Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zpráva, že se Fates Warning nacházejí ve studiu v téměř kompletní sestavě bez bubeníka Zondera (došla mu chuť na dlouhá turné a naplno se věnovat hudbě), ale s navrátilcem kytaristou Arestim (naposledy s FW nahrával Inside Out), mě rozechvěla jako panice před prvním vniknutím do neznámých požitků. Kapela tak po devíti letech vstupuje do podvědomí posluchačů s připomínkou "Darkness in a Different Light". Radosti dosti k tomu, aby zastřela obavy z mnoha podobných návratů.

Každopádně, co je možno předeslat úvodem, je charakteristika, kde že se to pánové po letech pohybují. Navazují přesně na album "FWX" a nahrávají jeho téměř věrné dvojče. Potud v pořádku, pokud by se nejednalo o kapelu formátu Fates Warning. Vcelku mě od chlapců zaráží, že nahrávají tak zbytečné a podobné album, tak málo diferencující se od svého staršího sourozence. Přijde mi to hloupé a marné od souboru, který jsem si považoval za synonymum pro slovo vývoj a který měl zásadní význam pro stylové utváření progresivní odnože metalu. Hudebníci nahráli kvalitní a řemeslné album, to nelze zpochybnit, ale ani nový bubeník Jarzombek s materiálem od hlavních mozků nic nenadělá - aby ho odlišil - byť třísky létají hustěji než od Zonderových paliček.

Většina skladeb zní jako výprodej sebe sama a kdo má naposlouchány řekněme poslední tři čtyři studiovky před odmlkou, nedostane nic výživnějšího než příjemné opáčko. Osobně jsem očekával více, než jen recyklaci a oprášení vlastních pilířů. Na druhou stranu a na omluvu chápu, že startovat něčím pokrokovým by asi bylo riskantní a jako základ a připomenutí svého jména pánové raději sahají k vlastním identifikovatelným šablonám. Jakoby se odvaha v hudbě Fates Warning nesla ve tvaru sinusoidy, nyní jsme tedy v absolutním dolním lokálním minimu.

Mnohdy se však přes podobnost se staršími skladbami nemohu smířit ani v pokleslejším levelu vědomí, jakoby Matheos spolu s Alderem urputně dbali na to, aby souzněli co nejvěrněji s vlastními ozvěnami. Dlouhé výpravné skladby mají pokračování i zde, ale nebaví mě to, stále mám na mysli povedenější skladby, kdy vše dávalo smysl a mělo vyšší intuici. Jakmile se Alder dostane mimo tón, naskakují mi pupínky, které přikrmují samoúčelné vsuvky a trochu samoúčelné střídání motivů. Aldera začíná nahlodávat zub času a nejsem si jist, zda je jeho ležérní postoj cílený či nikoliv, ale nebaví mě už tak jako v minulosti. Je mi jasné, že každá evoluce má své hranice a Fates Warning se přes vlastní mety a výzvy nemají asi šanci dostat k novým, natož je překonat. Ale vše může být jinak už příště, bude-li nějaké.

Z hudby FW se vytratila ona vášeň a pokrokovost, snaha vyvíjet se a růst, dát něco navíc. Z hudby se mimo jiné vypařila i ona odlidštěná chladnost, která byla pro FW vlastní a kterou tak dokonale dokázali konstruovat do neslýchaných entit. Někdo si v tom možná hoví, že chladnost kovových strojů je nahrazena přívětivější hřejivější lidskou tváří. Mně je smutno po odlidštěném výrazu, neb jej hudebníci uměli ztvárnit náramně a neopakovatelně. Kdysi zásadní soubor se chová jako lidský tvor po hibernaci, ale doba je již jinde. Nemohu si pomoci, na albu není nic, co by mě nějak zvláště zaujalo. I přes zmíněná negativa se album pohybuje v hladině vysokého nadstandardu a současné stylové konkurenci láme obratle na počkání. Pokud si poslech nekazím vzpomínkami na alba minulá, dokáži si album užívat z plna hrdla, jenže některé zásadní posluchačské myšlenky nejsem schopen potlačit.