Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - únor 2020

Redaktorské ozvěny - únor 2020

Sarapis8.3.2020
Nezvykle dlouhý a teplý únor se promítl do dnešního článku hlavně tím, že bylo více času proposlouchat se do bezvědomí na úkor běžných zimních činností. Mám na mysli kratochvíle jako lyžování nebo odhazování sněhu před barákem, které k únoru obvykle patří a nepřipouští požitek ze soustředěného poslechu. Na druhou stranu, kdo si stihl zalyžovat, času teď bude mít nejspíš taky spoustu. Ale dost fórků, pojďme se podívat, co nás uplynulý měsíc zaujalo, chytlo i pustilo.

// Jirka D.

 

Rings of Saturn - Gidim (2019)  ochutnávka

Nejsem znalec Rings of Saturn, ale jejich poslední (v pořadí pátá) deska se ke mně zatoulala a po pravdě mám trochu problém napsat něco bez ironie. Technicky ano, technicky je to parádička, ale místy mi ty překážkové běhy po hmatníku přijdou otravnější než klávesák s Children of Bodom. Přehánět se nemá nic, ani šikovnost. 

// Victimer: Ano, já jsem tedy v jistých chvílích mohl album Ultu Ulla, což zřejmě mělo své opodstatnění, ale novinka mi vyloženě pije krev. Nebudu to dál pokoušet.

 

The Vacant Eyes - Spheres (2013)  naše recenze vč. ochutnávky

Když už jsem ale nakousl tu modernu, prohrábl jsem i domácí archív a vytáhl tuhle výtečnou desku kapely, která už docela dlouho mlčí. Tehdy, v roce 2013, se ale rozehrála do velmi slušné formy a dodnes mám pocit, že tohle album patří k těm hodně dobrým v rámci žánru a naší české kotliny.

// Victimer: The Vacant Eyes si svého času řekli svoje a snad ještě řeknou. Jak to s nima je?

 

Modern Day Babylon - Coma (2018)  ochutnávka

Rovněž metalová moderna, ale zase trochu jinak. O Modern Day Babylon na Echoes skoro nepíšeme a vlastně ani nevím proč. Coma je slušná žánrová deska a klidně budu věřit tomu, že pro djentaře je to hodně dobrá deska. Pro ty z vás, co stojíte nohama mezi rozbitýma pivníma flaškama, tohle bude přílišná čistota a přesně vyřezaná kostka ledu, což je po pravdě tak trochu i můj případ. Přesto jsem tohle album poslední měsíc docela poslouchal a byly chvíle, kdy jsem si ho dokázal užít. Trochu. 

 

The Mars Volta - diskografie  ochutnávka

Diskografií The Mars Volta tam a zase zpátky. Ani už nepočítám, kolikátý pokus to byl a pokolikáté jsem opět odešel se svěšenou hlavou. Ne, tuhle kapelu neumím přijmout, a to navzdory tomu, že hlavní dva hrdiny (Omar a Cedric) obdivuju od dob At The Drive-In. Tahle jejich inkarnace je na můj vkus strašně komplikovaná a kostrbatá, byť absolutně nesnižuju to, že dát něco takového dohromady je hodné maximálního respektu. No a pak ten zvuk. Katastrofa. Naprostá. 

 

Insect Ark - The Vanishing (2020)  ochutnávka

V tvorbě Insect Ark mám mezery, protože poslední deskou, co jsem intenzivně poslouchal, byl desetipalec Long Arms (2013). Tehdy byla Dana Schechter ještě sólo a její koncert v dnes už neexistujícím brněnském klubu Boro pro mě byl silný zážitek. Později jsem zachytil, že z Insect Ark se stalo duo a mám pocit, že párkrát jsem slyšel i předchozí desku Marrow Hymns (2018). Poslech novinky byl záležitostí několika posledních dní a zatím mě ta deska přijde moc dobrá. Bubeník jejímu výrazu prospěl a jejich vzájemná souhra funguje bezvadně. Zatím překvapení měsíce. 

// Victimer: Novinka je doma a je v ní cosi přitažlivého. 

 


 

// Victimer

 

Lychgate - Also Sprach Futura EP (2020)  ochutnávka  naše recenze

První EP v historii kapely a po doomově orientované avantgardě The Contagion In Nine Steps je to docela mela. Na poměry Lychgate tedy určitě. Ty hustě navrstvené death metal výjezdy jsou k sežrání. Also Sprach Futura se povedlo, více v recenzi.

 

T.O.M.B. - Thin The Veil (2020)  ochutnávka

Stylově odcizený black metal z USA. Tahle kapela toho má za sebou docela dost noisově rezavého, ale byla dosud mimo můj dosah. Nedivím se, moc mě to nebere. Když si poslechnu debut Sacrilegium a po něm Fury Nocturnus (2016), je tam posun. Hnusný, zrzavě útrpný a pořád dost neposlouchatelný. To novinka je úplně někde jinde, noise music must die. Přitom stačí, aby se stavil na pokec onkl Hellhammer a už je to reklama jako prase. Thin The Veil je ale slušná práce, čti metalová. Mám rád, když je industrial v black metalu obsažen minimalisticky a jde v něm o pocit, ne o tuny průmyslového harampádí natahaného do čertova mlýna. A tady to tak je. Na tu bezcitnost se musí hezky s citem. Thin The Veil je sympatická sterilita, bez života, chladná jak mrtvá tchýně.

 

Wrekmeister Harmonies - We Love To Look At The Carnage (2020)  ochutnávka

Uhrančivý pastor a jeho drobná svěřenkyně jsou zpět. Na The Alone Rush jsem měl trošku problém jim vše věřit, což se o novince nedá úplně říct. We Love To Look At The Carnage je od začátku milá záležitost, to spojení je mnohem bližší. Mlha by se dala krájet, smysl pro nadhled zase vyzdvihnout. Teď čekám, kdy mě to omrzí, protože tak se to u desek s tímto milým úvodem mnohdy děje. Doopravdy ale studuji zvuk, harmonie a lehkosti v detailech. Tady se opravdu zdá, že jsme si souzeni. Zde je ta pravá láska na první poslech.

 

Apocryphos - Against Civilization (2020)  ochutnávka

Ambientu a různě tichých nahrávek bylo tento měsíc až až. Vybral jsem si a poté zakoupil nové album projektu Apocryphos, jehož předchozí album Stone Speak jsem pitval ZDE. Novinka Against Civilization je jiná v použití kytary jako nástroje pro dark ambient. Zvuk strun je v tomto stylu ojedinělý, ale zase odtud není tak daleko do krajů dronujících lánů a třecích ploch, kde je kytara naprosto běžná. Takže… je to dobré zpestření, ale jinak se příliš nemění. Atmosféra je důvěrně odtažitá a post apokalyptická a ucho musí umět vnímat zdroj zvuku. Album samo o sobě je ovšem povedené a rád se v jeho temných poryvech procházím. Jsem sám, nikdo mě neruší.

 

Dahlia's Tear - Across the Shifting Abyss (2019)  ochutnávka

Další album ze stáje Cryo Chamber. Poslední nahrávka Dahlia's Tear je mimořádně zasněná a atmosférická. Pokud jsem se snažil hledat spíš emocionálně strohá alba, tohle je jejich protipól. Byť jde samozřejmě o minimální zvukový projev, účinky mohou být přesně opačné. Silně podmanivá záležitost, řekl bych až nebezpečně. Může to vést k podcenění situace, nesoustředěnosti a nevalnému příjmu. A to nechci dopustit.

 

Regarde les Hommes Tomber - Ascension (2020)  ochutnávka

Největší porce agrese z mého únorového výčtu. Pod ní je ale kus duše a psychedelického přemítání pod povrchem. Jsme na začátku, ale cítím, že z tohoto alba půjde dostat víc, než jen ukojení chtíče po surovém náklepu. Seznamovací akt započat.

 

Ulver - Lyckantropen Themes (2002)  ochutnávka  naše recenze

Čistě z nostalgie a pro navození speciální atmosféry. Ta je na Lyckantropen Themes jedinečná. Ulver do každé rodiny.

// Sorgh: Miluju! Atmoška jak bič a to pak jeden uvěří, že se při měsíčku dějí různé věci. Hned doma naordinuju dětem před spaním.

// Sarapis: Přistelte mi.

 


 

// Bhut

 

Konečně jsem viděl v českém znění film Vládci chaosu. Dokument to není ani v nejmenším, ačkoliv se drží několika legend, historek i faktů a reálií. Je mi jasné, že se v současnosti nosí plivat po Vargovi, protože je nácek, vrah a dělá divnej ambient. Ale metoda, kterou ho film vykreslil mi přijde nevkusná. Stejně tak Euronymous i Dead. Neříkám, že ten film je odpad, ale dal bych mu tak padesát procent. Spíš by mě zajímal pohled lidí, kteří o příbězích počátku druhé vlny black metalu neví vůbec nic. Filmařsky je to možná zajímavé, ale osobně mě svazují pouta jisté provázanosti s danou scénou a vlastní přesvědčení a názory o předloženém dějství. Ale proč to tu píšu. Jednoduše proto, že jsem po shlédnutí filmu dostal hned chuť na pár syrovostí:

 

Ulver - Nattens Madrigal (1997)  ochutnávka

// Sorgh: Lesní chlív, který jsem svého času zbožňoval. Možná bych se zase měl projít stinnými pěšinami, hrozit a přitom hledat hříbky. 

// Bhut: Pokud se mi letos podaří utrhnout od čerstvého trojlístku naší domácnosti, pak můžeme na Šumavě něco v tomto smyslu spáchat. 

// Victimer: Album spojené s posedlostí v black metalu a hojným čundrováním, kdy post pochodovací část dne patřila alkoholu a podivuhodným historkám, ve kterých byla obyčejnost místní osádky hostince stavěna do jedné roviny s hrdými protagonisty kultovních kapel. Krásné časy.
// Bhut: Podobně jako jsem psal u Sorgha, což takhle dát si výšlap?

 

Horde - Hellig Usvart (1994)  ochutnávka

Syrový black metal, který vlastně není black metal, neb vznikl jako protipól a svým způsobem dokonalá parodie. Hudebně jde však o skutečný skvost. 

 

Dále v syrovém a vzteklém rozpoložení hráli: DHG - Monumental Possession, Horna - Sanojesi Äärelle, Malleus Maleficarum - Nothing Left To Fight For, Ancient - Svartalvheim (asi i díky aktuálnímu Pařátu, ze kterého jsem naopak odložil CD Krmelec s tím, že ačkoliv je v jedné písni hovořeno o Kašperkách - nemáme si v širším rozměru jak rozumět). 

 

V dalších momentech byla nálada na nějakou tu avantgardu, kde jsem sáhl po dávném a stále silném materiálu:

 

Lux Occulta - Kolysanki (2014)  ochutnávka  naše recenze

Perfektní věc, musím se poohlédnout po originálu, neb je skoro až ostudné, že tohle ještě nemám v polici…

// Victimer: Pro mě jedno z nej alb vůbec, strašně mi sedlo. Hezky šáhlej nadžánr. 100% dávám jednou, maximálně dvakrát za...

 

V dalším avantgardním rozmaru se domácností rozeznělo: TMK - Pilot - majstrštyk a deska za sto procent bodů, prostě to tak je. Forgotten Silence - Senyaan. Dark Gamballe - Robotory

 

Nemohu vynechat ani heavy choutky, protože jde o určitou nostalgii a taky přiznání si, že je to fajn muzika a konec konců do sbírky něco přistálo... 

 

Iron Maiden - Dance Of Death (2003)  ochutnávka

Ačkoliv předchozí deska Brave New World pro mě znamená jeden z vrcholů téhle kapely, tak i následující kousek o tanci smrti nebyl vůbec marný. Svého času jsem trochu blbě kousal obal alba, protože to prostě není typická kresba Eddieho vylomenin a blízkých kamarádů, ale počítačová grafika s ne zrovna zajímavým motivem. I proto jsem album dost často odkládal. Nicméně ta kvalita tam prostě je.

 

Dále ječeli: výběrové mp3 CD do auta s účastí Accept, Helloween, Scorpions, Judas Priest a podobných. Proběhla i lehká zkouška pustit si a celé doposlechnout album Lulu od Lou Reeda s Metallicou… zase jsem se nedostal dál než za jeden a půl skladby. Tohle bude ležet ještě hodně dlouho… proč jsem si to vůbec pořizoval v tom okázalém digipaku s rozměry vinylové desky? 

 

A pak jsem taky párkrát šlápl vedle:

 

Poppy - I Disagree (2020)  ochutnávka

Zkoušel jsem to na hodně způsobů a nepronikl. Takže můj názor a dojem je takový, že je to blbost. Samostatně funguje akorát elektronická rovina, ale ta toporná snaha to sešroubovat s něčím, jako že tvrdým metalem, je fakt zoufalá a směšná. 

 

 

// Garmfrost

 

Svart Crown - Wolves Among the Ashes (2020)  ochutnávka

Frantíci Svart Crown se na svém novém albu uvolnili z řetězů. Obvyklou porci zuřivé zábavy doplnili podobnými kousky jako třeba odlišní Gojira. A dokázali, že to funguje víc než dobře.

 

Blaze of Perdition - The Harrowing of Hearts (2020)  ochutnávka

Vlastně i Blaze of Perdition můžu říct, co o Svart Crown. Kluci ze svého melodicky progresivního blacku neslevili, avšak do něj umně vetkali rockové harmonie a musím říct, že výsledek se mi líbí víc než dost. Zejména miluju opravdu povedenou předělávku skvělých Fields of the Nephilim - Moonchild. Nádhera!

 

Cult of Fire - Moksha (2020)  ochutnávka

Cult of Fire se rozmáchli rovnou do dvojici alb. Prvně jsem chtěl zmínit pouze Mokshu, protože se mi její skladby líbí trošku víc. Zatím nemám jasno, na to jsem jim věnoval příliš krátký čas. Pouze se impulzivně nechávám unášet jedinečnou aurou, pestrým nástrojovým obsazením a průzračným zvukem...

 

Cult of Fire - Nirvana (2020)  ochutnávka

Nirvana by se měla odvíjet podobným směrem co Moksha, ale jde krapet odlišnou cestou s tím, že dojmy jsou prakticky totožné co Moksha. Textům je rozumět, chce to čas. Chutí bude dost. CoF opět dokazují, že patří mezi to nejlepší a nejzajímavější, co naše scéna nabízí.

// Victimer: Meditační metal pro zanedbané duše black metalistů. Nechám jej teď bokem a půjdu na to znovu za pár týdnů (recenzovat budou jiní). Ano, zvuk je lepší :)

 

Ozzy Osbourne - Ordinary Man (2020)  ochutnávka

Ozzy nenahrál převratné album. A to jak v rámci scény, tak vlastní diskografie. Ordinary Man se moc pěkně poslouchá, avšak v klidu by kterákoliv písnička z něj mohla být na jakémkoliv albu předešlém. Ozzy se obklopil frajery, kteří mu nahráli silný základ, na kterém staví své nezaměnitelné pěvecké kreace. Pro mě událost roku! Nemůžu jinak.

 

Ještě je příliš brzy na soudy, ale začínám podléhat kouzlům alb z balíčku labelu Lavadome Productions. Ať už se jedná o zajímavý pohled na Božskou komedii, se kterou se popasovali francouzští Ad Vitam Infernal, nebo skvělé EP německých Maere I, nebo kratičký masakr The Forbidden City australských válečníků Tzun Tzu, všechno se mi to zadírá pod kůži. Trošku si napravili reputaci v současné době už finští Ævangelist, kteří své nahrávky hrnou jak buldozer. Aktuální Nightmarecatcher je bezesporu zajímavější než obě předchozí EP, ale i zde je znát šití horkou jehlou...

 


 

// Ruadek

 

Leonard Cohen - Thanks for the Dance (2019)  ochutnávka

 

Posmrtná deska Leonarda Cohena vydaná jeho synem, který s maximálním citem nahrál desku s nekonečným seznamem jmen, která na scéně něco znamenají. Vzal demo nahrávky a obklopil hlas svého otce tím nejlepším, čeho by si jeho otec určitě zpětně vážil, pokud by to mohl slyšet. 

 

Nick Cave & Warren Ellis - Wind River (OST) (2017)  ochutnávka

 

Mrazivý soundtrack k velmi mrazivému snímku, jaký asi nikdy v životě z hlavy tak úplně nedostanu. A když se Nick dostane k filmovému vyprávění, spojí se s Warrenem, vždy z toho vznikne velmi zajímavá spolupráce. Wind River je o vyprávění, které čím dále plyne, tím houstne atmosféra a tahle hudba s tím dokonale pracuje.

 

Algiers - There Is No Year (2020)  ochutnávka

 

Algiers ani na své třetí desce nepolevují z intenzity, ani o píď neuhnou a jedou si svůj nekonvenční marš na pomezí gospelu, elektroniky, punku a soulu. Zatím se mi zdá, že lépe vyladili produkci a zvuk, pořád se tepe do živého. 

 

Václav Koubek - Každej Pes (2004)  ochutnávka

 

Koubek a jeho velká deska s unikátním seznamem hostů za zády (Traband, Topol, Fajt, Nejezchleba a další…). Nikdy se mi to neoposlouchá, odrhovačky s duší velkého umělce.

 

Woodkid - The Golden Age (2013)  ochutnávka

Fousatej týpek s kšiltovkou, na jehož další desku už čekám sedm let a nic. Woodkid, co jinak točil klipy, dělal filmy s Besonem nebo Coppolovou, v roce 2013 vydal desku. A ne jen tak ledajakou. Týpek, co má u každého klipu okolo 70 - 80 milionů shlédnutí a přitom to není blbej upachtěnej mainstream, ale něco víc. Je tam nahoněná přidaná hodnota, kterou tenhle vousáč prostě dokáže vystavět. Budiž mu jeho sláva věčná, sem s další deskou.

 


 

// Sarapis

 

Sons of Apollo - MMXX  (2020)  ochutnávka

 

Apollovi synci se hlásí s druhým albem a průběh seznamování s nahrávkou se v podstatě opakuje jako u debutu. Použité vzorce a návyky jsou jako vypelichaná deka, kterou si mohou dovolit vytřepat z balkónu mezi lidi jenom ti opravdu nejlepší. Takže nejdřív to trochu drhne, ale další poslechy rozhánějí mračna a Apollón může rozpustit řepu z radosti, že jeho kluci nejsou žádní bastardi z divokého mládí, ale správní hoši, kteří vědí, že konzervovaný prog jednou za čas neuškodí.

 

Messa - Feast for Water (2018)  ochutnávka

V Itálii teď vůbec není veselo, ale v roce 2018 to ještě bylo v cajku. Přesto je album Feast for Water svým způsobem taky nakažlivé. Někdy je to zdlouhavé sezení na čekané, ale když se vyloupne motiv jako statný kanec, voní to po trofeji se zelím či se šípkovou. Spokojenost zatím částečná, ale pořád mě to láká.

 

Vinnum Sabbathi - Gravity Works (2017)  ochutnávka

 

Mexičtí stoneroví kosmologové mají namířeno mimo jiné i do Brna (29. května) a protože se mě to týká, okusil jsem něco z jejich studené instrumentální architektury. Spojení zatěžkaných kytar a dusných bicích s rádiovou komunikací NASA nezní vůbec špatně. Něvěříte-li, že se dá ve skafandru zahulit, Gravity Works vás možná přesvědčí.

 

Laird Barron - Krev je můj chleba (2018, česky 2019)  ochutnávka

 

Ach, to ne. Naděje okultního hororu, příslib mrazivého neznáma, ryzí eminence mezi jednookými rychlokvaškami oprášila zaschlou zeminu, odhodila tlející plášť a sesmolila něco jako noir detektivku, která vede odnikud nikam, mele páté přes deváté a neustále postrkuje do záběru hrdinu, jemuž s každou další stránkou nepřeju nic jiného než rýmu a průjem. Nejlépe zároveň. Všechny postavy jsou mi ukradené, děj je roztříštěný, dialogy předvídatelné a rádoby drsná mluva komická. Hodil bych to za hlavu, ale...ach, to ne - je to teprve první díl!

 


 

// Sorgh

 

Sepultura - Quadra (2020)  ochutnávka

Nejde je minout. Sepultura nenahrála žádný zásadní milník v diskografii, ale stále si udržuje vysokou kvalitu a pro své fanoušky je jasně čitelná. Quadra pokračuje v logickém tažení za melodickým a dynamickým metalem s nezbytnými prvky folklóru.

 

Ihsahn - Telemark (2020)  ochutnávka

I když mě to k Ihsahnovi netáhne tolik co dřív, stejně si nikdy nemůžu pomoct a každou jeho novou desku řádně sjedu. Telemark mě v dobrém slova smyslu překvapila. Solidní covery, ale hlavně ty tři nové skladby mají dobrý náboj. 

// Victimer: Skoky do telemarku jsem vždy miloval, nahrávka s tímto názvem nemůže být špatná. A taky není :)

 

Moloken - Unveilance Of Dark Matter (2020)  ochutnávka

Tohle je zvláštní hudba. 

 

Thy Catafalque - Naiv (2020)  ochutnávka

Tak to je radost, další album od maďarského génia. Na strávení to bude chtít ještě hodně času, ale první poslechy mluví o neklesající kvalitě.

// Sarapis: Vtahuje to podle vlastních pravidel.

// Bhut: Tohle je vážně perfektní práce! Kdo by to do té lokality původu řekl...

 


 

// Lomikar

 

Floex - Zorya (2011)  ochutnávka

Vzhledem k tomu, že Floex se na tomto albu věnuje zejména hrátkám s takty, působí na mě jeho čas strávený nad deskou jak naslouchání zurčícímu potoku. Ten také neustále plyne ve vzdáleně chaotickém probublávání, nárazech a trylkách, abyste si v něm po chvíli ten opakující se rytmus našli a nechali se jím uspat. K procházce podél nějakého takové lesní bystřiny je album Zorya jak dělané.

 

Mihály Víg - Film Music From The Films Of Béla Tarr (2003)  ochutnávka

Předapokalyptické bezčasí filmů režiséra Bély Tarra je jeden z mých nejmilovanějších, leč jednoznačně nejvíce bezútěšněšných světů, které lze navštívit. Mihály Vig je pro něj s trochou nadsázky tím, čím byl kupříkladu Johnny Greenwood pro režiséra P.T. Andersona. Geniální multiinstrumentalista, který se jinak doprovodné hudbě k filmům nevěnuje a tudíž postrádá všechny profesionální deformace s touto disciplínou spojené. Jeho přístup k Tarrovým filmům je zdánlivě jednoduchý, pracuje s nekonkrétním, ale velmi povědomým folklorem a stejně jako to, co doprovází, se pohybuje pouze ve dvou náladách - vyčerpaná rozmařilost opilosti a bezhlesný smutek s vědomím úplného konce.

 

Kelly Bailey - Half-Life 2 Soundtrack (2004)  ochutnávka

Jako dlouholetému hráči je pro mě jednou za rok procházka světem Half-Life naprostou povinností. Pamatuji si z doby vydání druhého dílu této hry, jak jsme se nejdříve s puristy ušklíbali nad informací, že hra tentokrát bude obsahovat v jistých momentech i hudební kusy, přičemž absence hudby byla právě jednou z věcí, kterou se legendární díl první vyznačoval. Nicméně nedá se svítit, její charakter a použití tak výborně do celého konceptu zapadaly, že nám uznale padaly klobouky. Ještě teď si pamatuji po té divoké přestřelce u majáku jak v té nastalé chvíli ticha tiše hrály tóny tracku Triage at Dawn a jak výborně se napojily na ono pobojové vyčerpání. Byl rok 2004 a já z toho byl úplně bez sebe.

 

Unexpect - In a Flesh Aquarium (2006)  ochutnávka

V únoru jsem se obšírněji vrátil k tomuto kanadskému blázinci, který se stal v roce 2013 obětí prokletí rozpadajících se kapel v tu dobu, kdy si je oblíbím. A dal jsem si je hned ve dvou albech - In a Flesh Aquarium a jejich finálním Fables of the Sleepless Empire. Po letech mě bohužel jejich poslední zářez už nechával povážlivě chladnějším, ale jejich předchozí, druhé album, mě naopak kope hodně. Ten neorganizovaný, pomatený chaos, který usilovně přestírá, že tyhle lidi prostě neumí vybudovat song, to je zkrátka neodolatelné. Zkombinujte to ještě s texty, které zní spíše jako hlasy v hlavě (není divu, že jeden song je z plezíru napsaný v maďarštině) a je dost možné, že na konci poslechu budete mít slinu v koutku.

 


 

// Symptom

 

Alphaxone - Dystopian Gate (2020)  ochutnávka  naše recenze

Precizní temný ambient.

 

The Mars Volta - Octahedron (2009)  ochutnávka

Progresivní rock v nejvíc nejlepší podobě.

 

Nino Rota - The Godfather Part II (1974)  ochutnávka

Oskarový soundtrack.

 

Thomas Quasthoff  ochutnávka

Bravurní podání Schubertova Der Leiermanna.

 

Vyšetřovatel (2019, Vladimír Dzuroochutnávka

Masakr na farmě Ovčara, světoznámý příběh s českým vyšetřovatelem v hlavní roli.

 

Dívka, která musí zemřít (2019, David Lagercrantzochutnávka

Šestá část série Milénium s hlasem Martina Stránského.



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky