Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak bylo v minulém úvodníku avizováno, tak se nyní stává realitou. Čili zde je takový zbytek toho, co mi v období prosinec-leden přistálo v policích a co je z toho fajn si připomenout a trochu rozebrat. Takže volně navazujeme a jedeme dál.

// Arakain – Schizofrenie

V podobném duchu bych mohl popisovat i tuhle nahrávku. Pokud trošku sledujete dění na trhu kolem prvních alb této kapely, tak jistě víte, že se prodejní ceny původních edic pohybují v tisících korun. Debut Thrash The Trash na tom není tak hrozně jako následující Schizofrenie, ale pořád jde o poměrně neadekvátní hodnoty, které jistí vykukové za dobové edice požadují. Já patřím ke šťastlivcům, kteří tato dvě zmíněná alba vlastní na původních vinylových lisech. Avšak v sekci gramodesek Arakain ukončil výrobu na následující třetí řadové desce – Black Jack. Dále se pokračovalo v edicích CD a MC. No a protože rád kompletuji konkrétní sbírky v jedné linii, tak mi (mimo jiné položky) první dvě řadová alba na CD poněkud chyběla. S jiskrou v oku jsem tleskal, když se vydavatel uvolil, že Thrash The Trash i Schizofrenii vydá znovu, a to na LP i CD. Pořídil jsem si tak kýžené CD verze, které jsou krásně zpracované. Dodržení motivů obou obalů i se všemi těmi pitomostmi jako je šestiprstá pěst nebo malůvky kolem schizofrenní hlavy (však to jistě víte: okřídlená ňadra, kopulující pár v hrobce…) považuji za šťastné rozhodnutí. Všechno krásně zachováno a přiznáno. Přál bych si, aby s každým dalším rokem přibývaly nové reedice v chronologickém sledu, neboť i ty starší desky se na CD shánějí velice špatně a pokud už natrefíte na kus k prodeji, jeho cena je na facku. Takže doufám, že trend vydrží.

// Detaily alba
// Ukázka

// Madhouse Express – Surreal Meadow

Další starší nahrávka, která se dočkala reedice, je album od Madhouse Express. Materiál poprvé vyšel v roce 2020, o rok později pak na černé gramodesce a o další rok v limitované stokusové edici na fialovém vinylu. Titulní obrázek je sice na oko stejný, ale úplně v jiných barvách, takže tady jsem opět nespokojený. Naštěstí tento nešvar skvěle léčí náplň té výtečné gramodesky. Pokud v tuzemských vodách číháte na rybičku, která se mrská ve stejné vodě jako třeba Pink Floyd, nebo Led Zeppelin, tak tady máte nádhernou psychedelickou štiku. Občas je u skladeb třeba opakovaný poslech, aby člověk tak nějak proniknul do kýžené atmosféry, kterou tu autoři rozehrávají. Občas to jde okamžitě, jinde to zas tak snadné není. O tom prostě ten psychedelický rock je. V každém případě je tahle nahrávka naprosto výtečná. Jsem z toho opravdu nadšenej.

// Detaily alba
// Ukázka

// Tengri – Kontinuum

O Tengri se tu již rozpovídal kolega Jirka D. Já si jen přihodím pár jemností. Tak předně jsem rád, že mají jednotlivé nahrávky (Ekliptika a Kontinuum, čili řadová alba) mezi sebou určité pojivo. Tentokrát tím je použití čiré gramodesky, ačkoliv to v případě poslední nahrávky není stoprocentní. Samozřejmě hlavní červenou nití je hudba, která mi opět na první kontakt nezabrala. Chtělo to absolutní soustředění a klid. Toho se mi nakonec podařilo dosáhnout, takže jsem se do desky dostal a dokázal její jednotlivé pasáže náležitě prožívat. Není to jednoduché, protože svět Tengri má mnoho vrstev a jejich rozkrývání vyžaduje odloveného bobříka odvahy. Musíte občas odloupnout uši od houslí a věnovat se kytarám, jinde zase rytmické sekci. Odměna je však úžasná a již kolega trefně vystihl – nenápadná. Dejte tomu šanci, ten čas za to prostě stojí.

// Recenze s ukázkou

// Matěj Lipský - Mámo, táto v komoře je krockodýl

Asi znáte Matěje z kapel typu Negative Face, Bratrstvo Luny, či Krmelec. Je to plodný člověk s celou řadou nápadů a vizí. Ani to všechno nestíhám sledovat a furt se tak nějak chystám na Projekt XIII, ale zatím jsem si ten prostor ještě nenašel. Nicméně v roce 2021 dal dohromady knihu, u které jsou vložena dvoje CD. Je to vlastně ta největší digibook edice kterou mám. V knize jsou tři povídky/pohádky pro děti a spousta písniček. Taky pro děti pochopitelně. Celé je to příjemně uchopeno, že poslechnout si to i jen tak pro radost vlastně není vůbec problém. Na jednom CD najdete zpívané verze a na druhém instrumentální podobu, do které si můžete zpívat sami, protože zbytek knihy je vlastně zpěvníkem, a to včetně notových zápisů. Takže pokud si chcete knihu zařadit do police, doporučuji ji vložit vedle titulů Já písnička. Zpívaná verze obsahuje celou řadu skvělých hlasů a hostů, které budete jistě znát z kapel jako Wohnout, Divokej Bill, Forrest Jump, Mig21, Tata Bojs nebo i odjinud: Ivan Hlas, Jiří Lábus a pochopitelně i Lubomír Lipský. Takže jestli máte doma děti, tohle by se jim mohlo líbit. A jestli ne, tak to zkuste sami. Je to fajn osvěžení a zpestření.

// Detaily knihy
// Ukázka

Pak bych tu mohl pokračovat ještě dále a hlouběji o dalších tuzemských nahrávkách, které mi vpluly do polic, ale dovolím si nyní jeden souhrnný verdikt nad enormní zásilkou, která obohatila moji sbírku. Totiž jistý rodinný přítel se zbavil zátěže celé řady gramodesek a rozhodl se ji věnovat přímo mě. Celá kolekce čítá na krásných 111 kusů unikátních kotoučů, z nichž vám poodhalím jen některé. Některé vynechám a jiné zase cíleně ani nezařazuji do evidence na discogs, protože se jedná o materiál, který se nepotkal s mým vkusem a touhou po vlastnictví. Abych předešel spekulacím, tak vyberu pár namátkových jmen, abychom si dokreslili rámec, o kterém tu hovořím: Greenhorns, Nezmaři (a řada podobných), Stevie Wonder, nebo Modern Talking, či Aretha Franklin… a taky sada singlů, kterým dominují Buřinky. Vlastně se ještě sluší pozastavit u anomálie, která mě vcelku překvapila. Jde o sedmipalec Písničky pod Buřinkou, který se datuje rokem výroby 1970 a je to zajímavý dobový splatter disk, kterému dominuje oranžová barva, ale nechybí zelené, žluté a další cákance. No nijak zvlášť se mi to nelíbí, ale přijde mi fascinující, že na něco tak blbého bylo použito kotouče, který dnes tvoří limitované sběratelské edice rozličných kapel. To jen tak pro zajímavost.

Rád se na tomto místě pochlubím přírůstkem pro mne zcela zásadních, legendárních a naprosto výjimečných děl jako je třeba eponymní deska Pražskýho Výběru obecně povědomá pod pojmem Straka v hrsti. Dále pak i album Výběr od téže kapely, jen bez situačního přívlastku. V personální návaznosti mě uchvátilo album Shutdown od Stromboli, které jsem ostatně před nějakou dobou získal i v CD verzi. Pokud tuhle desku neznáte, tak to běžte fakt honem rychle napravit! Michal Pavlíček je v mých očích skladatelský genius a rockový bůh, jehož zásahy do tvorby jiných hudebních těles rovněž považuji za zcela mimořádné. Big beatové okénko se otevřelo i v nejlepší desce …a co rock’n’roll!!!, kterou natočil Katapult. Ačkoliv mám rád ještě Chodníkový blues, tak právě …a co rock’n’roll!!! je moje takřka srdcovka. V jalových letech jsme ji totiž s kamarádem hrozně drtili na gramofonu značky Tesla, kterou onehdá podědil po svém taťkovi, pak jsem si to nějak pořídil na kazetě, později na CD a dnes i LP. Enormní radost sálá i z takového alba, kterým je Po cestě klikatý, kterou natočila plzeňská Odyssea. Tohle dílo obsahuje letitý hity, který furt fungujou perfektně a to třeba skladby Divadelní společnost J. K. Tyla, Uzenáč, Galerie nebo Nervi mi nervy. V dalším sledu tu je trezorová věc Rebels – Šípková Růženka. Tedy ne že bych vlastnil původní verzi z roku 1968, ale její reedici z roku 1990. Je to psychedelickej rock s Jirkou Kornem, kterej ovšem není vůbec blbej. Doporučuji k nastudování. Neznám však podrobnosti kolem téhle desky, a tak je mi trochu záhadou, že se něco takového ocitlo na černé listině. V nelibosti byly i desky Karla Kryla. To se už asi ví. Je mi tak skutečnou ctí zařadit do police alba Rakovina a Bratříčku zavírej vrátka. Už jen ty obaly měly alarmující poselství. Co se písničkářů týče, tak musím navázat Pepou Nosem a jeho dílem Země je kulatá, odkud se vyloupla šílenost Agent Sí Aj Ej, kterou si dobře pamatuju, kterak ji taťka pouštěl třeba stokrát dokola a neuvěřitelně se u toho bavil. Takže si ji taky pusťte.

Sluší se i připomenout řadu singlů, které byly ve své době velice populární. Rockmapa je jasná věc, takže vedle Arakainu nebo Vitacitu, jsem strčil do řady i třeba Kern nebo Motorband. Samozřejmě nejen rockmapový singly, ale i další třeba vydané na Pantonu. Zde bych však vypíchl singl Tramp / Hot Night kapely Crown, což je mezinárodní hard’n’heavy formace s československou stopou. Konkrétně na tomto díle se podílel baskytarista Jiří Kozel, jehož nejznámější působiště bude jistě The Blue Effect. Dále pak bubeník Karel Jahn, který fungoval již ve výše zmíněných Rebels, nebo třeba v Katapultu či Framus Five. Crown celkem vydali tři desky, a právě tenhle singl. Je to zajímavý artefakt. Tolik k nostalgii... Díky Evžene.