Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Candlemass = ikona světového doom metalu v jeho ryzí heavy podobě. Stavím je v doom ranku řádně vysoko a není to jen za zásluhy, nebo celoživotní přínos světovému doom metalu. Po dalším odchodu zpěváka Messiaha Marcolina jsem hrubě zaklel a povzdechnul nad alby z let 1998-2005, která mě mnoho příjemných chvil při rozjímání nepřinesla. Považoval jsem kapitolu jménem Candlemass za uzavřenou, neschopnou jít dále, ale chyba v uvažování malého červa se našla. Má černá vize se nezhmotnila. Stejně jako v minulosti se podařilo nalézt vysoce ekvivalentního náhradníka, jakého kapela po každém odchodu Marcolina dokázala vynést na světlo.

Je tomu mnoho let, co jsem objevoval hluboké doomové příkopy a tonul v rodící se metalové odnoži, která nikdy nikam nepospíchá a nenechává na své vytrvalé rytíře dopadat sluneční paprsky v míře přílišné. Spadlo hodně kamenů do propasti od dob, co jsem ve svých jinošských letech do sebe nasával ve vysoké opakovací rotaci alba typu „Clouds“ od Tiamat, anebo právě Candlemass. Dodnes mám na výsostném místě uchovánu originální audio kazetu s albem „Chapter VI“, kterou k nám tehdy dovezla agilní polská firma Metal Minds. Na této pásce se z analogu valí zpěv náhradníka za Marcolina - Thomase Vikströma, což dokazuje, že Candlemass měli vždy šťastnou ruku při výběru vokalistů za odcházející personu. Sát nálady a rytmy alba „Chapter VI“ mě bavilo a baví dodnes. Album dokáže odolat času. Ale to jsem se nechal velmi vynést od tématu aktuálního.

Po - pro mě nevýrazných posledních albech Candlemass s Marcolinem - jsem k novému počinu „King Of The Grey Islands“ přistupoval se skeptickým předsudkem. Candlemass jsem díky předchozí etapě s Marcolinem hodil na boční kolej a nevnímal dění uvnitř. Byl jsem nepřipraven a neinformován. Po zmáčknutí play mám dojem, že se mi do přehrávače zatoulalo něco nového od Solitude Aeturnus. Vše je v pořádku. Candlemass skutečně vytáhnuli Roberta Lowea z jeho domoviny a hřmí na jejich frontě. Ufff, to jsem nečekal, doufám že Solitude Aeturnus budou pokračovat, miloval jsem tuto americkou odpověď na evropskou vlnu doomu.

Nahrávání alba proběhlo odloučeně, Candlemass pěkně doma v chladné Skandinávii a Robert Lowe v teple svého domova zaznamenal své emotivní a procítěné zpěvy do již hotového materiálu. Vlastní setkání Roberta s Candlemass proběhlo až při promo focení ve Švédsku. Někdo považuje chybu za angažování Roberta, z mého subjektivního pohledu jde o čertovský tah.

Nutný úvodní prolog plný nevyřčených očekávání nás přivádí k riffům Eliášových ohňů, kde se mistr Lowe nadechuje a spustí náramným způsobem, sedám si vážení ihned na prdel. „Emperor Of The Void“ ve mě ihned vyvolává posun Candlemass v osobním žebříčku k výsluní, doom heavy metal všeobjímající, mamutí, obrovský, naléhavý. Krmě velmi výživná pro příznivce oldschoolově střiženého heavy doom metalu. Žádné experimenty, občas se jde s jednoduchostí k jádru věci.

Bohužel album má strašidelnou zvukovou stránku. Po poslechu celého alba mám zchvácené uši a nemohu si daný den dopřát nic ostřejšího. Už se opakuji - jděte do prdele s takovým technickým zpracováním! Dále mi vcelku nevoní hodně velká podobnost v hlubokých depresích tvorby Solitude Aeturnus. Stále si musím připomínat, že tomu tak není a v playeru se točí Candlemass.

První rozsáhlejší song, co se týče stopáže, je „Of Stars And Smoke“ - zde se opravdu nikam neklopýtá, hluboká vozba pod terénem, Lowe ukazuje rozsah svých výrazových schopností a odstínů. Nutno poznamenat, že výrazivo instrumentálních spolupodílníků je též přepestré a opakovaného kochání hodné. Temná a neradostná skladba. Není možno jen jásat, na albu se nacházejí i průměrnější kusy. Standardy, jakých Candlemass natočili spousty. Celkový dojem zachraňuje již mnou opěvovaný vokalista. Pozoruhodný je rozlehlý „Destroyer“; pomalu vás pevně sevře a v hlubokém komatózním kroucení vašeho těla, nabídne spoustu beznaděje a smutku geniálního provedení. Občasná zpomalení a následná vyústění nálad připomínají ranní rozbřesky. Nádherné citace klasických hlubokých hrobek, z nichž čpí Iommiho (pravo)riffopis.

„Man Of Shadows“ je zcela poplatná svému názvu, zavřete oči a nechte se vést stíny. Dlouhá tísnivá stezka, přesto čarokrásná a místy v sólech hřejivá, barvitá, nenudící. Místy překvapivě zjemňuje, zcela mimo stylové polohy. Zato „Clearsight“ svým hbitě mrskavým základním kytarovým motivem patří k "rychlým" a svěžejším skladbám. Nijak komplikovaná skladba s dobrým tahem na vaše emoce. Hlavní tíhu na sebe bere kytara a její repetitivní motiv a nepřeslechnutelný Lowe. V druhé půli se skladba začne proměňovat a zapadávat do doom marastu a zmaru. Krása. Jeden z nejsilnějších okamžiků alba. Mezi ně lze počítat další výtečnou skladbu „Embracing The Styx“. Hudba i melodie se vám vetřou do mysli a v nečekaných okamžicích si je budete pobrukovat. Zlověstná atmosféra a žal budí barvitě mocnou sílu řeky Styx, při obtékání říše mrtvých. Máte svoji minci v kapse? Velmi kvalitní a rozsáhlá skladba, podobná domovině Roberta Lowea. Nádherný kus, který si dáte s radostí několikrát dokola a vždy budete čekat na konečné klidné vykoupení z věčného čekání na břehu.

Na digipacku pro USA se vyskytují i dva bonusy, na bookletu alba jsou přehozeny. „Solitude“ je tedy na albu vylisovaná jako č. 11 a „At The Gallows End“ jako č.12. Co říci ke skladbě „Solitude“? Patří do zlatého archivu celého stylu, objevila se již na debutu kapely „Epicus Doomicus Metallicus“, za její kvality svědčí její neustávající umisťování na kompilace a téměř všechny živé záznamy Candlemass. Musím uznat, že znovu natočení s novou posilou u mikrofonu jí velmi prospělo. Lowe se ještě citelněji drží svých zaběhaných poloh ze Solitude Aeturnus, a pěje hodně vypjatě, ale jistě, čistě a pevně. Velký hřeb alba! Druhý bonus alba „At The Gallows End“ byl poprvé k poslechu na druhém počinu z roku 1987 „Nightfall“. Pochmurný to vypravěčský počátek, kde opět exceluje pan zpěvák, musím se už omluvit za neustálé slintání, ale jeho kvality a barva hlasu ve spojení s Candlemass ve mě způsobují pokles spodní čelisti a lesk v očích. Po tomto svižnějším kousku už na vás čeká jen klid a smír v tichu, nebo zapnutí funkce repeat a opakovaně naslouchat Králi.