Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Fuzz - III (2020)  ochutnávka

Nejdřív jsem měl dojem, že ten obrázek se k tomu albu zatoulal nějakým omylem, jako promo fotka kapely nebo tak něco. Ten moment, kdy mi došlo, že je to OPRAVDU OBAL DESKY, bych nepřál nikomu zažít. Fuzz mám rád. První deska naprostá paráda, ta druhá trochu slabší, zbytečně dlouhá. Tahle je třetí a zatím bych řekl že nejslabší. Ty Segall toho chrlí hodně a nemůže to být vždy naplno. Tak aspoň že se na to nebudu muset doma dívat...

J.A.R. - Eskalace dobra (2017)  ochutnávka

Návrat ve velkém stylu. Poslední desku J.A.R. jsem v době, kdy vyšla, zachytil, poslouchal, pak kamsi zašantročil a teď je zpět. A je skvělá a myslím tím naprosto skvělá! Užívám si texty, užívám si hudbu, naprosto skvělý humor, nadhled a opravdu velkou dávku muzikantství. Poklona až úplně dolů. 

// Garmfrost: Souhlasím, J.A.R. jsou zde v plné síle a pohodě. K Eskalaci se vracím často a rád.

// Victimer: Některé slovní obraty jsou maximální! U mě nejčastěji točená deska J.A.R.

Jello Biafra And The Guantanamo School of Medicine - Tea Party Revenge Porn (2020)  ochutnávka

Tenhle týpek se u mě v přehrávači občas objevuje a po pravdě jeho koncert na brněnské Flédě před pár léty byl jeden z mých nej koncertů. Je to vlastně docela s podivem, protože Jello Biafra je kovaný levičák a o těch já si myslím svoje, vzhledem k jejich narůstající agresivitě stále více svoje. Jeho nová, taktéž třetí desky pod hlavičkou The Guantanamo School of Medicine je dost podobná těm předchozím dvěma, takže vlastně dobrá. Opět s hodně ostrým zvukem, který chvílemi připomíná pěkný bordel, ale třeba do auta na cesty je to v pohodě. 

Cloudkicker - Solitude (2020)  ochutnávka

Zatím asi nejtvrdší a nejtemnější Cloudkicker, což je poznámka pouze faktická, nikoliv hodnotící. Vlastně mi jeho nová deska Solitude nějak ne a ne zachutnat, především zvuk bicích a činelů především mi leze na nervy. Celkově jsem schopen všechno doposlouchat do konce, ale že bych z toho byl úplně na větvi … to ani teda nejsem.

V.O.H. - Světlu vstříc (2020)  ochutnávka

Desku Světlu vstříc poslouchám abych tak řekl pracovně, kvůli recenzi, jinak bych se k ní asi nedostal. Po pravdě jsem si teprve teď vzpomněl na to, na co už jsem dávno zapomněl, tedy že jsem před šesti lety psal o jejich předchozím albu Hledat odpověď. Pak mi to celé naskočilo a taky jsem si uvědomil, že na hodnocení bych prakticky nic neměnil. Tu starou recenzi máte zde, na tu novou ještě pár dní počkejte. 

// Victimer

Enslaved - Utgard (2020)  ochutnávka

Enslaved opět nezklamali. Novinka Utgard je pro mě poměrně snadno stravitelným albem, které sotva překvapí, ale krásně se rozevírá. Od klasicky progresivně laděného vikingování, přes až étericky znějící hard rock a taky třeba až post punkovou rozvernost. Přesto jak Utgard drží hezky pohromadě (vážně si to myslím), si skladby Jettegryta, Storms of Utgard a Distant Seasons dovolím zmínit nad ostatní. Každá je svým naturelem jiná a každá ukazuje současnou tvář hradních (Utgard) pánů.

// Sorgh: Zatím se moc nechytám a těžko hledám to kouzlo, které mě k Enslaved vždy spolehlivě táhlo. 

// Bhut: I já s tím mám po prvním rande trochu potíž, příště si zkusím vzít nějaké pomůcky. Enslaved být jen tak nenechám. 

// Bodin: Enslaved si vybrali svou slabší chvilku..

Benediction - Scriptures (2020)  ochutnávka

Do Benediction se vrátil původní vokál v podobě Davea Ingrama, který nařval kultovní Transcend the Rubicon. K Benediction jsem neměl nikdy úplně blízko, vždycky to mydlili správně bez příkras, ale zas to pro mě nebyl death, ze kterého bych si močil po nohách. Novinka šlape výborně a vzorně upomíná na nejlepší léta souboru, v tomto ohledu od Benediction nelze chtít víc. Dál ale budu mít mnohem radši jejich název (Benedikšn je nejvíc !!), než samotnou hudbu, která je přece jen trochu fádní. Scriptures si ale užívám a je poznat, že kapela působí hladově a stále mladě. To je velké plus!

Lustmord - Trinity (2020)  ochutnávka

I na poli elektronického minimalismu jsou ikony. Řadím mezi ně Biosphere, Raison d’être nebo zrovna Lustmord. Jakákoliv jejich další nahrávka je svátkem objevování a tajuplných ponorů. Jak už to u podobných uskupení bývá, i Trinity bylo původně koncipováno pro jinou příležitost. Tou bylo vystoupení na festivalu Unsound v roce 2012. U toho však nezůstalo a materiálu se dostalo také albové podoby. A koncept? První test atomové pumy v Novém Mexiku byl kódově označen jako Trinity. A víme jak devastující silou atomovka disponuje a jak s ní bylo v dalších týdnech naloženo...

Serpent Column - Kathodos (2020)  ochutnávka

Theophonos je nadále fascinován řeckou mytologií a chrlí jedno album za druhým. To nové Kathodos bych označil jako živoucí hmotu. Stylově někde mezi black metalem, jeho progresivním nábojem a core bestialitou. Jako vždy to není záležitost pár poslechů, ale musí se podstoupit mnohem delší procedura. Každopádně tahle explozivní a přitom přemýšlivá deska má svou hlavu a patu. Pulzující a neskrývaně energický materiál. 

// Garmfrost: Zkusil jsem a naznal, že to pude. Ale mám teď jiný desky na poslech a tohle opravdu není na jen tak nějaký posloucháníčko. Ke Kathodos se vrátím! A ne že ne!

Vortex - Helioz (2020)  ochutnávka

Od Vortex je vždy dobré očekávat víc než jen obyčejný dark ambient. V jeho hudbě je víc vlivů, od tribal a world music, industrial až po prvky tradiční hudby. Stejně je tomu i na Helioz, koncepční výpravě za Sluncem. Když tedy hlava nedává strohé, minimalistické zvuky a přitom chce zůstat na podobné vlně, je dobrou volbou dát si některé album Vortex. O dvou předchozích jsem už na Echoes psal ZDE, respektive ZDE a snad se dokopu i k pokračování. Hlava už je nastavena správným směrem...

Skáphe - Skáphe³ (2020)  ochutnávka

Hudební temnota Skáphe je zatím našemu webu zapovězena, nejvyšší čas to napravit a snad to bude i formou recenze. Třetí díl této US hydry poslouchám jako jeden celý příběh, ze kterého (stejně jako třeba u Serpent Column) nejde vyndat jen jednu jeho část. Pak to ztrácí smysl. A dobře vím, že Skáphe na třetí mi ještě nevyzradili vše, co mají na srdci. Jejich tma je plazivá, docela vzdušná a pořád hodně záludná, mystická. Dám tomu potřebný čas.

Mörk Gryning - Hinsides vrede (2020)  ochutnávka

Mörk Gryning řezali ubočí severských hor a lesů na přelomu tisíciletí, novinka je albem vydaným po patnácti letech od toho posledního. Nikdy jsem je neměl v první brázdě oblíbených sekerníků, ale zdá se, že z jejich spiritu starých časů vyprchalo jen pramálo. Pro některé je jejich návrat velkou událostí, i Mörk Gryning mají na scéně svůj kultovní status. Kapela se na Hinsides Vrede tváří odhodlaně, album je prošpikováno různými mezihrami a melodie jsou studené a ostré přesně jak káže severský naturel. Krátká a intenzivní jízda plná mrazivých riffů.

// Bhut

Isengard - Vårjevndøgn (2020)  ochutnávka

Návrat kultu po patnácti letech. No… kultu… Isengard je spíš nutnost pro fanoušky Darkthrone a norské blackové scény. Nové album je ale přímo úměrné současnému stavu/výrazu uvedené veličiny. Fenriz zde plně předkládá svůj pohled na archaicky znějící black, který je však mnohem víc heavy doomem. Zkrátka něčím prastarým, ze kterého dýchá něco jako Mercyful Fate. Čemu však na desce holduji absolutně nejvíc je její zvuk. Ta autentičnost je něco, co už se vážně jen tak neslyší. Takže v tomhle směru jsem maximálně spokojen. Hudebně na to musí mít člověk náladu, ale být to nějaké no name pálené CD, co bych vyštrachal v krabici, tak bych mu hádal ročník 80. I ty riffy jsou skvělé. Prostě legenda se baví. No… on to je vlastně materiál nahraný prý v letech 1989-1993, proč to ale vyšlo až nyní...

// Victimer: Už jsem si myslel, že jde o nový materiál Isengard, ale je to archív...

// Bodin: Krásně špinavá práce. Miluji ten prastarý zvuk...

// Sarapis: Archivy jsou od toho, aby se z nich občas vyhráblo něco echt. Musím zkusit.

Dephosphorus - Sublimation (2020)  ochutnávka

Tohle šlape jedna báseň. Od první skladby do té poslední je to báječná jízda. Nečekal jsem to, ale dost mě to semlelo a rád se k tomu vracím. 

Ost+Front - Dein Helfer In Der Not (2020)  ochutnávka

Neue deutsche härte. Nic víc, nic míň. Asi nejvíc ramštajnovsky znějící kapela z tohodle žánru (oproti takovým Oomph! třeba), čemuž trochu odpovídá i ten obal, který je nejspíš schválně odkazem na nahrávku Liebe Ist Für Alle Da. 

Slipknot - Slipknot (1999)  ochutnávka

Archaismus a stará velká oblíbenost. Láska úplně ne, ale ta jejich vlna mě prostě smetla. Škoda, že jim podobná energie nevydržela dál… Ale vzpomíná se na to skvěle. 

// Jirka D.: Určitě dobrá deska, kterou znali i ti, co Slipknot naprosto nesnáší. Což je samo o sobě úspěch.

Alice Cooper - Dragontown (2001)  ochutnávka

Nečekaně zralé album, které s předešlým Brutal Planet patří mezi to nejlepší co Vincek sepsal. Fakt ho mám rád, dobře se to poslouchá, má to šmrnc, žádná vata. Opravdu dobrý kousek. 

Paysage D’Hiver - Im Wald (2020)  ochutnávka

Tak první poslech mě trochu zaskočil, jelikož jsem si nějak neuvědomil, že zvuk téhle kapely/projektu je stavěn na jiném základě, než jsem v posledních časech slyšel. Je tam hodně cítit ta zastřenost Darkspace, ale jde to víc do té blackové podstaty, než-li do vesmírného putování. V každém případě to album roste a roste a to i přes svou nehoráznou délku. K tomu musíte mít vztah a ochotu, bez toho to prostě fungovat nebude. Vtipné je, že jde o první velkou desku po víc jak dvaceti letech fungování a vydávání demáčů. Mimochodem náležitě skvělých demáčů. 

// Victimer: Obdiv patří tomu, kdo dokáže tohle album poslechnout na jeden zátah. Zkoušel jsem to x-krát a vždycky mě něco vyrušilo. Svým způsobem je to skvělá a uhrančivá věc, ale dvě hoďky prostě nedávám, a tak čerpám z útržků.

// Garmfrost

Enslaved - Utgard (2020)  ochutnávka

Nová deska Enslaved je pro mě pokaždé svátkem. Utgard je počinem velice zdařilým, jež kapelu opět někam posouvá. Ano, styl novinky můžeme směle nazvat progresivním, byť stále nese styčné body, spojující diskografii Enslaved zlatou nití. Tentokrát je ale spousta linií a zákoutí vymyšleno krapet jinak. Mimo to se Utgard moc pěkně poslouchá a ne a ne se oposlouchat.

Skáphe - Skáphe³ (2020)  ochutnávka

Skáphe po třetí nejsou tak chaotičtí a šílení. O to víc se noří do zla a pochmurné atmosféry. Neznamená to však, že není-li po skončení alba potřeba polykat lexaurin, že je Skáphe³ albem běžným a vhodným pro každého. Jen se blázni trošku uklidnili, nebo své šílené vize hodili více do nočních můr a zlých myšlenek.

Celestial Seasons - The Secret Teachings (2020)  ochutnávka

Co si budeme nalhávat, Solar Lovers II nekoná. Příslovečnou sílu kultovního alba nizozemských melancholiků Celestial Seasons návratová deska nemá. Ale oslovuje mě daleko víc, než Orange a následující dvě nahrávky, které se původnímu duchu vzdálili směrem ke stoner rocku. The Secret Teachings tedy oprašuje doomový smutek, smyčce a lehce i zachmuřený vokál. Ten podle mého názoru albu spíše škodí. Hudebně je totiž album velice zdařilé, ale fádní přednes po krátké chvíli nudí. Po prvním nadšení, že jsou Celestial Seasons zpět přišlo vystřízlivění. Snad se kapela opět nerozpadne a na svém stylu zapracuje, aby příště bylo lépe.

// Victimer: Právě kvůli vokálu jsem to ani dál neposlouchal...

Horna - Kuoleman kirjo (2020)  ochutnávka

Kuoleman kirjo je pro mě zřejmě nejzajímavější a nejzdařilejší nahrávkou finských démonů Horna. Což není tak těžké, až na rané desky z devadesátých let šla jejich tvorba zcela mimo mě. Mnohem raději jsem měl jiné Shagrautovy projekty a kapely. Tentokrát však Shagraut kápl přímo do mého vkusu a momentálního rozpoložení. Deska je běsnící, ale skvěle vybalancovaná, přes totálně přepálenou stopáž. Důraznější zvuk podle mě albu pomohl k ještě větší bestialitě. Kytary příjemně řežou, bicí tlučou, aniž by přehlušovaly zbytek. Mimořádná deska!

Necrophobic - Dawn of the Damned (2020)  ochutnávka

Ne každá deska Necrophobic se zdařila. Některé jsou takové nijaké. Kde nic tu nic. Novinka Damn of the Damned mě ale hodně potěšila. Albu neschází oheň a nespoutaná energie. Je stejnou měrou deathově robustní jako blackově sirnatě atmosférické. Krásně vrstevnaté kompozice jsou hnány jednotným stylem. Radost poslouchat.

V říjnu mi toho ušima prošlo hodně. I muziky. Mezi záplavou promíček jsem si udělal čas zejména na starší tituly. Mezi novou muzikou mě zaujalo s promo nahrávek nejvíce nadcházející desky tuzemských Panychida a Elbe. Obě stojí za to. Docela mě baví Gargantuan od Atrexial, což je zlověstný death/black, znovuzrozený projekt Isengard samotného Fenrize mě nechává chladným. Benediction se na Scriptures z mého pohledu nepochlapili, ale ani nic nezkazili. Standardně provedený death vysoké kvality. Jde ale mimo mě. Bejvávalo. Ani nové EP Carcass Despicable není to, co od veličiny a mých oblíbenců chci. Tedy, oni nahráli, co tradiční fanoušek chce a na co je zvyklý, ale mě si kdysi získali, že nahrávali muziku, kterou od nich nikdo nečekal. Despicable postrádá patřičný odpich. Nemá šťávu. 

// Sarapis

The Ruins of Beverast - Exuvia (2017)  ochutnávka

Je zvláštní, že album Exuvia jsem plně docenil až po dvou splitkách, která vyšla v tomto roce. Jestli mně v DNA Alexanderovy hudby bylo něco nejasné, jestli mi k některým dveřím nepasoval klíč, pak letošní miniatury mně navedly správným směrem. Exuvii poslouchám víc než před třemi lety a taky mě to víc baví. A víc se bojím. Na albu je pěkně těsno, raději sedět sám v přeplněném kupé než s přízrakem šamana, jehož pohled odráží zlo, které teprve přijde. 

// Sorgh: Taky se bojím, tohle album je vymacerované zlo. Boží!
// Bhut: Ano, tohle je vážně zlá hudba. Moc dobře si pamatuju, když jsem slyšel to album poprvé. První skladba, indiánská replika a první kytarové tóny ze mě učinili skutečnou reinkarnaci pernaté zvěře. Ta husí kůže byla dokonalá. Skvělá věc. 

// Victimer: TROB jsou v metalovém zlo-chlívku jedni z nejvěrohodnějších. Co album, to symbol nelidské ohavnosti přetavené v atmosférickou možnost to svinstvo obejmout. V dnešní době unikát, jednoznačně.

The Gathering - Disclosure (2012)  ochutnávka

Přestože je záře éry kapely s Anneke za mikrofonem dost oslnivá, nebylo by fér přehlížet, co se dělo poté. Zvlášť když The Gathering nezapomněli, v čem je jejich síla. Album Disclosure mám velmi rád, hlavně v jeho temnějších a zadumčivých fázích. Ona je to taky podzimní deska, takže v tomto období fakt vidím čtyři míle daleko, jsem paralyzovaný, roztavený, úplně jako tenkrát v dvanáctém…The Gathering se nepřestali posouvat a jen tiše doufám, že těch pár let spánku po vydání Afterwords (2013) vyústí v něco podobně velkého.

Gardenian - Sindustries (2000)  ochutnávka

V naší nedávné ročence 2000 jsem desku Sindustries nezmínil z toho důvodu, že jsem ji měl úplně na hraně nominace a nakonec ji něco šťouchlo z kola ven, možná moje nechuť k sekání trávníku. Jenže pak mě k ní zase něco přitáhlo a v říjnu jsem ji párkrát protočil. Být to album trochu kratší, tak u mě zaboduje mnohem víc. Hitovek je zejména v první části docela dost. A ten pozitivní náboj všude kolem, to byste zlíbali půl parlamentu. Hodina je však moc a nožům zahradníkovy sekačky unikají některé plevelné stonky. Pažit golfového hřiště to tedy není, ale sem tam si začutat - to ano!
// Bhut: Dobrá vzpomínka. Kvalitní deska, taky ji mám rád. 

// Victimer: Já poslouchal Two Feed Stand a Soulburner, tohle už bylo mimo mě...

Joe Hill - Divné počasí (2017, česky 2018)  ochutnávka

Synek slavného Stephena Kinga kráčí ve spisovatelských stopách svého otce se slušnou potencí, má i zajímavé náměty a nápady. Kdesi jsem četl, že námět je pro spisovatele to nejmenší, teprve realizace dá pořádně zabrat. A právě v tom Joe Hillovi furt něco schází. Soubor čtyř povídek je z hlediska námětů opravdu zajímavý, ale žádná z povídek mě neuvařila ani nezanechala nějakého toho červíka v hlavě (jedině snad Nebe), to tatík umí jít i na pár stránkách pěkně do hloubky. Naopak mě zarazila příliš okatá implementace všelijakých menšin ve výběru postav - hned jsem si vzpomněl na normy filmových kašpárků za oceánem. Možná i ve světě literatury to bude časem řádit jako černá ruka. Žádná lesbička ani černoch? Nepřípustné!

// Sorgh

In Vain - Mantra (2010)  ochutnávka

David Bowie - The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders From Mars (1972)  ochutnávka

// Sarapis: Bowieho jsem si teď dal poslechem Blackstar a stále to má sílu výjimečné desky, která umí dlouho rezonovat v hlavě.

David Bowie - The Man Who Soled The World (1971)  ochutnávka

Benediction - Scriptures (2020)  ochutnávka

Anathema - Alternative 4 (1998)  ochutnávka  naše recenze  

// Victimer: Když o tom tak přemýšlím, tahle deska je zkrátka o něco výš jak ty ostatní, ať už jde o kterékoliv z období kapely.

// Bodin

Enslaved - Utgard (2020)  ochutnávka

S aktuální novinkou mých oblíbenců Enslaved to mám tak trochu napůl. Prvotní poslechy mě uváděly do rozpaků a převládalo mírné zklamání. Utgard mi připadalo jako album nevyrovnané a některé skladby dokonce i slabé. S více poslechy musím říct, že své silné momenty album má, ale jako celek řadím novinku k té slabší etapě v diskografii Enslaved.

Ascension of the Watchers - Apocrypha (2020)  ochutnávka

Na novinku amerických Ascension of the Watchers jsem se těšil hodně a rozhodně nebyl zklamán. Šlapající a na poslech příjemná rocková deska s výtečným Burton C. Bellem za mikrofonem.

Benediction - Scriptures (2020)  ochutnávka

Pokud nějaké album v poslední době naplnilo mé očekávání, tak je to určitě Scriptures britských veteránů Benediction, na kterých jsem vyrůstal a nedám na ně dopustit. 

Lik - Misanthropic Breed (2020)  ochutnávka

Miluji ten švédský zvuk kytar. Další z desek, která mě za poslední dobu pohltila. Nadupaný death metal se vším všudy.

Self Hypnosis - Contagion of Despair (2020)  ochutnávka

Velké překvapení se zrodilo na hudební scéně! Greg Chandler (Esoteric) a Kris Clayton (Camel of Doom, Esoteric) a jejich industriálně doomově laděný projekt Self Hypnosis vydal na světlo světa naprosto výborné album, kde na ploše téměř 80 minut dostanete do uší těžkotonážní hudební mix etrémního doomu s naprosto šílenými kytarovými pasážemi podobnými jak je známe právě u Esoteric. 

WWW - Neutopíš se dvakrát v téže řece (2018)  ochutnávka

Občas si rád poslechnu i kapely, které jsou žánrově tak trochu mimo můj hudební obzor. To je i případ pražských elektro-industriálně laděných hip-hoperů WWW. Pro někoho těžko pochopitelní, pro jiné provokující a vyšinutý hudební směr udávající zjevení na tuzemské hudební scéně.

Za poslední dobu se mi navršila hromada restů, kdy jsem hudbu poslouchal minimálně a z různých důvodu byl na Echoes neaktivní. Vypadá to, že tato doba pominula a já můžu s radostí - byť v omezeném režimu tyto resty dohánět. Doba covidová mi v tom pomohla a já jakožto pozitivní člověk uvězněn v karanténě nastartoval své hudební choutky. Ty ukajím poslechem střídavě novinek, probírám se i staršími alby a pár, které mé ucho potěšilo sdělím. Strange New Dawn - Planet System bratrů Botteriových (ex- In the Woods...), švýcarští Messiah s albem Fracmont, Vital Remains a jejich Icons of Evil s řvounem Glenem Bentonem, Crippled Black Phoenix  - Ellengæst (ke kterým se teprve postupně dostávám) či Dezorient Express od hip-hopových Prago Union.

// Lomikar

HMLTD - West of Eden (2020)  ochutnávka  naše recenze

Divoká procházka po hudebních žánrech s patřičným osmdesátkovým dechem a nevyřešenou sexuální identitou. Album sice nemá téměř žádný hudební koncept, ale pokud má nějak vypadat prosté kreativní vyblbnutí, tak prosím takhle. Koneckonců více v recenzi. 

Manes - How the World Came to an End (2007)  ochutnávka  naše recenze

Jedním slovem dechberoucí. Moje první seznámení s Manes se od prvních tónů překlopilo v silné přátelství. Bravurní mix mnoha elementů s obrovskou hloubkou, která činí vyloženou radost z rozplétání motivů každé z písní. Když do některých pasáží zasáhne nečekaně francouzský hip hop, připomněl jsem si, jak moc mám rád muziku. Tak nějak obecně. Místy v tom experimentování dokonce slyším něco styčného s Radiohead v období alb Kid A a Amnesiac.

// Jirka D.: S touhle deskou to bylo na delší lokte (po více méně přístupné Vilosophe), ale nakonec to dopadlo dobře.

Oláfur Arnalds - Re:Member (2018)  ochutnávka

V tomto případě jsem šlápl úplně mimo. Tahle hravá, klidná melancholie zbavená těžkosti mi od začátku vůbec nesedla. Jeden ze stěžejních prvků jeho tvorby, totiž kooperace se speciálním programem, který mu spoluvytváří hudbu, mě opět potvrzuje, že nadcházející lidská éra transhumanity nebude ani náhodou slíbeně cyberpunkově odvázaná, nýbrž utlumená, generická a zoufale nudná. 

Idles - Ultra Mono (2020)  ochutnávka

Basa nutí do skoku, kytary k násilí (ale konsensuálnímu!), vokál k revoluci. Potud sice všechno v pořádku, nicméně všechno tohle už kapela předvedla dvakrát a potřetí začíná být cítit únava ze stále stejné metody. Recenze napoví více.

Conjuro Nuclear - Sigilos de oscuro poder (2017)  ochutnávka

Do tohoto temného lesa babky pro chroští jen tak nezabloudí. Na to už mají něco odžito. Hejkal zde dává dobrou noc, bludičky zkušeně navádějí do neprostupných mokřadů, bludné kořeny nastavují své ohyby nepozorným zbloudilcům. Jenom onen poustevník, co zde údajně žije v mechové chýši, tráví dny nad alchymistickými baňkami, kde vytváří podivné moky z jedovatých hub a kořínků, aby jimi trávil sebe i okolí. A sem tam nahraje prapodivné dungeon-synthovo-blackové album jak z třiadevadestýho. To je moje.   

// Symptom

There's A Light - A Long Lost Silence (2018)  ochutnávka

Německý post-rock, co neurazí. Bystřejším neunikne menší vykrádačka Russian Circles v závěru alba.

Marilyn Manson - We Are Chaos (2020)  naše recenze vč. ochutnávky

Další kolík v dlouhé štafetě alb od borců, kteří se zúčastnili, ale závod o super album nevyhráli.

// Jirka D.: Po napsání recenze jsem tu desku úplně opustil a vůbec mi nechybí.

I Am No Hero - Underwater Cities (2014)  ochutnávka

Post-rock zahraný tak, jak ho všichni známe.

Lantlôs - Agape (2011)  ochutnávka

Post-metal s příchutí jazzu.

Spectateur - Souvenir (2012)  ochutnávka

Trip-hop do pohody.