Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Echoes Of Yul - Tether (EP)

Echoes Of YulTether (EP)

Victimer29.3.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps) promo
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Pokud jste měli mžitky před očima z předloňské nahrávky "Cold Ground", novinka vám od problémů neuleví. Mix zvukové hypnózy, industrialu a drone dospěl do fáze remixů už kdysi experimentálních skladeb. Bolí hezky.

Je to tak, "Cold Ground" - druhé album dua polských vyvolávačů zvukových vln, ve mně zanechalo nedobré pocity ve smyslu závanu těžké tmavé mršiny pohozené opodál polorozpadlého paneláku. Pokud je ale člověk narušen správným směrem, měl tehdy docela vystaráno. Jako kdyby měli Bolek s Lolkem před třicítkou, vedli nestálý partnerský život, brali drogy a po nocích si vyprávěli jak je ta série sebezničujících příznaků na hovno a že by se nejraději někam ukryli. Třeba pod zem. Po stránce hudební sice nic nového pod nočníkem, ale experimenty na úrovni, to zas ano. Svou zálibu v odkazu ECHOES OF YUL jistě našli takoví, kterým svítí očka po pomalu se vinoucí hudbě, která prahne po metalu, ale nedosahuje jej, protože je srážena množstvím strojírenských nástrojů a abstraktních vizí. A když už se krčí ve tmě a nevidí na krok, tak se raději plazí. Pomalu, stereotypně, hypnoticky.

 

S "Tether" nám ECHOES OF YUL situaci neulehčují. Přináší pouhé čtyři nové skladby, z nichž především jesuovská "Guess" vyčuhuje nad ostatními. Zbytek jsou vlastně předělávky, většinou ze zmíněného alba "Cold Ground". Experimentuje se tedy ještě o něco více než normálně, jinak je vše při starém. Je pro nás nachystána víc než hodinová plocha děsivých zvukových koridorů vedených napříč žánry a udržující si vzájemnou kontinuitu zabředlých temp a absence pozitivna. Pro někoho problém, pro někoho lék. Skladby proměnily v některých případech svou tvář docela výrazně, ale přesto neunikly ze spárů záludně stísněných ozvěn. Je fakt, že se pomocí překopané "The Mission" (kooperace s MCDälek) dostaneme ven na ulici a s místní hip-hopovou omladinou dáme brko, ale ve většině případů stejně víme, kde je naše místo. K dalším zajímavým hostům, kteří vzali tvorbu Poláků do svých rukou, patří třeba James Plotkin (Khanate), Steve Austin (Today is the Day) nebo domácí borec Maciek Szymczuk, jehož tvorba vede od ambientu k world music.

 

Přirovnat ECHOES OF YUL k Broadrickovým projektům není úplně od věci, ale hlavní stan každého z nich leží přeci jen na jiném území. Jesu jsou líbezní svou melancholií v zajetí bagrujících lopat, Godflesh jsou celkově čitelnější a chlapci z Opole jsou skoupí jak na melancholii (až na drobné, právě jesuovsky drnčící momentky), tak na typický industrialismus. ECHOES OF YUL mají svou úroveň, ví kudy tlačit na smysly, ale zmíněných projektů zatím nedosahují. Brát "Tether" jako rovnocenou nahrávku s oběma předchozími počiny se mi moc nechce. Ta vědomá reakce, že jde jen o jakýsi druh bonusu a udělání radosti těm, co si libují v neradostných vibracích, prostě zůstává nad vším ostatním. 

 

ECHOES OF YUL ve mně nevyvolávají dojem těžkých depresí, ale pocit rezignace na lepší zítřky určitě ano. Není zkrátka na co čekat, protože nic moc nepřijde, mám to na paměti. Tuhle partičku si poslechnu rád kdykoli padne do pokoje černá a nenechá se odstrčit od ostatních barev. Bude dominovat, bude její den.

 

A pokud si chcete poslechnout můj oblíbený kousek tohoto "monstr EP", jukněte sem:

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky