Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Demonic Slaughter - Haunted

Demonic SlaughterHaunted

-krusty-27.5.2015
Zdroj: jewel case CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Řečeno s klasikem: tento způsob black metalu zdá se mi poněkud nezajímavým, aneb jak ne vše, co z Polska jest, pozornosti si zaslouží.

DEMONIC SLAUGHTER spadají pod sympatické vydavatelství Pagan Records a stejně jako ono si vetknuli do erbu velice zavádějící jméno. Ale budiž, nebudeme přece poukazovat na to, že i pro kapelu, jejíž debut vyšel před šesti lety, je to název přinejmenším úsměvný a ještě trochu více retro, než by bylo rozumné. Proti gustu...

 

Máme před sebou celkově pátý plnohodnotný počin tohoto dvou až tříčlenného seskupení. Promáč nepůsobí nezajímavě a věřím, že plnohodnotná edice bude skvělá, jak už je u tohoto labelu zvykem. Rovněž je na čase přiznat se, že jsem neslyšel předchozí čtyři alba, ale hned jedním dechem dodávám, že se o to zpětně snažit nebudu.

 

 

Demonic Slaughter hrají black metal. Black metal spíše střednětempý, neagresivní, stylově vyhovující všem zažitým dogmatům. Bohužel jsem se ani po (asi) sedmém poslechu neměl čeho chytit. Xaos Oblivion dokáže celkem zodpovědně vládnout svým hlasem a často mi příjemně připomíná mayhemovce Attilu či bathoryovce Quorthona. Bravo. Potud vše OK, ale tím taky výčet pozitiv žel bohu končí. Při dnešní totální nadprodukci a devalvaci (nejen) black metalu se nedá vydávat takto komponované a aranžované album za něco byť jen částečně výjimečného. Snad pokud by bylo na celé planetě o dvě třetiny méně podobně znějících kapel, mohli by Demonic Slaughter jistým způsobem vynikat. Takto ale zapadají do bahna průměru a hlava jim z něj ční hlavně díky vokálním kreacím výše zmiňovaného frontmana.

 

Skladby se tááááhnou, riffy se neustále opakují v jednom velkém kolečku, čas od času se bubeník probudí a zrychlí, ale s vámi to nemá moc šanci pohnout. I ta rychlejší tempa jsou jakási spací, bez energie, laxní a jen aby se neřeklo.

 

demonic band

 

Nežádám po blackmetalové kapele nějaké progresivní kotrmelce, ale i ten obstarožní černý kov je třeba hrát s entuziasmem, energií a (černou) šťávou. Tento polský black není mrštná a zákeřná bestie, trhající věřícím kusy masa z těla z jakékoliv pozice ve vzduchu, na souši i ve vodě…. Demonic Slaughter jsou neohrabaná supící hora masa, která se po vás sápe ... zvolna ... do kopce, stírá si z čela pot a hrozí hulkovskou pěstí, jak že vám to nandá, až vás jednou chytí. Minimálně pro tohle album to platí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky