Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z předeslaného sdělení v minulém úvodníku je patrné, že nyní půjdeme zejména po kulatých přehrávacích objektech. Nově lze ještě předeslat a slíbit, že jsou takřka kapesního formátu a v mnohých případech i staršího data vydání. V každém případě však jde o zajímavý materiál, který stojí zato si připomínat, či o něm hovořit.

// Bahratal – Legie ubožáků

Kapela Bahratal patří zjevně k těm, kterým dělá dobře vydávat věci na bandcampu, čili digitálně, čemuž tím tak dávají přednost před fyzickým zpracováním. Je mi jasné, že realita bude určitě jinde, ale obecně to takhle prostě působí, protože na zmíněném portálu visí o celé dvě nahrávky víc než jich lze reálně držet v rukou. Jasně, jedná se o jedno-skladbové singly, ale když i novinka jménem Legie ubožáků čítá dohromady dvě skladby, tak jsou rozpaky na místě. Proč proboha kapela jednoduše nevyčká až materiálu nastřádá dostatečně dost na to, aby byla schopna vydat přinejmenším EP? Což mimochodem udělala skrze skvělý desetipalec Lágry všem. V éteru tak existují další dvě skladby, které fyzický formát nemají a pro celou řadu fanoušků tím pádem neexistují. Nynější sedmipalec Legie ubožáků je sice co se náplně týče pořád dobrý a líbivý, ale když chvíli po jeho vydání kapela uveřejní další novou skladbu… no jsem z toho nějaký zmatený. Největší perdou však je, že novinka jménem Demiurgův knír je na bandcampu k mání za lidových 666€, takže poslechnout si ji můžete jen online. Protože za jednu skladbu o délce necelých čtyř minut požadovat tuhle pekelnou sumu je vyloženě blbej fór. Filozofii takového činu nechápu, a ačkoliv jsem z počátku formě black metalu od Bahratal celkem fandil, tak se pozvolna dostávám do odtažitého přístupu, který si kapela sama buduje. Jestli se však někdo začne na tohle konto ohánět, že je to zlo a black metal, tak se mu vyloženě vysměju. Hudba dobře – reálie špatně.

// detaily nahrávky

// ukázka

// Cult Of Fire – Píseň černých vran

Od chvíle, kdy vydavatelství Doomentia povstalo z kómatu, vyloženě chrlí jednu věc za druhou. Všechno to jsou sběratelsky zajímavé a pozoruhodné kousky, ale peněženka a manželka pak pláčou. Nicméně zapálený fanoušek se dá snadno zlákat, a tak se stalo, že jsem si tuhle radost udělal i já. Ono totiž v tomto případě je skutečně o co stát. Maniac Butcher je legendární pojem tuzemského black metalu, kde se dá snadno určit, že z jejich repertoáru vznikla řada nestárnoucích legend, z nichž jedna se jmenuje Píseň černých vran. Tuhle skladbu si po svém předělal jeden ze současných matadorů téže scény, a to Cult Of Fire. Vydání na extra singlu, kdy druhou stranu tvoří leptané lakování a celé je to vsazené do kapsy podobného zpracování je prostě potěchou pro oko. Ostatně kapela již v minulosti takto vydala netitulovanou EP nahrávku, kterou volně zoveme jako Untitled. Skladba je to skvělá, jak v originále, tak v rukou uctívačů kultu ohně. Všechno je krásně zabalené, takže vlastnictví je rovněž hřejivé. Tohle má z mého pohledu pořád smysl.

// detaily nahrávky
// ukázka

// FDK – Sunlight

Kolega Sorgh vše důležité včetně nadšení z návratu kapely jasně podal ve své recenzi. Já si jen přihodím, že jsem už kapele moc nevěřil, protože po tolika šílených letech se ozvat s novým materiálem, který s největší pravděpodobností vznikal průběžně celou tu dobu… No prostě jsem měl obavy z expirace, jelikož i takový sludge/post-metal už nemusí být tím, co býval. Však si vzpomeňte na Cult Of Luna, tam to zase vystihl Jirka D. Já to totiž velice obdobně cítím u FDK. Je to skvělá deska, který nabízí zcela mimořádné momenty, a dokážu si ji užít bez problému. Ale mnohem víc by mě zajímal názor fanouška, který slyšel kapelu prvně, protože třeba já pořád žiju z toho, jak kapela fungovala a zněla kdysi. Nechci říct, že je to nostalgie, ale nějaké to podprahové cítění tam je. Pro celou řadu lidí se jedná prostě o nový element na scéně. Čas je zkrátka neúprosný.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Krucipüsk – 4

Z dnešního pohledu bych řekl, že šlo o takové zlomové album. Kapela do té doby působila víc hravě a vesele a tady nastavila takovou vážnější tvář. Někdo by řekl, že přitvrdila, zdrsněla a potemněla. Já bych spíš řekl, že určitě zhrubla, ale spíše ztěžkla. On se totiž prostor pro frky najde i tady, respektive to tak cítím. Skladby jsou určitě valivější a říznější, ale nechybí jim určitá jiskra, kterou autoři umí s lehkostí do těch skladeb vnořit. Je to hodně hardcore, jinde zas víc thrash amerického střihu, ale pořád tu dýchá takovej ten krucipüskovej zlobivej spratek. Najdeme tu syčáctví, které na dalších albech už zas v takové míře nebylo. Je to vlastně docela jiná deska než zbytek diskografie kapely.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Buty – Kosmostour 2000

Jeden z mála živáků, které skutečně stojí za pozornost. Je to vlastně takové best of, kde jen chybí František, což je vysvětleno v bookletu jednoduchým tvrzením: Franz ist tot. Skvělá nahrávka, se skvělým zvukem, která naprosto jednoduše nahrazuje vlastnictví předešlých řadových alb. Já totiž měl s těmi řadovkami od Buty vždycky trochu potíž, že je nedokážu jednoduše v klidu vyslechnout celé. Tak třeba někde doma mám album Dřevo a prostě mě celé nebaví. Tenhle živák, to je ovšem lahůdka. Takže jsem moc rád, že se mi podařilo jej po dlouhých letech dostat v originále do police.

// detaily nahrávky
// ukázka

// Quercus – Heart With Bread

I v tomto případě najdeme na Echoes již recenzi, tentokrát od doomového specialisty Victimera. Já bych se tu však chtěl spíše rozplakat nad Českou poštou, která mi uštědřila několik zkušenostních políčků.

Všechno začalo tím, že tohle album mi jednoduše mezi řadovými deskami kapely Quercus chybělo. A protože já od Morbivoda mám (snad) všechny řadové desky všech kapel, kde je tvůrčí personou, nesl jsem takovou absenci nelibě. Samo sebou mi šlo i o to, že mi ta hudba má co nabídnout, bez toho by to nefungovalo, ale prostě komplet je komplet. Ovšem sehnat tuto nahrávku skrze tuzemské pulty i podpulty se mi jednoduše nepodařilo. Sáhl jsem proto po discogs, kde toho času svítily k dispozici jen dvě nabídky – USA a Estonsko. Protože u USA prodejce výmluvně čněl nápis „Unavailable in Czech Republic“, kroky vedly logicky k Evropanovi. Uživatel autodafeprod má výběr hezký, a tak jsem do objednávky přihodil ještě pár drobností (celkem 4CD a 1MC). Vzhledem k tomu, že dotyčný má stále u profilu uvedeno „Ships from Estonia“, nenapadlo mě, že by mohl nastat nějaký zádrhel. Ale on nastal. Borec sice přátelsky komunikoval a opravdu briskně zásilku odeslal. Jenže z Moskvy. To mě trochu nasralo, protože bych s nějakým Rusem úplně neobchodoval, a to bez ohledu na aktuální dění. Já totiž tuhle zemi ve smyslu její prezentace a historie nemám rád ještě dýl, než jak je v poslední době v módě. Ale co, stalo se. Zásilka velice brzy překročila hranice a dle sledovacího čísla se uhnízdila na depu České pošty. Po dvou týdnech jsem byl vyzván k doplnění celních náležitostí, což jsem obratem provedl. Později jsem zjistil a vlastně i díky odesílateli, že všechny tyto náležitosti jim i on předal včetně průvodního dopisu a dalších canců, kde je vše dobře popsané. Ale já s celníky bojuji každý týden ve své práci, takže vím, že prostě potřebují něco vysvětlit vícekrát. OK, vyplněno.

Po dalších dvou týdnech mi v e-mailu přistálo poštovní resumé, že se rozhodli mě ve věci celního řízení zásilky z Ruska nezastupovat. Že mám pár dní na to, abych si celní odbavení obstaral sám jinak bude zásilka vrácena odesílateli, či ekologicky zlikvidována. Příslušná pracovnice se tak odkazovala na „seznam níže“, který jaksi chyběl, kde jsem se podle Nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 měl dočíst, že je tohle obchodování špatné a nerealizovatelné. Tak jasně, došlo mi, že teď se s Ruskem prostě nikdo nekamarádí a jakýkoliv obchod je zaškrcen, což je forma sankce a trestu pro jejich ekonomiku a tak dále. Jo, v pohodě, já tomu rozumím, ale do prdele, já si to objednával s tím, že to má odejít z Estonska a ne ze svazu. Moje blbost. Nicméně ono nařízení se vztahuje především na nějaké ocelové trubky a materiály jim podobné, což mi přišlo jako zcela mimo ve srovnání s kusy plastu v balíčku. Nehledě na to, že hodnota tohoto obchodu mohla být likvidační maximálně pro mě, kdyby se na mě sesypalo vedle cla ještě pokutování za podporování nepřítele. A tak jsem zahájil celní řízení na vlastní pěst, skrze vcelku jednoduchou aplikaci na portálu celní správy. Protože jsem měl dostatek informací o zásilce, nebyl problém tohle vyplnit a odeslat. Jenže pak mi začalo v hlavě šrotovat možné vyústění tohoto celého procesu ve smyslu nelegální a protiprávní činnosti. Tak jsem začal počítat úspory a balit si pyžamo do báně a volně se loučit s rodinou, že se nejspíš kvůli čtyřem cédéčkům a jedné kazetě nějaký čas neuvidíme, nebo budeme pokutováni obzvláště železnou pěstí. Druhý den přišla zpráva od celníků, že bylo zboží uvolněno do oběhu a za další týden mi jej Česká pošta doručila. Co z toho plyne? Tak asi to, že všechno dobře dopadlo… doufám. A taky to, že uživatel autodafeprod neodesílá z Estonska, ale z Ruska, čímž způsobuje nemilé dění u odběratele. No a u Český pošty vlastně nevím, zda se na ně zlobit, nebo co… ale spíš jsem na ně nasraný.

// detaily nahrávky
// ukázka