Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Geoff Tate´s Queensrÿche - Frequency Unknown

Geoff Tate´s QueensrÿcheFrequency Unknown

Sarapis24.9.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips, PC + bedny / sluchátka AKG K44
VERDIKT: “Frequency Unknown” je solidním sólovým albem Geoffa Tatea a do diskografie Queensryche zkrátka nepatří. V tomto směru překonává i největší Popelku diskografie “Hear in the Now Frontier”, která je na tom navíc hudebně lépe.

Kauza Queensryche. Nejdříve neshody za zavřenými dveřmi. Pak hádky v zákulisí. Ze slovních přestřelek fyzický útok. Výhrůžky, pěsti. A na závěr plivanec během vystoupení. Výsledek? Geoff Tate již není součástí kapely Queensryche, ostatní členové se shodují na okamžitém ukončení spolupráce. Queensryche jsou po třiceti letech bez zpěváka.

 

Zpráva se objevila jako blesk z čistého nebe, málokdo to čekal. Nicméně šlo jen o špičku ledovce plného špíny, který se posléze začal rozpouštět do vod médií a ovlivňovat mnohé proudy. Událostem předcházelo vypovězení smlouvy s managementem kapely vedeným Tateovou manželkou, což se kupodivu také ukázalo jen jako jeden z posledních hřebíčků do rakve dlouholetých vztahů. Nakonec prasklo, že atmosféra v kapele je už léta narušená a nesnesitelná, ale to by bylo na dlouhé rozepisování. Nejedno bulváruchtivé oko by jistě nezůstalo suché. Předmětem tohoto článku je ale první umělecký výstup této aférky - album “Frequency Unknown”. Tak pojďme na to.

 

“Frequency Unknown” je deska plná nových tváří. G. Tate nejenže postavil zbrusu novou kapelu, ale také přizval mnoho hostů k nahrávání, jejichž jména zaručeně nebudou příznivcům rockové hudby cizí. Namátkou K.K. Downing, Ty Tabor, Paul Bostaph. Určitě znáte. Přiznám se, že nebýt informací, které jsem si zjistil předem, na nahrávce bych příspěvky těchto ikon ani nezaregistroval. Pokud tedy máte obavy, že je album kvůli velkému množství pozvaných hostů rozhárané, hoďte je klidně za hlavu. Ke stylové roztříštěnosti má tato sbírka daleko.

 

Předesílám, že “Frequency Unknown” není špatná nahrávka. Obsahuje vydařené skladby jako melodickou “Life Without You“, nejvíc QR věc “In the Hands of God” nebo “Running Backwards”. Dokonce i mnohými odsuzovaná “Dare” s jednoduchým riffem opakovaným do zblbnutí mně něčím imponuje. Je to (stejně jako u většiny ostatních skladeb) hlavně Tateovým zpěvem, resp. jeho zažitým způsobem frázování, nacházením harmonií a využíváním vícehlasů. Můžete ho nenávidět sebevíc (jeho mediální obraz je díky nedávným událostem dost pokřivený), ale na tohle je zkrátka machr. Tate volí takové hlasové polohy, v nichž se cítí pevný v kramflecích a cítí se tak právem. A tak i “průměrná odrhovačka” “Dare” zní obstojně, i když ji pod jménem Queensryche přijímám jen těžko.

 

S novým materiálem tedy zásadní problémy nemám. Zní to trochu jinak (místy hutně, groove, místy grungeově ospale), ale až na pár nevýrazných momentů je co poslouchat. Závěr desky sestávající ze znovu nahraných skladeb z nejlepších let Queensryche (“Silent Lucidity”, “Jet City Woman”, “Empire” a “I Don't Believe in Love”) je však zbytečným zhyzděním Tateových snah získat fanoušky na svou stranu. Bezduché verze se ani na míli nepřibližují k blyštivým originálům. Podivná intonace vokalisty, místy dokonce falešné tóny, mdle zahrané, zvukově odbyté. Téměř jako živý záznam ze studia po pár pivech, ale bez kapky šťávy. Citelná rána pro mladé renomé kapely, řekl bych. A to ještě nemluvím o zvukových peripetiích, které vydání alba provázely.


Nakonec mi to vychází tak, že králem a ústřední postavou nahrávky je zpěvák (tedy až na závěrečnou bonusovou čtvrthodinku), kterého doprovází neurčitá skupina muzikantů, jež se mění podle neurčitého vzorce, avšak na výsledku to znát moc není. To je na jednu stranu důkazem konzistence, nicméně je nutno zdůraznit, že album svou kvalitou neoslňuje a navíc do kontextu Queensryche moc neštimuje. Pokud budete na “Frequency Unknown” nahlížet jako na právoplatné album legendární kapely, spokojeni asi nebudete. Třeba i proto, že původní Queensryche nikdy neholdovali zástupům hostů na deskách. R.J. Dio, Pamela Moore, Tateova dcerka, asi ještě pár dalších. Ale čtrnáct na jednom albu? Na “Frequency Unknown” je jich víc než v regulérní sestavě. Kapela najednou nemá vlastní ksicht, ani ho nemůže mít. A to je asi ten zásadní problém. “Frequency Unknown” je solidním sólovým albem Geoffa Tatea a do diskografie Queensryche zkrátka nepatří. V tomto směru překonává i největší Popelku diskografie “Hear in the Now Frontier”, která je na tom navíc hudebně lépe, neboť obsahovala osobitý vklad sehraných muzikantů tvořících původní duch kapely.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky