Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je zajímavé, jak si některé kapely vybírají své názvy. Tak třeba právě letopočty – dle archivů je jich hned několik. Když se řekne rok v názvu kapely, každý správný blekouš by měl ze sebe vyhrknout 1349. Co se tak významného v tomto roce stalo, že si jej někteří zvolili do svého emblému? Roku 1349 pronikl mor (zvaný též černá smrt) do Norska. Další kapelou, kterou bych ze stejného ranku vypíchl, je 1389. Ta se jmenuje podle Bitvy na Kosově poli mezi Srby a Turky. Událost zaujala človíčka z Bosny a Hercegoviny, aby si založil vlastní projekt hrající black metal s koupelnovým echem (ale debut Ledena Pustoš je celkem fajn). V Argentině vzniká na počátku devadesátých let projekt 1917 hrající klasický death metal. Všichni víme, že tou dobou se obecně ve světě bujaře válčilo. Ovšem to nebylo tou pravou inspirací. Bylo to snad založení Moravského zemského muzea v Brně? Zatčení a popravení špionky Mata Hari? Nebo vznik soutěže NHL? Či snad vítězství československých legií v Bitvě u Zborova? Inspirace je však daleko prostší, zakladatelé si všimli tohoto letopočtu na jedné skulptuře, která jim imponovala… Nic víc, nic míň. Ale proč všechna ta historie a brblání kolem různých roků v názvech kapel? Jednoduše proto, že nyní se podíváme na kompilační dvojdisk kapely 1914 z Ukrajiny.

Každý školák by měl vědět, že v roce 1914 došlo k události, která nadobro změnila spád budoucích dějin. Začala první světová válka. Válka, která na počátku byla jakýmsi demonstrativním řešením nelítostné odvety za smrt následníka trůnu. Jenže v té době už nepokoje jiskřily na mnoha místech. Velká krásná Rakousko-Uherská říše se otřásla v základech. Srbové, velmi podporující odboj Bosny a Hercegoviny (při zabrání tohoto území Rakousko-Uherskem), vytvořili teroristické organizace, z jejichž členů se jednomu vydařil atentát na následníka monarchistického trůnu. A všichni víme, jak to bylo dál… ti vyhlásili válku tamtěm, tihleti zase tůhletěm, tůhleti taky tamtěm atd atd. Ale dost bylo historie, myslím, že inspirace pro název kapely, kterou dnes probereme, je jasná.

Kapela 1914 vznikla o sto let později oproti svému názvu. Hned vyplivla demo a dva singly, které o rok později střídal další singl a první velká, tedy debutová deska. Loni pak kapela vydala jedno splitko a jedno EP a také jednu kompilaci. Je vcelku zvláštní, že kapela, která má sotva jednu desku a pár dalších, promiňte ten výraz, štěků už vydává kompilaci. No, naštěstí se nejmenuje best of, či podobně ztřeštěným způsobem, ale je čirou rekapitulací posledních nahrávek. První disk nese název Eschatology Of War a je důvěrnou kopií debutového alba. Druhý disk se jmenuje Für Kaiser, Volk Und Vaterland! a je zase dvojníkem pozdějšího EP, ovšem zároveň obsahuje několik bonusových skladeb navrch.

Žánr je samozřejmě vzteklý a agresivní… ne, thrash metal to není, je to kombinace black a death metalu. Pro 1914 se víc než hodí i vlastní škatulka war metal, protože při poslechu desky se to jen hemží létajícími kulkami, různými výbuchy, prozpěvování armád, jistě poutavými proslovy papalášů a tak dál. Do toho všeho jsou chrlena slova provětrávající události té doby, která jsou notně okořeněna o temné a hrůzyplné deklamace. Nezapomínejme ani na hukot metalových nástrojů, které jsou opředeny zádumčivým soundem. Ovšem nelze oba disky zcela jednoznačně házet do stejného pytle, ačkoliv pocházejí ze stejného autorského pera. Obě placky se od sebe částečně liší, ale o tom až za chvíli. Teď se podíváme na první část.

Eschatology Of War 

Znovu vydání debutové desky o rok později může znamenat hned několik vysvětlujících rovin. Nemíním zde jakkoli polemizovat nad smyslem tohoto kroku, jen drze utrousím, že mi to přijde zbytečné, nebo přinejmenším zvláštní. Zajímavé však je, že když si posluchač tento nosič (tedy dvoudiskovou kompilaci) pořídí, rázem se ocitne vlastníkem kompletní diskografie v jednom balení. Což o to, to je jistě fajn, ale ta krátká prodleva? Po trochu napjatém a poněkud dlouhém intru se rozjede jeho osobitá náplň a dokáže přítomného jedince příjemně překvapit. Nahrávka nabízí zdařilé melodie, dobře zapamatovatelné motivy s rychle oblíbitelným aspektem. Směle střídá tempo i náladu, což má za důsledek relativně pestrý průběh. Bez zajímavosti nejsou ani použité samply, které patřičně vykreslují kýžený charakter skladeb. Občas mi jejich použití přejde až teatrálně kýčovité, jindy zas přehnaně bohaté, ale v obecném smyslu jde o oživující prvek. Nejzajímavěji si stojí kytary, které řežou masivním způsobem. Mají výborný zvuk a hezky obkreslují všelijaké melodie. Hudebně je vše ucelené a náležitě sjednocené, takže nic výrazně nepřečnívá.

Co bych však osobně vypíchl, je hned třetí kus Frozen In Trenches (Christmas Truce). Ne tak kvůli hudebnímu obsahu, ale spíše kvůli tématické otázce. Vánoční příměří je totiž jeden z nejzajímavějších momentů první světové války (do roku 1939 se jí však říkalo Velká válka). V Belgickém zákopovém ležení se tehdejší Vánoce nesly v duchu míru a přátelství (alespoň po několik hodin). 25. prosince 1914 se z německých zákopů začaly ozývat koledy a po chvilce vyšel jeden z vojáků se svojsky ozdobeným stromečkem v ruce. Němci nabídli Britům na druhé straně příměří, přičemž pak všichni společně strávili tento čas přátelským způsobem. Vyměňovali si drobnosti i jídlo, dokonce si zahráli i fotbal. Těžká pozice důstojníků nakonec zakročila nemilosrdně. Den na to už po sobě novopečeí kamarádi stříleli za císaře pána a jeho rodinu. Zajímavostí je, že tento jev najdete v Bruselském muzeu miniatur – kousek od Atomia pod širým nebem. Je tu zcela nenápadně mezi obrovskými stavbami vyhrazeno jedno malé bitevní pole, kde z jednoho ze zákopů vylézá voják v německé uniformě a drží vánoční stromek. Tenkrát války zkrátka neměly dlouhé trvání (až na pár historických výjimek samozřejmě), takže všichni věřili, že budou brzy doma, proto se rozhodli ducha Vánoc oživit i v zákopech.

Für Kaiser, Volk Und Vaterland 

Druhé CD v sobě ukrývá obsah stejnojmenného EP, které zase nese náplň dema z roku 2014 Trench… uf. Nově je však nahrávka rozšířena o několik bonusů. Díky tomuto složení z různorodých a různě starých skladeb vše vyznívá celkem nevyváženě. Nehledě na fakt, když na vás vybafne hned dvojice silně elektronických remixů. Což o to, oba remixy jsou samy o sobě zdařilé a svěží, ačkoliv podobnost s původní verzí cítím jen v názvu stopy. Ovšem absolutně nezapadají po bok ostatních skladeb, natož pak celkového kontextu alba, který nepřesahuje období těsně po roce 1918. Obecný smysl remixů jsem ovšem nikdy nepochopil, můžou se mi jakkoli líbit, ale vždycky jejich existenci shrnu slovem – zbytečné. Je pravda, že zremixovaná verze skladby Gasmask má zajímavý šmak a šmrnc, protože s ní cloumají samé temné zvuky podobné nemocnému drone ambientu, ale ve chvíli, kdy se objeví zvuky s kapacitou 8 bitů… nevím, jestli se smát, či prchat.

Různé stáří i zaměření skladeb je, jak jsem už řekl, rozhádané. Proto druhý disk koušu velmi těžce, ačkoliv je jeho poslech ve výsledku nenáročný. Jde jen o to, že to všechno nějak dobře nefunguje. Kompilace občas na takovém neduhu uklouznou, ale to je jejich úděl, takže tah je prominut. V předešlém disku jsem vyzdvihl jednu skladbu, totéž mohu pro úplnost učinit i nyní. Tentokrát to bude Something In The Way. Že vám ten název něco připomíná? Ovšem že, je to cover na Nirvanu. Proč? To se mě vážně neptejte… A povedla se? Já ani nevím, společný s originálem má snad jen ten název, třeba ji někdy zařadím do své soutěže poznej cover…

Takže co výsledek? Je to kompilační nahrávka, takže se zdráhám oficiálního hodnocení. Ačkoliv prsty svrbí, takže mimo soutěž nějaké body přeci jen udělím. První disk, tedy debutové album, je mi sympatický, jak hudebně, tak textově, takže bych se nebál hodnotit 75 %. Druhý disk je ošemetný, něco vyčnívá, něco se utápí – tady to vidím na 40 %. Suma sumárum cca 60%. Takže pořád lepší průměr a to je paráda, no ne?