Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - leden 2020

Redaktorské ozvěny - leden 2020

Sarapis9.2.2020
Nové kolečko Redaktorských ozvěn už nelze déle odkládat, jakkoli zde bylo na přelomu roku tak přeozvěnováno, že člověk pomalu neslyšel vlastního slova. Rok se s rokem sešel, zalomili palec, předali si vládu a snad už je vše v kolejích, po nichž to v klídku dotáhneme do dalších Vánoc. Během ledna jsme ještě leccos doháněli, ale také už nám stihlo přes nos přelítnout pár nahrávek, o kterých se možná během roku bude ještě hodně mluvit. Mějte oči na šťopkách.

// Jirka D.

 

The Claypool Lennon Delirium - South of Reality (2019)  ochutnávka

Druhá deska dvojice, která se našla a neskutečně si sedla. South of Reality je hudební svoboda, fantazie a hravost vetkaná mezi noty, zahraná s lehkostí a přehledem, jaký se nevidí každý den. Na Claypoolovi už je dlouho vidět, že si dělá naprosto co chce a jestli jeho domovští Primus byli odjakživa tak trochu divní, v posledních letech je jeho tvorba už naprosto někde jinde, divná na druhou. Ale skvělá. Spolupráce se Seanem Lennonem by se dala zařadit mezi konvenčnější část Claypoolovy tvorby, ale i tak na hony vzdálená něčemu jako mainstreamu. 

 

Mucha - Tos posrals (2019)  ochutnávka

Napsat, že tuhle desku jsem si pustil čistě z povinnosti, by nebylo úplně fér a taky by to nebyla zcela pravda. Muchu jsem zachytil hned s prvním albem, které mě bavilo. Dvojka mi už docela vadila a trojka vyloženě otravovala. Tos posrals je čtvrtá deska v pořadí a ze zvědavosti jsem si k ní cestu našel až teď. Zatím to vypadá, že na mém vztahu k pokračování hudební dráhy Muchy se nic měnit nebude, pořád převládá pocit, že na začátku se to podařilo a pak už ne. Asi mám smysl pro trochu jiný humor. 

 

Infected Rain - Endorphin (2019)  ochutnávka

Moldavskou kapelu Infected Rain jsem registroval, nijak neprožíval a převládal ve mně pocit, že jde o nějakou opožděnou reakci na americkou vlnu nu-metalu kdesi z východu. Poslední desce jsem dal větší šanci a upřímně mě docela překvapila. Nu-metal v ní sice je, ale základem je spíš moderní metal / metalcore, který sice staví na vůdčí roli ženského vokálu, ale rozhodně nesklouzává k patosu a lacinosti, tak jak to dost často dopadá. Deska má přiměřenou tvrdost, skvělou práci se samply a jediné, co mi na ní vadí, je těžká sterilita produkce, kdy máte pocit, že se díváte na modelku po dvaceti plastikách. 

// Ruadek: Nojo, není to blbý, je to dravý a hravý, dost nápadů, uznávám jistou kvalitu. Takový příjemný písničky za volant. :-)

 

Thy Catafalque - Naiv (2020)  ochutnávka

Novinka Thy Catafalque mi naprosto sedla, aspoň ve většině hracího času a ten zbytek to dožene. Naiv je trochu jinde než předchozí desky, skladby jako Tsitsushka ukazují jinou tvář Tamásova projektu a je to poloha, která mi sedí. Víc folku, víc experimentování, víc nástrojů, víc hlasů a přitom jasně poznatelný otisk dřívější tvorby. Máme za sebou teprve několik málo poslechů, ale zatím všechno funguje výborně. 

 

Sepultura - Quadra (2020)  ochutnávka

S novou deskou Sepultury jsem na úplném počátku, ale první dojmy jsou dobré. Ne nadšené, žádný přehnaný afekt, ale prostě dobré. Z desky Quadra mám zatím pocit slušného standardu v rámci kapelní diskografie, který se občas trochu přehnaně snaží vytvořit pocit velkoleposti (orchestrace, chorály,...), ale většinou si jede svoje žánrové řemeslo a jde mu to dobře.

 


 

// Victimer

 

Na konci roku proběhlo finální zúčtování, ale nikdo není tak vybavený, aby pochytal všechny desky světa. Co uniklo a na co nezbyl čas, to je většinou porcí lednových poslechů roku následujícího. Až na výjimky. Thy Catafalque, jejichž otec Tamás Kátai má u nás v redakci díky svým příspěvkům hodně plusových bodů, vydali novinku Naiv. Radost mi udělal také Peter z labelu Aliens production, který mi poslal čerstvé CD obnovené slovenské EBM kapely Last Influence Of Brain. Nechť se mají FLA na pozoru :), časem si v recenzi vysvětlíme proč. A taky mi pod nos přišla práce Lunar Mantra. Nešlo ji zapřít. Z loňských alb na poslední chvíli jsem udělal dobrý obchod s Vanessou. Ghost Army je elektronika dle mého gusta, hustá a neprostupně nasupená. V recenzi jsem nejednou ulítnul k superlativům, ale nešlo jinak. A výčet níže zbyl na alba, která většinou patří do ranku extrémního bordel metalu, protože ty odkládám nejčastěji a vychází jich moc dobrých na to je všechny zmáknout. Ať už je jejich osud třísněn v útrobách země bahnem, krví nebo avantgardním vyšilováním. Teď je ten správný okamžik je tu mít pěkně pohromadě.

 

Reveal - Scissorgod (2019)  ochutnávka

K Reveal je třeba chovat pokrevní bratrství a nikdy jinak. Po tom, co slyším na třetím albu Scissorgod je to víc než jasné, jsme si souzeni. Z pavučin tajných chodeb a sklepení vedou schody nahoru, ale mají jeden podstatný problém, jejich směr jízdy je dolů. Je třeba po nich vyběhnout a pořádně se přitom zapotit. Jedno patro ale nic neřeší, jsme pořád ve spodních patrech, v lochu. A je nám tam dobře. Scissorgod je špinavá rocková deska, jenž povstala z popela thrash/blackové jízdy časem, je rozohněná do běla, halucinogenní, zvukově nestálá, stříklá avantgardou a decentní orchestrací. Kdo by si odvážil pomyslet? Jsme pořád blízko Negative Plane, ale máme víc vší ve vlasech jak chmur na duši a jsme víc punk než upřímní průvodci nocí. Noc s Reveal je elegantní chcaní po stěnách s vizionářskými úmysly. Schválně, kdo napíše GOD. Roztomilá deska, můj aktuální favorit.

 

Bölzer - Lese Majesty EP (2019)  ochutnávka

U Bölzer jsem o dost odměřenější. Popravdě, jejich nová krátká salva mě nebaví ani za mák. K albu Hero jsem v době vydání choval velké sympatie, ačkoliv jsem k němu přišel asi o rok později, než by se slušelo. Milé setkání. K před pár týdny exportovanému titulu Lese Majesty je můj vztah poněkud mdlejšího charakteru. Nedá se mu upřít pár skvělých momentů, ale vždy jsou to jen střípky jedné roztahané (považ u EP) nudy, která mi ke kapele tak svojského ražení zkrátka nejde. Bölzer mají koule a poměrně originální styl, ale tady vsadili na jinou kartu. Divně vyčkávací. Budu to brát jako zkušební materiál a odkládám jej.

// Bhut: To já si tohle EP celkem užívám.

// Sarapis: Nejsou to první rozporuplné reakce na nové ePičko. Hero mám rád, ale nějak se bojím si tohle pustit:)

 

Cerebral Rot - Odious Descent Into Decay (2019)  ochutnávka

Cerebral Rot je nová, čerstvá flákota ze Seattlu a když se podívám na jejich fotku z bažin, na jejich nečitelné logo a zvrácenou kresbu na obalu, pěkně to se mnou šije. 20 Buck Spin je ve výběru hnusně vybavených protagonistů velmi agilní label a i v tomto případě je to trefa. Cerebral Rot zní jako Autopsy nové generace, jsou urputně hrubí, těžce oddechují a v rukou svírají klacek, kterým ti při sebemenší ztrátě pozornosti zrychtují fasádu. Jejich hudba je valivá špína, groovy a ve vší odpornosti přístupný bordel. Dokud jim neupadne, tak zdechliny mezi kořeny rády klepou hlavou do rytmu. Budiž jim to přes všechny výkaly světa dopřáno.

 

Thy Catafalque - Naiv (2020)  ochutnávka

Zde bez nápovědy, zatím si ji nechci připouštět k tělu. Po poměrně dost metalových deskách Meta (hlavně) a Geometria, je tu novinka, na které je svět mnohem tvárnější místo, jakkoli se tvárnost u Thy Catafalque prolévá i na těch nejtěžších místech jejich alb. Naiv zní velmi vzdušně a odlehčeně, metal zde není hlavním bodem zájmu. Pak také domácky, folklórně i zcestovale po ne tolik typických hudebních krajích i pro tak netypicky metalovou kapelu. Načítám, pomalu a rád. S Tamásem Katáiem a jeho projekty je to vždy o dopřání si nějakého času, po němž přichází odměna. S ohledem na novinku Naiv to nebude jinak, to je jisté.

// Sarapis: No, nejde to do hlavy tak zlehka jako předchozí Geometria. Zatím mi utkvěly dílčí momenty a třeba závěrečná hitovka Szelvész. A občas je to trochu nuda. Ale jak říkáš, je to na delší vycházku, na konci s roubenkou, kde dám guláš a snad splyneme v jedno :) 

// Ruadek: tohle rozsekává v každém momentu, je to ryzí muzikantská radost (už jen ty baskytarové linky, na jakých se staví) a to, co umí udělat v průběhu každé skladby s motivy (obrovská paleta nástrojů), to je pecka. Jsem nadšen od prvního poslechu.

// Jirka D.: Já taky. 

 

NEDXXX - Nedxxx (2019)  ochutnávka

Velmi silný a neobvyklý materiál. Když odhlédnu od toho, že ve vší tajnosti vůbec nevím o koho jde, je zde cítit silný závan odcizení Abigor. Abigor chladných, technicky detailních a s pekelnou industrializací sebe sama. A protože mám k Abigor silně vypracovanou slabost, nešlo jinak než se dát na další duševní očistu skze nové poslechy NEDXXX. Neuvěřitelné, kolik je tento projekt schopný zpracovat motivů během pouhé půlhodiny. Abigor jsou jedna strana mince a za okamžik je jasné, že těch stran a odšpuntování vakua dokořán je tady nadplán. NEDXXX je blacková avantgarda, ano to je. Není však příliš přátelská a vlídná, jako spíš explozivní a duchem nepřítomná. Je najednou všude a já nestíhám vše zachytit. Je to silný tlak vedoucí ven do neprobádaných míst. Že je to velká věc, vím už teď, ale budu maximalista. Chci to všechno pojmout a pochopit. Zatím nejsem hoden.

 

Lunar Mantra - Psychosomatika EP (2020)  ochutnávka

Lunar Mantra je pro mne další nové jméno na chmurném obzoru. Kapela se ještě nedočkala velkého debutu a sbírá zatím jen krátké nahrávky, ale potenciál je zde nesporný. Kromě epikou horských scenérií nateklých Saor, si ani nevzpomínám na další známé těleso ze Skotska. Saor mě nebaví, Lunar Mantra velmi, takový bude závěr na tohle téma. Schéma zlořádu Lunar Mantra je dané - jde o obskurní, okultismem provoněný materiál, který se snaží o svou vlastní cestu skrz portály a nevypadá to, že by příliš opisoval. Také to nevypadá, že by šlo o nějaký neprostupný průvan, jen trochu statický, možná toporný. Teď půjde jen o to, jestli v jeho hlubinách najdu to klíčící sémě neveselí a jestli se skutečně budu pohybovat tak hluboko, jak bych rád. Věřím, že ano. Nyní jsem ve fázi osvojování a průzkumu. Nos ale hovoří jasně - rozhodně velmi nadějná kapela dalších dní a doufám, že ten temný entuziasmus z nich nevyprchá. 

 

Cult Of Extinction - Ritual In The Absolute Absence Of Light (2019)  ochutnávka

Ryzí zhoubná temnota. Cult Of Extinction jsou asi nejvíc nemocnou záležitostí, ke které jsem poslední dny nastražil ucho. Konec konců, mají to v názvu. Ta je jejich mršinou a zatuchlou žumpou páchnoucí aura není ničím jiným, než zhudebnělým zánikem, skonem. Můžeme se bavit o rituálu, ale já mám ustavičný pocit, že se brodím po krk ve sračkách opuštěné latríny s nevábnou vyhlídkou na cestu ven. Je to velmi tmavé místo a skrz exkrementy a v nich rejdící krysy se člověk mnoho nenadechne. Padá vysílením, nebojuje, zvrací a řve utrpením. Je to cesta úzkým kanálem bez jediného světlého místa. A komu se na konci přece jen podaří vylézt, slízne kulku do čela a čauky zpátky. Svět je dno.

 


 

// Bhut

 

Musím se přiznat, že na dlouhou dobu jsem se zasekl v nahrávkách z roku 2000. To díky článku, který jsme si pro vás s kolegy připravili, jako malý dárek. Zároveň mělo jít o startovní čáru následující série podobných bilancí starších let, z nichž bude na vás - čtenářích - o kterém roce si přečteme příště. V úvaze byl rok 2000 a ještě 1986, který je dosud rozpracován. Nicméně přijměte, prosím, touto cestou výzvu a do komentářů pište a hlasujte o možných dalších ročních ozvěnách vámi vybraného letopočtu. Věřím, že společně rozkryjeme mnohé drahokamy let minulých.

 

Demimonde - Mutant Star (2000)  ochutnávka

Jak již bylo řečeno, zásek v roce 2000 se mi povedl na dlouho. Rád bych proto demonstrativně vypíchl jeden klenot, který ke všemu vznikl na domácí scéně. Dodnes naprosto neuchopitelná a nadčasová záležitost s krásným prolínáním odvážných stylů.

 

OSI - Office Of Strategic Influence (2003)  ochutnávka

Progová průkazka do tohoto světa. Blood mám sice mnohem radši, ale i tenhle debut nestojí v šedém prostředí.

// Sarapis: Podle mě je tenhle debut to nejlepší, co OSI dali dohromady. Dokonalý strojový prog, který má vlastní tvář a drží se dál od stylu domovských kapel tvůrců. Kevin Moore mě kdysi uhranul těžkým kladivem na konci Awake a tohle je v podobném duchu. No a Wilson v Shut Down je hodně trefná spolupráce, úžasný song na úžasném albu.

 

White Ward - Love Exchange Failure (2019)  ochutnávka

Neskutečně smyslná kombinace lehkého jazzíku s městskou vůní ulic po dešti. Přidejme pak agresivní blackové výpady a závrať se dostaví. Tohle album je jednoduše perfektní. Silně uvažuji o recenzi… když už jsem si to koupil...

// Sarapis: Ta atmosféra tam fakt je. Za některé fáze bych dal ruku do ohně, jindy jsem ale v rozpacích. Saxík to všechno nezachrání a mám pocit, že se na něj White Ward spoléhají až moc. Recenzi by to chtělo.

 

Year Of The Goat - Novis Orbis Terrarum Ordinis (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

Pevně mě to chytlo a zdá se, že nehodlalo jen tak pustit. K takovéhle radosti jsem ještě přihodil několik poslechů Salem’s Pot, Witches Of God a dalších a vše pak smíchal na kompilační auto CD, které se za jízdy poslouchá skvěle. 

 

Bölzer - Lese Majesty EP (2019)  ochutnávka

Další nezaměnitelný originál, který zaměstná mysl bez výhrad mohutně. Perfektní práce. 

 


 

// Garmfrost

 

Kawir - Adrasteia (2020)  ochutnávka

Kawir může být! Letošní novinka je esencí helénského pagan/blacku. Melodie na Adrasteia jsou do sebe vtahující, vokály uhrančivé a celek příjemně pestrý. Mám radost!

 

Serpent Noir - Death Clan OD (2020)  ochutnávka  naše recenze

Albu Death Clan OD jsem se věnoval v recenzi, proto jen ve zkratce - Serpent Noir se našli. V jejich případě není okultno klišé, všechno jim lze věřit. Když se navíc v poslední skladbě rozezní majestátní hlas Thomase Karlssona, mám husí kůži po celém těle. Serpent Noir oproti předchozí desce zrychlili a zjednodušili svůj styl, nicméně to neznamená, že by novinka měla být méně pompézní. Výborná věc!

// Ruadek: jasný, je v tom toho víc, než se zdá. Hodně dobrá jízda, rychlejší klepec tomu sluší a roste to jako když pomalu upíjíte dobrý ročník oblíbeného vína.

 

Nyogthaeblisz - Abrahamic Godhead Besieged by Adversarial Usurpation  (2019)  ochutnávka

Na první dojem hrají američtí psychopati Nyogthaeblisz pořádnou magořinu. Ono i na druhý a třetí. Já jim jejich chaos věřím a užívám si nezemské aury nevyslovitelných skladeb stejně jako se nedá bez chyby napsat ani samotný název kapely. Holt o této skupině temných bláznů v hospodě nepokecáte. 

 

Tomb Mold - Planetary Clairvoyance (2019)  ochutnávka

Prvotřídní deathové zlo v podání kanadských Tomb Mold mi sedí jak prdel na hrnec. Planetary Clairvoyance je death hodně staré školy, ale díky rytmické hravosti a schopnosti napsat chytlavý riff, můžou Tomb Mold oslovit fans i v dnešní době. K sypačkám se rozhoupou jen občas, jsou spíše tzv. groove, ale energie z nich doslova cáká. 

// Victimer: Potvrzuji, taky mi tohle bahno naprosto vyhovuje. Mytologické sci-fi vyobrazení na obalu (moc hezká práce) a houpavé usmrcení pěkně postaru. Na 20 Buck Spin vychází hodně zkaženého mladého masa!

// Bodin: Nechápu jak jsem mohl tento klenot minout. Nejposlouchanější album měsíce!

 

Yoth Iria - Under His Sway EP (2020)  ochutnávka

Letošní rok začíná moc pěkně. Dalším řeckým zástupcem je nový projekt Jima Mutilatora Yoth Iria. Jim debutové EP Under His Sway zatím šíří na svém bandcampu, ale v březnu by mělo vyjít na kazetě a vinylu. I CD je na pořadu dne. Nahrávka se nese v duchu prvních alb Rotting Christ a možná ještě Varathron. Za mikrofonem stojí samotný Magus, ale ani dalšími spoluhráči nejsou žádná ořezávátka. Moc se těším na dlouhohrající materiál, protože tohle EP je fakt skvělé!

 

Pár poslechů jsem věnoval opět obnoveným God Dethroned a jejich Illuminati. Těžko soudit po pár posleších, ale líbí se mi, že se vrátili k melodiím a více blackovému koření. Ještě nevím, jestli mě deska bude bavit nějak moc dlouho, ale zatím dobrý. Hodně jsem se věnoval novým Ævangelist. Dream an Evil Dream II je horkým adeptem na zklamání roku a možná i desetiletí. Takovou nudu a podprůměrný projev bych čekal od nějaké bezvýznamné smečky z horní dolní prdele a ne kapacity Thornova formátu. Jeho nový kumpán za mikrofónem - Stéphane Gerbaud - sliboval parádní krkavčák a nový oheň do rozkamaráděné kapely a ono nic. Stojí to za pendrek! Naopak mi velkou radost udělal nový projekt Oliviera Lolmèda z Plebeian Grandstand nesoucí název Mourir. Animal Bouffe Animal je skvělou pokrouceninou ohavností blacku s vpády chaotického HC.

 


 

// Ruadek

 

Christian Scott aTunde Adjuah - Ancestral Recall (2019)  ochutnávka

 

Christian Scott aTunde Adjuah a jeho totální jazzový přesah do world music, hip hopu a rocku s tunou perkusí a luxusních improvizací. Na poli jazzu jedna z desek roku. 

 

Damon Locks Black Monument Ensemble - Where Future Unfolds (2019)  ochutnávka

Damon Locks se svou šílenou deskou, plnou improvizací, bicích samplů, world music a psychedelie. Obklopen 15-ti členným kolektivem podobně smýšlejících hudebníků vytvořil hodně divokou směs vlivů, jazzu a muziky z ulice s hlubším politickým prostestem.

 

First Aid Kit - Ruins (2018)  ochutnávka

Osmnáctková deska mých oblíbených písničkářek, která je zase trochu jinde než předtím. V jádru ovšem neustále stejně výborné písničky, které se skvěle poslouchají.

 

Finsterforst - Zerfall (2019)  ochutnávka

Germánská epičnost od kapely, která touto deskou přerostla sama sebe a vytvořila opravdu velkou věc. Mix In Extremo, Lord of the Lost a germánského frázování.

 

Lorna Shore - Immortal (2020)  ochutnávka

 

Death-coreová symfonie, která překvapila. Je to hodně na základech death-coreu, ale chce to jinam a je to zlé, až to mrazí. Výborná deska. Od minulé placky velký krok pro Lorna Shore, doufám, že ho ustojí.

 


 

// Sarapis

 

Yoth Iria - Under His Sway EP (2020)  ochutnávka

Kdybych nečetl biografii Rotting Christ, tak bych se s Yoth Iria asi minul. Jenže zvláštní aura kolem svérázů Jima Mutilatora a Maguse mě už zřejmě vždycky trkne do oka, kdykoli se budu pohybovat v blízkosti nějakého jejich hudebního výplodu. V Yoth Iria tihle dva spojili síly s mladým, ale už dost ostříleným kytaristou Georgem Emanuelem a výsledkem je krátká nahrávka s přímočarým a chytlavým obsahem. Majestátní artwork výstižně vyjadřuje, oč na mini albu kráčí. Příjemné ochlazení.

 

Misanthrope - Bâtisseur de cathédrales: Les fissures de l'édifice (2020)  ochutnávka

 

Ani nová kapitola z deníku misantropa není regulérní album. Sice pěkných 32 minut, ale je to pořád jen EP, resp. jakýsi kompilát ze skladeb znovunahraných (Bâtisseur de cathédrales), dosud neslyšených (Déconstruction méthodique de la terre) i převzatých (např. Désenchantée od písničkářky Mylène Farmer). Misanthrope nejsou trvalou součástí středu mého zájmu, ale kdykoli zaslechnu prskavé dštění francouzské gramatiky z hrdla zpěváka S.A.S de l'Argilièreho a monstrózní basu Jeana Jacquese, mám pocit, že už nechci slyšet nic jiného. A tak je to vždycky, dokud mě to neomrzí, což obvykle zabere několik dní, ne-li týdnů. Tak jako teď.

 

Morna - Sentient Cultist (2019)  ochutnávka

 

Slovenská strela na konec loňského roku. Otěže progresivního metalu má Morna pevně v rukou. Tu a tam připepří mocným growlem, ale hlavně ctí zásady dobré melodie a členitosti skladeb. Líbí se mi charakter zvuku, který působí přirozeně. Aku bicí, živý kytarista a tak dále. Umělině mnohých prog nahrávek to nemůže být vzdálenější.

 


 

// Sorgh

 

Sepultura - Against (1998)  ochutnávka

První velká deska bez Maxe. A myslím, že je naprosto v pohodě, stále je to Sepultura se vším všudy. 

// Jirka D.: Pamatuju si, že mi tehdy ta deska vůbec nesedla a že “novou” Sepulturu jsem vzal na milost až s následujícím albem Nation.

// Victimer: A já až s Mediatorem… haha… ale já jsem v tomto ohledu fakt mimo...

 

Schammasch - Hearts Of No Light (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

 

Vader - De Profundis (1995)  ochutnávka

// Bhut: Dlouho neslyšeno… a přitom svého času tak oblíbené… ostatně jako celý Vader.

 


 

// Bodin

 

Voodus - Into the Wild (2018)  ochutnávka

 

V loňském roce jsem promeškal mnoho poslechových hodin, a tak není divu, že mi unikly nahrávky, které stojí za to připomenout. V předminulém roce vyšla nahrávka Into the Wild švédských Voodus, která mi sedla hned prvním poslechem. Tito raraši hrající na melodické vlně black metalu mají hodně blízko k dnes již pohřbeným Dissection, ale i trochu k dalším krajanům Necrophobic.


Necrophobic - Hrimthursum (2006)  ochutnávka

Necrophobic jsem v lednu protáčel velmi často. Pro album Hrimthursum mám velikou slabost a řadím ho k nejoblíbenějším od této smečky. 


Tomb Mold - Planetary Clairvoyance (2019)  ochutnávka

Stává se, že o některých kapelách nemá člověk ani páru, a pak najednou narazí na některé co vyrážejí dech. Kanadští Tomb Mold jsou toho jasným příkladem. Technický death metal jako řemen se zpívajícím (ten hlas!) bubeníkem. Poctivá práce!


Bonded - Rest in Violence (2020)  ochutnávka

 

Když se dají do kupy odpadlíci ze starých dobrých Sodom spolu s vokalistou Assassin, nemůže vzniknout slabé album. Prvotina Bonded sice nenabízí nic nového, ale je chytlavá s výbornými melodiemi a drží jako celek pohromadě.

 

Massacre - From Beyond (1991)  ochutnávka

 

Občas rád sáhnu do archivu a vytáhnu nějaký klenot, na němž jsem vyrůstal. Klasika žánru, která nikdy neomrzí.


Bohren & Der Club of Gore - Patchouli Blue (2020)  ochutnávka

 

Naprosto nádherná porce noir jazzu berlínského tria Bohren & Der Club of Gore, kterému nedávno vyšla novinka Patchouli Blue. Nahrávka každopádně na vícero soustředěných poslechů.

 


 

// Symptom

 

The Needle Drop  ochutnávka

Anthony Fantano a jeho svěží postřehy k hudbě všeho druhu. The Internet's Busiest Music Nerd!

 

Eddie Jones - Let's Stop Fooling Ourselves (1967)  ochutnávka

Soul s duší. Fajnšmekrům doporučuji i verzi Joea Pesciho.

 

Johann Sebastian Bach  ochutnávka

Porce klasiky v režii Netherlands Bach Society.

 

Deafheaven - New Bermuda (2015)  ochutnávka  naše recenze

Intenzivnější podoba stále mladé americké blackgaze stálice.

 

Alcest - Souvenirs D'un Autre Monde (2007)  ochutnávka

Tady Neige rozkopl dveře do světa snového post-metalu.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lulok / 20.2.18 16:04

Autor ma pravdu, jedna skatulka je nesmysl, clanek je toho sam dukazem. Zatimco autor je ocividne biasovan jednim 'alternativnim' smerem, ja naopak dlouho nevydrzel poslouchat kanalovy zvuk (rozumej reverbu az do pekla) Inferna (asi atmosfera) a po poslechnuti si par songu mixu Kabatu vs. Elektrick Mann vs. Rammstein jsem si malem naplakal do klavesnice, co ze to vubec vzniklo za pocin, kdy nekdo spatne zkopiroval link nominovanych kapel. Samotna kategorie ma timpadem pro hudebne narocnejsiho divaka nulovou hodnotu, protoze do salatu hazi jak zeleninu, tak zelezne piliny i se zbytky upilovaneho prstu. Alternativni hudba je nesmirne obsirny vesmir sam pro sebe a podle me spise ta kategorie vznikla za ucelem toho, aby to snaze pochopil i prosty volic Zemana a neocekavalo se od nej, aby mrskal zpameti skatulkama ikdyby ho probudili o pulnoci s revem ,,uprchlik ti krade praci a nechce pracovat.'' Na jednu stranu je sice fajn, ze se nekdo snazi vsimat si i hudby mimo neumirajicich stars ze Slagr TV, na druhou stranu o to spousta 'alternativnich' kapel ani nestoji (ikdyz hadam ze nektere se muzou tetelit blahem, ze to dotahli az semka a ted uz se konecne bude ten cash sypat jak z neziskovek). Kazdopadne dle meho skromneho nazoru tato cena nema zadnou vypovidajici hodnotu a ani mit nemuze, tudiz pro mne je to pouze dalsi 'zabavny porad' na urovni Slavika (no mozna Andelu preci jen timhle krivdim, Slavik reflektuje nevkus a bahno dnesni doby a ovci masy, zatimco Andel je preci jen vic posh). Aliexpress... eh... teda hasta la vista.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky