vzácný vidět hudební projekt, ve kterém se opírá o nástroje osm lidí, přičemž žádný z nich tam není v pozadí a jede si tak trochu nezávisle to svoje. Přitom to do sebe harmonicky zapadá, má to koncepci, dobře zkomponované písně a výborně napsané i podané texty.  

Combichrist - What the Fuck Is Wrong with You People? (2007)  ochutnávka

Aggrotek solba, která rytmizuje chůzi a leje pivo z ruky. Akorát je to zase dlouhý jak daňový přiznání, což těmhle skočnostem nikdy moc nesvědčí.

Inferno - Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Už je to na pomezí blacku a avantgardy, což ale vůbec nevadí. Hutnej, černej mrak zvuku od Debemurů tomu navíc perfektně sedne. Tohle se bude objevovat na konci roku v topkách. Oceňuji i tu kratší stopáž. Když již není co říct, je vše vyřešeno, což většina jiných kapel v současnosti moc nechápe. 

Black Magick SS - Rainbow Nights (2020)  ochutnávka

Jakožto třetí album, který celý ten koncept příliš dál neposouvá (akorát tentokrát si více hlídá 80s feeling místo dosavadní psychedelie) už jsem začal být vůči celému tomu projektu trochu rezervovaný. Navíc jsem si vědom, že je to celé tak trochu money-grab gimmick. Se standardní heavymetalovou kapelou z Tasmánie holt díru do světa neuděláte, takže prostě přihážete hákáče, barvičky a jdete utěšeně sledovat příhozy na discogs. Nicméně s každým poslechem mě to začalo bavit víc a víc. Je to strašně infantilní, na první dobrou, ale tu bezelstnou radost to nakonec ve mně probudilo a já si desku ve výsledku celkem užívám. 

Kommandant - Draconian Archetype (2012)  ochutnávka

Zatím warmetalový etalon. Opravdu zlé riffy, šílené sypanice, falešná slovíčka, zlé větičky. Opravdu velká nezodpovědnost tohle nahrát ve světě, kde existují nukleární hlavice. Kdybych byl kapitánem jaderné ponorky a tohle mi hrálo v uších, tak ten červenej čudlík normálně zmáčknu. Hlavou navigátora. 

// Symptom 

Soen - Imperial (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Oddechový progresivní rock.

Villagers Of Ioannina City - Age Of Aquarius (2019)  ochutnávka

Nápaditý folk-rock z Řecka.

// Sorgh: Tohle se mi taky líbí.

Zhrine - Unortheta (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

Island v rytmu black-metalu moderního střihu.

Moonspell - Hermitage (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Gothic-rock/metal s bezmála 30 letou tradicí, co stále stojí za poslech.

Místo snění (David Lynch)  ochutnávka

Vynikající četba pro obdivovatele filmů Davida Lynche.

// Garmfrost: Vskutku skvělý počin. Jak po obsahové stránce, tak i po formální a umělecké. Jen ta cena, jen ta cena… :)