Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V této chvíli nastává Cradle Of Filth období jisté pauzy. Kapela odchází od Music For Nations a jelikož mají ve smlouvě ještě dvě desky, vychází tak dvě výběrová alba. Z nich si to první prohlédneme trochu zblízka právě dnes. Album dostalo jméno Lovecraft & Witch Hearts a vesměs se jedná o pouhou kompilaci, kdežto druhé album (příště rozebírané) je živák. Toto dění je datováno do roku 2002.

Deska obsahuje dva disky, což mnohé fanoušky a sběratele jistě potěší. První cd obsahuje vybrané songy ze čtyř alb, která vyšla pod křídly Music For Nations, druhé album pak ukrývá různé remixy a covery, ale k jejich podrobnější pitvě se ještě vrátíme. Nyní se poohlédneme opět do historie, jak je naším dobrým zvykem. Sestava je samozřejmě stejná, jelikož se přeci jedná o kompilaci, drobné změny sice v řadách kapely nastaly, ale o těch si povíme až v příštím díle našeho rozměrného seriálu. Co je ovšem do celkové historie nutné zahrnout, je existence DVD. To sice vyšlo koncem roku 2001, ale prostor pro jeho zmínku jsem uvedl záměrně až dnes. Ptáte se proč? Protože o kompilačce vám toho moc nepovím:) Tak tedy: DVD dostalo název Heavy Left-Handed And Candid a co se jeho obsahu týče, nalezneme na něm záznam z koncertu, který se uskutečnil 14. dubna 2001 v Nottinghamu – v klubu Rock City. Dále je zde hodinový dokument o kapele plus záběry ze zákulisí koncertů, chlastacích párty apod. a samozřejmě nechybí videoklipy. Zbytek tvoří poměrně raritní záležitosti, kterými je krátký film The Blair Witch Project, což je vlastně parodie na tento strhující snímek. Další věcí jest představení skupiny artistů, kteří s kapelou koncertují a vidět je můžeme i v některých klipech (např. Born In A Burial Gown). Tolik tedy k DVD. V historii se toho tedy dosud zatím moc neudálo. Za zmínku, ještě než se pustíme do rozjímání nad jednotlivými disky, jistě stojí obal, který se jim opět náramně povedl. Povšimněte si prosím znaku v pozadí, který se po dlouhý čas stal symbolem kapely a můžeme jej vidět v různých kombinacích s logem kapely, či samotný. I já mám malou placku pouze s tímto obrázkem. 

Nebudeme dlouho chodit kolem horkého kalichu s krví a pustíme se rovnýma nohama do výběrového kompilačního alba. První disk, jak již bylo výše řečeno, obsahuje skladby, které všichni dobře známe. Celkový počet tvoří číslici jedenáct. Detailněji řečeno zde nejdeme tři skladby z Dusk… And Her Embrace a Cruelty And The Beast, čtyři písničky z Midian a jednu věc z EP From The Cradle To Enslave. Rozhozeny jsou náhodně, nikoliv chronologicky, utvářejí tak dojem komplexnějšího alba, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Tohle CD by mohlo být dobrým prvním krokem k seznámení se s tvorbou kapely. Bohužel, co mi však chybí, jest absence tvorby z raného období. Neznáte-li do těchto chvil hudbu vampýrů z kolébky špíny, můžete její taje pomalu odkrývat pomocí tohoto počinu. Ovšem pouze, co se týče té první placky!

Druhou část alba tvoří některé sice starší věci, ovšem v novém závoji, plus bonusy v podobě coverů a ujetin. Však to vezmeme hezky popořádku. Otvírákem druhé strany mince jest intro a první skladba, které zazněly na nahrávce jménem Cruelty And The Beast. V pořadí druhý song se tedy jmenuje Thirteen Autumns And A Widow a v současné chvíli má přídomek (Red October Mix). Já jsem asi zřejmě hluchý, nebo nevím, ale žádné výrazné změny nezachytávám. No nic překlenu se přes tuto svižnou věcičku a dostávám porci dvou coverů. For Those Who Died (Sabbat cover) a Sodomy And Lust (Sodom cover). Už jsem někdy řekl, že covery Cradlům moc nejdou? Jestli ano, tak se budu opakovat. V případě první písně, nejsem zcela obeznámen s originální verzí, ale v případě druhém mi nezbývají než oči pro pláč. Možná, že kdybych příliš nešťoural a raději moc kapel neznal, bylo by to tak lepší. V tom případě bych si vystačil s Cradle Of Filth a jejich předělávkami na legendy z všemožných žánrů. Jediné co Dani a spol. zachovali, je energie skladby a její rychlost. Sodom by jim měli nafackovat… toť vše přátelé. Nutné zatnout zuby a pokračovat. Twisting Further Nails, tak se jmenuje první ujetina, odlišnost, šílenost. No… i když na druhou stranu… zas tak hrozné to není, jen se mi to sem nějak nehodí. Nejsem na to připraven, ale o co se to vlastně jedná. Tahle skladba by zapadla do kompozice EPFrom The Cradle To Enslave, jelikož je to ryze elektronická záležitost. Moc se v daných žánrech nevyznám a tak neomaleně podsouvám označení jungle. Souhlasíte? Sám nevím, jak to nazvat, ale zdá se mi to nejbližší. Je to nějaký ten živější beat a hodně elektroniky, není to marné, ale je to tak trochu nevhodné… ale což. Amor E Morte už má odlišnější tvář od té své původní, proto se mu dostává druhotného jména v závorce Lycanthropy Mix. Intermezza jsou chloubou desek kapely a není divu, že něco podobného hodlají zanést i na svou výběrovou desku, aby zněla více uceleně. Proto zde máme malou mezihru v podobě písničky Carmilla’s Masque. Následuje notně upravená pecka Lustmord And Wargasm, kterou můžeme znát z alba Cruelty And The Beast. Další porce cover songu přichází s písníDawn Of Eternity, jejíž originál natočila kapela Massacre. Tuto skladbu si pozornější posluchač může najít už na demíčku The Black Goddess Rises. Mezi znovu přetočené skladby patří i Of Dark Blood And Fucking, kterou známe z EP, tentokrát dostala rozšířené jméno o dodatek Stripped To The Bone Mix a její verze zní trochu více tvrdě a má opět drobné úpravy. Nastává čas pro porci dalšího netradičního materiálu. Opět elektronika, tentokrát však trochu libozvučnější. Dance Macabre je opravdovým strašidelným tancem a ačkoliv to znovu do celého díla trochu nezapadá, nezní to zrovna dvakrát tragicky. Ovšem než se stačíte této vsuvky nabažit, je pryč. Co se však rozeznívá, jsou poslední dva songy, které už dotváří dva covery. Prvním z nich je Hell Awaits od snad netřeba představované kapely Slayer. Nechci tu zpětně lamentovat nad kvalitou Cradlovských předělávek, a tak vyzdvihnu jen to lepší. První cca dvě a půl minuty se tady celkem povedly, pak už Cradlové píšou zcela jinou skladbu. Snaha o zachování původní podoby skladby je však znatelná, ale udržení si tohoto vzezření je už někde zcela jinde. O závěrečném posledním songu jménem Hallowed Be Thy Name snad ani hovořit nebudu. To je jedním slovem průser. Pro úplnost jen uvedu, že originál patří věhlasným Iron Maiden.

Nikdy jsem nepřišel na chuť všelijakým remixům a jejich existenci jsem taktéž nikdy nepochopil. Proto si i špatně vysvětluji zdejší skladby, které jsou lehce pozměněné. Proč? Nevadí, stále nám kapela předložila své další kreace v podobě coververzí a nových experimentálnějších písniček. Proto se ve svém dnešním hodnocení budu zaměřovat spíše na tuto druhou placku. A tak jsou bodíky, které vidíte níže, odrazem obsahu druhého bonusového CD. První část Lovecraft & Witch Hearts nechávám pochopitelně bez hodnocení.