Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Michal Prokop & Framus Five - Mohlo by to bejt nebe… (2021)  ochutnávka

zdroj: flac 16 bit, 44.1 kHz

V druhých letních ozvěnách to bude moje jediná aktuální deska, a to ještě věc z kategorie “not my cup of tea”. Hudbu Michala Prokopa jsem nikdy cíleně nevyhledával a občasný poslech někde v rádiu bych rozhodně nepovažoval za nic víc než za … občasný poslech někde v rádiu. Po pravdě jsem si jeho novou desku poslech čistě ze zvědavosti, z níž větší část byla zaměřená výhradně na zvuk. Prostě mě zajímalo, na jaké úrovni dnes funguje tato část rockové scény (byť zobecnění samozřejmě bude drhnout...) a jestli tenhle veterán, kterého si jaksi podvědomně docela vážím, je schopen vydat nějakou hrůzu, nebo nikoliv. Výsledek mě překvapil. Mohlo by to bejt nebe… hraje moc fajn, opravdu moc fajn. Určitě bych se nebál větší odvahy při tvorbě prostoru a při vytváření stereo obrazu v mixu, protože množství nástrojů a aranže skladeb k tomu neskutečně vybízí, a je škoda, že k tomu nedošlo. Jinak ale jde o ojedinělou parádu, jejíž poslech si dokážu skutečně užít. Pokud si tu desku koupím, bude to jenom proto. 

Nick Cave & The Bad Seeds - Live from KCRW (2013)  ochutnávka

zdroj: 2LP #BS006V

Živák, který vyšel po řadovce Push The Sky Away (2012) a který mě doporučil kamarád s tím, že hraje fakt výborně (kromě toho, že na něm jsou skvělé skladby převážně ze zmíněné desky). Rovnou jsem si ho koupil, protože jsou věci a doporučení, které není třeba ověřovat, a zaposlouchal se s velkou chutí. Deska má neskutečně intimní atmosféru, což odráží nejen skutečnost, že se jednalo o komorní koncert pro 180 lidí v osekané sestavě, ale i to, že se to někomu podařilo zachytit a dostat do drážek. Poslech z gramodesky je radost, doporučuju vyzkoušet. 

Psí vojáci - Brutální lyrika (1995)  ochutnávka

zdroj: reedice 2021, 2LP #MAM023-1

Na Indies Scope se letos dočkalo vydání na gramodesce album Psích vojáků, které si nespletete s žádným jiným. Brutální lyrika původně vydaná v roce 1995 na CD a MC se vešla na čtyři vinylové strany a především je trochu škoda, že reedice je taková … taková obyčejná. Troufám si tvrdit, že podobná šance už se asi nenaskytne, a že pustit do světa takhle ořezanou edici je promarněná šance. Každý správný vinylový fetišista by dokázal dát dohromady minimálně pět dobrých rad, kde to šlo dotáhnout dál, kde šlo přidat trochu haraburdí, nějaký booklet, informace, dobové fotky, pro mě za mě komentář nějakého pamětníka … prostě udělat z toho artefakt, který by odrážel váhu hudebního obsahu. Aspoň že ten hraje dobře. 

Yes - Tales from Topographic Oceans (1973)  ochutnávka

zdroj: reedice 2013, 2LP #081227965532

Koncepční deska Yes v plné jejich tvůrčí síle, čtyři dlouhé skladby na čtyři vinylové strany a zlatý fond světového prog-rocku. Návraty do historie tohoto druhu s sebou vždycky nesou hledání motivace, proč poslouchat současnou hudbu, a snahu najít odpověď na otázku, zda už všechno nebylo vymyšleno kdysi dávno. Po pravdě mi hledání odpovědi na tuto otázku přijde stále palčivější, byť nad aktuálními věcmi zdaleka nelámu hůl. Je potřeba to vyvažovat. 

Floex - Zorya (2011)  ochutnávka

zdroj: LP #MIN28 

Kolegova recenze aktuální Floexovy desky (připomínejte ZDE) pro mě byla motivací si po čase poslechnout jeho starší album Zorya, o kterém bych se odvážil tvrdit, že jde o nejlepší Floexovu věc, když bych jeho tvorbu znal detailněji. Což neznám a tak se neodvažuju. Zorya je ale skvělá, nástrojově bohatá a její limity lze hledat čistě ve zvuku, který přistoupil na pravidla hry elektronické scény a akustické nástroje docela zabil. S přivřením jednoho ucha lze ale i toto tolerovat a poslech si užít, už jen z toho důvodu, že hudební magie jasně převažuje. 

// Victimer

Fawn Limbs - Darwin Falls (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3 

Post metalová matika brutální i experimentální. Fawn Limbs ty desky sypou jednu za druhou, tentokrát jsem tomu propadl, tomu lomozu překračujícím hranice. Je v tom kus venkova ve vyšilujícím tónu, jako se dusit na vlastním hajzlíku, když nejdou otevřít dvířka. Dech zachraňují dechy, reklamní prospekt s mázlou fotkou Cult Of Luna poslouží jako základ louče píchnuté do kýblu, vydrží hřát celý večer. Fyzická schránka těla chátrá, na baru zbylo ještě trochu chlastu a sny se zdají být navěky tím, co nás provází. Kocovina bude zase krutá.

Fluisteraars - Gegrepen door de geest der zielsontluiking (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

S předchozí deskou Bloem jsem byl na stejné vlně a vypadá to, že na ní jsem i s novinkou. Výpravné blackové málo sdělující v té své troše vše podstatné. V tom je síla Fluisteraars. Pudy i melancholie, naděje ředěná depresí, syrové ústrojí a epické vyznění vzešlé ze špíny. Myslím, že to tam zase je a budeme si znovu hodně blízko. Stromy, květy, prašivina. 

Antediluvian - The Divine Punishment (2021)  ochutnávka

zdroj: flac 

Totální aura zvrácenosti, elegance vyšinutí a festival chorých mravů. Novinka Antediluvian je pro mě zatím jednou z nejzajímavějších a zároveň nejšílenějších věcí, které se ke mně letos dostaly. Absolutně si užívám a baví mě to neustále podstupovat. Zírat do toho obskurního kanálu, roztěkaně listovat v pornografické avantgardě a brodit se hnusem s vyšším posláním. Tohle není běžné vysílání surové temné hmoty, ale výraz intelektuála libujícího si na dně vší špíny. Nemocné a povznášející dílo na mnoho poslechů.

Sculptured - The Liminal Phase (2021)  ochutnávka

zdroj:  mp3 

Amíci Sculptured se ozvali po x letech čekání s novou deskou. Nic okázalého, ale pohyb v přízemí a nadhled vyráběný na malém prostoru. Žádná estráda, ale poctivý metal, v němž se střetává melancholie a progres. Hudebně na vlně Agalloch, Winds a Katatonia. Místy lehce falešný vokál neodrazuje, vítězí jednoduchá stavba kompozic pro přemýšlivé.

Wolves In The Throne Room - Primordial Arcana (2021)  ochutnávka

zdroj:  mp3 

Vlčí sémě po americku pro mě nejspíš nadobro ztratilo svůj punc jedinečnosti. Už minulá deska naznačila, že se WITTR vydávají od kaskád směrem k běžnějšímu provedení atmosférického black metalu, což jsem bral jako jednorázové řešení a svým způsobem zvláštní spojení. Radost jsem z toho ale příliš neměl. Na Primordial Arcana šli WITTR ovšem ještě dál. Dnes jsou pro mě cizí kapelou, která ztratila své kouzlo a nahradila jej pečlivým materiálem, ke kterému si neumím najít cestu. Chci ji mít špinavější, divokou a tajuplnou. Teď je to vše najednou moc strojené, křišťálové a … obyčejné.

King Dude - Beware Of Darkness (2021)  ochutnávka

zdroj:  mp3 

Kompilace dosud nevydaných a různě polozapomenutých skladeb, coverů a dalších pikantností. Vlastně docela dobrá volba, když už mě kdejaká Kingova deska za pár chvil nudí a přestane oslovovat. Tady je to takový mix, velmi chutný, bez pravidel.

Wilczyca - DrakoNequissime (2021)  ochutnávka

zdroj:  mp3 

Hysterická vlčice okupující neprostupné polesí na sever od nás. Neuhlazený, primitivní black, plechový masakr s jediným pravidlem - vysypat ty plechy v lese, maniakálně se o ně otírat a předvádět se jako pěkně nabzučená mrcha. Tahle vlčí pička je vzteky bez sebe a nejspíš taky kouše do varlat, takže bacha na ni!

// Bhut

Deceiver Legion - Varjoissa (2021)  ochutnávka   Kaple

zdroj: mp3 

Black metal první jakosti. 

Black Hole Generator - A Requiem For Terra (2016)  ochutnávka

zdroj: mp3

Ústřední postava a pěvec Vulture Industries Bjornar si svého času realizoval boční projekt, který vyplivl jedno EP a jednu desku. Ono na tom ve výsledku není nic zázračného, ale pokud máte rádi právě Vulture Industries tak tohle je taková jejich tvrdší a blackovější tvář, ačkoliv je ve výsledku jediné pojítku právě onen hlas. Ale baví mě to moc. 

Infest - Psychosis (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Tahle kapela mě utkvěla v paměti jako kvalitní death metal, který funguje hlavně živě. Domácímu poslechu jsem se u nich moc nevěnoval. Vždycky mi stačilo, že někde hráli a je jedno jestli to byl Exit-us nebo hospoda Pod kopcem v Božkově. Ta energie, kterou vždycky předváděli byla elektrizující a plně účinná. Skvělé nasazení a perfektní výkon. Studiová nahrávka tyhle atributy má vlastně taky. Ale živě je živě... a pokud je někde uvidím na soupisce, tak je určitě rád znovu okusím.

Pestilence - Exitivm (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Maká to, šlape to, hrozí to. Legendární kapela, která neztrácí dech ani po třiceti letech (pravda s určitými výpadky), ale pořád dokážou natočit desku která prostě k té prachobyčejné radosti ze života stačí. Co víc chtít, prostě to jede, jako když po letech nahodíte fajnovej veteránskej kousek.

Perturbator - Lustful Sacraments (2021)  ochutnávka

zdroj: mp3

Tak tohle je pro mě osobně naprosto perfektní záležitost. Možná to nebude takové to klasické synťácké peklo, se kterým se před lety synek uvedl, ale zážitek z toho mám velmi dobrý. Líbí se mi ta gotická nálada, která z desky čpí každým coulem. Třeba taková věc jako je song Excess by se klidně dala zaměnit s něčím od The Sisters Of Mercy. Nekecám. Moc mě to baví a naprosto ideálně v autě. 

Zkoušel jsem ještě nový kousek od Agrypnie, tedy desku Metamorphosis (ochutnávka), ale stále zůstávám ve stínu nepochopení. Já tuhle kapelu vlastně nikdy nijak zvlášť neobdivoval, protože jí jednoduše nerozumím. Něco mi na tom jejich tmářství furt vadí… Nevím co, ale zkrátka tady se v průsečících docela rozcházíme. Stejně tak to mám s většinou novodobých heavy metalových kapel. Nedám dopustit na osvědčené klasiky našich otců, ale zároveň nelámu hůl nad novými objeviteli a novými jmény na scéně. Jenže těch, kteří si dokážou probojovat cestu je poměrně málo. A právě z toho mála vychází i Secret Sphere z Itálie, kteří se mi zalíbili díky jejich poslední nahrávce Lifeblood (ochutnávka). Občas je to až příliš okatý Helloween, ale funguje to a nechává mě to v klidu. Vlastně to dokáže vyvolat příjemnou, veselou náladu.

// Garmfrost

Cultum Interitum - Veneration of the New Dawn (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

I druhá deska polských démonů Cultum Interitum Veneration of the New Dawn parádně zasekává drápy do nitra posluchačovi duše. Atmosféra se zde krásně snoubí s disharmonickým peklem, nástroje jsou luxusní, hlasy skvěle hnusné, stopáž přiměřená… Paráda!

Agrypnie - Metamorphosis (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Před lety jsem alba Agrypnie miloval a pořád se k nim vracel. Poslední dobou však stojí jaksi mimo můj vkus. Novinková Metamorphosis je poslechově přívětivější než předchůdce, ale i tak by se všeuměl Torsten mohl zamyslet, jestli má dost nápadů na tak dlouhé skladby, potažmo ještě delší nahrávky.

Dødsferd - Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow Part II (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Ať se snažím, jak se snažím, nemůžu se nové, dvojskladbové desce temných depresáků Dødsferd, dostat pod kůži. Pořád mě něco pudí, láká k dalším poslechům, neumím říct rozhodně chlapské NE a DOST! Protože album je chytlavé a poutavé. Jen se v něm zatím moc nevyznám a tím pádem nemám žádný názor. Jen že se budu zřejmě trápit dál a dál...

Krajiny Hmly - Poza čierne hory (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Za to letošní novinka Poza čierne hory slovenských temně kovových pohanů Krajiny Hmly se mi dostala pod kůži poměrně rychle a ne a ne se z jejich osidel dostat. Nová sestava - její parádní výkony, suprový zvuk a atmosférický obal… to vše činí z alba jednu z největších událostí letošního roku a to nejen v rámci české a slovenské scény.

Diskord - Degenerations (2021)  ochutnávka

zdroj: youtube

Norská tech/deathová úderka Diskord se s ničím nepáře. Raubířsky hrne jednu změnu v rymu za druhou, basa pulzuje nad kytarami, nervní growl nedává možnost při poslechu dřímat. Vše chce plnou pozornost. A ta se vyplatí. Místy jde deska až někam k vesmíru a Voivodímu hácé. Když se vše spojí s jistou brutalitou, je o zážitek postaráno. Degenerations je skvělá fošna. Bavím se.

// Sarapis

Era C - Deliria (2021)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Městská melancholie naplněná večerním světelným smogem mě nejprve přivedla k oživení vzpomínek na desku Organ Hearts (2011) od trip hopové dvojice Arms and the Sleepers a od ní pak dále k letošnímu albu Deliria od Era C. Pojítko s Arms and the Sleepers spočívá v osobě Mirzy Ramice, který zde dělá hudební doprovod zpěvačce Sofii. Obal je příšerný, to je bez debat. Obsah je ale zajímavější, Sofiin hlas je křehký, místy naléhavý, někdy i docela sexy (hlavně ve FÁCIL). Zatím mě to baví, některé elektronické zvuky lezou za nehty. Není bez zajímavosti, že se album nahrávalo v New Yorku, Guatemale a ...v Brně. No podívejme na Štatl.

CNJR - I Can See The Church Burning Through The Binoculars (2020)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Ještě mnohem víc než Era C mě ze stáje Future Archives Recordings chytlo loňské album producenta zvaného CNJR. Samozřejmě mou pozornost nejdřív zaujal hezky hořlavý název alba, že ano...ale pak jsem zůstal už z důvodů ryze hudebních. Nahrávka není nijak tvrdá ani nekompromisní, ale je temná tím proklatě niterným způsobem, díky němuž jsem schopen propadnout klidně i nahrávkám z ranku elektroniky. 

Necrodeath - Mater of All Evil (2000)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Když jsem po návratu z dovolené dostal chuť na nějaký energický výplach, zabodl jsem prst v archivním seznamu u nahrávky Mater of All Evil. Italské Necrodeath neposlouchám soustavně, ale mám je rád a řadu jejich alb znám důkladně. Je to thrash, který voní po zaschlé krvi na oltáři a rezonuje blasfemickými úmysly. Skladby mají odpich, Flegiasův vokál je krásně nelidský a když tu a tam zazní v přechodech typické bubínky, jsem to já, kdo na oltář ulehá.

// Sorgh

Mayhem - Wolf´s Lair Abyss (1997)  ochutnávka

White Stones - Dancing Into Oblivion (2021)  ochutnávka

Mark Lanegan - Houston: Publishing Demos 2002 (2015)  ochutnávka

Rivers Of Nihil - Monarchy (2015)  naše recenze vč. ochutnávky

Rammstein - Reise, reise (2004)  ochutnávka

// Lomikar

Pantheist - Seeking Infinity (2018)  ochutnávka

Tak trochu neprávem opomíjený hudební projekt všeuměla Kostase Panagiotoua, za což nejspíš může skutečnost, že epický doom s duchem druhé poloviny 90. let zrovna neužívá plodů trendy retra (a asi ani jen tak nebude). Poslední album těchto Britů je ve své obrazotvornosti místy až na hraně soundtracku a koho baví lovit z výsledného mixu kdejaké roztodivné panástroje, zařídí mu poslech určitě hezký večer. 

Horseback - Dead Ringers (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

Transcendentální zážitek. Tolik povědomý a přitom unikající zároveň. Poslech tohohle alba mě nějakou záhadou vždycky přenese do vlídné samoty, klidu a bezpečí. Nechci o něm vědět zbytečně moc, aby se kouzlo neztratilo. 

Anorexia Nervosa - Suicide is Sexy (2004)  ochutnávka

V raném mládí jsem Anorektiky považoval za to nejlepší, čím se dají propláchnout uši a jako to tehdy měli všichni ostatní, jejich devadesátkovou tvorbu jsem moc nechápal. V současné době beru jejich symfonickou kariéru pořád za jeden z nejlepších příkladů jednoho blackmetalového období, ale pokud někde vykročili mimo prostor a čas, bylo to na jejich neuchopitelném debutu Exile (1997) a předchozím demu Nihil Negativum (1995). Suicide is Sexy je kompilace obsahující toto demo společně s předchozím Garden of Delight (které kapela nahrála ještě pod jménem Necromancia roku 1995). Dále obsahuje dva živé záznamy (kde obzvlášť z písně Lepros Darma vskutku odpadávají kusy masa) a jeden videozáznam z neznámé lokace. Výsledek přináší opravdu těžký a depresivní melodický death s nemocným vokálním projevem Stéphana Gerbauda, který následně zmizel z metalového světa, aby se předloni, po dvaadvaceti letech, objevil za mikrofonem projektu Ævangelist. Tato tehdy nikým nechtěná kompilačka se nakonec dostala na světlo ramp i kvůli tomu, že si jí bulvár propojil se sebevraždou dvou metalistek, což nenechalo chladné ani česká debilní média, díky nimž alespoň máme kus textů z desky přeložených do češtiny.  

Red Apollo - The Laurels of Serenity (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

Velmi slušná ukázka toho, jak smysluplně může znít post-hardcore, tedy žánr, který na vás v jednu dobu skákal i ze zutých bot. Toho si asi byla vědoma i kapela, která to po vydání tohoto alba zabalila a přenechala pódium přesvědčenějším. Po ní naštěstí zbylo několik skladatelsky slušně vyzrálých desek, ze kterých nejvíce vyčnívají perfektní a dost neukotvený bicí. 

Crystal Castles - Amnesty (I) (2016)  ochutnávka

Witch house byl ještě před čtyřmi lety žánr celkem na výsluní. V Praze probíhaly akce Rare, které s úspěchem hostovaly projekty z této hudební kategorie (než se pak vrátily zase k obligátnímu technu) a názvy jako Salem či White Rings rezonovaly napříč věkem i hudebními prioritami. V poslední době na něj lze narazit zřídkakdy, zato však na místech, kde ho mám vlastně také rád, ve videohrách typu Ruiner či Hotline Miami. Crystal Castles jsou každopádně jedním z jeho avatarů a dost dobře jsem se u nich v srpnu pohoupal.