Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Victimer

Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen (2019)  ochutnávka

Velmi osobní, temná, zasněná a minimalistická nahrávka. Nickův vokál, analogové klávesy a pokorně krásná atmosféra, kterou je třeba najít a vytáhnout. Povrchní poslechy jsou na nic, chce to prolomit ten prvotní pocit, že se nic moc neděje. Ono se totiž děje něco velmi zásadního. Já navíc zúročuji svůj kladný vztah k analogovým zvukům, jenž mi zní u některých interpretů velmi neodolatelně. Nick Cave jej jedním z nich. Ghosteen je albem balad, aranžérsky prostých, duchem však v podstatě tím nejpůsobivějším, co jsem letos slyšel. Více v recenzi.

Pencey Sloe - Don't Believe, Watch Out (2019)  ochutnávka

Hudba k povalování na gauči, když venku prší. Nebo k procházce v parku, když padající listí působí tou správnou podzimní náladou. Pencey Sloe kouzlí hezké, ale pro tento styl typicky unavené melodie, u kterých je někdy na pováženou, jestli se nadějný motiv rozvine, nebo usne někde v trávě vysílením ze slaboučkého podzimního sluníčka (toho co běžně bývá, ne letos, ha). Pencey Sloe, to je shoegaze melancholie a dream rocková křehkost. Klasicky posmutnělá a lehce rozhozená. Snad nebude tak špatně a podaří se nám společně zaradovat.

Mayhem - Daemon (2019)  ochutnávka

Plusy - Mayhem se s tím moc nemažou, nehledí kolem a nahráli zřejmě svou nejblackovější desku od dob Mysteriis a Abyss. Mínusy - ztratili při tom něco ze své jedinečnosti, ta jejich známka chladu a misantropie byla převedena na jinou úroveň. Obyčejnější. Otázkou zůstává, která položka u mne převládne. Zatím vítězí ta první, protože jsem chtěl slyšet jiné Mayhem, než ty na Esoteric Warfare. Zdatně opisující sami od sebe. A ty nové Mayhem jsem dostal. Daemon je v rámci kapely tak trochu “jiná” deska. Čas rozhodne, recenze bude.

Teitanblood - The Baneful Choir (2019)  ochutnávka

Špína Teitanblood trochu jinak a zároveň pořád stejně odpudivě. Ta bahenní doomová tempa a zlé industriální dozvuky si ovšem strašně užívám. Je to slast. Celé album budu umět uchopit až o něco později, takže zatím vnímám spíš to, že ani Teitanblood nemají v popisu ustrnout a mlátit pořád stejnou slámu. Bohulibá to činnost s příměsí nekrokadaverózní vášně. Bude nám spolu dobře, jako mamince...

Esoctrilihum - The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods (2019)  ochutnávka

Poslech této desky jsem si oblíbil vyloženě pro její předem schovanou kvalitu, která časem přebila povrchní rutinu. Strašlivým obalem počínaje. V Esoctrilihum je kus něčeho velmi nepěkného, co sem tam vyleze na povrch, ale nakonec je to hlavně solidně zvládnuté extrémně metalové řemeslo, co blaží můj sluch. Další z one man projektů, které si musím pamatovat. Čtvrté album na kontě, jejich názvy dohromady asi nedám, ale ano, poohlédnu se i zpět. Recenze? Možná…

Alcest - Spiritual Instinct (2019)  ochutnávka

Noví Alcest mne zaujali a zatím mne i baví. Hůlka zůstala nezlomena, i když v případě této kapely svoje výhrady mám. Nikdy se ale nejednalo o vyložený průser, takže jsem nějakou hůlku ani nemusel řešit. Já mám Alcest rád dlouhodobě, respektuju je. Novinka mi přináší potěšení do té míry, že je krapet hrubší, krapet blacková, ne tolik zdobená a sladká, a má docela solidní zvuk. Tváří se pokorně, nevlezle a divně nekopíruje nějakou předchozí desku. Bude to dobré.

// Garmfrost: Jsem velice mile překvapenej, jak dobře Spiritual Instinct zní. Už dlouho mě tak Alcest nebavili. Zvukově je deska hodně při zemi, jakoby konkrétnější a ne tolik mlhavá. Ta nejednoznačnost kapele slušela v počátcích, pak už působila nepatřičně. Pěvecky se opět jedná o pecku. Kytarově hrubší je deska opět jen v prvních skladbách. Konec je klasicky zasněný. Dobré to je...

Golgotha - Erasing The Past (2019)  ochutnávka

Trefa do černého! Golgotha jsou veteráni španělské scény a mají za sebou hned dva výstupy z hrobu. Ten druhý je ve znamení nové desky Erasing The Past. A tady si musím hezky ulevit, protože už vážně dlouho jsem neslyšel tak dobrý gothic/doom. Vše je podle mého gusta. Rázný a sladkostmi nekrášlený projev, hrdý čistý vokál, který nebývá vytažen až moc často, riffy jak z partesu a těžká melancholie vše zastřešující. Paráda! Jako kdyby v sobě Paradise Lost našli víc epiky. Je to holt stará škola. Návratu Golgotha si opravdu cením.

Djevel - Ormer til armer, maane til hode (2019)  ochutnávka

Mám rád, když je v Norsku škaredě a ven vychází jen zlí lidé, prochází lesy a hrozí směrem k nebesům. Prokleté deštníky stejně prd vydrží, když má vichr tak ukrutnou sílu. K Djevel chovám velké sympatie. Jako jedni z mála mi zaručeně přinesou do obýváku kus starého, pravého norského blacku, chlípně se u toho zazubí a nechají mě v té černobílé kaši až po uši. A já kaši rád. A Djevel taky.

Dále hráli: 

Své jsem si užil při poslechu šikovné trojice Helms Alee, ke které jsem bohužel přičichl až se zpožděním, tedy v rámci nové desky Noctiluca. Má to šťávu. Zkouším současně aspoň napravit svou neznalost řídkým poslechem směrem o jedno album vzad (Stillicide). K deathcorovým mládencům, kteří umí klasický kytarový riff ponížit do role zaseknutého strojku na vlasy, vede v mém případě poněkud trnitěší cesta. Něco jsem ochoten snést, něco mě opravdu odrazuje a něco je tak absurdní, že jen mávnu rukou. Rings Of Saturn mám ale docela rád. Nějaký ten pátek zpět jsem docela pravidelně poslouchal předchozí desku Ultu Ulla, teď to zkouším s novinkou Gidim. Uvidíme. Funerální obřad Profetus není úplně mou srdcovkou, ale na doomovém poli už jde o zavedené jméno, takže jsme se znovu setkali. V jejich tvorbě mně prozatím schází víc přesvědčivosti, abych se mohl plazit po kolenou a prosit o odpuštění, ale jinak to bude řemeslně v pořádku. O dost ostřejším doom metalem disponuje debut Weeping Sores. Snažil jsem se jej popsat ve 116. Nedělním poslechu. A sedli jsme si. V Garmfrostově recenzi chválené Shrine Of Insanabilis jsem si taky dopřál vícekrát a jsme na jedné lodi. Určitě jedna z těch lepších blackovek pozdní sezóny. K novým Opeth zatím chovám neutrální vztah, něco málo jsem si z alba vytáhl a zkouším se nechat nalákat, ale celkově zatím nebyl prostor si to pořádně vychutnat. Pohané Wyrd nahráli podle všeho o něco lepší desku než byl předchůdce, blackové ústrojí Hwwauoch bude na víc poslechů, a tak jsem nejčastěji sáhl po Fear Factory. Vydali kompilaci Linchpin, je na ní plno těch nejlepších továrních šlágrů, a to mi v té chvíli stačilo ke štěstí. Na primitivní zvukové ohavnosti typu Black Earth a Sunn O))) už nezbyl prostor. Jen letmo. V říjnu jsem se holt cítil víc jako hrdý metalista, svérázný lesní poutník a žalud roku, než abych zalezl někam do sklepa a vyvolával duchy. Jeseníkům zdar!

// Garmfrost 

Teitanblood - The Baneful Choir (2019)  ochutnávka

Netuším, jestli se ďábelským Španělům podaří překonat Death, ale už teď je jasné, že peklo opět provalilo stavidla zlé nádrže. Po velice pozvolném rozjezdu se neúprosný námrd rozdivočí naplno a ničí vše, na čem běžnému posluchači záleží. Přitom nutno vyzdvihnout precizní práci se zvukem kytar, jejich dronovou auru běsnících zrůd přeskakujících mezi deathovou, blackovou a hodně doomovou zlovůlí. Haha, to jsou zase kecy. Zkrátka a dobře Teitanblood jsou zpět s výtečnou deskou.

Opeth - In Cauda Venenum (2019)  ochutnávka

S novou plackou progresivních retromilců Opeth zápasím už dobře měsíc. Po váhavém prvotním ohledání jsem postupně do desky pronikal, začal oběvovat její skryté i okaté krásy. Po ospalém předchůdci je In Cauda Venenum návratem k silným motivům, působivým okamžikům i celistvé sevřenosti. Zkusil jsem ochutnat i švédskou verzi, ale ta mi přišla nijak zajímavá a tak jsem si i koupil pouze anglické cédé a tomu věnoval i recenzi.

Insomnium - Heart Like a Grave (2019)  ochutnávka

Nevěřil jsem, že by se mohlo ještě Insomnium podařit přijít s lepší deskou, než byla Winter's Gate. Známé postupy kapela přetavila nejen v nové skladby, ale osobitou cestu k její vnitřní podstatě. Skladby na Heart Like a Grave jsou nadýchané novostí, vášní a radostí ze sebe samé. Nenudí, krásnou melancholickou zuřivostí protáhnou posluchače severskou krajinou daleko přesvědčivěji než se podařilo naposled Borknagar.

Djevel - Ormer til armer, maane til hode (2019)  ochutnávka

Pro čertiska Djevel mám slabost. Představují to dobré z norského blacku v celé jeho parádě. Oslavují to krásné a působivé z devadesátých let, ale zní svým způsobem současně. Hodinový včelín je skvělým soundtrackem k podzimnímu mlžení a krápání. Které snad nastane (psáno na konci října, kdy slunce hřeje jako v srpnu)...

1349 - The Infernal Pathway (2019)  ochutnávka

Veteráni norského blacku, 1349 nemají tak vyrovnanou diskografii jako Djevel, ale zase když se zadaří, hrnou svůj diktát pěkně sveřepě. 1349 nejsou čistokrevným blackem, mixují v sobě i řezavý thrash a ne jinak tomu je i letos. Připadne mi sice, že je The Infernal Pathway možná tou nejčistokrevnější černou jízdou, ale hoblovačky a ďábelské sólové vyhrávky hozené přes kila jsou stále přítomny. 

// Victimer: Zatím jsem odrazen. Bude to ale tím, že mám k dispozici hodně silnějšího a charakterově zkaženějšího blacku. 1349 zní moc normálně.

Hwwauoch a jejich Into the Labyrinth of Consciousness jsem přesunul pouze do výčtu. Celý měsíc jsem byl přesvědčený, že zůstane mezi TOP five, ale pak vyšly nové počiny Teitanblood a Djevel a je vymalováno. Nicméně tohle obskurní dílo zaslouží veškerou pozornost každého, kdo má rád nevšední zla, disonanci a temnou atmošku. Čerstvé arcidílo velkých šéfů Mayhem Daemon nechám zatím jen tak v patrnosti. Nebylo moc času je prozkoumat natolik, abych je hodnotil, ale první dojmy říkají, že se jedná o desku, o které se bude moc mluvit. Připadne mi, že je na poměry Mayhem nějak moc stylově čistá… Uvidíme. Rovněž jsem začal pronikat do tajů francouzských velkých starých The Great Old Ones a jejich Cosmicism. 

// Ruadek

Amiensus - All Paths Lead to Death (2017)  ochutnávka

Parta tichošlápků z Minnesoty a jejich určení správného směru.

Amon Tobin - Fear in a Handful of Dust (2019)  ochutnávka

Tobinova aktuální organicky-analogová óda na googlitelnou paletu barev.

To Die For - Jaded (2003)  ochutnávka

Historií prověřená legenda s pasterizací.

Lacuna Coil - Black Anima (2019)  ochutnávka

Italský recept od prababičky pro zlá vnoučata.

Klone - Le Grand Voyage (2019)  ochutnávka

Strunná verze pro jeden hlas.

// Sarapis

Flying Colors - Third Degree (2019)  ochutnávka

Třetímu albu plachtících barev se dostávám na kobylku pomalu, ale od prvního poslechu cítím pokrok správným směrem. Situace není růžová - studnice nápadů Neala Morseho není bezedná a vzhledem k jeho rozptylu a pracovnímu nasazení posledních let čichám čichám průser. První album uctívám dodnes, Second Nature mělo vše na svém místě ale nudilo a novinka? Z nerušených vod středněproudého progu se čím dál víc vynořují zajímavé obrysy či náznaky chytlavosti, ale jestli to bude stačit, to se neodvážím říct.

Alcest - Spiritual Instinct (2019)  ochutnávka

Na novém albu si zatím užívám především vzdušného prostoru rytmické sekce, která je ať už výraznými basovými linkami nebo charakteristickou hrou bubeníka Winterhaltera skutečně lahodná. Na albu nic nevyniká, vše je podřízeno skladbám. A ty, byť jednoduché a repetitivní, skrývají nemalou sílu. Každým poslechem odsouvám poklop a sloup záře mohutní.

Opeth - In Cauda Venenum (2019)  ochutnávka

S novým albem to mám jako na houpačce. Strhující momenty berou dech, občasné opulentní aranže na hranici únosnosti podněcují plynatost. Takže opravdu nevím, jestli rozbiju prasátko a zakoupím bilingvní limitku. Ještě dva tři poslechy, pak pár týdnů pauza a snad si to sedne. Takový je plán. Kde jsou časy, kdy bylo za pár dní vymalováno.

Nile - Those Whom The Gods Detest (2009)  ochutnávka

Trpím vzácnou poruchou nazvanou chronické přehlížení diskografie Nile po roce 2002, ale léčím se. Tento měsíc jsem si namátkou naordinoval Those Whom The Gods Detest a fakt je to hloupá nemoc. Album má koule i melodiku, možná už nehýří takovou brutalitou jako jeho dávní předkové, ale kouše jako vyhládlý skarabeus.

// Bodin

Reido - Anātman (2019)  ochutnávka

Běloruští Reido pokračující v extrémní odnoži death/doomu. Na novém albu vypilovali své songy k naprosté dokonalosti.

Mayhem - Daemon (2019)  ochutnávka

Norští rouhači Mayhem mě svou novinkou totálně odrovnali. Očekával jsem mnohé, ale takovou šlehu ani náhodou. 

Opeth - In Cauda Venenum (2019)  ochutnávka

Novinka Opeth mě oslovili hodně. Každá skladba má v sobě hodně velkou sílu a jejich progresivní rockování mi oproti minulým deskám konečně pořádně sedlo.

Blut aus Nord - Hallucinogen (2019)  ochutnávka  naše recenze

S každým dalším poslechem tohle album roste a baví mě stále více.   

Ugasanie & Dronny Darko - Artic Gates (2019)  ochutnávka

Mrazivý ambient z dílny Cryo Chamber pro temné večery.

// Lomikar

The Ruins of Beverast - Blood Vaults - The Blazing Gospel of Heinrich Kramer (2013)  ochutnávka  naše recenze

Tahle neveselá pohádka o inkvizitorském mistrovi si ze začátku u mě kdovíjak nesedla. Osmdesátiminutová délka mi přišla uměle natažená vatou a ta ústavičná snaha o co nejhlubší a nejchladnější temnotu se občas měla tendence opřít trochu do kýče. Odložil jsem ji tedy na pozdější průzkum. Teprve až po letech, kdy deska hrála v práci tak trochu na pozadí, začala odhalovat svoje schopnosti. Strop sklepení se změnil v gotické arkýře, světlo polevilo, dřevo zpuchřelo a odevšad táhl nepolevující chlad. Hudba, která dokáže fantasticky vyplnit prostor bezútěšnou atmosférou temného středověku. Jen to chce jí dát čas.

Young Gods - Music for Artificial Clouds (2004)  ochutnávka

Naprostá hudební abstrakce v režii industriálních legend. Bohužel i přes opakované snahy jsem se nebyl schopen ničeho zachytit a najít si v tom téma. 

Lana Del Rey - Ultraviolence (2014)  ochutnávka

Lze tuhle hollywoodskou šišlu nemilovat? Černé limuzíny, bílé šaty, fraky, odlesky měsíčních světel v osamělých bazénech milionářů, cvrdlikání mullholandských cikád a horký pouštní vítr pohánějící mírnou přiopilost - to všechno se skrývá v jejím pouhopouhém výdechu a já jí za to mám moc rád. Jakkoli to není kdovíjak originální. Z mého okolí má její fotku pod polštářem prakticky každej chlap. Ale nedá se svítit.

Hans Zimmer - Dark Knight Rises OST (2012)  ochutnávka

“A já vám povidám Mojše, že pokud si chcete v pár hodinách udělat obraz o tom, jak se za sto let vyvinul způsob audiovizuálního vyprávění, stačí když si po nejdříve pustíte třeba nějakou hudbu od Maxe Steinera a pak tohle.” 

Dagoba - Post Mortem Nihil Est (2013)  ochutnávka  naše recenze

Rozhodně bych se neoznačil za nějakého groove entuziastu, ale jednoznačně musím přiznat, že poslední dobou mě tenhle rytmus bicích nějak tankuje. Dagobu pokradmu sleduju od té doby, co jsem je viděl ještě jako relativní cucáky hrát kdysi před In Flames a tohle album mi spolehlivě vždycky stočí rty do polohy nasraná kachna. Díky tomu jsem schopnej tolerovat i ten příšernej šátek na hlavě zpěváka, kterej měl už dávno prodat Alestorm a chodit jak normální člověk. 

// Symptom

Brocast  ochutnávka

Podcasty na cesty.

Petr Mára  ochutnávka

Podcasty na cesty.

Jamiroquai - Rock Dust Light Star (2010)  ochutnávka

Stálice v playlistu.

Clifford Brown - Memorial Album (1956)  ochutnávka

Tahle trubka psala historii jazzu.

Explosions In The Sky - Take Care, Take Care, Take Care (2011)  ochutnávka

Matadoři žánru, se kterými přichází dobrá nálada.