Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Constellatia - Magisterial Romance (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Constellatia je poměrně nové jméno z Kapského Města (JAR), které ale nepředstavuje úplné nováčky na scéně, byť tahle deska je po debutu The Language of Limbs (2019) teprve jejich druhým albovým zářezem. Ten vyšel na Season of Mist a řekl bych, že by mohl potěšit všechny příznivce post-black metalu, atmosférického black metalu, blackgaze a podobných směrů. Pro přirovnání bych uvedl třeba londýnské Fen, ale asi by vás napadla další velká spousta podobných jmen. Constellatia nic nového nevymýšlí, ale to, co hrají, hrají docela dobře. 

Candlemass - Sweet Evil Sun (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

První poslech jsem myslel, že nedám, ale nakonec jsem to zvládl až do konce. Candlemass už před mnoha lety ohlašovali konec kariéry a ve světle aktuální desky je docela škoda, že to nedodrželi. Kromě velké nudy novinka obsahuje zcela naférovku obšlehnuté staré skladby v novém kabátě, což sice chápu, že uspokojí zaryté fanoušky, kteří dostanou své jisté, ale při pohledu z lehkého odstupu je to těžká až trapná slabota. 

Smog - Nuor (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320 kbps)

Na Smog jsem narazil náhodou, zaujal mě obal, zaujal mě název a pak už se to vezlo. Podle všeho jde o nepříliš věkovitou a nepříliš výkonnou německou kapelu, která se po sedmi letech dokopala k debutní desce plné těžkých riffů a starého práchnivého doomu, který v mnoha ohledech působí dost amatérsky a naivně, ale vedle toho i dost opravdově, odžitě a autenticky. Svým způsobem mě to chytlo. 

Vypsaná Fixa - koncert 19. 11. v KD Vídeň  

Vídeň v titulku berte prosím tak, že to není Vídeň jako Wien, ale taková malá prdel na Vysočině, kousek od Velkého Meziříčí, jen o něco málo větší prdel, než v jaké žiju já. A nejít na Fixu, když vám hraje ve vedlejší dědině? Šel jsem, tedy šli jsme se ženou, což byl po letech mateřského lockdownu docela odvaz. Fixa byla jedním slovem výborná. Svým projevem pevně zakotvená v devadesátkách, kdy dvě hlučné kytary hrají hlavní slovo, kdy když se připaluje cigareta, tak se nehraje na kytaru a na bicí jen jednou rukou, a těch cigaret bylo hodně, stejně jako písniček, které kromě poctivé probírky nové desky pořádně prohrábly i minulost. Žádné laptopy, žádné samply, prostě muzika živě …. což je takový povzdech z poslední návštěvy Prahy, kde jsem byl s Krustym na dánských VOLA, u nichž toho šlo z repráků tak zhruba dvojnásobek, než kolik skutečně hráli. Prostě šméčko na lidi. Fixa si v tomto ohledu na nic nehraje, byla skvělá a skvělí byli i fanoušci, kteří regulérně pařili jako diví. Dlouho jsem něco takového nezažil. Ale samozřejmě jsem stál vzadu a nahoře, mám už svoje roky. 

Pavel Klusák - Gott: Československý příběh (2021)

zdroj: kniha

Po pravdě hudební knížky moc nečtu a to, že budu číst něco o Gottovi, bych ještě nedávno považoval za pěknou ptákovinu. Tuhle knížku jsem dal mámě k narozkám někdy loni a po nějakém čase mi ji podstrčila, prý ať si ji přečtu. Dlouhou jsem potom kolem ní chodil a šklebil se jak úřednice za přepážkou, ale nakonec jsem ji otevřel … a během pár dní zhltnul. Doslova. Klusák vzal Gotta pěkně od podlahy, ořezaného o všechny mýty a legendy, které kolem sebe šířil především Gott sám, a naservíroval nejen jeho, ale i celkový kontext doby pěkně na talíř. A ten kontext doby, ta žumpa českého (nejen normalizačního) popu, to je na té knížce to nejcennější. Těžiště knihy leží v rozpětí 60. až 80. let, období po revoluci už vzal Klusák letecky, ale právě to období minulého režimu je pro někoho, kdo tuhle dobu pouze štrejchl na konci její kariéry, velmi hodnotná potrava k přežvykování. Kniha je navíc moc pěkně udělaná i graficky, moderní se vším všudy. Cena Magnesia litera je myslím zcela na místě. 

// Victimer

Monolithe - Kosmodrom (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Melodický, progresivní a kosmický doom metal na devátém albu Monolithe. Deska na hodně poslechů postupně odkrývá moc pěkná místa, ale ještě se neodvážím vynášet zásadní verdikt. Ty futuristické klávesy a různé melodické finesy (jako třeba ve skladbě Soyuz ale můžu). Se Sovětským svazem na věčné časy!

// Sorgh: Tohle zní moc dobře a zdá se mi, jakoby se Monolithe víc otevřeli světu a dalším vlivům. Je to hodné zkoumání.

// Sarapis: Navnadilo.

Skrika - Soludenia (2022)  ochutnávka

zdroj: flac 

Druhý díl konceptu Montyho Adkinse a jeho nevšedního dark ambientu. Jak jsem již uvedl u prvního dílu TADY, u snových melodií tohoto stylu jsem se dostal k až celkem logické únavě materiálu a dost si vybírám. Skrika je v tomto případě svým neotřelým přístupem s různými přesahy ideální společník. Opět velmi dobrá deska, kterou hodlám zpracovat.

Diĝir Gidim - The Celestial Macrocosmic Scale… (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

První album tajemných black metalistů Diĝir Gidim jsme probrali zde v jednom z Nedělních poslechů, v těchto dnech vychází album druhé. Jeho ukrutně dlouhý název jsem ořezal, ale dost řežu i jeho ponuře avantgardní muziku. Opět to bude chtít více času a studia, abych si vše srovnal, ale první poslechy jsou velmi dobré a přínosné.

ULVTHARM - Wrēkō (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Za debutujícím, rituálně industriálním projektem ULVTHARM stojí švédský maniak tamější elektro scény Jouni Heikki Ollila. Tento člověk se v minulosti aktivně podílel na vzniku zásadních formací jako Pouppée Fabrikk nebo Mz.412. Právě pro Mz.412 měl v roce 2018 při pobytu v Malajsii komponovat nový materiál, ale ne vše se k němu hodilo. Nehodící se škrtněte, ale protože je škoda to vyškrtnout úplně, vznikl nový projekt ULVTHARM. Zaměřil jsem, přiostřuji a rád bych se časem dokopal k recenzi. Je to na mé vlně.

Arkona - An Eternal Curse Of The Pagan Godz (2022)  ochutnávka

zdroj: flac

Legendární demo (1994) polských blackošů Arkona znovuvydané u labelu Old Temple, který se čas od času připomene a kydá špínu správným směrem. Nový obal, CD a trička, a taky stará láska k této kapele. Všeobecná radost z toho, jak se dělal black v devadesátkách. Syrový a atmosférický, zběsilý a temný. Kdo pamatuje tyhle časy a v Brně třeba firmičku Eclipse, potom Long Ago Records, běduje správným směrem.

// Bhut: Jediná akceptovatelná Arkona. Ovšem z dávného syrového období stejně nejraději sahám po Nocturnal Arkonian Hordes. 

// Bhut

Darkthrone - Astral Fortress (2022)  ochutnávka

zdroj: CD #CDVILEF959 / LP #VILELP1007

Možná, že už jste četli drobné názory na Metalopolis, že se jedná o nejlepší desku kapely za posledních patnáct let… no… nesouhlasím. Teď vážně neřeším vkus, to je každého věc, ale čistě technicky je tento názor mimo. Totiž posledních patnáct let Darkthrone směřují právě k tomu, co hrají i nyní. Není to žádný okamžitý přerod, ale pozvolný vývoj, který lze právě dané období dobře sledovat. Takže jestli se vám posledních patnáct let Darkthrone nelíbili - nebudou se vám líbit ani teď. Pokud budeme brát v potaz to, že právě před probíranou dobou bylo aktuální album F.O.A.D. (rok 2007) musíme dojít ke zjištění, že právě zde je ve větší míře využíván odkaz dávných heavy/speed metalových kapel. Na dalších albech se pánové už jen vraceli v čase a hráli si prakticky, co chtěli, což vyústilo v nejslabší desku v celé diskografii - Eternal Hails. Astral Fortress tak je sice mnohem lepší než album minulé, ale určitě bych jej nestavěl výš než Circle The Wagons třeba. Pokud by mělo Astral Fortress plynule navázat na F.O.A.D., tak to bude sakra šok, obzvláště když roku 2006 albem The Cult Is Alive pánové přeťali své dost sklíčené a nihilistické období, což deklarují předešlá alba jako Sardonic Wrath nebo Hate Them. Žádný doom (ten dřevní) tady ještě nebyl, ačkoliv určitá poťouchlost se už v tom roce 2006 vystopovat dala, ale teprve v pozdější tvorbě byla čím dál citelnější včetně jasného postoje “být nad věcí”. Tak to prostě cítím. Nicméně album je to kvalitní, to beze sporu. Už jen ten zvuk (zejména bicích). Naprosto přirozený, syrový a uvěřitelný. No další chválu si schovám do recenze… a možná i další pindání.

The Hives - The Black And White Album (2007)  ochutnávka

zdroj: CD #0602517474642

Majstrštyk, ostatně jako skoro všechno od nich. Jen je už nějaký čas (10 let) podezřele ticho…

Nansarunai - Ruins Of The Moonlight Temple (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Raw black metal jak víno. Jo, tohle fakt můžu. 

Disillusion - Ayam (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Asi jsem čekal příliš. Nějak se do toho nemůžu úplně dostat… Ale chce to čas, tohle není hudba na jednorázové utření. 

// Sorgh: Taky to zkouším a jak mě to zpočátku chytlo, tak to zase celkem rychle vyšumělo. 

Truchło Strzygi - Gwiezdny Demon (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Tohle ti urve prdel, kámo. Žádný sraní, ale nehorázně drzá energie. Chleba se už nepeče, ale horko je pořád pěkný. Vostrá věc jak svině. 

// Garmfrost

Mournful Congregation - The Exuviae of Gods - Part I EP (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Vlastně s půlročním zpožděním na mě padá tíha pohřebáků Mournful Congregation v podobě jejich posledního EP The Exuviae of Gods - Part I. Toto EP se stopáží běžné řadovky v listopadovém stmívání je velice příjemným soundtrackem k padajícímu listí a špinavým botům. Jak jinak - jsem opět nadšen.

Diĝir Gidim - The Celestial Macrocosmic Scale… (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Italská dvojice Diĝir Gidim bez debat nahrála jednu z největších blackových událostí roku. Amtosférický, zajímavě zlý ale ne přes čáru a řádně majestátní je druhý zásek této nevšední kapely. Opakuji se, ale jsem nadšen!

K.F.R. - Pure Evil (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Tohle šílenství mě dostalo, pohltilo a donutilo se v noci otáčet… Mrkněte na ten klip, to není člověk…

Drudkh - Всі належать ночі (All Belong to the Night) (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Drudkh jsou metaforičtí, poetičtí a melancholičtí. Jsou i plni vzdoru, bolesti a hněvu… Nádherná deska…

Djevel - Naa skrider natten sort (2022)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Djevel ještě nenahráli desku, která by mě nepohltila. I letošní nadílka Naa skrider natten sort během krátkého rozkoukání zcela obsadila moji mysl. Novinka je plná magie, je zvláštně smutná a zamyšlená. Hněvivé a mrazivé sypanice se ozvou čistě sporadicky. Deska je opět delší, než je většina podobně laděných nahrávek. Připomíná mi dávná kouzla Ulver či Satyricon. A to já miluju. To mám rád. Je mi krásně…

// Sarapis

Midnight - Let There Be Witchery (2022)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Nejnovější porce blasfemického rock'n'rollu mi dlouho unikala, ale nakonec se naše cesty střetly. Zatím mi tahle Athenarova sirná slina nejde moc pod kůži, Let there Be Witchery mi přijde takové unavené. Ani ne tempem, jako spíš absencí výraznějších motivů a tahem komína, který by možná potřeboval revizi a pročistit spalinovou cestu. Anebo je výroba nástupce výborných desek Sweet Death and Ecstasy a Rebirth by Blasphemy (recenze) fakt velké sousto a jsem příliš namlsaný. No můžete si za to sami, hoši.

A-Z - A-Z (2022)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, youtube

Pohnutky pro založení kapely A-Z vyznívají z oficiálních zdrojů na můj vkus víc jako obchodní než umělecký záměr, na druhou stranu je hezké, že se to Zonder s Alderem nebojí přiznat. Jezdit turné po velkoměstech a hrát jednoduchou hudbu pro masy lidí, které nechápou prog, to je pro začátek dobrý plán, jak umořit všechny složenky. Nicméně rozhodující je hudba. A-Z na své cestě za úspěchem potřebují především hity a ty se na eponymním debutu nachází jen v omezeném množství, taky tam najdete fajn songy a nějaké to harampádí. Plán možná dostává své trhliny už v zárodku. Možná.

Opeth - Sorceress (2016)  ochutnávka  naše recenze

zdroj: mp3

Jestli bych měl vybrat z novodobých “clean singing” desek Opeth tu nejzapadlejší, tak budu fakt nerozhodný, protože horkých kandidátů je bohužel několik. Nejkratší sirku bych asi nakonec přisoudil Sorceress, tedy albu, které nepřineslo ani nic svěžího, ani nic oslňujícího. Jenže i tou nejkratší sirkou se dá občas něco zapálit. Od Sorceress nečekám, že mi jednoho dne odhalí geniální rovnici, která mi dosud unikala. Slabé songy tam prostě jsou, tečka. Ale taky je tam Chrysalis, Strange Brew, titulní věc, balada Will o the Wisp a ještě tu a tam pár doušků, což je na Opeth málo, ok, ale mléko už je x let rozlité, tak proč si občas nelíznout. Přikládám neoficiálně zmasterovaný song, který být původní, tak mlsáme o dost víc!

// Sorgh: Tenhle mantinel jsem ještě nepřelezl a vypadá to, že pro mě s Opeth cesta končí. Uvidíme co bude dál.

Thy Catafalque - Meta (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD, bandcamp 

S návratem k albu Meta jsem trochu zrevidoval svůj žebříček. Dosud jsem měl nahrávku spíš v druhém sledu zájmu, ale z několika posledních poslechů se vyklubala závislost srovnatelná s potřebou pravidelného přísunu Geometrie nebo Vadaku, čímž album Meta poskočilo nahoru. Album je podobně sevřené jako Geometria, je našlapané skvělými kompozicemi i chytlavými popěvky. Dvacetiminutovka Malmok járnak je zářným reprezentantem všeho, čeho si na Thy Catafalque cením.

// Bhut: Meta je moje asi nejvíc oblíbené album Thy Catafalque. Ne, tím je vlastně Rengeteg… Nebo, že by se Meta tlačila na vyšší metu?

// Sorgh

Wesenwille - III. The Great Light Above (2022)  ochutnávka

zdroj: CD, bandcamp 

Tak je tu třetí kapitola městského blackmetalu a není proč být jakkoliv zklamán. Wesenwille přinesli očekávaný materiál, který může být v něčem odlišný od předchozích, ale to ukážou až další poslechy. Zatím tedy spokojenost.

Pantera - Vulgar Display Of Power (1992)  ochutnávka

zdroj: youtube

Když je nejhůř, sáhněte po klasice. Když dostanu chuť na agresivní a uřvanej nátěr, tak se na začátku fronty vždycky bude tlačit Pantera. Ze zvuku desky je slyšet nervní napnutí strun, krásně motorový zvuk nepotřebuje žádny super efekty a drtí vás přesně diktovanými riffy. 

Heiden - Andzjel (2022)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp

Tohle je návrat jako prase. Heiden jsem po Dolores úplně opustil, protože ten následující atmosférický a něžný rock jsem nedával. Dolores byl vrchol. No a teď je tu Andzjel a s ním úžasná, úzkostná atmosféra opuštěných kopců, které sem zavál jihovýchodní vítr. Super téma, texty a dramatická hudba. A zase tam mají toho Hrušínskýho…

Jaga Jazzist - Pyramid (2020)  ochutnávka

zdroj: bandcamp 

Odpočinek, hebké tóny dechů a silný podíl elektroniky. Jaga Jazzist stvořili Pyramid pro klidné rozjímání, ale i pro běžný den, kdy člověka nic netrápí a ocení nenásilnou kulisu něčeho nevšedního. Máme tu jazz, elektronické rytmy a zvuky, trošku atmosférického rocku. Album na spaní to rozhodně není, hudba graduje, rytmus vás opakovaně zvedá na nohy, najednou máte v ruce prachovku a cídíte kvartýr. Zajímavé je, že vás to najednou baví.

// Sarapis: Přesně, je to pecka, která v jedné chvíli něžně uspává, aby za okamžik tahala člověka za nohu z postele svým temperamentem.

Hadí Mord - Smuteční slavnost (2022)  ochutnávka

Ten hlas, dyť to je prasečák z Pigsty. A nový projekt, který nevymýšlí nic nového, ale baví ho deathmetal prošpikovaný vsuvkami starých českých filmů. Funerální intro vás trošku znejistí, ale poznenáhlu se rozjede povědomý drtikol, který dává silný důraz na těžkou atmosféru. Je to zlé, hlučné, ale sakra dobré.

// Symptom 

Zvíře jménem Podzim - Září (2019)   naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: spotify

Alternativa bohatá na dobré nápady.

The Atavists - Lo-Fi Life (2018)  ochutnávka

zdroj: spotify

Naštvaný stoner-rock.

Aid Kid - Cinematographer's Journal (2019)  ochutnávka

zdroj: spotify

Ceněné downtempo.

Xavier Baumaxa - Buranissimo Forte (2005)  ochutnávka

zdroj: spotify

Písničkář plus.

// Bhut: Jé, tohle jsem svého času dobře drtil, hmm, jaksi, mže.