Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Denouncement Pyre - Forever Burning

Denouncement PyreForever Burning

Garmfrost4.7.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nálada Forever Burning je hnána surovým tlakem doprovázeným melodiemi, thrashem, old schoolem i modernou.

Pro australské Denouncement Pyre mám velkou slabost. Učarovali mi už v dobách působení Mortem zine pro svou neurvalou zuřivost, přičemž dokázali působit sympaticky a vše doprovázeli výtečným hráčskou šikovností. Do blackového a deathového vztekání míchali chutné thrashové koření, díky kterému jejich skladby stále zní příjemně oldschoolově. Vysokou laťku si nastavili šest let starou Black Sun Unbound, s níž zažili svůj první vrchol. Bylo tedy otázkou, zda se jim podaří na vrcholu zůstat, nebo půjdou dál. Výš nebo níž?

 

Cesta Denouncement Pyre jde v současnosti přesně prostředkem. Forever Burning nepřináší nic moc nového. Je to jako vrátit se po letech cestování do svého pěkného domu, kde se nic nezměnilo. Vše je perfektní, cítíte se uvnitř hodně dobře a nic vás nepřekvapuje, ani neštve. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jediná novinka v táboře kapely je nový vydavatel. Label Agonia Records věděl moc dobře, koho si dotáhl do stáje. A je sympatické, že přechod pod jinou značku nezanechal na stylu Denouncement Pyre žádný stín.

 

denouncementpyre

 

Album zdobí působivý, lehce kýčovitý obal, na kterém lze spatřit obraz božstva, jeho kněze a dav poddaných. Téma, jež zavání opakováním, avšak je stále aktuální. Hašišáci z Denouncement Pyre ovšem nikoho vzývat nebudou. Vzhledem k obalu bych čekal pokusy o vznešenou náladičku, symfo prvky s chorály… To naštěstí nehrozí. Forever Burning je ryze kytarová řezba. A když říkám řezba, myslím řezba. Kytary se s ničím nepářou. Do ostrých kil, sekaček a sypanic se sólo či jakákoliv vyhrávka zatoulá docela často. Ozvláštní tak všechen ten randál. I když randál… To bych klukům dost křivdil. Jak strunové tak rytmické nástroje bravurně zvládají a stejně tak i tvůrčí, respektive aranžérské schopnosti mají v malíčku. Nechci tvrdit, že hrají kdo ví jaký technický metal, ale nebojí se zabrousit i do tohoto hájenství. Ostatně jejich příznivci ví, o čem mluvím.

 

Velkým kladem je lidová stopáž nahrávky. Osm skladeb rozprostřených v čtyřiceti minutách je právě tak akorát. Nepůsobí krátce ani zdlouhavě. Tvrdit, že se nic nezměnilo, by mohlo být nepřesné. Během naposlouchávání a odbourání pocitu stagnace jsem si uvědomil, že si na mnoha místech pobrukuju spolu s D., a rovněž si všímám větší chytlavosti některých nápadů. Ano, oproti minulosti přibylo lidštějších melodií. Sem tam ostrou žranicí problesknou barvitější chutě, aniž by kapela slevila ze své podstaty. Nepotřebuje se zaprodat ničemu a nikomu. Vše je podáno poctivě. Takže ano, Denouncement Pyre nestagnují. Zdánlivě hrají pořád to samé, ale tím, že vylepšují své řemeslo, přibývají možnosti jak svou hudbu ozvláštnit. Výsledkem jsou takové skladby jako Burn This World and Start Again, jejíž závěr mi evokuje melodičtější odnož švédského black metalu. Na druhou stranu The Opposer of Light nebo Tongues Stretched for Salvation se svými sypanicemi a tlakem žádnou melodikou odpočívárnu nenabízí.

 

 

Forever Burning je albem různorodým i sevřeným. Ve vyrovnaném vesmíru najdou prostor i stylově odlišné pocity. Kapela vše bravurně kočíruje. Jednotícím prvkem je zvukový kabát. V něm nenajdete žádnou odbočku. Vše je hnáno surovým naturelem. Žádné jemnější a brutálnější. Pořád mazec!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky