Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Carnage / Soul Massacre - The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God/1000 Ways To Die (split)

Dead Carnage / Soul MassacreThe Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God/1000 Ways To Die (split)

-krusty-9.5.2016
Zdroj: CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Severská scéna opět povstala a představuje nám dvojici dravých a délkou existence mladých kapel, které mohou i nemusí promluvit do dění na naší scéně a mohou i nemusí lehce poopravit deathmetalovou mapu CZ. Ochutnáte?

Na pařátovská cédečka (pro neznalé: ta, která jsou součástí každého čísla časopisu Pařát) jsem vždy slýchával jak slova chvály, tak slova nechuti, zášti a leckdy až pohrdání. Prý nejsou hudebně příliš kvalitní, vychází na nich kapely, které prostě jen nedokážou vydat svoje CD sami a vůbec tyto disky zvyšují cenu časopisu samotného. Inu, co člověk, to názor…ale já se přesto přikláním k první skupině, která bere přiložené disky jako věc veskrze pozitivní. Nebudu tvrdit, že každé číslo přináší perlu tuzemské scény, ale čas od času tam člověk najde vcelku solidní porci tvrdé hudby. Vydavatel Herdron měl vždy slabost pro severské (rozuměj: Ostrava a okolí) kapely a proto není divu, že čerstvé splitko zase není po okraj naplněno hudbou komponovanou na jihu Moravy a v okolí Aše.

 

společné foto

 

DEAD CARNAGE se nám představují jako tradiční old schoolové seskupení, v jehož řadách úřadují zkušení muzikanti (mj. členové Antigod i ex-Disfigured Corpse). A je to setsakramentsky poznat, poněvadž jejich staroškolské deathování má punc několikakarátového luxusního zboží. Nemám jedinou výtku směrem ke skladbám samotným, nemám výtku ani ke zvuku (natáčeno v jablunkovském, čím dál uznávanějším GM Studiu). Nespokojený by mohl být snad jen progresivista, který jako čert nikdy nespí a neustále hledá nové směry, aranžérské postupy a zvukové revoluce. Ne, tohle se u DEAD CARNAGE rozhodně nesmí hledat, protože jejich death metal je rychlý, pomalý, chutný, nadupaný, skočný, zábavný…a neprogresivní. Problém?

 

 

SOUL MASSACRE také není bůhvíjak neotřelý název, ale o to více láká pohled na sestavu. Tam se na postu kytaristy objevil Martin Zuzčák, kdysi kytarista skvělých Hypnotic Scenery (pro které mám i po letech stále slabost). O křehké dívce Niki (nebo Dru?) za mikrofonem nemluvě. Ta za svůj výstavní growling zaslouží pochvalu! Soulmassacreácký death metal je o koňskou půldélku přemýšlivější a náladovější. Neřítíme se tak bezhlavě, zvláště kytara vykresluje vícero nálad…..ale pokud mám srovnávat se split-kolegy, hudebně lehce ztrácíme dech. Jedním z důvodů může být nejenom odlišné pojetí deathmetalu, ale i zvuk, který je za jablunkovským o kus pozadu.

 

 

Co zamrzí, je celkový design alba. Ten je vyveden v černo/červeno/bílé barvě, což je jednotící prvek u obou stran…ale myslím, že by si tohle splitko zasloužilo více. Na druhou stranu, už dopředu bylo jasné, že se jedná o typickou pařátí low-budget edici a pro obě kapely navíc oficiálně debutovou. A díky Pařátu se tak jako tak dostane ke spoustě posluchačů. A pokud si tento disk poslechne byť jen polovina z nich, smysl to mělo. A naopak: smysl má i poslech samotný. Je totiž dobré mít přehled co se kde v podzemí peče...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky