Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Genesis - Calling All Stations

GenesisCalling All Stations

Sorgh9.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Co recenzent, to názor. Je třeba mít svou hlavu a najít si to své. Calling all stations je obecně hodnoceno poměrně nízko v porovnání s alby z dob Gabriela a Collinse. U mě však trůní na vrcholu bedny. A když jsme u těch vrcholů...ech….

Já metalista jsem, pravím. Avšak krom této kratochvíle jsem i fanouškem hardrocku, artrocku, ba i jazzu. Jsem tedy hlava otevřená, částečně pomazaná. Nedá mi než upozornit na jednu desku, která jest mou srdeční a přece u ní není třeba házet květákem a zatracovat Vánoce. 

 

Nemám rád Phila Collinse, to říkám na rovinu. Jeho podivně mečivý projev ve spojení s jeho postupujícími kouty mi svírá půlky a nahání husí kůži. Proto i Genesis jsem míjel a zatracoval. Ovšem po kozlově odchodu v roce 1996 do řad sólistů se ke skupině na čas přidal pěvec mladý, fešný a s hlasem jako medovina. Spolu s dědkama tak měl tu čest natočit labutí píseň skupiny a to roku 1997. Ray Wilson zpřístupnil Genesis i mě a jsem za to rád.

 

Album Calling All Stations je citové, melodické a fundamentální co se týče mé hudební sbírky. Mám k němu i ryze citový vztah, neboť mi ho naservírovala moje žena někdy v době, kdy náš vznikající vztah byl tvrzen prvním a nesmělým šátráním pod trenkama. Jak osudové... Na albu se nachází jedenáct songů, které májí tu schopnost zažrat se pod kůži. Netrvá dlouho a člověk si melodie brouká na záchodě, při plení předzahrádky či pod rozdělaným autem. Doporučil bych i jako kulisu k přemýšlení, milování a pití, to zejména. Deska je zadumaná a melancholická, takže spíš víno a sýr než bečku s tlupou kámošů.

 

Od prvních sekund, poté co ticho prořízné svěží zvuk kytary, je člověk vtažen do světa poklidného rozjímání. Vznáší se na vlnách probarvené duhy stvořené klávesovým mágem Tonym Banksem, omotán myšlenkami zhmotněnými jemnou kytarovou linkou Mikea Rutherforda. Tam kde je třeba přitvrdit, je hudba zhutněna, ale nikdy nedojde k žádným hoblujícím výlevům, které sluší zcela jiným odnožím rocku. Vše je zde činěno s hlubokým přesvědčením o léčivých účincích klidu.

Nádhernou hudbu posouvá do vyšších sfér Wilson svým sametovým hlasem, který je většinou hebký a měkký, ale místy škrábne do uší lehce angínovým odstínem. Vše podle citu a touhy.

 

Jen lehké nuance, které je třeba hledat a strávit. Asi nejznámějším válem je Congo, který ve své době rádia vyhrávala o 106 jako singl. Ten jediný bych si troufnul označit jako vybočující z celkové atmosféry desky a mám ho asi nejméně rád. Bohužel až na jeho konci dochází k zajímavému odlehčení skladby a skvělé epilogu, který bohužel končí dřív, než stihne vrůst do srdce.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 1.11.12 16:36odpovědět

I já se přiznávám, že Collins jde mimo mne. Možná je to příjemný parťák k pivu...ale nemusím jej, nemusím jeho vokál... GENESIS - to je Peter Gabriel a následně Ray Wilson... A já Rutherfodovi a spol.strašně moc vytýkám, že to GENESIS po "neúspěšném" albu s Wilsonem zabalil. Že do nás nenatlačili další desku v této sestavě....že se za Wilsona nepostavili a raději o pár let později přišli s prosíkem za Collinsem....jděte se bodnout, pánové!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky