Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Death Karma - The History of Death and Burial Rituals part I

Death KarmaThe History of Death and Burial Rituals part I

Garmfrost25.2.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: Smrt a umírání nemusí vždy znamenat otrocky vystrašené utíkání k pochybným směrům. Jak se k rituálům smrti staví a stavěli nejen v našich zemích, ale i v naprosto odlišných civilizacích, nám přibližují Death Karma.

Když jsem před časem slyšel ípíčko „A Life Not Worth Living“ bočního projektu (kapely) Vlada Infernala z Cult of Fire, byl jsem zvědavý na plnohodnotný debut, kde by mohla plně vyniknout temná podmanivost karmy smrti. Infernal Vlad je nejen zručným instrumentalistou, ale také skladatelem. Skladba jeho písní mi mnohdy bere dech. Nenacházíme se jen ve stylu sloka refrén, mezisloka, refrén, refrén. Máme zde spousty aranžérských laskomin v podobě rituálních vstupů, ethno vyhrávek a tak si kolikrát ani nevšimnete, že se v kytarové melodii nic moc nezměnilo. Vlad vrství nápady jeden přes druhý. Zatímco posloucháte thrashovou hoblovačku, kilo na kilo, kdesi v povzdálí se objeví nádherné sólo, které překryje druhé, aby pak společně uháněly do vášnivé katarze. Bicí jsou velice pestré. Tentokrát je podepsán za tuhle sekci Jurgen, kterého známe mimo jiné už z posledního počinu CoF. Přes různé groove houpačky se startuje naplno do blast beatů, nebojí se ani tribal rytmů a různých vyklepávaček. Coroner si vzal na paškál různé perkuse a figuruje jen coby host.

 

A o co vlastně na „The History of Death and Burial Rituals“ jde? Jak už název napovídá, ústředním tématem je všudypřítomná smrt. Na první části se pánové rozepisují o pohřebních rituálech daných zemí. Za zvyky pohřbívání a uctívání smrti se podíváme nejen k nám a na Slovensko, zavítáme i do Indie nebo Číny. Dozvíme se i něco o tom, jak uctívají smrt v Mexiku nebo Madagaskaru. O smrti toho bylo napsáno nepřehledně a psát se bude i nadále. Tohle téma nebude nikdy vyčerpané, protože co lidstvo bude existovat, bude i strach a úcta ze smrti důležitou součástí jeho žití. Smrt je spravedlivá jak už řekl kmotr Smrťák v pohádce Dařbuján a Pandrhola, každej tam musí. Ale jak se liší právě přístup k umírání nám hezky předvede tato velezajímavá deska.

 

Úvod patří Slovensku a musím přiznat, že je to nejpovedenější skladba nahrávky. Cestu duše otevírá dramatický přednes za doprovodu varhan. Záhy se rozzuří thrashová válka nebývalé agrese. Old school jak noha! Kdyby to tak ovšem zůstalo, Death Karma by mě silně zklamali. Víme, co dokážou za kouzla, proto jsem napnutě očekával věci příští. Vlastně mně ani nepřekvapil vývoj skladby, kdy se v šíleném úprku píseň mění v atmosféricky vysilující. Nervy vám praskají ve švech a extáze nekončí. Možná se přistihnete, že křičíte spolu s kapelou. Následující „Madagascar - Famadihana“ vás pak přenese nejen na druhý konec planety, ale hlavně pocítíte temnotu kmenových rytmů. Z této skladby vám dobře nebude. V Mexiku vás rozparádí onen tribal asi nejvíc. Ale jinak mi tento song moc nechutná. Nic moc se v něm - s ohledem na stopáž - neděje. Obdivuju „Indie - Towers of Sacrifice“. Tedy metalové běsnění, kytarové kouzlení podpořené střízlivými klávesami a opět nadprůměrnými bicími. Zde jsem si všiml, jak moc velkou práci dělají použité samply. Docela obyčejná hoblovačka doplněná o lidovou melodiku v použitých nástrojích najednou zní velice výživně. V Indii není prostor pro zpěvy, ale dodávám, že nejsou potřeba. Předlouhá kompozice v sobě ukrývá zuřivý black metal, thrashová kila, ale také symfonickou těžkou skladbu. A sóla, sóla, sóla. Klasičtí autoři naší historie by měli bezesporu radost, kterak se v podzemí umění pěstuje. Čínská zastávka mě lehce zklamala. Některé pasáže jsou tak jak u Indie nadpozemské, nebo chcete-li nezemské. Jiné ale natahované. Ovšem „Umrlčí Prkna“ z České republiky dosahují takřka velikosti Slovenské anabáze.

 

Víc než často je z „The History of Death & Burial Rituals, Part I“ znát silný otisk CoF. Není divu, jen mi nejednou padlo na mysl, zda nemohlo toto dílo vyjít pod jejich jménem. A jestli bylo nutné rozjíždět druhý projekt a znít takřka totožně. Ano, je jasné, že lyrická část desky je odlišná, ale hudebně jsou DK velice blízko. Jen mi zde chybí lehkost a hitovost CoF. Co oba projekty spojuje, je přepálená produkce. Víme z rozhovorů a ohlasů samotných muzikantů, že tohle byl záměr a proto není co soudit. Je jen na každém posluchači, jestli se chce nebo nechce nimrat v detailech a řešit kabátek.

 

Jak tedy zhodnotit desku jako celek? Coby fanoušek CoF a vlastně už i DK hodnotím velice kladně. Rituály smrti si užívám plnými doušky. S odstupem času a lehkým nadhledem se snažím i objektivní názor a mouchy jsou znatelné. Kde uctívám božskost u CoF, jsem mírně uzemněn DK. Nahrávka postrádá geniální dotek, který dělá z poslechu všech alb Kultu ohně naprostý požitek. U dvou skladeb z šesti dokonce časem jakoby vyvanul náboj a tak čekáte, čekáte a ono nic. Nechci, aby ze závěru recenze vyplíval záporný dojem. I přes menší výhrady se jedná o více než nadstandardní záležitost. A zdůrazňuji, že nejen v rámci české a slovenské scény.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Dagon / 25.2.15 9:59

Čo sa týka intra, pripomína mi to atmosféru starých Jakubiskových filmov, čo bol podľa slov autora zámer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lorenzo / 28.2.15 10:15odpovědět

Johan: Myslím, že všichni víme, že jde hlavně o pohřební rituály a z recenze to jasně vyplívá. Ale ano, předpokládám, že bez obalu a bookletu je dojem poloviční. Proto netrpělivě čekám na vinyl. Ať už hraje, jak chce!

Johan / 27.2.15 16:34odpovědět

Bez obalu je dojem poloviční. Ta deska není vyloženě o smrti, jde hlavně o různé pohřební rituály, což z mptrosek na netu nelze pobrat... Navíc booklet je nádherný, každou skladbu provází krásný obraz, který by jinde obstál jako titulní.

Dagon / 25.2.15 9:59odpovědět

Čo sa týka intra, pripomína mi to atmosféru starých Jakubiskových filmov, čo bol podľa slov autora zámer.

Milan "Bhut" Snopek / 25.2.15 8:58odpovědět

Je to vážně citelný odraz CoF a spojovací prvky jsou výrazné. Nesedí mi ale dvě věci. Tou první je hned úvod do alba, který mi spíše připomíná rádoby zlověstný úvod do umělohmotné pohádky po nedělním obědě na ČT. A tou druhou je jednoznačně zvuk, který zbytečně vyretušoval hloubavou dynamičnost skladeb. Po poslechu alba chci už jen ticho, nic víc; seřván jsem dostatečně. Ale i tak čekám do nejbližší výplaty, abych dílo zakoupil.

Jirka D. / 25.2.15 9:09odpovědět

No o zvuku jsem už něco četl a pokud bude tahle deska "dobrá" aspoň jako Cult of Fire, nestojí ani za stažení z uložto. Zdraví lze poškozovat mnohem zábavnějším způsobem.

Dagon / 25.2.15 8:20odpovědět

Pekná a výstižná recenzia. Ale u mňa je to naopak a DK svojim tieňom všadeprítomnej Smrti zatieňuje aj spaľujúcu žiaru Kultu ohňa.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky