Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ewigkeit - DISClose

EwigkeitDISClose

Victimer21.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Agilní James Fogarty a další z jeho mnoha tváří. Ewigkeit letící kosmoprostorem světelnou rychlostí osmého řadového alba.

James Fogarty alias Mr. Fog se na našich stránkách neobjevuje poprvé. Neposedný cestovatel všemi různými kapelami a projekty se v poslední době nesmazatelně zapsal jako nový vokalista reinkarnovaných In The Woods..., ale menší váhu nemá ani konání pravého pohana v Old Forest, o kterých jsme si již také dvakrát povídali (Black Forests of Eternal Doom a Dagian). Dnes přišel na přetřes další, už vlastně dost letitý projekt Ewigkeit. Původně blackmetalová tvorba v sobě časem etablovala prvky dalších stylů, na chvíli se dokonce úplně zastavila, aby se v roce 2012 znovu postavila na nohy. Zdá se to až k nevíře, ale James zasadil první úder do blan již v roce 1994 a od té doby pod tímto jménem nahrál osm alb. A to ještě nepočítám dvě reedice prvních dvou desek.


Současná poloha Ewigkeit je však původním atmo-blackovým hrátkám přece jen vzdálenější. Black se jako podzemní rouhavý průvodce objevuje jen okrajově, prim hraje atmosféra, doomověji laděná tempa a kus progresivní pavučinky, jen tak pro dokres. Dalo by se říci, že všechna zmíněná tělesa - tedy In The Woods..., Old Forest i Ewigkeit - jsou si nyní hudebně velmi blízko. Možná je to až škoda, ale rukopis a aktuální rozpoložení autora jsou zkrátka dané. Vnímejme tedy odlišnosti všech kapel a projektů ryze tématicky. Konkrétně Ewigkeit hledí do kosmu, všímají si mimozemské aktivity a staví se do role jakéhosi pozemského pozorovatele. Vesmírného koumala.

 

 

Ač vyšlo poslední album DISClose už na konci února, na atraktivitě mu to pranic neubírá. Je pravda, že sebou v podstatě nepřináší vůbec nic nového, ale svoje řemeslo si plní s naprostou lehkostí a šarmem protřelého skladatele. Jsme svědky poslechově velice příjemného atmosférického metalu pohybujícího se na hraně doom / gothic / black šlapavé jízdy, která se nebojí honosných melodií a do ostřejších pasáží se pouští jen velmi opatrně. Vítězí snadný příjem, vzletná melancholie a střední zemitá tempa. Hodně prostoru na cestě za paranormálními jevy dostávají také klávesy a proměnlivý vokál pana Foga. U něho si po čase (netuším, proč mi v In The Woods... tak nesedí) zase vyloženě pomlaskávám.

 

Nebýt křiklavého obalu a jeho komiksového ztvárnění směr vesmírné dálavy, ani bych si nevšiml, že mám s tímto námětem co do činění. Na to zní materiál DISClose až moc pozemsky a tradičně. Takže na odlety mimo planetu prosím nasedat vyloženě ve své vlastní fantazii. Například taková Krlll, to je metal staré školy, hard rockové kytary a příliš těžký spodek na to jej odlepit někam do kosmíru. Nejsilnější momenty? Neskutečně jednoduchá a líbivá prostorovost Oppenheimer's Lament, která se přitom drží při zemi stejně jako všechny ostatní. Jeden hezký klávesový motiv a hlava jde kolem. Nejpůsobivěji zní asi Resonance, skladba, ve které je vše pohromadě. Melancholická atmosféra, těžké hříchy minulosti, dramatická vložka a také hlasový chameleon Fog. Prověřené a plně funkční.

 

DISClose je bezesporu sympatická deska, její poslechy jdou jeden za druhým bez větší námahy. Fogův dar dát dohromady chytlavý atmosférický metal, který rezignuje na moderní trendy a libuje si ve své zašlé slávě, se znovu projevil. Byla by škoda se o tohle setkání připravit, stejně jako se vykašlat na hlubší ponor napříč celou diskografií Ewigkeit. Stojí za průzkum, věřte mi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky