Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední dny mě doslova zasypaly nahrávky domácí scény a já s velkou radostí říkám, jen houšť, protože jsou na velmi dobré úrovni. Mezi tuto ekipu vítaných hostů patří také jihomoravští melodičtí melancholici Embrace The Darkness. U nás na ozvěnářském webu zachytil začátek jejich tvůrčí cesty pan Sorgh, který hodil do placu pár vět k EPku The Nameless (2016). Kapelu jsem vnímal, občas se ke mně donesly slova chvály vypuštěná na jejich adresu, ale... Pak jako by vše kolem zhaslo a jak už to chodí, ztratil jsem nit a jméno kapely jsem ve své dost marné paměti posunul někam dozadu. Zásadní změna přišla až letos na konci léta, kdy se Embrace The Darkness vytasili se svou regulérní albovou prvotinou. Po x letech od vzniku, chtělo by se říct, toužebně a taky zaslouženě. Přivítejme tedy mezi námi sedmičku nových skladeb nazvaných souhrnně Eclipse.

Stylově se ocitáme na poli melodického death metalu, do kterého vstupují smyčce a připomene se tak věčný souputník doom, ale je přeci jen zřejmé, že je to paní smrtka, kdo hraje prim a s vervou kosí melodie. A to kosení melodií prosím podtrhnout. Melodie jsou v případě Embrace The Darkness gró, hlavní ingrediencí. Na melodiích je hudba kapely postavena a kořením je balanc dalších vlivů, postřehů a návazností. Slovo balanc mám velmi rád a stejně tak rád vidím nebo slyším, když se mu někdo důkladněji věnuje. V případě alba Eclipse bych řekl, že je vyváženo velmi dobře. Myslím tím balanc mezi tvrdým jádrem a pod kůži se zadírajícími melodiemi. Ale ne jenom tohle. Stejně tak jsou to srovnané misky vah metalové moderny a síly tradice. Přece jenom je to pořád heavy nahrávka a odtud přece všechno vzešlo. To, že to má většinou pod kontrolou dáma s kosou je realita. A když realita, tak současná, ne zpátečnická, ani z prstu vycucaná. Někdy mi Embrace The Darkness zní, jako by Draconian hodili výhybku směr melodický death a docela se v něm našli..., že je to nakopává. Další přirovnání ruším.

Eclipse je energická, živá záležitost. Dravá, chytlavá a opět si to povíme... ano, melodická věcička. Možná mi zvukově přijde trochu víc sterilní a umělá, než bych si uměl představit a jak by to z mého pohledu albu více slušelo. Subjektivní, pocitové hodnocení, které se ale nijak nevymyká zvukové současnosti. Za mě je novinka hodně emocionální, atmosférické a živé album, které mi zní lehce neživě. Další možné neduhy? Proč si je ale popisovat u nahrávky, která působí jinak velmi svěže a nesvázaně? Možná zní některá řešení lehce naivně, ale tady bych na první, druhé a třetí místo Eclipse dal důležitější sdělení. Tím myslím pozitiva = talent, nadšení, zpracování = v roce 2025, tedy po třinácti letech hraní a nabraných zkušeností namixováno ve velmi sympatické podobě.

Je příjemné, že se Eclipse zásadně neohrává. Ano, některé melodie po čase působí jednoduše, ale proč ne? Vlezlost a jednoduchost jsou dva termíny a vlezlá mi deska prostě nepřijde. Nechci nové album Embrace The Darkness někam řadit nebo porovnávat, ale na poli melodického death metalu jde ale o velmi zdařilý počin, který zastíní leckterého zahraničního, ve vyšším patře zabydleného souseda. Dneska je každý náročný a já mám neodkladný pocit, že náročnost posluchače naladěného na melodicko metalovou notu, ve které to hřmí, bude ukojena.

P.S. Díky kapele za nabídku fyzického nosiče k recenzi. Bylo už ale rozepsáno a rád si CD opatřím za svoje někdy někde na vašem koncertě.