Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acédia - Fracture

AcédiaFracture

Garmfrost24.11.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Zvuková i myšlenková urputnost v technicky laděném odění.

Kanadská blacková scéna a hlavně ta z Quebecu si už dávno vydobyla neotřesitelnou pozici a kapely soustředící se pod křídly labelu Sepulchral Productions v čele s Forteresse nebo Monarque sklízí oprávněná uznání přes dvě dekády. Je jasné, že ne každá kapela či projekt z tamního rajónu musí nutně být stejně geniální jako zmíněné legendy. Zatím netuším, do jaké škatulky zařadím relativně nové jméno Acédia. Nové jméno píšu s výhradou, přece jen kapela hraje nějakých jedenáct let a na kontě má tři nahrávky. Doposud mě jsem o ni nezavadil a zřejmě by se na tomhle faktu nezměnilo nic, nebýt zásilky s promo CDs z našeho dobře známého francouzského vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions, které Acédia v současnosti zastupuje.

 

acédia

 

Stylově se Acédia na třetím počinu s názvem Fracture pohybují v mezích technického blacku, který posluchači nevyjeví svá kouzla na první ani druhou dobrou. Zřejmě si při prvním seznámení všimnete zejména luxusního digipaku s nepřehlednou grafikou. Většinu zarazí nepřístupnost a chlad nahrávky a ona nepřehledná grafika podle mě skvěle vystihuje muziku samotnou. I ta je zvláštním způsobem nepřehledná. Trojice velice zdatných instrumentalistů rozhodně nehodlá lákat náhodného posluchače na pozlátka v podobě líbivých melodií nebo jímavé atmosféry. Není snadné dostat se na kobylku skladbám ani desce samotné a z jejího poslechu vás mohou bolet uši. Nepozornému bude všechno splývat, tóny budou kolem něj zdánlivě poletovat, až si bude připadat, jako v příběhu o nás bez nás.

 

Fracture má alespoň příjemnou stopáž. Čtyřicet minut je na takovou torturu tak akorát. Při poslechu jsem si občas vzpomněl na podobnou neplechu od Plebeian Grandstand. Tedy žádná sranda pro průměrného metloše. Oproti Plebejcům jsou Acédia stylově vyhraněnější a krapet přístupnější. Šest středně dlouhých sypanic je nařváno ve francouzštině, což mě nepřekvapuje, leč ničemu nerozumím. Já si samozřejmě coby jedinec zvědavý jak opice texty přeložil, přičemž jsem si musel namáhat hlavu stejně jako při poslechu hudby.

 

vůli pohnout se a nic nedokázat

spotřebuje podněcující jiskru vlastním dokončením.

hluk generovaný tímto obklopujícím instinktem

činí ticho nezdolným.

(Brûlure du temps)

 

 

Původně jsem měl sto chutí desku odsoudit, protože jsem opravdu nechytal. Jak však Fracture poslouchám dál, je mi jasné, že se ze mě nestane její fanoušek, protože moje choutky se rády toulají jinými stezkami, avšak už dávno jsem se naučil jednu pravdu, že totiž ne všechno, co se mi nelíbí, musí být nutně špatné a že není všechno zlato, co se třpytí… Pro blbého vše blbé, jak říká klasik. Jste-li tedy příznivci instrumentální šikovnosti, nekomfortní nálady a neochoty se přibližovat snadnému prožitku, neváhejte a Fracture si v (ne)klidu pusťte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky