Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Draugveil - Cruel World Of Dreams And Fears

DraugveilCruel World Of Dreams And Fears

Bhut12.8.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Chvíli recenze a delší chvíli polemika nad AI. Tak je ten Draugveil AI nebo není?

Album Cruel World Of Dreams And Fear od projektu/kapely Draugveil vyvolalo obrovský online ohlas hlavně kvůli obalu. Ten se stal virálním, hojně sdíleným a parodovaným jako meme. Najednou se rozšířily spekulace, že obal byl vytvořen pomocí umělé inteligence (AI), což vedlo i k absurdním tvrzením, že AI údajně vytvořila i samotnou hudbu a vokály. Tato obvinění byla publikována na stránce „AI Generated Nonsense“, která ale byla záhy smazána. Žádné definitivní důkazy pro toto tvrzení však nebyly předloženy. Autor Draugveil na toto údajně reagoval: „Nechte lidi rozhodnout“.

 

Tahle deska od samého začátku neměla na růžích ustláno, jakkoliv se to tak jeví z obálky. Právě ten obal totiž začal světem internetu, otírajícího se o black metal, poletoval tak prudce a svižně, že tomu jednoduše nešlo uniknout. Samozřejmě se takovýto romantismem prosycený výjev neobešel bez posměšků, parodií a jiných výstřelků. Osobně si nemyslím, že by zrovna tenhle výjev patřil mezi to nejškaredší či nejpitomější, co lze aktuálně vídat. Nepřijde mi marný ve smyslu kontrastu s hudbou, kterou album přináší. Je totiž celkem přiléhavý právě k nastolenému hudebnímu směru. Tím je black metal s epickým podtónem dungeonových rytířských hrdinství a jak už bylo řečeno – romantismem. Cítím z toho šlechtickou zábavu v rozpadlých zříceninách a určitou poetiku a estetiku takových míst. Možná fantazíruji víc, než je žádoucí, ale mám nutkání ten obrázek trochu obhájit. Byť si jej samozřejmě nad postel nepověsím.

 

Buď jak buď, největším esem by stejně měla být hudba, která se pod onou grafickou slupkou ukrývá. A teď jsme u ožehavého jádra, jelikož album nabízí neuvěřitelně silnou dávku nakažlivého raw black metalu s esencí ambientní lehkosti. Naprosto odzbrojující je hned úvodní song Knight Without A Name. Může za to asi nejvíce chytlavý refrén, ale i celkově příjemné rozvržení skladby, která se svým středně valivým tempem překroutí v závěrečné melancholické finále. Další a další skladby přicházejí se zajímavými riffy či jinak podmanivými motivy. Poslech je kluzký, nezadrhává se a jeho dramatičnost je rozložena naprosto ideálně. Album je totiž proloženo malými skladbičkami tvořenými rozladěným klavírem, respektive prazvláštně archaickým zvukem onoho nástroje. Silně to evokuje dávné blackmetalové milníky, především norské scény. Může za to celkový zvuk, který je příjemně zastřený a lehce špinavý. Nástroje znějí věrohodně autenticky a máte pocit, že snímání probíhalo v nějaké zatuchlé zkušebně, jak se na takový žánr sluší a patří.

 

 

Nahrávka se nebojí zabrousit ani do doomovějších ploch, což dokládá skladba Wolves Feast On Forgotten Dreams. Docela bych si přál, aby ta skladba byla košatější, ale ona si žije tak volně, že i z toho vlčího houkání v nenápadném pozadí celkem mrazí. Následující Etched Oath však navrátí konvoj do blackových kolejí, přesto se ve své poslední minutě neobejde bez pomalejší mezihry a přizvání klavíru. Má to prostě atmosféru, to je bez debat. Sílu ukazuje i taková gradující perlička Beneath The Armor I Rot, která tak trochu srdceryvně podtrhuje kouzlo obalu. Vše pak vzápětí rozcupuje píseň Vortex se správně štěkavým vokálem. Nechybí ani zvláštní rytířská nálada, která tímto albem prostupuje jako utajený element, aby vše vygradovalo v poslední dungeon/mortiis/burzum tribute skladbě When Silence Became My Kingdom. Epický a monumentální závěr alba.

 

Všechno dohrálo a já si říkám: saprlot, to je ale silná deska. Posměšky si taková nahrávka přece nezaslouží. Tak proč tolik negativní špíny? Slyšel to někdo z těch posměváčků vůbec? A pak na povrch vylezla teorie, že je to produkt AI. Je to pravda? Kdo a jak to odhalil? Proč se k tomu autor nějak konkrétněji nevyjádří? Projděme si následně kroky a fakta.

 

První, co mě v hledání nějakého infa o kapele praštilo do očí, bylo situování autora do naší země. Takže má jít o českou kapelu. Bližší ohledání prozradilo, že je to Ukrajinec Yevhen Konovalov, který momentálně v ČR sídlí. No, dobře, budiž… Trochu jsem provětral jeho předchozí (i souběžné) hudební angažmá a došel k celkem obyčejnému výsledku. V minulosti na Ukrajině působil v kapele Rectal Surveillance, což je takový ten typický srandovní gore grind s krátkými songy, štěky z filmů a podobnými volovinami. Podle všeho tohle byla/je regulérní kapela. Dalším jménem je třeba Dying Grotesque, což je takový modernější death metal. Má to moderní zvuk, specifickou zaměnitelnou produkci a i nahrávky, které Bandcamp předkládá, nesálají nějakou mimořádností. Je to prostě klasická parta kluků, co dělá muziku, která je nějakým způsobem baví. To jsou kapely, jejichž byl členem. Minulý čas je použit logicky, protože se chlapík ze své vlasti přestěhoval do jiné. Takže aktuální jsou projekty Draugveil a Shinagawalove. U posledně jmenovaného jsem na internetu dohledal (teda ne že bych tomu dával nějakou extra péči) jen dva songy, které se nesly v duchu křížení nálad Alcest s Deftones a když si to poslechnete, tak mi dáte jistě za pravdu. Podle různého personálního propojení a všelijakých vazeb jsem se dostal vždycky k nějaké fungující jednotce, ať už sólovému projektu, nebo hotové kapele. Proč by tedy měla hudba Draugveil z ničeho nic být kompletně generovaným produktem AI? Tohle mi nějak neštymuje…

 

A konečně se dostávám k osobnímu výlevu, který tu na adresu AI prostě hodlám předložit, aby to už někde viselo a nestrašilo mě to furt v hlavě. Nuže, pokud tohle skutečně je produkt AI, pak tu máme důležitý milník a svým způsobem revoluci ve způsobu vnímání hudby. Ať jsem se snažil sebevíc, neodhalil jsem žádné bodíky, které by mi napověděly, že je to celé umělé a naklikané. Jaké vlastně hledat a jak takový produkt rozeznat, odhalit?

 

 

V dubnu letošního roku pravá ruka každého fanouška metalu – Encyclopaedia Metallum aka The Metal Archives – vydala prohlášení: „V poslední době došlo k výraznému nárůstu počtu kapel, které se na webu objevují s hudbou generovanou umělou inteligencí… …nebudeme přijímat kapely s alby generovanými AI a budeme důkladněji prověřovat přihlášky s podezřením na takovou hudbu… …Pokud máte kapelu podezřelou z hudby generované AI, můžeme vás požádat o důkazy prokazující opak, ať už se jedná o materiály ze zákulisí, prohlášení kapely nebo jejího vydavatelství, důkazy o živém hraní, propagační materiály prokazující, že kapela je originální, a tak dále. Čím více důkazů budeme mít o tom, že taková kapela je skutečná a její hudbu složil člověk, tím lépe. Naším cílem není vám to ani komukoli jinému ztěžovat, ale chceme zůstat věrni naší vizi pro tento web. Tato politika není dokonalá a je to proces, který se může v průběhu času vyvíjet. Víme, že některé kapely s hudbou generovanou AI budou na web omylem přidány, a také víme, že se mohou stát chyby a kapely bez materiálu generovaného umělou inteligencí mohou být označeny za to, že mají hudbu od AI. S vaší pomocí doufáme, že se tomu co nejvíce vyhneme.“ Z tohoto postoje vycházím, že Draugveil zřejmě není produktem AI, neboť se na Metal Archives nachází. Ale mohlo dojít k chybě, pochopitelně.

 

Jak z toho ven… Já osobně bych byl pro, aby se hudba generovaná umělou inteligencí prostě pevně označovala. Tak jako tomu kdysi bylo v USA, když se zavedla nálepka Parental Advisory. Z honu na čarodějnice se stal fenomén, který si dneska můžete jen z recese koupit jako motiv trička. Nakonec se z toho stal symbol, který naopak někteří posluchači vyloženě vyhledávali. Zkrátka by se mi líbilo, aby podobnou značku nosil každý obal, který reprezentuje album generované AI. Hned by se snáze orientovalo a autoři by snad neměli být nijak pohoršeni. Nebo snad ano? A proč?

 

Takhle – já v AI nevidím nepřítele, spíše naopak. Jsem tomuhle směru docela nakloněný. Respektive ten nástroj obecně mi přijde jako velká pomoc a výhoda v řadě věcí. Osobně velmi využívám ChatGPT, kde jsem schopný jednoduše dohledat informace o různých věcech. Hlavně teď při rekonstrukci baráku se to docela hodí. Snadno si tam člověk dokáže vytvořit vizualizaci nějakého záměru. Těch úkonů je spousta, je to velký pomocník. Ale je to něco nového a poměrně masivního a člověk se obecně vůči takovým inovacím dost vymezuje, takže cokoliv mu připadá podezřelé, okamžitě hází do negativních kontur. Ale musíme si uvědomit i druhou stránku věci. A tou je to, že AI je pořád „jenom“ nějaký generátor, do kterého se musí nejprve nalít data, aby bylo schopno vyplivnout nějaký výsledek. Takže z toho plyne jednoduchý fakt, že i zadání musí být rozhodně podrobné, konkrétní, dobře mířené – a to jen proto, aby kýžený výsledek co nejlépe reflektoval onu představu nebo holá fakta a skutečnost. A ruku v ruce s tímto aspektem jde i úskalí a důležité uvědomění, že AI vám dá odpověď vždy. Prostě pokaždé. Neexistuje „nevím“. Takže tady je pak také potřeba zapojit i vlastní inteligenci a vyhodnotit, zda je výsledek smysluplný. Ajťáci rádi poukazují na chybu v procesu mezi PC a židlí. A tyhle elementy se nemění ani s AI.

 

Přijde mi zvláštní bát se AI, protože v řadě již všedních záležitostí je to naprosto přirozená součást života. Tento prvek se ukrývá i tam, kde už to možná ani netušíme. Ale stejně si uvedu příklad: fotografování. Kolik mobilů je dneska výkonnějších než všelijaké klasické fotoaparáty. Však z trhu úplně vymizela „střední třída“ fotopřístrojů, protože tohle jednoduše dneska nahradí kdejaký mobil. A každá ta placka v sobě má AI, která zaostřuje sama, tónuje světlost, kontrast. Řada „fotografů“ by si s klasickým foťákem už neuměla pohrát. I ty vyspělejší zrcadlovky a bezzrcadlovky mají přednastavené režimy a automaty. A to jsme jen na okraji jednoho z celé řady témat a disciplín. AI v hudbě je však možná nový činitel, a možná i narušitel nebo revolucionář. Kdo ví. Ale pokud dojde k nějakému hromadnějšímu tvůrčímu generování, pak by to bylo dobré přiznat a označit.

 

 

Tohle téma s sebou nese samozřejmě i stinnou stránku věci – a tou je manipulace s reáliemi. Dneska ještě celkem obstojně dokážeme rozeznat fotomontáže, koláže a AI výplody. Ale existují už obrázky, u kterých je rozeznání obtížné a diskutabilní. Kde pak je autenticita? Rád jsem chodíval na stránky DeviantArt a brouzdal po výtvorech amatérských umělců i fotografů. Dneska je mi tenhle web trochu nesympatický, neboť je zahlcený AI generovaným obsahem. Lze si tam sice nastavit filtr, aby vám tyhle produkty nezobrazoval, ale stejně se to občas nepodaří podchytit. Zjevně tam autor musí autentičnost přiznat a když obrázek od AI nedostane označení umělosti, tak vesele proklouzne i mezi reálie. Takže opět volám po tom, aby každý generovaný akt (hudba, grafika, text, video a jiné) měl někde decentní značku o tom, že je to generováno AI.

 

Nahrávku soudím jako každou jinou, a proto jí dávám takové hodnocení, které z té hudby cítím a věřím mu. Nemyslím si, že jde o výtvor AI. A pokud se časem ukáže, že ano, bude tu alespoň stát tenhle článek jako pomyslný mezník mezi věkem, kdy jsme byli zmatení, a věkem, kdy jsme zmatení ještě více.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 16.8.25 19:17odpovědět

Téma zajímavé, fajn text, ale hudba mi nic neříká, ať už ji natočil kdokoli.

Dejv / 16.8.25 9:09odpovědět

Vau jako nějakou atmosféru to má ale jinak to působí docela neškodně a hlavně je to takové celé nedotažené. Některé songy by i potenciál měli ale všechno to tak nějak uteče do ztracena. Když to srovnám s novinkou od Stangarigel tak nějak nechápu proč bych tomu měl dát víc jak 2 poslechy. No a když k tomu přidám poslední full alba od S.Warmaster nebo Sargeist tak vidím úplnou píčovinu pro náctileté b.m. buzničky.

G3orgig / 14.8.25 22:15odpovědět

Hudba AI určitě není. Album cover bohužel téměř jistě ano.

-nym / 14.8.25 18:04odpovědět

Bez ohledu na to, zda šlo či nešlo o AI.. jsem sám, komu ta muzika přišla jednoduše stupidní? :D

Lomikar / 13.8.25 9:15odpovědět

Nechal sis tenhle článek vygenerovat umělou inteligencí? Tuším, že nikoli. A v odpovědi, proč sis ho nevygeneroval se skrejvá odpověď na všechny otázky ohledně využívání AI v kreativních oborech. Be real or perish, bylo to tak odjakživa. Teď akorát přibyl nový nepřítel.

Ruadek / 12.8.25 17:06odpovědět

Bojím se AI, ale v jiném směru. Ne v tom kreativním. Ten se časem ocejchuje a vzniknou dvě sorty lidí, jedná co jim to bude jedno kdo to složil (generace Spotify) a druzí, co jdou po autentické nahrávce. Já se bojím, že až se AI svěří moc nad zbrojním velením, až si uvědomí a procitne, bude klást otázky na které nebude člověku snadné argumentovat. Jinak moje AI tvorba existuje, měl jsem zápal tvořit, pro zajímavost zde: webuildthisworld.bandcamp.com

Dagon / 12.8.25 7:30odpovědět

Mám to podobne. Tento album sa mi páči a počúvam ho vcelku pravidelne. Dokonca som kontaktoval autora so žiadosťou o rozhovor. Žiaľ, bez akejkoľvek odozvy...

Monachos / 12.8.25 7:22odpovědět

Ja som raz skúšal vytvoriť hudbu v AI a výsledky boli tristné, takže generovanie hudby v AI nástroji neni až také jednoduché ako si niekto myslí. Bez kvalitného vstupu vám žiadna AI nevygeneruje kvalitný výstup. A osobne si myslím, že AI nikdy úplne nenahradí generovanie hudby človekom. AI je nástroj, nie cieľ. Inak album ma dosť chytil za srdce, hoci to nie je vyslovene moja šálka kávy. Má to silnú charizmu a páchne to človečinou (samozrejme v rozklade:)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky