Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Následovat bílého králíka může být zrádné, ale pokud jste odvážní a nebojíte se, můžete se s ním dostat až na dno králičí nory a objevit věci netušené. Příznivci jiných realit, Alenky v říši divů a uctívači chaotičtějších úprav reality zpozorněli a nastražili uši. Jen pojďte dál, pomalu projdeme lesem, až se zastavíme u vchodu do nory, která postrádá dno. Jsou tu totiž věci, které zůstaly skryté a jejich objevení může změnit vnímání reality. Barvy se zostří, stanou se divokými a svět se promění v něco zcela jiného, protože si z očí odhrnete závoj, který jste do této doby měli.

Follow The White Rabbit vám nepodají pomocnou ruku, ale do jejich díry rovnou spadnete za divokého řevu mathcoru. V chaosu se propadáte nekonečným prostorem neustále se rozpínající králičí nory. Mladá čtveřice muzikantů skrytá pod přezdívkami, které jim dávají rozostřené obrysy a mohou být kýmkoli ve vlastním světě. Atmosféra chaosu a zmatku, znovuzrození i zatracení, chvíle zamyšlení zachycené mezi zetlelými kořeny stromů magického lesa. Košíku se sladkostmi narostly nožičky a hopsajíc odběhl za světlem ve tmě. Blasfemické bicí s údery rozházenými takovým způsobem, jakým se vám právě rozkutálely kuličky po koberci, kterému se roztočil vzor a hypnotizuje vaši mysl. Světlo místo hlavy, ruce sepnuté k nebi a všechno jásá jako hlučná basa. Hudba se záměrným účelem klamat, strašit a uklidňovat. Parta šikovných nástrojů v opojení s intenzivním pocitem, že všechno je možné.

Endorphinia není počin aktuální, ale je z roku 2012. Přesto jsem si řekl, že by neměl uniknout žádnému příznivci chaotičtějších odnoží metalu. Follow The White Rabbit jsou parta pocházející z ruského Petersburgu, mají přezdívky typu Cheeseass nebo Zebra a vyprávějí svou hudbou o světě za světem. A jelikož tam je možné skutečně vše, pak to samé – tedy mimo všechny styly a meze – je možné i v jejich komunikaci s posluchačem. Fantazii se meze nekladou a parta jen rozvíjí své příběhy s nezpochybnitelným talentem. Sám za sebe mohu říci, že z Ruska jsem opravdu nečekal tak zajímavě nevšedně znějící hudbu, která má hodně co do sebe.

Z alba mám vždy stejný pocit – byl jsem na dlouhé cestě plné zážitků a přitom si nedokážu vybavit jediný ucelený obraz. Hudba natolik komplikovaná, že ji nezvládne každé ucho, každý vjem je tu trochu matoucí. Dílo pozoruhodné, hodné obdivu, přesto nechci dávat závratná hodnocení - k takovému desce ještě něco chybí. Už teď jsem ale zvědavý na další počin, který by mohl být méně chaotický a skladatelsky vyzrálejší. Nabízenou ruku do zrcadlového světa bych ani tentokrát neodmítl.