Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Dark Buddha Rising - Mathreyata (2020)  ochutnávka

Nejsem pravidelným návštěvníkem na téhle temné mši, ale občas se zastavím, jen tak pokecat. Nová deska je dobrá, resp. je to muzika, která mě svým způsobem oslovuje. Pravda, trochu mě vyděsilo, že závěrečná skladba Mahathagata III není cover Oranssi Pazuzu, protože jsem o tom byl při jejím poslechu naprosto přesvědčen. Je teď trochu otázka, jestli je to dobře. 

// Victimer: U mě postup jako vždy. Rychlé seznámení, několik seancí a dávám to k ledu. Až později propukne rituál naplno. 

Sólstafir - Endless Twilight of Codependent Love (2020)  ochutnávka  naše recenze 

Slabota. Nic jiného mě nenapadá. Sólstafir si našli svou pozici, svůj výraz a obojí se to zalíbilo, takže tlak na to chrlit jednu stejnou desku za druhou tady asi je. Vyslovený nebo skrytý. A že jednou musí dojít vítr z plachet, je naprosto přirozené. Mám pocit, že zatím nejvýrazněji přestalo foukat právě teď. S tragickým vokálem jako problém číslo jedna. 

// Garmfrost: Souhlas. Už posledně jsem frflal, ale teď je to rozhodně o ničem. Ještě tak klipy mají Sólstafir dobrý, ale jinak už asi nic. Bejvávalo...

Lunatic Soul - Through Shaded Woods (2020)  ochutnávka

Mariusz Duda jako lesní muž. Přiznám se, že kdyby ta deska nevyšla, nikdy bych tomu neuvěřil. Duda je pro mě Riverside a prog rock a takové ty věci, které s tlejícím listím nemají mnoho společného. To přenechávám starým Ulver, Tenhi, Agalloch a jim podobným. Ale je rovněž fakt, že Dudovo podání podzimního lesa je z úplně jiného těsta - takový rozverný folk v hezkých kostýmech. No, budiž mu přáno. 

Hatebreed - Weights of the False Self (2020)  ochutnávka

Staří veteráni se svým veteránským přístupem. Stejný obal, stejný vydavatel, stejná muzika, stejné všechno. Je to docela zajímavý kontrast - ta deska je nasraná jako obvykle, ale přitom totálně vyčerpaná a unavená. 

Pallbearer - Forgotten Days (2020)  ochutnávka

Čtvrtá deska mých oblíbených zpívajících doomařů, kteří na těch dvou předchozích předvedli výbornou formu. Na té aktuální trochu váhám, respektive po několika posleších se mi album nikam neposouvá a pořád zůstává v takové skrčené, nezajímavé pozici. Objektivně si říkám, proč by mělo být horší než desky dřív, ale vnitřně mě zatím nějak neoslovuje. 

// Victimer: No právě… předchozí desky mám rád všechny, s tou novou mi to neladí. Je to takové bez náboje.

Pigsty - Pig Blood (2020)  ochutnávka  naše recenze

Jeden český zástupce pod heslem kolegové doporučují. Zkusil jsem. Za mě určitě překvapení směrem na pozitivní stranu, parametry desky jsou nastaveny vysoko, aranže namíchány velkolepě, dramaturgie desky nemá chybu. Asi to nebude láska na celý život, ale teď a tady to funguje dobře. 

// Victimer

Elbe - Eschatology (2020)  ochutnávka  naše recenze

Jak mi přišly Sudety mělké a předvídatelné, tak jsem s radostí přijal Eschatology jako desku, která mě obestoupila ze všech stran. Jako jesenické hory. Je jedno, jestli je na novince víc metalu nebo doomu, ale tentokrát mě chytla atmosféra. A taky vokál. Insomnic disponuje zvláštní barvou hlasu a ten čistý se mi líbí ještě víc jak murmur. Mám rád kontrasty a Eschatology je nabízí po celou svou hrací dobu. Meditace i vztek, hory i údolí. Na Priessnitz nedám dopustit, ale i Elbe to v sobě mají. Cítím, že jo.

Pigsty - Pig Blood (2020)  ochutnávka  naše recenze

Na Pigsty jsem málem zapomněl. Vnímal jsem je spíš z kompilací, ze zinů a z festů. Že bych si doma choval prasátka protahující ksichty do zvláštních patvarů, to ne. Prasečí krev je ale skvělá. S nadhledem a talentem nabouchaná deska. A ty symfo prvky, bombička. To, co jinak v hudbě příliš nemusím, mrdne do chlívku kapela, od které bych to nečekal a způsobem, který mi naprosto vyhovuje. Všeho s mírou a zase zmíním ten nadhled. Radost!

Jesu - Terminus (2020)  ochutnávka

Krása pravých Jesu, jejich souladu, slepených snů i disharmonií. Jak bylo nedávno vydané EP Never tanečně experimentálním předkrmem, jenž nebyl každému úplně po chuti, Terminus ukazuje Jesu dřevní a lpící na svých tradičních prvcích. Ospalé rytmy, post strojnické koma bucharu, rozostřená atmosféra. Milo i nemilo. Zatím jsem v klidu, třídím si dojmy a celkově našlapuji spíš opatrně. Nechci se spálit a raději si nechat Terminus na hodně dlouhých večerů.

Puscifer - Existential Reckoning (2020)  ochutnávka

Můj vztah k Puscifer vážně ochladl minulou deskou Money Shot. Je to ale čistě moje chyba, než abych si vážně myslel, že je ta deska špatná, nebo horší jak ty před ní. Nedal jsem jí moc času… S novinkou Existential Reckoning ten přístup měním, nechci ho opakovat. Počáteční totální nevýraznost a snad i špatný žert mi roste před očima a vtahuje do světa pusciferiálního minimalismu. Kdo však nehoví elektronice, která se navíc nemíní nějak otevřít a pořádně rozkvést, ani by to asi neměl pokoušet. Je to přesně ten typ alba, o kterém si myslíte, že se jeho autoři až moc zahleděli do sebe a dali se slepou uličkou, ale nakonec je opak pravdou. Jsme spolu v rozkvětu. Otázkou zůstává, jak moc vážné to je. 

Ondskapt - Grimoire Ordo Devus (2020)  ochutnávka

Návrat švédských mistrů řemesla čertovského po deseti letech. Grimoire Ordo Devus zní mocně a nepřemožitelně, stejně jako ploše a roztahaně. Jak z toho ven? Ládovat další kvanta poslechů a zkusit objevit něco pod povrchem. To by teď rozhodně bodlo. Abych si pak nemusel myslet, že to Ondskapt přepálili. Jako mnozí další… Jinak je ale ta jejich vyváženost hymničnosti a brutality ze severu nepokrytě vražedná. Ten sound zkrátka musíte milovat!

// Garmfrost: Já se soudů zatím vyhnu. Dám tomu čas a uvidím. Přece jen Ondskapt!

Kurtizány z 25. Avenue - Honzíkova cesta (2020)  ochutnávka

K25A jsou moji oblíbenci. Kluboví lektoři desek jako Ubiquity a Strach, které pořád žeru i s navijákem. Tehdy to všechno začínalo, člověk se do toho namočil a už nebylo cesty ven. A to bych tu svou mohl správně nazvat Honzíkovou. Postupem času a alb mi sice úplně všechno nevonělo, ale vždycky jsem si poslechl co bylo třeba, abych věděl, kudy se milá kapela ubírá. V Opavě jsem si po x letech zašel na koncert Kurtizán do 13ky. Bylo tam strašně málo lidí, až nedůstojně… To bylo ještě bez Dana Kurze. Mám ho vlastně rád, nebo nemám? Simon byl jenom jeden… Novinka je prozatím otevřená záležitost. Něco dobrý, něco né, leckdy moc na sílu. Musím to sladit a být si jistý. Novou desku po letech ale hodně oceňuji, je to svátek.

Nekola - Lidémoni (2020)  ochutnávka

Ke kopřivnické kapele Nekola chovám velké sympatie a jakmile se mi dostala do rukou jejich druhá oficiální deska, nešlo než znovu začít rozplétat pavučiny snové alternativy. Musím se přiznat, že zatím je můj příjem takový obyčejnější, pokud si tedy dobře pamatuji, jak nadšeně jsem vnímal debut Nekologie. Druhá deska mi zatím vychází jako méně magická, více písničková a asi bude na více poslechů. Což není nikdy na škodu. Mám smysly dokořán.

!T.O.O.H.! - Free Speech (2020)  ochutnávka

Vy kusy mrdacího masa + Sen to není, nesmí = první dvě dema chorého projektu !T.O.O.H.!, jenž oblažoval svou zvráceností období, kdy jsem byl plně aktivní na festivalech, kupoval ziny a měl přehled, co se kde šustne na domácí scéně. Nyní na zine sám píšu, vím prd a jako progresivní pacient ústavu pro lemplost mysli pozorně naslouchám. Třeba, jak za ta léta hudebně vyspěli právě !T.O.O.H.! Obal je hnus, hudba výživná a lyrika typu: Když jsem ji uškrtil, tvářil jsem se u toho jako Othello, doufám, že to tu lesbu doprdele bolelo… znovu ukazuje, že mazat se s tím příliš nebudeme.

Jsem rád, že mám ve výčtu hned pět českých kapel. To se neděje moc často, ale krásně se to sešlo. Přeji jim jen to dobré. Z dalších listopadových adeptů bych rád zmínil Self Hypnosis, které tu před měsícem probíral Bodin. Greg Chandler a jeho kolega spojují doom, progres a industrial velmi netradičně, nešlo odolat. Zpět jsou Inquisition, ale jejich novinku vnímám jako zklamání. Ty bodavé riffy s frog vokálem jdou tentokrát posluchači až moc na ruku. Je to pomalé, moc otevřené, melodické a s ozvěnami středověku. Ehh, asi nebudeme kamarádi, ale jedu to dál. Zahleděl jsem se do gothic / doomíku Italů Shores Of Null, v němž je cosi starého a opravdového, co mám rád. Nová The Corona Lantern mi zatím pod vousy nejde, ale tady to bude určitě o delším rozjímání. S novým EP se vytáhl projekt Ewigkeit a je to zase trochu jiné, než jsem zvyklý. Řekl bych, že nejlepší to bude titulovat jako trochu jiný stoner metal. Doom metalový soundtrack Sunyata vyjde jako recenze už velmi brzy. Je to bombastické a propracované dílko, které zní na současné poměry dost netradičně a masívně. Rozhodně dobrá věc. 

// Garmfrost

Akhlys - Melinoë (2020)  ochutnávka

Nečekal jsem od Naase Alcametha a jeho Akhlys nic menšího, než co představuje Melinoë. Akhlys patří mezi to nejlepší, pod čím je tento démon podepsaný. Nightbringer mě na poslední řadovce dost zklamali, ostatní kapely a projekty jsou hodně fajn, ale Akhlys se svou bestialitou protknutou dark ambientem mi imponují fakt hodně. V podstatě se dá říct, že Melinoë se od The Dreaming I zase tak neliší. Ale nová sestava a zejména pak nový bubeník desku posunují do dříve netušených vesmírů. Bomba! Jsem nadšen!

// Bodin: Parádní věc. Hodně nakažlivá. 

Atrexial - Gargantuan (2020)  ochutnávka

Atrexial jsou pro mě novým pojmem. Jejich debut mě minul, o to víc si však užívám aktuální Gargantuan. Asi lze o desce říct, že není ničím výjimečná, ale imponuje mi její nespoutaná energie a docela uvěřitelná zloba. Divocí Španělé mixují black s deathem. Občas rubou struny a paličky hlava nehlava, sem tam střihnou mocnou atmošku… Zatím se bavím hodně. Jak dlouho… Netuším. 

Auðn - Vökudraumsins fangi (2020)  ochutnávka

Auðn jsou už starými známými harcovníky z islandského sopečnatého světa. Na nové desce opět nabízí příjemný mix melodií a divoké surovosti. Vökudraumsins fangi je často hodně niterná záležitost, melodie až překvapí svojí naléhavostí. O to víc pak cupují sypačky a jedovatý scream. Zvukově je album ošetřeno relativně čistým zvukem, což mu může škodit po extrémní stránce, ale mě to rozhodně nevadí.

Loudblast - Manifesto (2020)  ochutnávka

Loudblast jsem za starých časů dost žral a hrdě nosil nášivku na svém křiváku. Pak se po nich slehla zem. Návratové desky mě minuly, ale Manifesto nemůžu přestat poslouchat. Ty vole, to je mazec! Borci nezapomněli, jak se má hrát kulervoucí death staré školy, ale zas tak to úplně není. Loudblast na Manifesto totiž zní dokonale moderně. Občas příjemně sypou, často jsou však jak se říká - groove. Houpanice svádí k headbangingu, čili k motání palicí a láká k moshpitu neboli bordelu v kotli.

Sorcier des Glaces - Un Monde de Glace et de Sang (2020)  ochutnávka

Tohle je špica! Sorcier des Glaces vždy patřili mezi to nejlepší a nejzajímavější z kanadské scény. Připadne mi ale, že až na Un Monde de Glace et de Sang svoji sílu a přesah kapela ukázala nejvíc. Všechno tady je - raw black, synťákové melodie, krkavčák a epická rozměrnost. Album je skvěle nemoderní, není ale utrápeně zastaralé. Naopak dýchá svěžestí a uvěřitelností. 

Draconian - Under a Godless Veil (2020)  ochutnávka

Ač milovník doomu i jeho mixematózy s gotikou mě tvorba Draconian míjela. Kdysi jsem krásku a zvíře v metalu celkem bral, byť jsem nikdy nebyl jejich kdo ví jakým fandou. Proto jsem ani Draconian nedal šanci na mě zapůsobit. Nicméně zcela náhodou na mě při brouzdání po youtube padl klip ke skladbě Sleepwalkers a já čučel na obrazovku jako malý Jarda naprosto pohlcen melancholií a krásou melodií. Celé album Under a Godless Veil je takto silné. Nevím, asi ze mě jejich velký příznivec nebude, ale aspoň chvilku mi budou dělat komparz k temným dnům a já se budu vlnět v rytmu gotické slasti alba. Proč ne...

// Ruadek: Jsem potěšen, poslouchá se to dobře a je to taková vzpomínka na gothic - doomové časy. Není to nic, z čeho by spadla brada na zem, je tom ale cítit slušný potenciál a přínos. Zpěvačka připomene kombinaci mezi  Sharon den Adel a Aleah Stanbridge.

Je mi jasné, že bych tady mohl vypisovat muziky daleko víc. Fakt posoluchám hodně. Vyšlo toho teď ještě víc. Výborná je novinka vrahounů Macabre Carnival of Killers, nádherné je EP Macabre Cabaret neskutečných My Dying Bride, bravurní je Edder and Bile od Cadaver nebo a hlavně Moment mých oblíbenců Dark Tranquillity. Atd., atd…. Všechno jsou to parádní věci a jen tak je z přehrávače nepustím.

// Ruadek

Faithless - Al Blessed (2020)  ochutnávka

Nová deska na sebe nechala čekat fakt dlouho, ale fakt, že stojí za to. Nesmírně pozitivní náboj, jaký z ní sálá do všech stran, to nepopíšete. A je to první deska bez Maxi Jazze.

Stinky Lou and the Goon Mat - 12 Roots n' Boogie Blues Hits (2008)  ochutnávka

Dvanáctka dřevních bluesových prasárniček, kdy o náladě vypovídá už jen obal desky. Tohle je divoká jízda, na kterou se paří.

The KLF - The White Room (1991)  ochutnávka

Anarchie devadesátkové elektro scény v nejhustějším ražení. KLF jako byli rockové hvězdy elektronické scény a tahle deska byla definicí doby. Ty synťáky, to se prostě musí slyšet.

// Victimer: Pamatuju, paráda, vymykali se.

Underworld - Second Toughest In The Infants (1996)  ochutnávka

Ne nadarmo sem dávám další ikony taneční scény, o pět let dále. To bylo tak, když jakýsi DJ poklepal Hydeovi na rameno a domluvili spolupráci. Vznikla nejhustější palba té doby, na jakou dodnes vzpomínám s hodně přiblblým úsměvem. Byla to doba pařby, rytmů, objímání vlnících se boků, nočních cest z festivalů a příliš malých stanů na to, aby se v nich dalo dělat úplně všechno, jen ne spát. Deska, která definuje mé, v mnohém, bouřlivé taneční dospívání a nikdy mi nepřestává znít v hlavě. 

Shining - Redefining Darkness (2012)  ochutnávka

A trocha depresivního suicide - black metalu závěrem od mých nejoblíbenejších průvodců do světa za oponou. Hodně pozitivní dojmy. 

// Sarapis

Fates Warning - Long Day Good Night (2020)  ochutnávka

Fates Warning se v této dekádě příjemně rozjeli a v ustálené sestavě přichází s dalším albem. Hudební progres už to není jako kdysi a při pohledu na tracklist o třinácti položkách a více než sedmdesátiminutovou stopáž se nějaký ten mikrospánek šoféra za volantem dá očekávat s nemalou jistotou. Dosavadní náslechy toto podezření nevylučují, ale zároveň většina skladeb hezky řetízkuje a elektrizujícím půvabem láká k dalšímu poznávání. Samozřejmě všichni excelují od A do Z, radost poslouchat např. elegantní hru Joeyho Very, který parádně vylezl z mixu a páchá čertoviny.

Pain of Salvation - Panther (2020)  ochutnávka

Opatrně naposlouchávám i novinku od Pain of Salvation. Jak se na youtube zvolna objevovaly klipy, s klapkami na očích jsem se snažil najít záchytné body, ale teprve s kompletní deskou se dá konečně něco podniknout. Tempo oproti In the Passing Light… zase zvolnilo a nápady trochu prořídly. Nebo je to jen zdání a pod slupkou se skví lahodný plod? Jediné co se nezměnilo je obal, který oku opět nezalahodí.

// Garmfrost: Já zkouším a pokaždé si něco vymyslím, abych nemusel poslouchat dál. Nebaví a to že moc.

// Ruadek: Další poloha, tentokrát skoro až ala Linkin Park, kapela udivuje odvahou, s jakou nepřestává hledat další polohy. Dal jsem tomu hodně poslechů a vůbec bych to neodepisoval. Každopádně pro hráče jejich formátu zvláštní deska, která vůbec neobsahuje hráčskou živočišnost, ale spíše chladnější strojový odstup, což je poměrně škoda.

!T.O.O.H.! - Free Speech (2020)  ochutnávka

A teď něco z úplně jiného soudku. !T.O.O.H.! do každé domácnosti! Anebo radši ne, ale až děti ulehnou po náročném dni distanční výuky do svých pelíšků, rodičům přijde tato radioaktivní nekorektnost jistě k duhu. Balancování na hraně, někdy možná i za ní, ale sranda musí být a když je to v mainstreamu spíše tragikomedie, tak aspoň podzemí by mělo držet lidi při humoru. Navíc hudebně žádné béčko, ale diktát!

// Bodin

Sólstafir - Endless Twilight of Codependent Love (2020)  ochutnávka  naše recenze 

Budu nekompromisně zlý. Velké očekávání se nenaplnilo. Novinka Sólstafir je snad nejslabším počinem těchto islandských kovbojů. Skladby jsou nudné (výjimku tvoří skladba Dionysus), bez žádného výrazného náboje a nakopnutí, ničím mě neoslovily a album je jako celek totálně bez šťávy. Po čtvrtém poslechu to vzdávám a nehodlám se už vracet. Hořké zklamání.

// Ruadek: Deska, u které patrně ještě strávím dost času, než ji odepíšu, ale stále tomu ještě dávám naději. Ano, vývoj kapely jest pozastaven na dobu neurčitou, což je u těchto kovbojů dost škoda.

Sunyata - The Great Beyond (2020)  ochutnávka

Perfektní atmosférický doomově laděný příběh s podmanivou zvukovou stěnou.

Katla - Allt þetta Helvítis Myrkur (2020)  ochutnávka

Pokud mi někdo spravil chuť po nemastných a neslaných Sólstafir, tak jsou to právě islandští soukmenovci Katla. Totálně nabušené album apokalyptickým post-rockem s nádechem černého kovu, hutnou atmosférou mě posadilo na zadek a naprosto uzemnilo. Horký adept na album roku? Ano!

// Ruadek: Tak to tedy ROZHODNĚ ANO !!! Též poslouchám a nestačím se divit tomu, kolik se toho dokázalo na desku vejít. Tohle je hodně silná věc. Neskutečně. V jinak docela slabém roce na dobrou muziku výjimečně silná věc. Čekejte recenzi.

// Lomikar: S těmi ‘soukmenovci’ bych byl raději opatrný. Vzhledem k pozadí a vzniku Katly. to vypadá zatím, že veškerá svébytnost a odvaha, kterou do alba Ótta měli Sólstafir v sobě, byla vyluxována k tomuto projektu. Působí překvapivě mladě, dravě, nápaditě a nekonformně. 

Killing Joke - Hosannas from the Basements of Hell (2006)  ochutnávka

Dle mého asi nejlepší album od post-punkových Killing Joke. Album, u kterého těžko hledám nějakou slabinu. 

Black Sabbath - Headless Cross (1989)  ochutnávka

Na Black Sabbath nedám dopustit. Často se vracím k poslechům a projíždím alba z různých období. Vyzdvihl bych album s Tony Martinem a to parádní Headless Cross, které má tolik silných momentů, že by vystačily na další alba.

// Sarapis: Jasná a nezdolná klasika.

// Lomikar 

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Wish I Weren't Here (2019)  ochutnávka

Mezi čtyřmi zdmi svého bytečku málokdy zazní jakékoli hudební epopeje, protože muziku poslouchám téměř výlučně venku za cílených pochodů, pomalých vycházek apod. Doma pak pouštím leda mluvené slovo. Poslední týdny nicméně jsem se přistihl z lidské řeči poněkud unavený a došlo na to, že jsem si musel najít domácího hudebního společníka. Tím se stala zatím téměř kompletní diskografie rakouských houbařů Die Blutharsch, které po posledním živém setkání považuji snad téměř za kamarády. Úžasný, hrdě falešný vokál, psychedelické kytary, hučící samply v pozadí či nevyzpytatelné klávesy. Každá jejich fošna je docela jiná a já mám pocit, jako bych měl doma dobrý kámoše, pili jsme pifka a pouštěli si spokojeně navzájem přinesený desky. 

Gire - Gire (2007)  ochutnávka

Zvukově sice trochu přeřvaná, ale jinak velmi povědomá metalová avantgarda, která vás vede opravdu všelijakými hudebními cestami. V čem je povědomá? No jakmile uslyšíte ten rytmus v téměř každé písni, tak hned zvíte, že za tím stoprocentně stojí Tamás Kátai z Thy Catafalque. Koneckonců tím si také vysvětluji tu pro něj typickou eklektičnost celého projektu. První a poslední album Gire není dokonalé, ale je velká škoda, že kapela těsně po něm došla svého konce, protože z něj vyloženě ční, že jejich druhá, případně třetí deska, dokonalá být mohla.

Tom Tykwer, Johnny Klimek, and Reinhold Heil - Lola Rennt OST (1998)  ochutnávka

Nedávno jsem si dělal žebříček nejlepších úvodních titulkových scén u filmů. Čtvrté místo obsadil Fight Club, třetí Se7en, druhé Lola Rennt a první samosebou Enter the Void. Pouze Lola je ale film, který nadále neopouští předem uvedený rytmus a je poháněná neustálým elektronickým tepáním po celou svou délku. Navíc hezky upomíná na to, jak zněla německá taneční hudba koncem 90. let. 

// Symptom

Amenra - De Zotte Morgen (2020)  ochutnávka

Amenra minimalistická, krásná a intenzivní.

Beyond The Ghost - Eternal Drift (2020)  ochutnávka

Honba za vlastním stínem skrze ledově chladný ambient.

Radiohead - OK Computer (1997)  ochutnávka

Rocková klasika let devadesátých.