Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

To samozřejmě zdaleka není vše, co tento článek nabízí. Kolega Sorgh objevuje diskografii Porcupine Tree a že se zrovna zastavil u "Lightbulb Sun" má svou logiku. Sluníčko nám postupně nahrazuje světla žárovek a snad to nebude dlouho trvat a už chytnem nějaký ten tmavší odstín. Nebo předbíhám? Březen za kamna vlezem, to je stará pravda. Ještě že si k tomu můžem pustit nějakou muziku. Kdybyste nevěděli co konkrétně, třeba vás následující výčet bude inspirovat. Další bude zase za měsíc.

Jirka D.     

Steven Wilson – The Raven that Refused to Sing (2013)  ochutnávka

Malý hubený mužík s vizáží hipíka, přesto pracovitý jak Frank Zappa. Ne vše, co projde jeho rukama, dosahuje universa - na proměňování vody ve víno tu byli jiní odborníci - ale velká většina toho je skvělá. Sólovou novinku, která unikla na internet už někdy v polovině ledna, hltám, vpíjím se do ní, sjíždím ráno, relaxuju u ní večer a nemůžu se jí nabažit. A taky se nemůžu dočkat, až mi album doručí poštovský panáček.

The Presidents of the United States of America – II (1996)  ochutnávka

Ladies & gentlemen, takhle se dělá rock’n’roll! Energie, dobrá nálada, pohoda a nadhled - atributy, které ve velké části dnešní produkce hledám marně. Presidenti si mě získali...

Primus – Pork soda (1993)  ochutnávka

Práci Lese Claypoola jsem překvapivě dlouho nechával stát na druhé koleji, abych se k ní posléze vrátil (už jednou jsem ji zkoušel) a na odstavné nádraží přesunul skoro všechno ostatní. Album s čuníkem patří k těm nejoblíbenějším, i když deska před (ta se sýrem) a za (ta s figurkama) nezůstávají o mnoho pozadu. Říkejte mi Mud!

Guapo – History Of The Visitation (2013)  ochutnávka

Zajímavá věc, tihle Guapo. Vzdušnost Pink Floyd, psychedelie ústavu pro duševně choré, hravost Yes, skladby dlouhé, že by se ani Swans nemuseli stydět. Kdyby fungovali v šedesátých / sedmdesátých letech, Kubrick by si ke svému vesmírnému výletu vybral určitě je.


Victimer

NIN - Fragile (1999)  ochutnávka


Amorphis - Tuonela (1999)  ochutnávka


Saturnus - Martyre (2000)  ochutnávka


Tomahawk - vše (2001-2013)  ochutnávka



Mark Lanegan - Blues Funeral (2012)  ochutnávka  naše recenze

Michal Z.

Mono - For My Parents  (2012)  ochutnávka  naše recenze

Album mne svojí něžnou epickou vypravěčskou nótou neskutečně uchvacuje a dovoluje naladit hlavu na příjemnější level. Tento obtížně dostupný nástroj, mi album poskytuje již několik měsíců a nemohu ho jen tak vyřadit z playlistu, pořád si ho duše žádá, pořád po jeho hřejivosti lační, touží po muchlání se s emotivním šponováním. Pravda po post-metalu (rocku), ani stopa, ale vem to čert-vývoj. Onoho Morriconeho nacházím v mnoha pasážích a cítím jej v širé rozlehlosti některých skladeb. Skladby budí dojem nekonečných širých dálav, které japonské vrásčité krajině nepřísluší, a marně pátrám, kde se to v těchto komponistech bere. Ušlechtilost, povznešenost nad žánry a jakási pokora, pronikající do nakažlivých harmonií a opakujících se krásných motivů, albu jednoznačně dominují. Album splétá vlastní chutě a obrazce, které jsou dostatečně osobité-silné, na to, aby zapadlo mezi obyčejné, zbytečné a zapomenutelné. Ono až pedantské rozvíjení a kvetení hlavního motivu, dokonale nenuceně vtahuje posluchače do hry, je-li ochoten se jí zúčastnit a má-li na ni čas. Za což je odměněn velmi distingovanými přílivy energie v silně opozičním počtu. Post kytary naprosto zatracené, vystupují ojediněle a ještě přimáčknuty základy současné podstaty Mono. Jediná výtka by snad z mých úst mohla padnout na symfoniku, v tomto případě by její decentnější užití bylo ku prospěchu materiálu, neboť občas mám pocit, že se koukám na film se zavřenými kukadly. Krásná hudba na relax, pohlazení duše, přehození výhybky myšlenkám. Další možnosti si může dosadit každý posluchač podle sebe. Prožijte si vlastní katarzi, nebo uvolnění, Mono k tomu stvořili ideální soundtrack. Nehledě na minulost souboru Mono a jeho budovatelskou pozici, mi album připadne velmi silné, nehledě na to, že se jedná o instrumentální hudbu klidnějšího charakteru.

The Mars Volta - Frances the Mute (2005)  ochutnávka

Poslechem procházím vesmírnou nezměřitelnou hudební rozlehlostí, kterou dokáží pánové vkomponovat do něčeho smysluplného. Druhé album se grandiózně rozmachuje a dohlédnout z jednoho konce na druhý je velká, ale překrásná dřina. Samozřejmost s jakou pánové podávají svoji experimentální hudbu je odzbrojující, neboť to co chtějí sdělit je bez problémů přijatelné. Volnomyšlenkářské orgie odpoutané od jakýchkoliv předsudků. Jsou tak retro, ale zároveň ne. Přes prvotní chaos vše ladí a pasuje na sebe s vysokou přesností. The Mars Volta jsou vášniví mesiáši prog rocku. Zapomeňte na profesory prog rocku, užívejte tuto dech beroucí genialitu nových vizionářů, i po letech stále žhnoucí.

The Mars Volta - Noctourniquet (2012)  ochutnávka

Start alba je šílený, elektro schýza. Zastírací manévr, neboť pak přijde uklidnění, bádání a nekonečná extáze nápadů a příliv zajímavých skladeb, spíše klidnějších, sevřených do sebe, na povrchu nezní tak třaskavě jako staré nahrávky, ale nápadů zde dříme tuna. Lámavé a krkolomné tempa neschází, stejně tak nehitové melodie a harmonie působící nepozemsky, ale stále dokonale - geniálně. Z jednoduché naivně vyhlížející skladby jsou hudebníci schopni vykouzlit něco nepopsatelného, nevyčpělého a přesto stále poslouchatelného. Dokáží býti uvěřitelní v každém momentu. Pravda chtělo to více ponorů, než u předchozích alb souboru, ale stojí to za to. Umí se zahloubat do hlubokých šedesátek, ale moderně z nich vytančí směrem k vesmíru. Neproniknutelné, ale po navyknutí si, hrozí tvrdá odvykačka, tohle album nedostanete z hlavy jen tak. Ostatní prog rockové desky mi pak vyznívají nudně bez nápadů. Podle posledních zpráv to vypadá na řadovou tečku v diskografii, neb The Mars Volta jsou již minulostí (snad dočasně)…


Sorgh

Death - Symbolic (1995)  ochutnávka


Godspeed You! Black Emperor - Allejujah! Don´t Bend! Ascend! (2012)  ochutnávka


Porcupine Tree -  Lightbulb Sun (2000)  ochutnávka


Pearl Jam - Yield (1998)  ochutnávka


In Mourning - The Weight Of Oceans (2012)  ochutnávka



Sarapis

Ulver – Wars of the Roses (2011)  ochutnávka

Tomuto albu Ulver, které vyšlo předloni, jsem ještě nepřišel úplně na chuť, ale něco mě k němu stále přitahuje. Asi to bude očekávání, že se z některých motivů vyloupne něco geniálního. Je pravda, že v některých momentech mě album baví, v jiných jsem zase znuděný. Jednoznačný názor nemám, každopádně něco na té nahrávce asi bude. Což je u jména Ulver vlastně normální.

WASP – Headless Children (1989)  ochutnávka

Moje oblíbené album, ačkoli nepatří mezi nejslavnější v diskografii kapely. Osahuje několik famózních vypalovaček (i když udělaných podle zavedeného receptu) a žádnou slabou skladbu. WASP byli tenkrát ve formě a toto album je toho důkazem. Jako ochutnávku jsem vybral "Rebel in the FDG" - pecka jako prase s parádním titulním riffem. Já vím, nic novýho, ale tohle fakt zabíjí. Fuck!

Steven Wilson – The Raven that Refused to Sing (2013)

Zatím mě Wilson nikdy nezklamal. Úplné začátky Porcupine Tree sice nemám v malíku, ale řekněme od roku 1998 se Wilsonově domácí kapele i dalším projektům včetně sólovek věnuju s téměř neměnnou vysokou intenzitou. I když se často k novým albům “ohlížím nazpět”, tentokrát se novince věnuji v reálném čase, takže ji naposlouchávám bez zpoždění. Vypadá to na dlouho cestu, ale už teď je to skvělá procházka. Jsem rád, že po komornějším předchůdci přišlápl Wilson zase plyn víc k podlaze. Mít za zády toho bláznivého Němce Minnemana, to je požehnání. Harrison je nedostižný, ale změna sem tam neuškodí. Dohled Alana Parsona albu určitě také prospěl, je to zase něco jiného. Album příjemně voní marmeládou, ale decentně, kompozice má přednost.

Ruadek

Xmenosuno – Personal Landcapes & Atmospheric Storyboards (2011)  ochutnávka

Alternativní post-rocková banda z Mexika se svým silně elektronickým albem, klidně si plujícím ve vodách nevšedního ambientu.

Lights & Motion  – Reanimation (2013)  ochutnávka

Epické, poklidné a melodické. Vedle Lost In Kiev další větší objev, co se obejde bez zpěvu a má atmosféry na rozdávání. Hermetické Švédsko a severská progrese.

Our Ceasing Voice – That Day Last November (2013)  ochutnávka

Rakušané Our Ceasing Voice se zatím posledním albem a vlnou atmosférického rocku. Pomalé, až ambientní pasáže, střídají divočejší poryvy kytar - jako trhliny v tichu. Určitě stojí za pozornost.

SINC24 – [ Comfortable Void ] (2012)  ochutnávka

Ambientní projekt Daniela Segerstada aka SINC24, vydaný prestižním ambientním vydavatelstvím Ultimae Records, v jejichž stáji sídlí i legenda Solar Fields.

Amiensus – Restoration (2012)   ochutnávka

Progresivní black metal z Minnesoty. Vlivy této bandy jsou na jejich hudbě jasně znát: Borknagar, Woods Of Ypres, Opeth nebo Ulver. Hodně příjemná věc.

Garmfrost 

 
Kaviar Kavalier - Music Aus Ordinationen 2013  ochutnávka

Od Tomáše mám rád celou jeho tvorbu a pouštím si ji pořád dokola. Nová  deska je  opět velice povedené dílo a do historie muziky se zapíše zlatými písmeny.

Riverside -  Shrine Of New Generation Slaves (2013)  ochutnávka

Co dodat k tomuto skvostu? Opět se mi nové album líbí víc než to předešlé. Je radost, rochnit se v geniálním muzikanství, tak nádherných písničkách. Progres jak víno.

Cultes des Ghoules - Henbane (2013)  ochutnávka

Vskutku ohavné dílo s parádně zvrácenou atmosférou.

Septicflesh -  A Fallen Temple (1998)  ochutnávka

Septicflesh je další z mých letitých srdcovek, ke kterým se neustále vracím. Příliš nevyzdvihuji žádnou z jejich desek. Jen jsem měl nyní chuť na tento skvost.

Svartidaudi -  Flesh Cathedal (2012)  ochutnávka

Ta divoká nespoutanost, opravdovost ve zlobě a temnotě mě neustále přitahuje. Jedna deska z toho nejlepšího, co loni v rámci extrémní scény vyšlo.


Bodin

Nasum – Human 2.0 (2000)  ochutnávka

Nekompromisní grindcorový nářez těchto veteránů. R.I.P. Mieszko


Beyond Dawn – Pity Love (1995)  ochutnávka

Posmutnělý doom metal s netradiční atmosférou. Tihle Norové mi touto deskou přirostli k srdci.

Witchrist - The Grand Tormentor (2012)  ochutnávka

Novozélandský brutalní death metal. Moc tento styl nevyhledávám, ale tito pánové mě přesvědčili o svém umu.

Malfeitor - Unio Mystica Maxima (2007)  ochutnávka

Nekompromisní blackmetalová řežba z Itálie. Již pohřbená bokovka Malfeitora Fabbana z Aborym.

Irezumi - Endurance (2008)  ochutnávka

Nádherný soundtrack inspirovaný tragickou expedicí Ernesta Shackletona do Antarktidy


Bhut

1349 – Hellfire (2005)  ochutnávka

Ať už 1349 vydali cokoliv, Hellfire dle mého názoru nikdy nepřekonali. Zběsilá energická blacková nahrávka nepostrádající nic, co tento žánr potřebuje. Respektive sypací odnož black metalu. Blasfemie prvního kalibru za doprovodu škopků pána Frosta (snad netřeba doplňovat, že jde o bicáka Satyricon). Zhmotněné zlo.

Arkhon Infaustus – Perdition Insanabilis (2004)  ochutnávka

Původní death metal na sebe začal více vázat blackového ducha, který tak vyvrcholil na tomto počinu. Ačkoliv pozdější výjev Orthodoxyn, mnozí považují za vrchol jejich tvorby, u mne jednoznačně vede Perdition Insanabilis. Výborné dílo, dá se říci učebnicového charakteru pro daný žánr. Pokud neznáte - neváhejte.

Forgotten Silence – Kro Ni Ka (2006)  ochutnávka

Ačkoliv dosud stále aktuální počin o velké francouzské žranici sklízí ovace ze všech možných stran, v mém osobním žebříčku stále vítězí Kro Ni Ka a v neposlední řadě Ka Ba Ach. Tato perfektní kytarová práce postrádá chyb a omylů. Vše je přímočaře sděleno a nijak obalováno. I když se jedná jen o dvě skladby, je v nich vše, co si můžeme od FS přát. Upřímná a hravá deska s velkými ambicemi.

Hatebreed – The Divinity Of Purpose (2013)  ochutnávka

Nová deska HC matadorů na sebe nechala chvilku čekat. A výsledek rozhodně stojí za to. Opět se nám dopřává razantní dávka energie a pusté surovosti. Dávka vzteku je silná přesně tak, aby se nepříjadala. Hatebreed tedy znovu dokázali, že patří na špici totému. Recenzi od nás můžete očekávat v průběhu dubna.

Rapalje – Into Folk (1998)  ochutnávka

Snad díky naší redakci počínám více proplouvat do vod folklórních. Ne, že bych je v minulosti míjel, ale nyní se jim věnuji intenzivněji. Krom celtic punku si rád dopřávám čistý keltský folk. A právě kapela Rapalje jej má dokonale v krvi. Energie zastoupená v této hudbě mne vždy postaví na nohy po sebe únavnější šichtě. Kapela hraje krásně od srdce a na výsledném materiálu je to moc dobře poznat. Výtečná záležitost a lahůdka pro vyznavače keltské muziky!