Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avulsed - Ritual Zombi

AvulsedRitual Zombi

Bhut18.9.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Třeba mdlé, třeba špatné, ale pořád vlídné album. Jméno Avulsed nešpiní, ale pozlátko popraskalo. Pestřejší momenty jsou fuč, za to poctivá osobitá porce death metalu zůstává. Padni komu padni.

Když v záplavě ať už výborných, či povedených death metalových alb typu Carcass, Exhumed, Whorecore, nebo Johansson & Speckmann vpluje do davu i zpráva o přírůstku u Avulsed, je o potěchu postaráno. Na novinku se člověk těší a je pln očekávání, ale to se nakonec ukáže lichým. Ne že by Avulsed na novém albu "Ritual Zombi" působili tak rozporuplně jako třeba letošní Satyricon, ovšem drobného zklamání se mi přece jen dostalo.

 

Buď už jsem zmlsán, zhýčkán, či jakkoliv jinak rozmazlen, ale hned z kraje přiznávám, že "Ritual Zombi" se mi nelíbí tolik co tvorba starší. Nechci hanit současný směr kapely, on totiž není nikterak odlišný a vychýlený z nastolené trasy. Nechci ani poukazovat na to, že je to prázdná deska s nic neříkající náplní. Oboje je hloupost, protože Avulsed jsou přímočará skupina, která vždy všechno hlásala zcela na rovinu a nyní tomu pochopitelně není jinak. Opět si můžeme dopřát masitých flákot, hektolitrů krve, patřičné zvrácenosti a jiných neméně zábavných a chutných přísad. Avšak obepíná mne nekalý pocit prázdna, jakoby umělci postrádali myšlenku a motivaci napsat dobrou skladbu, která se opět zaryje do hlav tak, jako dřívější vypalováky typu Powdered Flesh, Nice Rotting Eyes, Pale Red Blood, 4 N Sick, či She’s Hot Tonight. Takovéhle špeky mi tady chybí.

 

Těšil jsem se možná až příliš, ale na druhou stranu nechci říct, že by album bylo postavené z hromady bláta a při prvním vydatném dešti se rozteklo a nezbylo po něm téměř nic krom nevábného hnědého fleku, nad kterým většina lidí ohrne nos. Jsou zde momenty, které povzbudí, kterýmžto může být třebas coververze Zombie Ritual na legendární Death. Album je to celistvé a vcelku obstojně drží pohromadě, i když některé momenty bych raději překročil jak flusanec na chodníku u autobusové zastávky. Ale i s takovými musíme pracovat.

 

Jak se nakonec na desku dívat? Stokrát omleté "sto lidí sto chutí" bych použít mohl i tentokrát, ale to je mlácení prázdných klasů. Rozhodně tedy nečekejte výrazné dílo, které letos předvedli již v úvodu zmínění interpreti. Je to standard, který k Avulsed prostě patří, je to taková střední verze a odvar z toho, co dělá jejich jméno jménem. Album se poslouchá fajn, má fajn obal, jsou to fajnový týpci a celkový dojem je vlastně taktéž fajn. Nic víc, nic míň.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky