Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak už jsem zmínil v recenzi k debutu "Serenades", tento rok se kapela rozhodla exhumovat skladby vlastní dávné minulosti a v rozehrát je v novém hávu. K podobným nápadům se vždy najde mnoho protichůdných připomínek, ale vezmeme-li v potaz tehdejší a dnešní podobu ANATHEMy, čeká nás čin bezpochyby záslužný a umělecky na úrovni. Písně staré až dvacet let dostanou možnost se nést v atmosférickém dnešku kapely a jejich podoba sebe sama se promítne jen do stěžejních momentů. Kdo není unaven čím dál větším podílem akustiky novější tvorby ANATHEMA, je tedy vítán na zajímavé exkurzi v průsmyku časem.

Určitě zajímavé je sledovat, jak se při podobných výročích a speciálních nahrávkách, společně setkávají ANATHEMA s My Dying Bride. Ani letos tomu není jinak a oslava je znovu v lecčem podobná. I My Dying Bride překopali své vydané písně (i když nesáhli jen do dávné minulosti), dali jim orchestrální podobu a oslavili tím dvacet let od svého vzniku. ANATHEMA a jejich "Falling Deeper" však působí skromněji. Je většinou daleka dramatických ploch a filmové hudbě, svou orchestraci využívá o poznání jemněji a místo vrstvení ambientních temností, si libuje ve zmíněné unplugged podobě, lehkém samplingu a i smyčce jsou dominantní jen ve vybraných kouscích. Celkový dojem z "Falling Deeper" je o křehkosti a nostalgii v odstínech modré, nikoliv černé barvy. ANATHEMA také oproti kolegům nevyčerpala místo tří disků a spokojila se s jedním. Stejně se ale domnívám, že s podobnými kousky se kapely nestkávají naposledy, už je to prostě dané... i přes vzájemnou odlišnost.

''Falling Deeper" je kolekcí skladeb z období, do kterého by bylo vhodné začlenit mimo již druhé demo "All Faith is Lost", na něj navazující dvě EP "Crestfallen" a "They Die" a zmínit je třeba také debut "Serenades" a skvělé druhé album "The Silent Enigma". Ani další EPko "Pentecost III" nezůstane nevyužito. Takže jsme zpět v letech 1991-1995. Některé ze songů se objevují na více nahrávkách, ale to nic nemění na faktu, že jejich velký přerod do nové podoby je vyhotoven až v tomto roce díky "Falling Deeper". Hlavní fragmenty zůstaly zachovány, člověk si u nich s chutí zavzpomíná a dál už se nechá unášet novou cestou, ne nepodobnou snění a příjemnému odpočinku. Do svižnějších otáček se rozjede vlastně jen závěrečná "Sunset of Age".

Mám-li se oddávat obdivu, neudělám tak, není to třeba. To, co jsem od "Falling Deeper" očekával, jsem také dostal a práce kapely s emocemi byla vždy na té nejvyšší úrovni. Je to hezké připomenutí, propojení doby minulé s melancholií dneška. A že to není nikterak okázalé? O tom přece ANATHEMA už dávno není. Jsou to nové dny pro zapomenuté skladby a ač je jejich provedení hodně atmosférické, je spíše komorní a netrpí přehnaným přeplácáním. V albu je třeba hledat symbiózu poklidu s potemnělou obrazotvorností. V hlavě nás může pronásledovat myšlenka, že to zkrátka není řadové album a pohled na něj může být zkreslen. Pokud se však posluchač dokáže oprostit i od této "formality", je rázem u nové nahrávky plné skvělých momentů. Věřím, že přístupy k tomuto materiálu se budou lišit, ale stejným způsobem jsem se s tímto konstatováním smířil i v souvislosti s My Dying Bride a narozeninové "Evinta".