Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Také vám ten začátek roku tak uběhl? Nic naplat, musíme se s tím smířit. Ale hleďme raději pozitivním zrakem dopředu a ze špatných věcí se poučme a příliš se k nim nevracejme. Vracejme se k okamžikům, jež nás zahřály u srdce a které můžeme řadit k nostalgii. Vracejme se k prvním láskám, i těm posledním. Vracejme se k okamžikům, jež nám v kladném slova smyslu, změnili život. A konečně, vracejme se i k nahrávkám, jež pro nás představují klenoty. Věřím, že nejen pro mne to jsou mnohdy v uvozovkách „pouhé“ demo nahrávky. Proto bude tento seriál asi nekonečný, hehe. Dnes si připomeneme jednu z nejlepších black metalových formací, kterou nám sladká Francie dala. Ano, řeč bude o věhlasných a mnou zbožňovaných Peste Noire.

Kapela vznikla v roce 2000 ve složení Aegnor (zpěv, kytara, texty), Neige (bicí) a Argoth (basa). Tehdy se tato trojice ještě jmenovala Dor Daedeloth a jejich zaměření bylo ryze ortodoxní. Pod touto hlavičkou bylo vydáno jediné demo Aryan Supremacy (asi tušíte, o jaká lyrická témata se asi jednalo). Toto demo bylo po změně názvu kapely na Peste Noire vydáno znovu (pochopitelně pod novým jménem interpreta). S danou problematikou nikterak nesympatizuji, spíše zde udávám fakta, která vedla ke zrodu kapely nové. Žánr zvaný NSBM neuznávám. Ale nebudeme si kazit den a vrhněme se raději na to světlejší – na muziku.

Aryan Supremacy

Necelou čtvrt hodinku trvající debutové čtyřskladbové demo. Vydáno bylo pod křídly Todes Soldaten Produktions, což lze chápat jako vlastní náklad, neb nic jiného pod touto hlavičkou již nevyšlo. Nebo se mýlím a daný mecenáš skončil? Přiznám se, že netuším. Informace, která se dá spolehlivě dohledat je ta, že tato kazeta vyšla v limitovaném počtu čtrnácti kousků. Skutečný underground. Ale vraťme se k hudbě. Od samého začátku děsuplná smršť těžko srozumitelného black metalu. Jsem vtáhnut starobylou demíčkovou aurou a tóny skřípavého, zahuhlaného a zkresleného zvuku si užívám téměř se zavřenýma očima. Ano, je to opět špinavě hnusné a zároveň tak nádherné. Bicí jsou takřka neslyšitelné, jen tu a tam vyprskne činel. Zpěv je pouhopouhý rykot. Jediným, dá se říci, srozumitelným nástrojem, jsou kytary, ačkoliv jejich riffy jsou utopeny v mlze chrapotu. Divoká bouře rychlopalného blacku s nenávistnou energií. Jak rychle vlétla na povrch, tak rychle zase zaniká do hlubokého ticha. Když se však lépe zaposloucháme do melodičnosti kytar, můžeme už objevit prvotní náznaky charakteristického riffování, kterým se Peste Noire pyšní. Na druhou stranu nic objevného a převratného v dějinách černých kovářů.

Hodnotit nyní budu šesti body z deseti možných. Proč? Líbí se mi zvuk, náplň i snadná rozpoznatelnost, ovšem vyšších cílů demo nevykazuje. Takže 6/10.
Na ukázku jsem vybral otvírák demíčka: Royaume D’Occident

Macabre Transcendance…

Druhý demo zášleh pochází z roku 2002 a vyšel u Drakkar Productions fungujícího dodnes. Vydavatelství má mimo jiné například tyto chovance: Abigail, Grand Belial’s Key, Mantak, či Vassafor. Aegnor svou přezdívku předělal na dnes již dobře známého La Sale Famine de Valfunde. Kapela byla ořezána o basáka, ovšem bicmen zůstává stejný - Neige. Tato nahrávka vyšla opět limitovaně, ale již ve větším počtu – sto kousků. Zajímavostí je, že materiál byl údajně nahrán v plynové komoře, od čehož se odráží kvalita zvuku. Znovu se setkáváme s nádherně zkreslenými tóny a podivným skřípáním a zrněním. Ó, jak já tohle mám rád. Nutno však podotknout, že se celkově zvuk nyní jeví ostřeji, než na prvotince. Tentokráte se setkáváme s typickým Peste Noire, zejména co se tempa a kytarových linek týče. Po vítajícím intru se na povrch dere jeden z největších hitů kapely - věc Le Mort Joyeux, jejíž text (stejně jako u skladby Spleen) byl převzán od věhlasného Charlese Baudelairea a můžete hádat ze které jeho básnické sbírky. Tím jsem prozradil další vypalovačku této nahrávky, která zde zastává čtvrté místo. Kytarová vypracovanost Famineho rukou je dobře slyšitelná v samotném prostředku alba – třetí a zároveň nejdelší skladbě 666 Millions D‘ Esclaves Et De Déchets. Opravdu zdařilá kytarová exhibice. Následuje výše zmíněný a nádherný Spleen, po kterém přichází slušná sypanice J’éjaculerai Sur Vos Décombres Fumants.

Tentokrát bych hodnotil vysokými bodíky 10/10. Zejména kvůli dvěma vydařeným kouskům, jímž vévodí milionkráte skloňovaný Spleen.
A ukázka? Lze vybrat jinak, než onen Spleen?...

Phalènes Et Pestilence – Salvatrice Averse

Třetím a posledním demem, které kdy Peste Noire vydali, pochází z roku 2003 a ukrývá v sobě tři skladbičky trvající dohromady něco málo přes čtvrt hodinku. Vše vydáno ve vlastní režii. Opět limitovaný počet kopií (dohromady 100), z nichž prvotních 40 očísloval Famine svou tuší. Dnes relikvie pro skalního fandu nevyčíslitelné hodnoty. Drobný detail, ovšem rázu podstatného, je verze loga kapely. Dosud se jeho podoba neustále obměňovala a daná tvář nebyla příliš vábného vzezření. Teprve nyní se můžeme setkat s verzí, kterou si kapela udržela dodnes. Další zajímavostí jistě bude i fakt, že skladby nejsou pojmenovány. Přejděme nyní tedy k jejich obsahu. Počátek dema se rozeznívá melancholickými tóny akustické kytary, kterážto se stala výrazným artiklem této kapely. Však i následující partie nejsou nikterak všední, ba naopak velice originální a svébytné směřování black metalové hudby. Po takovém drobném, necelé tři minuty trvajícím intru, lze očekávat prvotní výpad Kultu Peste Noire – skladbu druhou. Ta má nejdelšího trvání (devět minut) a její charakteristika se ztotožňuje se superlativy. Vskutku dokonalé dílo s tak blasfemicky demíčkovitým soundem, který si prostě nelze nezamilovat. Ívl sejtn! Lze dokonce zachytit i basovou linku... Do řad přibyl třetí člen Noktu, který se toho času dále angažoval v kapelách Celestia a Genocide Kommando (dnes jeho jméno můžeme vidět i v dalších kapelách). Závěrečná skladba jen lehce vypluje z ticha a pokračuje ve středním tempu, nádherných kytarových orgiích a hutnosti atmosféry.

Hodnotit budu o stupínek méně, než u předchozí práce a to 9/10. Ne, že by se snad jednalo o slabší materiál, ale uvítal bych delší stopáž s nějakou další peckou. Jasně, že je to demo a ta bývají krátká, ale něco mi tam furt chybí…
Ukázku bude tvořit závěrečný třetí kousek Untitled III, nebo jak to vlastně nazvat…

Víc demíček Peste Noire nevydali. Ale dávka v Zapomenutých demech je rozdělena vždy na čtyři porce. Proto bude ta čtvrtá tak trochu speciální. Obsahem se však nikterak nevymyká. Kapela samotná si je totiž velice dobře vědoma přínosu a váhy svého materiálu, a proto v loňském roce vydala geniální kompilaci Les Démos. O této kompilaci můžeme říci, že je vyžehlenější verzí obdobně (veskrze stejně) laděné kompilace z roku 2007 s názvem Mors Orbis Terrarum.

Les Démos

Les Démos je dvoj-CD čítající písně z výše uvedených tří dem plus nějaké bonbónky navíc. Pojďme s chutí do nich.

Skladby 1 – 4 jsou tvořeny prvotinou Aryan Supremacy. V stopách 5 a 6 jsou obsaženy skladby ze split alba Mémoire Païnne, které kapela natočila s NSBM kapelou Sombre Chemin. Na splitko ovšem přispěla třemi skladbami, ale na kompilačku byly vybrány pouze dvě: Gisant Dans La Putréfaction a Aryan Supremacy (vynechána byla Spleen).  Další songy (7-12) tvoří skladby z dema Macabre Trascendance… Pro matematické rýpaly uvádím, že skladba 666 Millions D‘ Esclaves Et De Déchets, byla okleštěna o svůj kytarový úvod, který zde získal samostatné místo a byl mu dán název Prélude. Následuje třináctá skladba Retour De Flamme. Dosud nezveřejněná píseň pocházející z roku 2005, tedy z let před vydáním oficiální famózní debutové práce La Sanie Des Siècles – Panégyrique De La Dégénérescence. Skladba se nese v klasickém duchu tohoto období kapely a je typickým ukazatelem hudby Peste Noire. Zbytek prvního disku (tedy stopy 14 a 15) zastupují výtvory, jež se zjevily na dalším splitku, tentokráte s vynikajícími Amesoeurs. Toto splitko ale v diskografii kapely nenajdeme, neb se jedná o hudbu stvořenou samotným Famine, který na tomto split albu vystoupil pod svým druhým jménem Valfunde. Zazněly zde skladby Hôpital a Sérénade De Verlaine. V podstatě se od tvorby KPN nijak neliší, jelikož hlavní mozek kapely je právě La Sale Famine De Valfunde.

Disk číslo dva otevírá skladba Phalènes Et Pestilence, která v sobě skloubila celé demo téhož názvu. Všechny tři skladby jsou tak pohlceny touto šestnáctiminutovou bestií. Druhý kousek je jedním z těch lepších, které kdy kapela vpustila na svět – Dueil Angoisseus. Jeho verze je však delší, než na debutové práci La Sanie… už kvůli tempu, které je vsazeno do výrazně pomalejší vody, než jak jej můžeme znát právě z prvotního dlouhohrajícího alba. Třetí kousek je opět dosud neslyšená věcička z roku 2005. Ostatně veškeré skladby, krom té první, pocházejí právě z tohoto období. Její název zní L’Hymne En L’Honneur De La Peste. Svým výrazem opět nijak nevybočuje. Závěr kompilačky vytváří dvacetiminutový kousek Phalènes Et Pestilence – Salvatrice Averse. Ano, je to znovu předělaná verze třetího dema a řekl bych, že tentokrát je jeho fazóna daleko libozvučnější a příjemnější. Nádherný opus s úžasnou atmosférou a především vynikajícími kytarovými plochami.

Hodnotit kompilaci je tak trochu nelehký úkol, ale s radostí dávám 10/10. Ptáte se proč? Blbá otázka…
Jako ukázku bych nejraději vybral závěrečnou Phalènes Et Pestilence – Salvatrice Averse, ale moc nevěřím, že byste si pustili dvacetiminutovou youtubkovou skladbičku a tak volím o něco kratší Dueil Angoisseus.