Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
구룡 - 백두의 소환 (EP)

구룡백두의 소환 (EP)

Monachos21.10.2025
Zdroj: bandcamp / mp3
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Pro někoho ryzí severokorejský black metal, pro někoho red flag – pokus upoutat pozornost ne hudbou, ale tím, co ji obklopuje; nazvěme to příběhem.

Tato recenze je zcela neplánovaná, spontánní, impulzivní. Upřímně řečeno, nejsem si jistý, zda tento text vůbec spadá do kategorie recenze, protože hudba zde bude až na druhém místě. Ale to nechám na vašem posouzení.


Jak název napovídá, kapela pochází z Asie, konkrétně z Koreje, přesněji ze Severní Koreje. Ano, z té, kde vládne železnou rukou Velký vůdce Kim. Je možné, aby kapela v této izolované zemi nahrála a vydala blackmetalové album? Upřímně řečeno, je to velmi nepravděpodobné, ale ne nemožné. Pojďme se krátce podívat na (ne)kulturu KLDR.


O organizované a aktivní metalové scéně v Severní Koreji není nic známo. Hudba v této zemi je přísně kontrolována státem a dominují jí propagandistické obsahy a žánry podporující režim, jako je revoluční rock/pop v podání Moranbong Band. V souvislosti s metalem se v minulosti objevily zmínky o údajné deathmetalové kapele Red War (붉은전쟁), ale později se ukázalo, že se jednalo o podvod – nahrávky byly ve skutečnosti od jiné kapely a celé to byl podvrh. Existuje také mezinárodní raw black/thrash metalový projekt s názvem Fearless North Koreans from Hell, ale jedná se o parodii. 

Za zmínku stojí, že v roce 2015 se Laibach stali první zahraniční rockovou kapelou, která odehrála koncert v Severní Koreji, což byla velmi neobvyklá a pozorně sledovaná událost. Obecně platí, že poslech a distribuce zahraniční hudby, zejména hudby, která není v souladu s ideologií režimu (například jihokorejský K-pop, který Kim Čong-un označil za „zhoubnou rakovinu“ – v tomto bodě se s vůdcem shodneme, hehe), je v Severní Koreji velmi riskantní a může vést k přísnému trestu.


Zpět ale k 구룡 (v překladu Devět draků) a jejich demu / EP 백두의 소환 (v překladu Vyvolání Baekdu – nejvyšší hora v Severní Koreji opředená mýty). Nahrávka obsahuje pouze 3 skladby o celkové délce 10 minut, což mi vyhovuje, protože se jedná o syrový BM s kanálovým zvukem, který nemám příliš v oblibě. Možná díky své krátké délce se mi hudba, kterou nám tito „severokorejští“ draci nabízejí, docela líbí. Chladná, odlidštěná atmosféra s nádechem exotiky, působivé temné melodie, příjemně primitivní bicí v kombinaci se syrovým old school vokálem... Pokud máte rádi škatulkování, pak by se 백두의 소환 dalo označit jako lo-fi black/thrash metal. Stojí za to si přečíst oficiální „biografii“ nahrávky, kterou kapela zveřejnila na svém Bandcampu (přeloženo z korejštiny):


구룡 (ang. transkripce Guryong) je umělecký soubor se sídlem v okrese Sŏnbong ve městě Rason v Korejské lidově demokratické republice. Soubor nahrávku pořídil v povoleném časovém rámci, s omezeným vybavením a za omezených podmínek. Veškerá práce byla provedena v souladu s předpisy a toto album je nahrávkou, která ztělesňuje pocity a ducha naší země. Členové souboru se účastní kulturních aktivit země a toto album bylo vyprodukováno jako součást této práce.


Zní to docela autenticky, ale vzhledem k výše popsaným „kulturním podmínkám“ v KLDR se buď jedná o provokaci ze strany Jižní Koreje, ale stejně tak by projekt mohl být klidně i dílem někoho z Maďarska ve spolupráci s všemocnou AI. Nelze zcela vyloučit ani třetí možnost, a to že tvůrci projektu jsou opravdu ze Severní Koreje a nahrávka byla požehnána samotným Velkým Kimem. Koneckonců, projekt se sám o sobě jeví jako velmi prorežimní. Možná dobrovolně, možná pod nátlakem. Kdo ví.


Trochu mi to připomíná nedávný případ česko-ukrajinského projektu Draugveil, který se rychle stal virálním díky fámám, že se jedná o produkt AI. Podobná situace nastala v případě 구룡 a je docela zábavné číst různé (konspirační i racionální) teorie v komentářích. Je možné, že by tato demo nahrávka byla zapomenuta, nebýt její (údajné) země původu. Pro některé je to red flag – pokus upoutat pozornost ne hudbou, ale tím, co ji obklopuje; nazvěme to příběhem. A lidé vždy milovali příběhy a mýty. Takže mě nepřekvapuje, že tento fenomén příběhů za jevy funguje i v hudební sféře. A BM jako takový rozhodně není jen o hudbě; určitá teatrálnost (pro někoho pozérství) prostě k tomuto metalovému odvětví patří.


Přiznávám, že se mi líbí hudební projekty, které mají za sebou příběh, i když je kontroverzní a fiktivní. Proto se mi příběh této „(un)true severokorejské BM“ kapely docela líbí, protože nás, zvědavé a přemýšlivé lidi, nutí klást si existenciální otázky o svobodě, představivosti, vůli, kreativitě, odlišnosti a instinktu sebezáchovy.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky