Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avexia - Fyrst Wælm

AvexiaFyrst Wælm

Symptom29.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Kapela tajemná jako hrad v Karpatech, co hraje black metal? Tady nemůže být nic špatně.

Mezi Chorvatsko a black metal bych na první dobrou rovnítko nepoložil, ale tento hudební žánr je i přes svou převažující severní orientaci evidentně nadnárodní záležitost bez striktní zeměpisné příslušnosti. Jako prvotina je Fyrst Wælm silnou hudební výpovědí s příslibem věcí budoucích. Progresivní ladění dělá z osmera skladeb pestrou přehlídku disonantní vize. Osmatřicet minut celkové stopáže je k takovému účelu ideální délka.

 

Fyrst Wælm je syrové a nebere si servítky. Motorem nahrávky jsou bicí s výrazným virblem, který spolu s příjemně umíchaným kopákem udává tempo nahrávky. Na můj vkus trčí rytmičák možná až příliš, ale evidentně jde o záměr vystavit kulometnou palbu do pomyslné výlohy, co nejblíže k posluchači. Některé party zní až nepřirozeně strojově a sterilně, že se nebráním úvahám o možném programování. Jako vedlejší efekt hlasitosti se projevuje zvýrazněný dozvuk a špetka nepříjemné rezonance.

 

Vzhledem ke stylovému spříznění s dřevními formami black metalu se intenzita neodehrává toliko na úrovni rychlosti či vrstevnatosti kompozice. Primárním zájmem je vytěžit maximum ze základního tónu nástrojů a akcentovat jejich surovou stránku. Jednička Murmur jde přímo k jádru věci bez zbytečných odkladů v podobě intra pro navození atmosféry. A takhle nějak zní i zbytek alba.

 

Jelikož se jedná o mysteriózní uskupení s malou až žádnou potřebou sdílet informace, mohu se pouze domýšlet, že jde o sólový počin persony v pozadí spřízněného projektu Morkera s větším důrazem na blackovou složku. Otázka přítomnosti baskytary zůstane díky závoji tajemství nad sestavou nezodpovězena. Buď je pohřbena hluboko v mixu anebo mají příležitostné basové tóny původ ve strunách druhé kytary. Hrubý, výše položený, hrdelní vokál má velmi sympatický skřípavý nádech a střídá se u mikrofonu s polohou, která zní jako prvotní fáze posednutí démonem.

 

Všechny výstražné kontrolky pro indikaci kvality svítí a na podporu této teorie dodám zjednodušující a povrchní přirovnání, že Avexia může vzdáleně připomínat svébytný klon francouzských Deathspell Omega zpomalených na poloviční rychlost. Hypnotický obal s výjevem podivné lesní sešlosti působí jako kreace Petra Válka na zadání: podivný rituál na mýtině. Nezbývá než dodat, že sběratelé a podporovatelé undergroundové scény si mohou dopřát všechny myslitelné formáty této ambiciózní nahrávky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky