Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vydání druhé desky post metalových FDK se ze slibovaného počátku září odsouvá a odsouvá a netrpělivost čekajících roste každým dnem. Z podobných procedur se postupně stává hezká tradice (skoro až folklór) a tak bychom se měli celkem vážně zamyslet nad tím, jakým duchaplným způsobem využít ono překlenovací období plné očekávání nového materiálu. Jeden nápad by byl dost jasný – začít se šťourat v minulosti a trochu podráždit už tak dost napnutou nervovou soustavu. V případě FDK mám celkem snadnou práci, protože kromě jednoho dema, které jsem ani celé neslyšel, mají na svém kontě pouze jedno album – debutovou desku nesoucí název Borderline, kterou rozvířili české vody moderního metalu jako v poslední době málokdo. Přívlastky jako „česká deska roku“ nebo „světová úroveň“ se dají dohledat v mnoha článcích rozesetých po síti a tak připomenout si tenhle zářez před vydáním Earthlinked, nebude určitě od věci.

Album vyšlo pod hlavičkou Redblacku (resp. X Production) v roce 2008. Vyvedeno je ve velmi pěkném bezbookletovém digipaku, který mi svým barevným odstínem a symbolikou stromů připomíná Väre od finských Tenhi. Jediná velká výtka se týká doslova hnusného čárového kódu na zadní straně, který se tam na mě šklebí svým obrovským pruhovaným pozadím. Celý jemný nádech obálky je pryč, pěst na oko, která ničí všechnu ostatní výbornou práci. Obálky už ale bylo dost, kromě jednoho „čárového“ nedostatku (možná ještě absenci klasického bookletu) jde o příjemně provedenou práci.

Důležitější bude obsah, hudba, která je mi naservírována na stříbrném kotouči. Začíná se titulní písní Borderline a první dojem je jednoznačně z hloubky a zemitosti zvuku, kvůli kterému jsem při prvním poslechu musel trochu poladit ekvalizér na zesilovači z běžně nastavených hodnot. Po druhé jsem jej zkusil nechat tak, jako obyčejně, a během chvíle jsem si zvykl; je potřeba dostatečně zabřednout do hutné atmosféry desky a ono to začne znít. Borderline je skladba, která představí FDK v téměř celé své kráse – hudba založená na mohutných kytarových plochách a podmanivém zpěvu vás obklopí ze všech stran a nepustí po celou třičtvrtěhodinu, kterou deska nabízí. I když zmíněné kytary tvoří hlavní prvek tvorby této pětice, pro mě jsou silnější momenty schovány jinde a právě díky nim mám pocit, že tohle album vybředá z běžně servírovaného průměru a stává se hodným větší a delší pozornosti. Prvním je jistá, asi těžko popsatelná emoční zabarvenost. Je to dost subjektivní dojem, ale v téhle muzice je schováno něco, co mě hodně přitahuje a nutí si ji pouštět stále dokola. Sleduju sám sebe, jak si tiše notuju, poklepávám nohou a docela zapomínám na všechno okolo; jsem ošálen, spoután a nemilosrdně vtažen do děje.....a je to fajn. Druhým pro mě velice příjemným prvkem jsou subtilně lehké, ale výborně se hodící kytarové linky, které si jako pramínek čisté vody razí cestu masívem ostatních kytarových velikánů. Daří se jim to skvěle, objevují se vždy právě včas a nahrávku výborně oživují. Kromě výše zmíněného si FDK vyzkoušeli i zpomalit a na album zařadili i vyložené oddechovky – instrumentální DE 175, která plynule přejde v Alone, moji nejoblíbenější; nebo hitovku Feelings Of Desire. Ale abych jenom nechválil, musím zmínit mně částečně nepříjemnou poslední píseň Hungover, která sice začíná poklidně (a zrovna tak bych si to na závěr desky přál), ale její zhruba střední část dost neladí mým sluchovodům. Kytarové riffy jsou už příliš nasekané a zpěv-scream mi v téhle chvíli prostě nesedí. Takto na závěr bych uvítal spíše rozvinutí úvodního tématu a klidné připlutí ke břehům pohody.

Dobrá, dobrá deska. Skvěle zkomponovaná muzika, která nepostrádá nápad a chuť jít vlastní cestou. Nechci tu šermovat pojmy jako „Cult Of Luna“, „Isis“ nebo „světová úroveň“, protože když někde něco podobného čtu, napadá mě otázka: „Co ten svět na TO?!“ Naše česká povaha nám asi nedovoluje jinak, než se s tím světem trochu ohánět (a dělám to taky), ale jiní už asi nebudeme. Klukům bych samozřejmě přál, aby se mezi koncertními zastávkami typu Dolní Kotěhůlky, Brno a Praha začala objevovat evropská (a klidně i zámořská) města, ale to všechno ukáže čas; potenciál by tu byl.