Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - Nightfloating

Forgotten TombNightfloating

Garmfrost3.8.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Nighfloating bez cavyků vtáhne posluchače do víru atmosféry, a ten se pak ovíněn příjemností melodií nechá vodit za nos.

Nihilistic Estrangement jsem hodnotil jako nic moc nahrávku, ale přiznal jsem, že si kapela našla vlastní tvář. Forgotten Tomb na ní objevovali post/metalovou říši a na své blackové, potažmo doomové počátky v podstatě rezignovali. Nečekal jsem nic. Po nové desce jsem sáhl s jistým zdráháním a obavami. O to větším překvapením Nightfloating bez uzardění je. Forgotten Tomb jsou politi až zliti živou vodou. Jejich novinku je radost poslouchat.

 

Když jsem vstřebal počáteční překvapení a rostoucí nadšení, naznal jsem, že něco si přece jen italští depresáci zachovali. A sice natahovanou stopáž a opakování melodických linek. Nightfloating navazují na dávno přetrhnutou nit depresivního blackování a doomaření. Do hry se vrací odkaz staré Katatonie, Opeth a lehce i Shining. Tempo se neplouží, neuhání, spíše vzdušně poletuje kolem sem a tam. Nejvýraznější tváří desky jsou drásavé kytarové vyhrávky a rytmicky zajímavá hra s basou a bicími nástroji.

 

forgotten_tomb

 

Na Nightfloating nalezneme šest středně dlouhých songů. Jako výjimku můžeme brát pátou skladbu s názvem Drifting. Ta v ambientním duchu evokuje středověký nápěv. Ryze instrumentální kompozice nečiní žádný předěl v metalovém prostředí, ale příjemně ho zpestřuje. Jako nejzdařilejší vnímám úvodní a zároveň titulní Nightfloating, byť hned následující A Chill That You Can't Taint ji zdatně dýchá za krk. Nighfloating bez cavyků vtáhne posluchače do víru atmosféry, a ten se pak ovíněn příjemností melodií nechá vodit za nos.

 

 

Forgotten Tomb zřejmě zůstanou ve druhé lize, kde mohou být velice příjemným prostředníkem emocí. Atraktivnost některých okamžiků by jim mohla cestu do vyšších sfér ukázat, nicméně kapela svým opakováním nápadů a natahováním skladeb umí zabít nejeden ohromující okamžik. Doposud jsem nezmínil pěvecké kreace hlavní tváře kapely, skladatele, textaře, kytaristy i klávesáka Herr Morbida. Nezmínil jsem je, protože tady se nemění vůbec nic. Jeho rašple budiž útěchou každému, komu se nelíbí proměny Forgotten Tomb. Aspoň něco zůstává důvěrně známé. Líbit se vám zřejmě bude zvuk desky. Ten je příjemně svěží a vzdušný. Barva nástrojů je rovněž velice chytlavá. Naopak motiv obalu mně neříká vůbec nic. Je jasné, co obsahuje a proč ne. Bohůmžel jeho forma je vrchol mdlého klišé překážející příznivějšímu prožitku Nightfloating a jeho hodnocení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 15.1.14 8:43

První dvě fošny se nesly ve stylu Skinny Puppy, Crwn Thy Frnicatr byl pro mě vrcholem tvorby a We the Fallen první stagnací v první polovině alba, ta druhá byla naprosto výborná. Aktuální počin je zběsilou exkurzí do všech poloh, jakými nás PN provedli na posledních dvou deskách. Je to čistá esence zloby. Zmíněný Manson není náhodou, jisté persony z okruhu tohoto umělce se na albu přímo podílely. Celkově mě album nijak nedostalo, není v něm žádný posun kamkoli. PN opakují zavedenou formuli, přestože způsobem, jaký nikdo nezopakuje ani nenapodobí. Sedmdesát procent.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky