Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Melvins - Working With God (2021)  ochutnávka

Tohle mi sedlo. Moc. Deska do nepohody, deska pro povzbuzení, deska nakopávací a skvělá. Včetně zahuleného ultra-retro zvuku. Zkuste ukázku. I Fuck Around!

Cult of Luna - The Raging River (EP, 2021)  ochutnávka

Cult of Luna nejsou přeborníci v krátkých deskách a vlastně se mi kromě pokračování Vertikal žádné další mini-album nevybavuje. Zajímavé je, že tahle deska má téměř 40 minut a je vlastně otázka, jestli čistě technicky vzato nejde o klasické album. V podstatě je to ale jedno, důležitá je v této chvíli hudba. A s tou se pořád nějak neumím potkat, respektive ji beru jako úplně klasické CoL bez jakéhokoliv přesahu. A zrovna v jejich případě si říkám, jestli to není málo. Navíc angažování Marka Lanegana ve skladbě Inside of a Dream je podle mě přešlap, jeho hlas a muzika CoL jsou dvě naprosto neslučitelné entity. 

Architects - For Those That Wish to Exist (2021)  ochutnávka

Tahle kapela mi docela dlouho unikala, ale v posledních několika týdnech ji v souvislosti s novou deskou naposlouchám docela poctivě, včetně historie. První dojem byl (a hodně silně stále je), že celý ten model jejich skladeb je jen variace na Linkin Park. Tvrdší, ostřejší, agresivnější ve stylu Enter Shikari, ale pořád LP. Druhý dojem je ten, že novinka rozhodně není tak silná jako předchozí deska, ta mi přijde lepší. Třetí dojem potom převládající pocit, že to Architects vaří pořád stejně, pořád dokola, byť se slušným nasazením a energií. Všechno je to samozřejmě zatím čerstvé a nové, časem si to sedne, a uvidíme, co z toho zbude. 

Foo Fighters - Medicine at Midnight (2021)  ochutnávka

Jubilejní desátá deska Foo’s mi po zhruba měsíčním poslechu potvrzuje dřívější pocity, že tahle kapela přestává být pro mě. Poslední album, které jsem si fakt užíval, bylo Wasting Light z roku 2011. Tahle deska už je moc friendly, moc rozjuchaná, moc stadiónová a málo rocková. Ano, četl jsem vyjádření Grohla, že přesně takhle to v této těžké době chtěli (pozitivní album), ale pro mě už je to za hranou dobrého vkusu. Vlastně mi to album přijde docela laciné a vlezlé.

Suzi Quatro - The Devil In Me (2021)  ochutnávka

Hele, nesmějte se. Tohle nám došlo jako mp3 promo od německého vydavatele SPV/Steamhammer a i když takové věci rovnou mažeme, nevím proč jsem si tohle stáhl a poslechl. Ďábel v podobě Suzi Quatro, to mě zajímalo. A jakože žádné překvapení, je to fakt strašná hrůza. Jen to teďka můžu tvrdit s jistotou. 

// Victimer

Robert Rich - Neurogenesis (2020)  ochutnávka

Robert Rich jako jeden z nejpovolanějších, matador a autor mnoha elektronikou políbených alb. Opravdový specialista. Neurogenesis je albem oddechovým, přesto svěžím, nekomplikovaným a s příběhem. Je to sled dalekých ploch, vyztužených a krásně zrádných. Všechny bují barvami a překypují smyslností. Je v tom velký kus pozitivních vibrací vykvetlých z leknínů minimalistických vod. Taková elektronická očista, povznesení, vyšší poslání.

Pig - Pain Is God (2020)  ochutnávka

Pig je Raymond Watts a taky několik jeho dalších přezdívek. Týpek, který vdechl život tomuto industrialem páchnoucímu prasečímu projektu. Pain Is God je jeho poslední deska a působí na mě asi tak, jako když Marilyn Manson sejde z podia a je víc lovec tam dole v podzemí. Když opustí světla reflektorů, sedne si ve spoře osvícené místnosti na kýbl a začne kázat. 

Cult of Luna - The Raging River (EP, 2021)  ochutnávka

Až příliš rychlé zalíbení, hmota lehce ohnutelná, to asi není úplně v pořádku. Poslouchá se to krásně, ale zásadně si to nežádá o objevování. Cult Of Luna mi pořád voní, na tom se nic nemění, ale je to takové příliš snadné. Krásné, ale obyčejné. A Lanegan se tam fakt nehodí...

Hate Forest - Hour Of The Centaur (2020)  ochutnávka

Na Hate Forest jsem nikdy neujížděl, protože jsem se k nim ani příliš nedostával. Vítězili jiní. Teď mi jejich novinka vyplňuje místo, kdy je hlava natočena jiným směrem, ale když se má vrátit k zhýralosti a kruté černozemi, jsou tu k mání tihle Ukroši. Mají to v sobě zakořeněno, tu špínu, zlou auru a odtažité vyjadřování. Líbí se mi to, i když spíš formou nasypání si uhlíků do perfektních puků zvonů připravených k tanci, než v módu opravdového průzkumu recenzenta. Tady je spíš takové to - Zapomeň na společnost! Jsi zase sám, je to zpátky, i ten les a jeho mrzká síla.

Numb - Mortal Geometry (2019)  ochutnávka

Návrat necelé dva roky zpět, a to na doporučení Mortuma (Human Vault). Mortal Geometry je velká prda na elektronickém poli, ta nejlíp ošetřená neživá hmota. Numb a jejich návrat po více jak dvaceti letech, kultovka, které propadají praví fajnšmekři. Jak moc pravý jsem já nevím, ale tluče to krásně. Rezonuje, elektrizuje. Trefa do vkusu, skvělá věc.

Imperative Reaction - Mirror (2021)  ochutnávka

Další elektronika po letech. Amíci Imperative Reaction se vrací po desetiletce mlčení a vrní na vlně chytlavých impulsů, skutečného vokálu a líbivé elektroniky nahuštěné do pořádných otáček. Tohle mi přijde přesně jako svého času u nu-metalu, nebo neo-punku, jak se taky kdysi říkávalo The Offspring a Green Day. Tahle grupka je zas takový neo-EBM style, pop industrial pro odrostlé.

Five The Hierophant - Through Aureate Void (2021)  ochutnávka

Experimentální, jazzově laděný post-metal, to je tajemná družina Five The Hierophant. O debutovém albu jsem si dovolil napsat ZDE, o tom následujícím pustím pár slov do éteru ještě během března. Tedy nejspíš. Je to náladovka pro studenty, pokrokové labužníky a ty, kteří mají v metalové muzice rádi jazzové elementy. Instrumentální (jen deklamace navrch) masa, tu s komplikacemi, jindy zas příjemně chytlavá.

// Bhut

The Ruins Of Beverast - The Thule Grimoires (2021)  ochutnávka

Z minulého alba čpěl strach a mystično. Z toho nového jde o znatelné uvolnění a spíše mi to připomíná takové snění, ale takové okultní snění. Což plně odpovídá mému vnímání slovíčka Thule. Fakt se musím usmívat, když vidím nápis Thule na střešních nosičích aut, na dětských kočárcích a řadě dalších volovinách. Všici to jsou árijci zřejmě. Win Rar!

// Sorgh: Tohle já můžu, tohleto. Silně atmosférická deska, přesně, ne tak zlá jako posledně, ale okultní furt jak bič.

Cult of Luna - The Raging River (EP, 2021)  ochutnávka

Tohle EP jsem kousal tak nějak těžko. Vadil mi vokál, který jde příliš na sílu, pak Laneganova vsuvka (jakkoliv mám jeho určité desky rád). Takže to zůstalo pade na pade. No nakonec to nějak do sebe zapadlo, ale… Baví mě fakt, že je nahrávka označována jako EP, přičemž její stopáž je téměř 40 minut, což je regulérně délka starých desek i novějších alb. Prostě pánové cítili, že tohle nemůžou zařadit jako klasickou řadovku. 

// Jirka D.: Mám to stejně, pořád ne a ne se zaposlouchat. 

Children Of Bodom - Follow The Reaper (2000)  ochutnávka

Možná tušíte proč jsem si sem zařadil zrovna tohle. Ano, Alexi Leiho je po smrti. Prohvizdl jsem proto první čtyři desky, které jsou nejlepší a ta uvedená pro mě osobně znamená hodně. Fakt ji vděčím za dost. Hlavně teda skladbě z ukázky. 

// Jirka D.: Jedna asi ze tří desek CHoB, které jsem kdy slyšel, takže mě to asi svého času muselo zaujmout. Ale jsem rád, že tohle období už je za mnou. 

Načeva - Zdivočelí koně (2020)  ochutnávka

Shlédl jsem na “tvojí tubě” video s bilancí tuzemských nej desek a nějaké mezery si hned doplnil. Třeba Načevu, kterou mám spojenou se Sklepáky a taky s bigbítem starý Prahy. Miluju song Udržuj svou ledničku plnou z výborné Možnosti tu sou… Zdivočelí koně je deska trochu melancholická, ale taky uvolněná. Tohle báječně funguje při plné koncentraci. Fakt skvělá věc. 

Borknagar - Borknagar (1996)  ochutnávka

Borknagaristé z naší redakce by jistě přispěchali se svými poznatky, když bych sem vepsal všechno, co jsem od téhle kapely v únoru poslouchal. Bylo to totiž vše řadové. Dal jsem si do uší krásný Borknagar maraton a mlčky pozoroval ten pozvolný vývoj. Nemůžu říct růst, protože mi přijde, že první deska je pořád perfektní, ba co víc - je vyloženě skvělá. Tedy v mých očích a uších je to jedna z nejatmosféričtějších žánrových nahrávek. Další alba ale mají rovněž neskutečnou sílu a neztrácí dech. Ať už budu vzpomínat na mé první setkání skrze Empiricism. Nebo úžasný obal Epic s neméně atraktivní náplní. Překvapila mě lehkost Winter Thrice a musím uznat, že je fakt skvělá. Tvorba téhle kapely je zralá ve všech údobích a polohách. ...ale debut mám stejně nejradši. 

// Garmfrost: Debut Borknagar je pořád mlád a svěží. Stále mě udivuje svoji nádherou a lehkostí. Zpívám si spolu s Garmem a medituju při akustických vyhrávkách...

// Sorgh: Ta chajda na obale mluví sama za sebe - bude vám zima, kamínka to nevytopí a zažijete nefalšovanou siberii. Kult!

// Garmfrost

Misotheist - For the Glory of Your Redeemer (2021)  ochutnávka

Stylově ani originalitou se Misotheist v ničem neliší od podobně laděných kapel. Mají v sobě ale něco, co ke mě promlouvá, proč se k jejich deskách a For the Glory of Your Redeemer obzvlášť stále vracím. Vychutnávám si vyrovnanou atmosféru, zajímavé melodie i nevypočítatelnost, se kterou občas nevím, kam mě poslech alba zavede. Jejich tvorba je snadnou poslouchatelná, přitom neoposlouchatelná, je dráždivá a s doprovodem grafického doprovodu vskutku labužnická.

Radiohead - Hail to the Thief (2003)  ochutnávka

Byť chápu, že na svém šestém albu Hail to the Thief byli Radiohead v podstatě na ústupu, mě tohle album zasáhlo na plný kotel. Je mi jasné, že je vše dáno svým nezájmem o cokoliv spojeným s touto kapelou a zpětným objevováním jejího kouzla. Líbí se mi komplet diskografie a ke každé nahrávce si získávám zvláštní vztah. Hail to the Thief pro mě představuje vyvážený kokteil progrese, elektroniky, divnosti a depresí a skvělého muzikanství.

// Jirka D.: Pro mě určitě méně zajímavá deska Radiohead, ke které se nevracím tak často. Což je možná škoda a předsudek, který by stálo za to odbourat. 

Furia - W śnialni (2021)  ochutnávka

Poláci Furia si dělali vždy, co chtěli a nikdy nebylo dobré se na cokoliv připravovat. Tentokrát se podle mě zbláznili úplně. W śnialni je dvojskladbové i na Furia těžko zařaditelné album. Metalu moc nenabízí. Pohrává si s gradací, zvuky, křiky a postupným směřováním k jakési úlevě, která příliš útěchy nepřinese. Bude asi potřeba ještě hodně času a trpělivosti, abych nové dílo těchto podivínů plně vstřebal.

Decline of the I - Johannes (2021)  ochutnávka

Johannes se mi dostalo do rukou hodně dopředu, abych se mu mohl věnovat v recenzi. Zatím své názory třídím, nicméně se mu věnuji každý den, takže jej zde zkrátka musím jmenovat. Johannes je prvním dílem nové trilogie a přesně tohle z něj cítím nejvíce, tedy úvod, nedořečené a naznačené představy… Zatím z něj nejsem nadšený, jak jsem čekal.

Ad Nauseam - Imperative Imperceptible Impulse (2021)  ochutnávka

Imperative Imperceptible Impulse se věnuju už hodně dlouho a myslel jsem, že po měsíci už budu mít jasno. Ad Nauseam mě přesvědčili, že nehrají muziku, kterou lze vstřebat po tak krátkém čase. Technická řezničina je ještě krkolomnější než zběsilý debut Nihil Quam…, je ovšem ošetřen relativně vstřícnějším zvukem a variabilnější rytmikou. Opět je to řezba jak hrom, ale tím, že do svého stylu borci narvali pestré koření, je poslech po čertech náročnější. Ale o to zábavnější. 

// Sorgh: Já su zatím v počátcích, takže názor ještě nevykrystalizoval. Ale je to nátěr, složitost sama.

// Ruadek

Aborym - Hostile (2021)  ochutnávka

Fakt, že po těch blackových časech je to stále hodně velká změna. Už minulá deska šla hodně jinam, tahle už jen potvrzuje obrat a směr. Hodně industriální, se vším tím nabaleným mastným hnusem, co k tomu patří. Aborym na to být industriální ikonou mají, dělat přelomové věci jim ale ještě nějakou tu dobu potrvá. I tak je ale současná deska slušná práce. Baví mě ty dozvuky jejich minulých poloh v kombinaci se současným směrem. 

// Garmfrost: Já při poslechu Hostile zívám nudou a říkám si mléé. Borci ztratili svoji jedinečnost a ládují se převařenými těstovinami známých a zvučných značek. Nic moc. Raději se vracím k starším deskám. Black není nutný, ale složit dobrou skladbu by mohli za ty roky umět...

// Sorgh: Zvláštní, hrozně hodná deska. Kdeže loňské industriální chlady jsou? Ale není to špatné, jen jiné.

Cloak - The Burning Dawn (2019)  ochutnávka

Cloak se s tím moc nemažou a jdou rychle na věc. Naprosto parádní překvapení, které jsem neznal. Gothic metal trochu hrubšího zrna, občasně deathová či thrashová příchuť, žádné klávesy ani zbytečné kudrlinky. Pěkně nahrubo, s ostrým zvukem a drnčivou basou. Na US kapelu překvapivě kvalitně znějící produkce, kterou bych hledal spíše ve Švédsku než v Georgii. Tribulation a Dissection v jednom.

Frankie Goes To Hollywood - Welcome To The Pleasuredome (1984)  ochutnávka

Klasika, která zněla v osmdesátkách všude. Jen dvě studiovky a pak konec, ale fakt velká UK díra do světa. Celá deska se skvěle poslouchá a je takovým důkazem toho, že se v osmdesátkách dělal hodně dobrý pop s výraznou energií, jakou neměly jen rockové desky. 

// Jirka D.: Podíval jsem se v téhle souvislosti na klip Relax … byla to zvláštní doba.

Lake of Tears - Ominous (2021)  ochutnávka

Tohle bylo hodně dlouhé čekání a nakonec si nejsem jistý, zda se vyplatilo. Kosmická deska kapely, kterou považuji za naprostý kult. Možná právě ty přehnané nároky způsobily, že to není zatím taková pecka, což si plně uvědomuji. Dávám Ominous ale čas, ono to dozraje. K této kapele se ale nadále nejraději vracím do devadesátek a jejich Forever Autumn. Ach…

// Jirka D.: Jůůů, na tohle bych asi nenašel odvahu, ty časy jsou už dávno pryč.

Therion - Leviathan (2021)  ochutnávka

Další ikona, u které při poslechu současné tvorby hodně zabolí vzpomínky na to, co dělali když byli opravdu THERION. Tyhle hevíkové cajdáky se spoustou sborů, školených hlasů a velkých aranží, tohle pozlátko. Je fakt škoda, že se Christofer Johnsson tak shlédl v operatických kejklích a zapomněl už na to, jakou sílu jeho kapela kdysi dokázala mít. Symphony Masses: Ho Drakon Ho Megas a Lepaca Kliffoth jsou pro mě dodnes nesmrtelné kusy.

// Sarapis

The Ruins Of Beverast - The Thule Grimoires (2021)  ochutnávka

The Ruins of Beverast se zvolna dostali do popředí mého hledáčku, paradoxně tomu pomohla dvě parádní loňská splitka, teprve pak mi docvakla hodnota klenotu Exuvia a hned zkraje letoška tu je další oříšek. Co song, to dlouhé posezení v ušáku a v konečném součtu další deska, co pod hodinu nejde. Brada mi padá, jindy ji škrábu a čekám, co přijde. Atmosféra není tak zlomocná a prokletá, The Thule Grimoires hraje na trochu jiné struny a je to dobře. Čisté vokály někdy neladí a to je taky dobře. Poslechnu ještě mockrát, neboť cítím, že se to vyplatí.

Yoth Iria - As the Flame Withers (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

Dávní odpadlíci z Rotting Christ dělají to, co jim jde nejlíp - oprašují esenci řeckého metalu. Ne že by byla zanedbaná, ale As the Flame Withers zní tak klasicky a ryze, až to mlátí dveřma. Skladby jsou chytlavé už od prvního poslechu, riffy i melodie hrají tu svou starou známou hru, je to taková oblastní žánrovka, jejíž hranice jsou úzké, ale funguje to skvěle. Snad i vydrží.

Paul McCartney - III (2020)  ochutnávka

Náznaky jara a větší dávky světla ve mně vzbudily chuť na něco lehčího, vzdušnějšího a přitom zralého. Nové album brouka Paula přišlo vhod, i když vlastně dosud jsem znal jen pár jeho popěvků z rádia, neustálým opakováním vesměs otravných. Na “trojce” se nic otravného neděje, album zní přesně tak, jak by se dalo čekat od velezkušeného málem osmdesátiletého hudebníka, který už tvoří jen z lásky k hudbě, čili z výhradně ušlechtilých pohnutek. Mají něco do sebe, tyhle nahrávky starých chlapů.

Blackfield - For the Music (2020)  ochutnávka

Pár pokusů pochopit nové album od Blackfield, ale nakonec rezignuji a seru na to. Blackfield už dospěli do stádia vyčpělého popu, kde pro nějakou nadstavbu nebo háček v pozadí není prostor. A nemyslete si, že za to může jen Aviv Geffen. Steven Wilson v tom jede taky...

Helheim - Blod & Ild (2000)  ochutnávka

Je to sice vykopávka, ale Helheim do toho jejich viking metalového základu dokázali i tenkrát dát na první pohled nesourodou zásmažku z čehosi moderního a místo aby to bylo nejedlé, působilo to nadzemsky. A působí to tak pořád. Na jedné straně chlapské pyžmo přísného metalu zpoza drátěné košile, na druhé straně otevřené hlavy, progresivní postupy a duc duc.

// Sorgh

Anneke Van Giersbergen - The darkest skies are the brightest (2021)  ochutnávka

Nebýt ženatej, tak u jejích vrátek vrním jako lačnej kocour. Tahle kočka zraje jako víno a s věkem je snad ještě víc sexy. No ale hudebně to taky není zlý, nádhernej poslech. Akustické španělky jsou šperky téhle nahrávky. 

Thy Catafalque - Geometria (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

Geometria pro mě znamená absolutní vrchol katafalku. Alba kolem ní mě už tolik neberou, to už se raději vrátím až k Rengeteg. 

Philm - Time Burner (2021)  ochutnávka

Návrat nezařaditelných machrů, kteří sice Lombarda pustili k vodě, ale na suchu jim to jde skvěle dál.

Cream - Disraeli Gears (1967)  ochutnávka

Co říct k této nádheře? Kdysi omámen jejím obalem jsem zanedlouho propadl i její psychedelické náladě. Co skladba to šluk z pořádnýho špeka.

Hour Of Penance - Misotheism (2019)  ochutnávka

Uvědomělý masakr, tohle album. Velice příjemná a netuctová řezničina, kterou by měl znát asi každý pravověrný smrťák.

// Symptom

Satyricon - The Age Of Nero (2008)  naše recenze vč. ochutnávky

Starší black'n'roll made in Norway.

// Garmfrost: Může být. Když tohle album vyšlo, odsoudil jsem ho a nebavilo mě. Postupem jsem si k němu cestu našel.

// Sarapis: Mě to tenkrát docela chytlo a vlastně je to poslední deska od Satyricon, kterou jsem slyšel, víc už ani nepotřebuju.

Satyricon - Deep Calleth Upon Deep (2017)  naše recenze vč. ochutnávky

Novější black'n'roll made in Norway.

Damien Rice - O (2003)  ochutnávka

Mocný indie-rockový debut irského písničkáře.

Darkher - Realms (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

Dark-folk/rock ve stylu Chelsea Wolfe.

Kammarheit - The Nest (2015)  ochutnávka

Ambientní temnotě vstříc.