Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Baroness - Purple (2015)  ochutnávka

U nahrávek, jako je tato, si vždycky říkám, jak je velká škoda, že se nedají poslouchat. Purple jsem si zatím jen stáhl a otázkou prozatím bez odpovědi zůstává, jestli je chyba jen v pochybném zdroji na internetu (což by byla ta lepší varianta), anebo jestli i originální nosič bude stejný průšvih. Tipoval bych druhou možnost. A to není dobře. Ani trochu.

// Mirek M.: Na tohle se celkem těšim, i když Jirka pěkně děsí...

Biohazard - Urban Discipline (1992)  ochutnávka

Tímhle se vždycky uklidňuju. Anebo něčím podobným. Mám rád zvuk starých desek a mám rád NY školu hardcoru, včetně asi všeho (nebo skoro všeho), co z ní vzešlo a co se v ní inspirovalo. Třeba KoRn. Biohazard byli už trochu mladší kolegové starých harcovníků, ale v 80. letech jsem byl ještě moc malý pivo, a tak mě chytaly až kapely rozjeté zkraje devadestátek. Anebo třeba ty, které mi občas i omylem zkřížily cestu. Sick Of It All za všecky.

// Garmfrost: S touhle nahrávkou jsem objevil Biohazard a načas propadl jejich kouzlu. Krásně propojili thrash s corem s puncem hitovosti.

// Bhut: Mistaken Identity z týhle desky byla první věc, kterou jsem kdy od nich slyšel. Takže do dneška mám pro tuhle desku slabost. Ovšem suverénně nejradši mám album Uncivilization!

Amen - Amen (1999)  ochutnávka

V době, kdy internet ještě nebyl na všech pisoárech v brněnských Pisoárkách, jsem si myslel, že tohle byla první deska kapely. Ale je druhá. Amen, to byl vždycky hodně Casey Chaos, rodným a krutě americkým jménem Karim Chmielinski. Amen, to byl vždycky protest a vzdor, kritika Států a muzika na pomezí hardcore punku, rocku a takové ostré amenovské alternativy. Asi bych v souvislosti s touto kapelou nepoužil slovo jedinečná, ale minimálně svérázná určitě. Tahle a následná deska jsou pro mě klasika. A zatím to vypadá že natrvalo.

Them Crooked Vultures - Them Crooked Vultures (2009)  ochutnávka

K téhle desce jsem se opět s chutí vrátil a doposud jsem ji měl zafixovanou jako docela novou. Nedávnou, řekl bych. A je to šest let. Šest let! Říká se, že člověk na svých dětech vidí, jak stárne, ale já to vidím na deskách. Them Crooked Vultures byla zatím jednorázová spolupráce Joshe Homma (jojo, toho z Kyuss a Queens...), Dave Ghrola (jojo, toho odevšad) a John Paul Jonese (Led Zep, jasně), a byla to spolupráce skvělá. Naprosto lahůdková! Zkuste.

George Friedman - Ohrožená Evropa (rodící se krize) (2015)  ochutnávka

Je stav míru a prosperity v Evropě trvalý? Bude válka? Kam má Evropa našlápnuto a kde lze očekávat první problémy? George Friedman je jeden z nejuznávanějších geopolitických analytiků současnosti, současně ředitel zpravodajské agentury Stratfor, bývalý poradce americké armády v otázkách obrany a rovněž autor světového bestselleru Příštích 100 let (The Next 100 Years, 2008). A jeho nová kniha není sranda. Kromě tlustospisu „Poválečná Evropa (Dějiny od roku 1945)“ od Tonyho Judta jde o jednu z nejlepších knih pro pochopení současného stavu Evropy, se kterou se můžete setkat. Na rozdíl od Judta se ale Friedman dívá i do budoucnosti, což je samozřejmě logické, protože Judt byl historik a jeho kniha historická. Kniha Friedmanova jde dál a bohužel mnohdy bez přílišného optimismu. Je ještě čas s tím něco dělat? A lze s tím vůbec něco dělat?

Jinak byl prosinec především ve znamení jistot, starých desek a probírání se sbírkou, ze které potřeba čas od času utřít prach. Projížděl jsem staré Red Hot Chilli Peppers z doby, kdy ještě nedělali muziku do supermarketů (Freaky Styley, The Uplift Mofo Party Plan), opět jsem se zamilovával do Roba Zombieho, tisíckrát prokletých Linkin Park a taky jsem zkoušel takový hromadný styk se Soundgarden, kteří u mě byli stejně vždycky větší srábci než Pearl Jam a mí oblíbení Alice in Chains. A u toho zůstane. A pak toho bylo ještě hodně, ale by to na dlouhý psaní. Hodně dlouhý.

// Victimer

Ulver - Childhood’s End (2012)  ochutnávka  naše recenze

V recenzi je toho napsáno až až, ale současná potřeba slyšet tuhle desku je spíš přirozenou reakcí na ukázky na chystané nové album Ulver. Nechci malovat vlka na zeď, ale něco co jsem zaslechl, znělo podobně roztomile jako tohle cover album. Hezky retrospektivně. A já takové Ulver tuze rád, ještě radši než takové jako na Shadows Of The Sun, což prý zavání rouháním, ale hlavně je to má osobní realita. Na novou desku se těším a Childhood´s End mi příjemně krátí čekání.

// Mirek M.: Ač jsem milovníkem hudby 60. a 70. let, tahle deska mě moc nechytla. Je tam bezesporu pár úžasných věcí, včetně vrcholného coveru “Today” od Jefferson Airplane, který mě úplně rozsekal, ale z mého pohledu i celkem dost vaty. Ale jsou to zase Ulver jinak, takže proč ne?

Tata Bojs - A/B (2015)  ochutnávka

Tata Bojs vnímám jako rozptýlení mezi jinak většinou těžší produkce hrané u mě doma. Pop-rock s experimenty, nadhled, úroveň a věčné dvojsmysly a slovíčkaření. Z minulých desek jsem nejvíc točil Kluci, kde ste a letošní placka mě baví přinejmenším stejně. Nudní Kryštofové a prázdní Chinaskové, Tata Bojs jsou úplně jinde, tak aspoň zamávejte, je to slušné.

// Mirek M.: Pořád si na tuhle desku zvykám, všude to chválí, ale zatím mě to nechytlo tolik, jako předchozí alba. Je to chvílemi až moc bezstarostně rozjuchané a já u téhle kapely raději melancholičtější polohy… Oproti Chinaskům, Kryštofům a podobným je to ale samozřejmě poklad.

Helheim - raunijaR (2015)  ochutnávka

Pravé progresivní desky mají Helheim asi za sebou, novinka je znovu hodně o severské přirozenosti a věrnosti chladným fjordům. Na druhou stranu to celé zní tak zvláštně ušláple, jakoby bezkrevně, že jsem doposud nezjistil, jestli mě ta deska baví, nebo ne. Každopádně mě přitahuje a nutí se vracet, vzít si víc, než zatím dává. Zatím se na mě ale raunijaR tváří tak trochu nedůvěřivě.

The Chemical Brothers - Born In The Echoes (2015)  ochutnávka

Tuhle desku jsem někdy v létě zahodil a už nevím, jestli to bylo momentální nechutí nebo šestatřiceti ve stínu, ale do tance jsem se příliš nehrnul. Teď je to krapet jinak, poslouchám to rád a bez nějakých neslušných reakcí. Sice nic nového pod sluncem, ale kvalita prokazatelná, ne jen výluh z dřívějška, jak někteří Chemikům předhazují. Já si myslím, že je to v poho….

Nauzea Orchestra - Dobro (2015)  ochutnávka

Takový domácí objev, tihle Nauzea Orchestra. Kapela z Ústí polykající různé vlivy, ať už z elektronické scény, nebo ty klasicky písničkářské. Vezměte třeba Iggyho Popa, Einstürzende Neubauten nebo třeba Primal Scream, trochu to míchněte a poněkud vychýlený výsledek natruc dobrým mravům prostě musí pošoupnout k dalším poslechům. S touhle partičkou se zatím sžívám, ale už teď vím, že to bude klapat. Podobně jako s Nylon Jail nebo Schwarzprior, i když je každá grupka vzájemně trošku někde jinde.

My Dying Bride - 34,788%... Complete (1998)  ochutnávka

Když nad tím tak přemýšlím, je od těžce zkoušené nevěsty právě tohle album mé nejoblíbenější. Ani My Dying Bride se tehdy nevyhnuli experimentům, které si v druhé půlce devadesátek prodělala snad každá (nejen) gothic/doomová kapela. To, že se pak My Dying Bride vrátili k hrubějšímu vyznění, nic nemění na tom, že “procenta” jsou skvělá deska. Ani dnes nechápu, že se tahle změna odehrála bez jakýchkoliv vedlejších účinků a pofiderních kroků mimo. Naprosto dotažené dílo a hlavně album plné našlapaných skladeb.

// Jirka D.: Úplně nejoblíbenější není, ale do první trojice se vejde. Procenta jsou fajn a skvělý trip trochu jinam, což je vždycky dobrý …. když se to povede. A tady se to povedlo.

// Garmfrost: Procenta jsou skvělá, áno?

// Sorgh: Nikdy sem nepochopil to nepochopení. Já v tom neviděl problém. Prostě sem to album vzal a sežral i s navijákem stejně jako předchozí Like Gods…

// Bhut: Tak jsem asi jedinej na světě, kdo ještě procenta nepochopil… Nemůžu se do nich zkrátka dostat, ale je fakt, že dobrej rok (nejspíš i víc) jsem desku neslyšel. Ale nebudu alibista, prostě jsem zatím neměl potřebu se k albu vracet.

// Mirek M.: Já tuhle desku od “Brajdů” taky určitě nejraději - má hodně specifickou atmosféru, kterou už jsem na jiných albech nenašel a která mě naprosto pohltila. Škoda, že šlo jen o jednorázový “úlet” a kapela tímhle směrem nešla dál…

// Sarapis: Shodou okolností jsem tuto desku nedávno taky protočil. Co dodat...Myslím, že se měla jmenovat 100%, ale cením si skromnosti umělců:)

Enslaved - Eld (1997)  ochutnávka

Další vzpomínková akce se váže do dávných časů Enslaved. Eld mám raději než Frost a Blodhemn dohromady, jde o ten zvláštní druh jedinečnosti, kdy je propojení s nahrávkou něčím víc, než jen pouhou spokojeností. A vůbec nevadí, že ji znám prakticky nazpaměť. Grutle sedí na trůnu, kur domácí klepe zobanem do divokých vikingských časů, epická hradba Enslaved se pořád proměňuje a tvárně reaguje na sebe sama. Ač je v podstatě primitivní, docela hezky odkrývá místa, která později ukáží pravý progres kapely. To tolik odlišuje Enslaved od ostatních blackers té doby, vždycky byli trošku jiní...

// Garmfrost: V podstatě nemůžu říct, které album se mi od Enslaved nelíbí, nebo naopak líbí nejvíc. Miluju jak staré bohatýrské období, tak následující psychedelii. Eld je výsostné album, které i po tolika letech má stále co říct.

// Sorgh: Kvokání slepic a atmosféra vikingské vesnice mě uchvátila na první poslech. Taky ho mám radši než Frost. Později se z vesnicky boharýrského folku stal monument odlišné povahy. Enslaved jsou mistry postupného vývoje.

Vedle výše uvedených jsem si po letech dopřál staré Skinny Puppy (Last Rights), nepohrdl jsem ani nadmíru uklidňující tvorbou novozelándské zpěvačky Alicie Merz, díky které při poslechu posledního alba projektu Birds Of Passage velmi dobře usínám. Z novinek jsem začal otravovat industriální surovce Spektr, hodně natěšený jsem byl z nové desky Orthodox (příjem zatím hodně proměnlivý) a okolo prstu si mě omotali hračičkové Sadist, kterým se za to odvděčím v ročním zúčtování. Docela se chytli i v kuloárech chválení Batushka (má to fakt něco do sebe), vrátil jsem se k poslední (ale už čtyři roky staré) desce Pantheist a docela hodně jsem zatím rozmrzelý z čerstvých poslechů Secrets Of The Moon.

// Bhut

Batushka - Litourgiya (2015)  ochutnávka

Náhodné sáhnutí po novém black metalovém jméně a jejich debutu a hned se z toho vyklube objev usazující na zadek. Kdo by to byl čekal? Nenudící materiál, který mě vyloženě překvapil a potěšil.

// Mirek M.: Souhlasím! Tohle zní hodně zajímavě, budu se tomu muset pověnovat...

Wows - Aion (2015)  ochutnávka

Další objev, který se odnikud prostě zjevil. Místy z toho cítím trochu metalovou podobu Tool, ale to mi nijak nevadí. Rád se nechám unášet na vlnách takto pěkně sepsané hudby.

Nine Inch Nails - Year Zero (2007)  ochutnávka  naše recenze

Těžké sousto, ale vůbec ne špatné, prostě těžké na poslech a rozšifrování. Na druhou stranu príma kousek do sbírky uspokojující sběratelský fetiš tím, že zprvu černá placka je po přehrání bílá. Sice blbost, ale potěší.

Jirka D.: Pro mě poslední deska NIN, kterou si užívám, pak už to bylo vždycky víc otázek než nadšení. Fígl s měnící se barvou disku je fajn, reaguje na zahřátí od laseru :)

Judas Priest - Painkiller (1990)  ochutnávka

Nedávná recenze biografické knihy mi dala vzpomenout na kapelu, kterou jsem coby malé smrádě hodně sjížděl na svých pomačkaných kazetách. Kazetu už sice nemám, za to origo CD už ano. Painkiller bylo a je mým nejoblíbenějším albem od Judasů. To co přišlo po něm už mě absolutně nebavilo (ještě tak Jugulator, ale víc už nic).

// Mirek M.: Když se ve mě jednou za uherský rok probudí hevíkář, sáhnu jedině po “Mejdnech” nebo “Prýstech” a “Painkiller” je samozřejmě klasika klasik a zásadní dílo tohohle žánru. To nemůže popřít ani ten nejpopíravější popírač...

Secrets Of The Moon - Sun (2015)  ochutnávka

Nuda, nuda, šeď, šeď… Zdá se, že tahle kapela byla nejsilnější od dob Privilegivm do Seven Bells. Což jsou jen dvě řadovky… trochu škoda, protože zmíněné nahrávky ctím!

// Garmfrost

Helheim - raunijaR (2015)  ochutnávka

Po prvním nadšení beze zbytku žár opadl. Nastalo období přemýšlení a porovnávání. Zvažování a pronikání do podstaty desky. Na první dojem rozporuplná nesourodá sbírka umí promlouvat k uchu vnímavého posluchače, který nemá problém s tím, že každý pes jiná ves.

Batushka - Litourgiya (2015)  ochutnávka

Černé podzemí je nadšeno polskou Batushkou. Líbí se mi, jak krásně propojili podlazený nářez z podmanivou atmosférou, tahavými screamy s dlouhými vokály a chorály. Jen začínám mít podezření, že pod pozlátkem najdu něco jiného. Dám si oraz a více se rozepíšu v recenzi, která bude brzy. Bděte!

Christian Death - The Root Of All Evilution (2015)  ochutnávka  naše recenze

V podstatě jsem vše napsal v recenzi. Christian Death jsou zpět a výsledek jejich snažení stojí za to.

Atrocity/Das Ich - Di Liebe (1995)  ochutnávka

To už je dvacet let? Pamatuju, jak jsme to s kámoši poslouchali a pak chtěli hrát stejně divně jako tento konglomerát. Industrial, death, thrash… Už nikdy v životě nebyli Atrocity takto skvělí.

// Bhut: Tak to já zas vyloženě žeru Willenskraft!

Chaos Echoes - Transient (2015)  ochutnávka  naše recenze

Nedá se mluvit a psát o každé hudbě. Otázkou je, zda hrají Chaos Echoes hudbu. Tu lze jen procítit, nevadí-li vám hlukové ticho, rušivé doteky, zlo a ohavnost prožitku. Když se ale zaměříte na řádky, které nejsou na papíře, uslyšíte kterak jsou kluci z Chaos Echoes šikovní muzikanti, kterým to myslí a cítí.

Secrets Of The Moon - Sun (2015)  ochutnávka

Ještě je brzo na to odsoudit Sun pro mdlost a špatné zpěvy. Proto neodsuzuji, jen jsem rozpačitý a dávám nahrávce šance další a další. Zatím můžu říct jen - nelíbí, nebaví.

// Sarapis

Batushka - Litourgiya (2015)  ochutnávka

Pecka na závěr roku dorazila (údajně) z Polska. Říkám údajně, protože sestava Batushky je přísně utajována a čertví, jestli se mezi proklamovanou polskou smetánkou neskrývá nějaký Frantík nebo jiný rarach. Nahrávka je jedinečná hlavně kvůli spojení black metalových elementů s hlubokými jakoby chrámovými zpěvy, nicméně formou to naštěstí nekončí. Pod vrstvou hutné atmosféry lze nahmatat přímočaré kontury strhujících riffů a malebných melodií. Vůbec bych se nedivil, kdyby v tom měl prsty někdo z Mgły nebo Blaze of Perdition. Ale to je koneckonců jedno, album je od začátku do konce parádní jízda a jestli ji nahrál Bolek a Lolek, i don’t care…

Queensrÿche - Operation: Mindcrime II (2006)  ochutnávka

Když se před třemi lety provalilo, v jak těžkých podmínkách toto album vznikalo, říkal jsem si, že je vlastně zázrak, že se nahrávka dá vůbec považovat za poslouchatelnou. Dusná atmosféra v kapele tehdy vedla k bojkotu nahrávání ze strany takřka celé sestavy a deska je prací studiového inženýra, několika nájemných hráčů a v té době ještě frontmana Queensrÿche Geoffa Tatea. Což se ale dlouho tutlalo. Pokračování kultovní Operace nemá proti záři jedničky mnoho šancí oslnit, ale průšvih to rozhodně není. Nemohlo být jednoduché navázat na první díl a udržet koncept, když se kapela hudebně tolik posunula, zvláště v tak ošemetné situaci, ale ono to nakonec dopadlo docela dobře. Pár reminiscencí a odkazů se tu potkává s nastřádanými zkušenostmi a odhlédnu-li od několika průsaků sentimentu a tvůrčí nejistoty, jsou tu ke slyšení i hezké skladby. “Re-Arrange You” a “The Hands” mezi nimi výrazně vyčnívají. Čas od času si je i s ostatními 15 kolegyněmi pustím do bytu a naháníme Dr. X.

// Sorgh

Baroness - Purple (2015)  ochutnávka

Na první poslech blbej zvuk. Kompozičně mě to taky zatím moc nepřesvědčilo, takže uvidíme. Minulá dvojdeska byla aspoň co se týče nápadů mnohem lepší. Na první poslech.

Porcupine Tree - In Absentia (2002)  ochutnávka

Konečně jsem pořídil originál a poslech už je na úrovni, to znamená na gauči. K téhle kapele jsem se musel propracovat, ale teď se mi líbí v podstatě vše, co jsem měl od nich v rukou. Tohle je jeden z příkladů.

// Mirek M.: Určitě jedno z nejlepších alb od Porcupine Tree.

// Sarapis: Tímto albem jsem s nimi začínal. Pak jsem zkoumal zpětně a poté samozřejmě každé nové album. In Absentia patří k vrcholům, mimo jiné i díky své otevřenosti a hitovosti.

Tesseract - Polaris (2015)  ochutnávka

Zatím to tak ňák pluje, já vedle toho a moc chytrej z toho nejsem. Jeden den se mi to líbí, pak mi to zas připadá nemastné, neslané. Vedle Baroness další práce ke strávení.

Mirek M.: Taky jsem z toho rozpačitý, je to takové uhlazené a hodňoučké a celkem brzy mě přestalo bavit to poslouchat...

// Bodin

Antigod - Wareligion (2015)  ochutnávka

Musím se přiznat, že u nové desky Antigod jsem stále na rozpacích a nic na tom nemění několik soustředěných poslechů. Chlapi umí hrát o tom žádná, ale jaksi mi u nové desky něco chybí. Když budu porovnávat s prvním albem, tak to bude stavba skladeb, hudební řád. Vadí místy až moc utopené kytary, naopak je velmi v popředí zpěv Chymuse, bicí a basa. Poslech Wareligion uplyne velmi rychle, ale pořád se nemůžu ničeho chytit. Zvláštní album. Uvidím ještě s dalšími poslechy.

Monolithe - Epsilon Aurigae (2015)  ochutnávka

Noví Monolithe pokračují v nastoleném těžkotonážním přednesu s velkým přehledem a konečně i vyměnili automatického bubeníka za živého. Parádní funeralová vesmírná jízda.

Sunn O))) - Kannon (2015)  ochutnávka

Mistři dronu Sunn O))) mě po dlouhé době opět baví. Po hudební stránce se nezměnilo vůbec nic, ale velkou zásluhu na mém zaujetí má každopádně výkon Attily Csihara, který ze svého hrdla tahá nelidské zvuky.

Killing Joke - Pylon (2015)  ochutnávka  naše recenze

Pylon mě hned s prvními poslechy dokázal vtáhnout dovnitř alba. Parádní nakopávající temná industriální jízda.

The Gathering - If_then_else (2000)  ochutnávka

Po dlouhé době jsem se navrátil k poslechům holandských oblíbenců The Gathering. If_then_else je deskou tak podmanivou, do které se nelze neponořit. Skvělé skladby a výborná Anneke prostě gradují. Má to říz a atmosféru. Díky Radku za toto CD.

// Sorgh: Tohle je prototyp příjemného alba. Nehledám v něm nic hlubšího, prostě deska na relax s vynikajícím zpěvem.

// Mirek M.: Na téhle desce The Gathering skvěle vyvážili metalový říz a hudebně křehčí polohy a není na ní snad jediná špatná věc, vlastně jí v diskografii kapely řadím ke svým nejoblíbenějším…

// Sarapis: The Gathering byli tehdy velmi silní a toto je jeden z důkazů jejich výjimečnosti. “Saturnine”, kterou jsi dal jako ukázku, je nádherná skladba.

// Mirek M.

Quantum Fantay - Dancing In Limbo (2015)  ochutnávka

Belgická space-rocková formace vydala svůj již šestý řadový počin. Nalezneme na něm čtveřici jedenáctiminutových instrumentálních kompozic, které sice do tvorby spolku nepřináší zhola nic nového, ale silně pochybuji, že by si něco takového jeho příznivci přáli. Pánové opět nápaditě rozvíjí odkaz známějších Britů Ozric Tentacles (kterým letos vyšlo zdařilé dvojalbum “Technicans of the Sacred”) a přidávají k němu své vlastní hudební vize. Bravurní cit pro atmosféru a žánrové odbočky k prog rocku, elektronické hudbě, dubu, psychedelii či world music opět tvoří neodolatelnou kombinaci, která posluchače zanese do jiných sfér.

Kittchen - Kontakt (2015)  ochutnávka

Písničkář Kittchen s image maskovaného kuchtíka patří již od svého debutu “Menu” k nejzajímavějším úkazům tuzemské scény. A novinka “Kontakt” je opět hudebně i textové nesmírně silná a pohlcující. Svěží a “neokoukaná” směska post-folku, elektroniky a alternativního rocku je tradičně zahalena do přiléhavého melancholického kabátu a zní ryze současně. Ač nemám ještě dokonale naposloucháno, už teď vím, že tento počin bezesporu zařadím mezi to nejlepší, co jsem za tento rok na naší scéně slyšel...

Hellyum - Fantaziare (2015)  ochutnávka

Letos to nakonec nebude úplně špatné ani na české metalové scéně, byť už to vypadalo, že sklizeň bude povážlivě chudá. Zásluhu na tom bezesporu bude mít i debutový počin “Fantaziare” projektu Hellyum, jehož sestavu tvoří trojice zvučných jmen našeho undergroundu, která prošla elitními spolky jako Dark Gamballe, Melancholy Pessimism, Pigsty či Hypnos. Výsledkem je vytříbená technická death metalová rubanice s progresivními a lehce experimentálními přesahy. Největším překvapením je fakt, že zpěvu se ujal “gamballovský” frontman DeSed, který se po mnoha letech vrátil k extrémním rejstříkům a ty jsou vskutku lahůdkové. Zbytek již brzy v recenzi…

The Vacant Eyes - Technoir (2015)  ochutnávka  naše recenze

Přestože je tahle fošna už chvíli venku, mojí pozornosti z nějakého záhadného důvodu trestuhodně unikla a doháním to až teď. A hned je z toho vedle posledních Perfecitizen adept na tuzemskou metalovou desku roku 2015. Leckdo by mohl možná namítnout, že debut “Spheres” působil barvitějším a bohatším dojmem, mě ale přitvrzení a větší důraznost vyloženě sedly. Prog metalová lahůdka, která svou kvalitou dalece přesahuje naši kotlinu...

Vanessa - Ave Agony (2009)  ochutnávka

Tak tohle byl možná ten nejsilnější comeback, který česká hudební scéna zažila. Vanessu jsem coby legendu tuzemské temné elektroniky poslouchal a uznával už někdy v pubertě, ale přesto mě vždy nahlodával pocit, že na albech z 90. let nikdy plně nevyužila svůj potenciál. Po dvanácti letech od poslední řadovky ale přišla neskutečná “mrda” v podobě bestiálního počinu s výmluvným názvem “Ave Agony”. Zakládající dvojici Hauser-Rodný doplnil i Moimir Papalescu a na produkci s kapelou spolupracoval slovutný Alexander Hacke z německé legendy Einstürzende Neubauten, což přineslo své plody v podobě moderního a zároveň neotřelého soundu, který skvěle koresponduje s ponurou, nihilistickou, temnou, zrůdnou, chorobnou a zlou atmosférou alba. To konečně splnilo má nejohavnější očekávání a možná je i v lecčems předčilo. A stalo se jednou z mých nejoblíbenějších českých desek, kterou už nyní považuji za naprostou klasiku a z mého pohledu i dosavadní tvůrčí vrchol Vanessy. Skladby jako “Spolkni ďábla”, “Ahoj, chcípni”, “Mukamba” či “Zrcadla” se ocitají na tenké hranici mezi zvráceností a genialitou. “Ave Agony” se navíc pyšní skvělým artworkem a parádně bizarními videoklipy. Námrd!

// Victimer: Souhlas. Ave Agony je opravdu návrat s velkým N. Nemohl jsem se jej tehdy nabažit. Následující Antidotum má svoje vlastní kouzlo, ale síly Ave Agony nedosahuje, ani nemůže.

// Symptom

Moloken - Rural (2011)  ochutnávka

Z hudební palety čítající více než jen padesát odstínů v poslední době nejčastěji volím právě tento rozladěný sludge-metal, který mě opanuje stejně mocně jako svého času Czralovo avantgardní Virus.

Panopticon - Roads To The North (2014)  ochutnávka  naše recenze

Austin Lunn mě fascinuje svým soustředěním na hudbu a zručností, kterou ji dělá, zde bez problémů. Samotná hudba Roads To The North mě v mnoha ohledech zasahuje svou blackovou melodikou a lehčími kytarovými vyhrávkami. Víceméně mě však míjí bluegrasovými vsuvkami a s většinou houslových rejstříků ne a ne asociovat příjemné pocity. V totálním přijetí desky jsem někde v půli cesty na sever.

Dreare - Blank And Forward (2015)  ochutnávka

Na první poslech hudbě chybí razance, kterou z nástrojů ždímají spříznění Five Seconds To Leave. Na prvotinu slušně odvedená práce, hlavně pokud jde o propagační materiály. Samotné hudbě by slušelo více vrstevnatosti, aby nevzbuzovala tolik nenaplněných příslibů. Jinak jo, Praha jede, palec nahoru.

Drudkh - Anti-Urban (2007)  ochutnávka

Stran určité nekorektnosti v osobě Romana Saenka je třeba si přiznat, že čuch na dobré riffy prostě má a speciálně některým jeho deskám (jako např. Blood In Our Wells) je těžké se bránit. V případě tohoto mini EP nejde o žádný majstrštyk – dvě nahrubo otesané a uměle natahované skladby, ovšem s typicky intenzivní atmosférou.

Kauan - Sorni Nai (2015)  ochutnávka  naše recenze

Rozhodně jde o obdivuhodné koncepční dílo s velkými ambicemi a nemalým množstvím vynikajících nápadů, ale že bych na desce ujížděl se říct nedá. Asi už jsem z jinačího těsta a přílišná rozvláčnost a plochost mě odrazuje a vrací k zažitým deskám jako Tietäjän Laulu a Aava Tuulen Maa.