Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Charles Lloyd & Jason Moran - Hagar

Charles Lloyd & Jason MoranHagar's Song

Jirka D.13.5.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Niterné a osobní album dvou vynikajících muzikantů, jejichž spolupráce nepostrádá rafinovanou záludnost i dokonalost jednoty.

Na první pohled by se mohlo zdát, že přítomnost pianisty Jamese Morana po boku v podstatě legendárního Charlese Lloyda je jistým způsobem čest a prokázané dobrodiní, ale jestli je na této dvojici a jejich desce Hagar’s song něco krásného, tak jejich naprosto vyrovnaný dialog.

 

Charles Lloyd se narodil v roce 1938 v Memphisu, Tennessee a přes bluesové big bandy a množství spoluprací od The Beach Boys až po The Doors (album Full Circle, 1972) se vypracoval na respektovaného tenorsaxofonistu a flétnistu, o jehož hře se mluví v tom smyslu, že má v sobě duši. Oproti tomu je pianista a skladatel Jason Moran rodákem z texaského Houstonu a služebně o 37 let mladší. Sbírka jeho ocenění by vydala na menší slabikář a jeho skladby, kombinující netradiční (někdy až avantgardní) jazz, techniku stride piano, hip hop a mluvené slovo, doznávají zasloužené pozornosti napříč planetou. Zatím poslední spolupráce těchto dvou hudebníků – Hagar’s song – je pestrá procházka po muzikantské duši, jejíž kouzlo časem vyprchá jen stěží.

 

Charles Lloyd & Jason Moran

 

Na nahrávce se lze obdivovat kdečemu, od na první pohled jednoduché volnosti hraničící až s nenucenou improvizací, přes výborně vystavěnou atmosféru korespondující s příběhem desky, až po niternou hloubku, do níž lze proniknout až řadou ničím nerušených poslechů. O to zajímavější je sledovat proměny vlastního náhledu na zprvu jednoduchou desku, který se od konstatování „příjemná kulisa“ – k mé hanbě řečeno – posouvá a prohlubuje, a bourá tak původní přesvědčení, že první dojem lze udělat jen jednou. Dost možná, ale další dojmy tentokrát převažují.

 

Skladby na desce se nesnaží působit silou, nebudí v posluchači úžas a okatě nevystavují instrumentální dovednost, plynou prostě jako život, o kterém vypráví a až pochopení, že právě život je největší dobrodružství, dává nahlédnout do jejich podstaty. Duo Lloyd a Moran vystupuje jen jako vypravěč prostého příběhu, jehož laskavý hlas nikterak nesnižuje hloubku události, která se přede mnou odehrává. Souhra obou protagonistů je přímo ukázková, v místech s dominancí saxofonu piano jen dotváří atmosféru a jeho lehké údery dávají prostor každému Lloydovu nádechu, aby v následné pasáži dynamicky převzalo vedoucí otěže. Stále je ale třeba mít na paměti, že tu nejde o soutěž a individuální přehlídku, ale o vzájemný respekt, který posiluje celkový dopad alba a posouvá obyčejnou hudební spolupráci na souznění dvou blízkých duší.

 

Na albu je zatěžko hledat a vyzdvihovat konkrétní místa a skladby, funguje jako celek a jako celek je třeba jej přijímat. Hluboký otisk zanechává stěžejní „Hagar suite“, rozdělená do pěti plynule navazujících skladeb, uvozená působivým partem basové flétny, doplněná o tamburínu a v úvodu druhé části obsahující asi nejsilnější motiv piana na albu. Ale v kontextu desky jde jen o dílčí událost v niterném a působivě vystavěném příběhu. A takových příběhů není nikdy dost.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 16.3.14 13:14

Dostávám se k tomu až nyní a zatím si fakt pomlaskávám. Vytříbený postupy, libový vokály, hraje mi to všude možně až se divím, že mi tam nic nevadí... vůbec nic. Krasavec deska!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky